autor: Muckátko :o*
Melissa slyšela šramot v Tomově pokoji a následné kroky z patra dolů.
„Už jdeš?“ zeptala se čistě konverzačně.
„Je to přes půlku města, tak nechci přijít pozdě,“ pronesl Tom nepříliš nadšeně a opatrně opřel pouzdro s kytarou o skříňku pod zrcadlem, aby se mohl obout.
„Zkus být trpělivý, Tome, třeba to nebude tak hrozné,“ snažila se jej Melissa uchlácholit.
„Doufám. Kdyby něco, zavolám ti. Ahoj,“ rozloučil se a vyšel ze dveří.
„Ahoj zlato!“ houkla za ním Melissa a dveře za svým synem zamknula.
Tom byl velice rád, že vyšel dříve, protože hned první tramvaj, která jej měla dovézt ke stanici metra, měla zpoždění a Tom byl právě v takovém rozpoložení, že celou Trümperovic rodinu obviňoval i z globálního oteplování. Mumlajíc si pod vousy, nastoupil do přecpaného autobusu a otřepal se. Na konečné stanici vystřelil z dopravního prostředku rychlostí blesku. Doběhl k metru a naskočil právě, když signál oznamoval zavírání dveří. Vypadalo to, že se na něj štěstí přece jen usmálo a on dorazí na čas.
Po patnácti minutách vystupoval ve stanici a k domu rodiny Trümper musel po svých. S úlevou zjistil, že má ještě deset minut k dobru. Zazvonil u obrovské černě zdobené kovové brány a po ohlášení svého jména byl vpuštěn na pozemek. Brána se za ním okamžitě zavřela. Došel až k hlavním dveřím. Měl pocit, že cesta od brány k domu trvala snad pět minut. Zazvonil a čekal.
„Dobrý den, máte přání?“ zeptal se muž v uniformě, který se objevil ve dveřích.
„Dobrý den. Přišel jsem na přání paní Simone. Mám vyučovat jejího syna na kytaru,“ objasnil mu a pozvedl pouzdro s kytarou, aby muž viděl, že mluví pravdu.
„Pojďte prosím dál,“ ustoupil ode dveří a vpustila Toma do obrovské předsíně. „Mohu vás ještě jednou poprosit o vaše jméno?“
„Tom Kaulitz.“
„Posečkejte prosím v salonku. Ohlásím paní vaši přítomnost,“ řekl, navedl Toma do nepříliš velké místnosti a odešel.
„Dále!“ ozvalo se tlumeně přes desku dveří od pracovny.
„Omlouvám se za vyrušení, madam, ale v salonku čeká pan Kaulitz,“ oznámil ženě.
„Děkuji, Norberte. Nabídněte mu prosím nějaký nápoj. Dostavím se hned, jak to bude možné.“
„Jistě, madam,“ přikývl muž a dveře zavřel. Během chvíle se opět objevil v salonku.
„Paní přijde hned, jakmile bude hotova s prací. Smím vám prozatím nabídnout něco k pití?“ zeptal se Norbert a očekával Tomovo vyjádření. Tom se zamyslel. Žízeň neměl, ale proč neukousnout trochu z toho bohatství?
„Dám si grepový džus a neředit vodou, prosím,“ pousmál se.
„Hned budu zpět,“ slíbil muž a odešel. Tom se ušklíbl. Ani se nenadál a muž byl zpět. Na stůl položil ubrousek a na něj postavil sklenici s nápojem. Poté se odebral pryč z místnosti. Tom se několikrát hltavě napil.
„Tom Kaulitz?“ ozvalo se za jeho zády, až se leknutím zakuckal.
„Ano,“ přikývl a otočil se. Potlačil nutkání vydat ne zrovna vábivý a slušný zvuk ze svých úst, jak spolykal s džusem i vzduch. Ne že by si potrpěl na přehnanou etiketu, ale zase věděl, kde končí slušnost.
„Posaďte se,“ ukázala na pohovku a její slova vyzněla jako příkaz.
„Děkuji,“ zamumlal Tom a přijal místo na pohovce.
„Smím se vás zeptat, jak dlouho hrajete?“ kývla směrem k černému pouzdru a prošpikovala Toma pohledem.
„Tak 13 let a klidně mi můžete tykat.“
„My dva nejsme přátelé, proto nevidím důvod, proč bych vám měla tykat. S vaším uctivým dovolením bych zachovala určitou úctu k druhému člověku,“ procedila mezi zuby a zle se na Toma podívala.
„Když si to přejete…“
„Budete sem docházet třikrát týdně na dvě hodiny. Máte něco proti?“ zeptala se, ačkoli oba dobře věděli, že ona je šéf a ona určuje podmínky.
„Přizpůsobím se vám,“ pronesl Tom křečovitě.
„Výborně. Pondělí, středa, pátek vždy od dvou do čtyř hodin. Já i můj manžel jsme v tuto dobu ještě mimo dům a neradi bychom byli po večerech rušeni nějakým bezcílným brnkáním. To jistě pochopíte. Co se týká vaši odměny – dostanete za každé dvouhodinové sezení 200€, což je dle mého názoru velkorysá nabídka. Máte s tím nějaký problém?“
„Ani v nejmenším,“ polkl Tom a snažil se, aby jeho oči zapadly zpátky do důlků. Skoro měl pocit, že se mu oči protočily a zůstaly stát, když se v nich objevila značka dolaru, jako to bývá ve filmech.
„Výborně. Pak myslím, že jsme spolu my dva pro teď skončili,“ odmlčela se. „Norberte!“ křikla ven z místnosti.
„Volala jste mne, madam?“ objevil se muž v salonku a čekal na rozkazy.
„Ano. Dojděte prosím pro mého syna. Měl by být v pokoji v západním křídle,“ poručila muži. Tom otočil hlavou a protočil očima. Tohle nemohla být pravda.
„Hned budeme zpět.“
„Poprosila bych vás o shovívavost, co se mého syna týče. Občas mu trvá nějakou dobu, než se pro danou věc nadchne, a hodiny kytary jsou pro něj malým překvapením, proto mě omluvte. Ráda bych mu vše oznámila ještě před tím, než vás představím.“
„Beze všeho,“ mávl nad tím Tom rukou a natáhl se po sklenici, když žena opustila místnost.
„No ty vole! To ještě bude zábava. Prej západní křídlo. Já mám na západ maximálně tak okna od pokoje,“ odfrkl si a dopil džus. Zbystřil, když uslyšel hlasy, a vzápětí se ušklíbl, když zaslechl hlas toho rozmazlence.
„Co je, mami?“ sešel Bill poslední schod točitého schodiště a podíval se na svoji matku, která měla v obličeji přesně to nadšení, které mu vždycky nahánělo hrůzu, jelikož z toho většinou nekoukalo nic dobrého. Nic dobrého pro něj.
„Mám pro tebe překvapení, zlatíčko,“ zavýskla žena a malinko zatleskala rukama.
„O co jde?“
„No víš, s tatínkem nás napadlo, že když to předtím nevyšlo s tím saxofonem, mohlo by to tentokrát vyjít z kytarou. Sehnali jsme ti učitele ve tvém věku,“ vyhrkla Simone nadšeně. Bill se rozhlídl a u pohovky v salonu uviděl na první pohled opuštěné černé pouzdro s kytarou.
„Nemám zájem,“ zaujal bojovný postoj a založil si ruce na hrudi.
„Bille,“ oslovila jej žena varovně. „Ten učitel čeká v salonku a byla bych ti opravdu vděčná, kdybys v sobě našel dost slušnosti a šel jej pozdravit,“ doporučila mu ostře.
„Nepůjdu ho pozdravit, protože o žádnou výuku na kytaru nestojím, tudíž ho ani nemusím znát.“
„Přijel sem jen kvůli tobě!“
„Přijel sám?“ zeptal se Bill.
„Ano přijel,“ odpověděla Simone, aniž by věděla, kam tím její syn míří.
„Pak perfektně zná cestu zpátky a ty nemusíš čekat, až se vrátí Theodor z města, aby ho odvezl,“ usmál se Bill vítězně.
„Bille, přestaň mi dělat ostudu a pojď se mnou do salonku!“ přikázala mu.
„Ani mě nehne!“ odsekl a vyběhl schody zpět do pokoje, kde nestihl dokončit svoji kresbu a jeho oblíbená píseň zůstala zaseknutá někde na minutě a třech sekundách.
Simone stiskla v dlani ozdobnou kouli na zábradlí a zaskřípala zuby. Několikrát vydechla a nahodila profesionální úsměv. Vznešeným krokem se vrátila do salonku, kde seděl Tom a snažil se tvářit, že nic nezaslechl.
„Pane Kaulitzi, je mi velice líto, ale můj syn se necítil moc dobře, tudíž budeme muset úvodní hodinu přesunout na středu,“ pronesla.
„Dobře. Přijedu ve středu ve dvě hodiny,“ řekl Tom a vstal.
„Děkuji vám za pochopení a přijměte prosím toto jako malé odškodnění za vaši cestu a čas,“ řekla chladně a podala Tomovi obálku.
„Jsem si jistý, že to není nutný,“ zavrtěl Tom hlavou a popadl pouzdro. Měl sto chutí tu ženskou přetáhnout.
„Už jsem řekla,“ zavrčela Simone a strčila obálku do kapsy, která byla na pouzdře.
„Děkuji vám. Nashledanou,“ rozloučil se Tom.
„Nashledanou! Norberte? Doprovoďte pana Kaulitze ke dveřím,“ přikázala muži a zmizela v domě.
„Děkujeme za návštěvu a budeme vás očekávat ve středu ve čtrnáct nula nula,“ řekl muž a přidržel Tomovi dveře.
„Nashledanou.“
„Nashledanou a příjemný den!“ popřál mu muž a zavřel za ním dveře. Brána se automaticky otevřela a pustila Toma ven.
*
Melissa se zamračila, když slyšela bouchnout dveře od domu. Vykoukla z kuchyně a došla do chodby.
„Tome? Ty už jsi doma?“
„Jo. To jsem,“ přikývl a zul si boty.
„Stalo se něco?“
„Stalo se to, že paninka svýmu synáčkovi o těch hodinách kytary neřekla a on se troškou zakousl a odmítl,“ pokrčil rameny a došel do obýváku.
„Takže je s tím vyučováním konec?“
„To ne. Ta ženská má zřejmě vytrvalost a trpělivost na seznamu svých silných stránek, takže mám přijít na druhý pokus ve středu na dvě hodiny.“
„A to jsi jel teda zbytečně?“
„No vlastně jo, ale strčila mi něco v obálce do kapsy,“ vzpomněl si Tom a vytáhl bílou obálku.
„Ježiž, ta ženská je blbá, až to bolí!“ pronesl Tom vážně a zíral do obálky.
„Proč?“
„Seděl jsem tam s bídou čtvrt hodiny a ona mi dala 100€,“ vytáhl na světlo zelenkavou bankovku.
„To nejde. Tome, to jí musíš vrátit,“ vrtěla Melissa hlavou.
„O to jsem se pokusil. Odmítla to. A co! Za blbost se platí! V tomhle případě bych se měl naopak cítit dotčen, že dala jen tak málo, protože ona je blbá minimálně za tisíc euro a ne za sto,“ pronesl Tom a strčil bankovku matce do ruky.
Potřeboval sprchu, a hlavně se potřeboval vrátit do světa, kde dům měl čtyři obvodové zdi a ne křídla do všech světových stran.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Sice, ešte nedokážem odhadnút aký Bill bude, jeho mama mi simpatická nie je.
Teším sa ďalej.
Jé, čekala jsem, že už se dneska setkají… Ale tak nevadí, počkám si ještě díl:-) jinak musím říct, že mě strašně pobavila Tomova věta o západním křídle a pak o Simonině hlouposti:-) a jeho postava mě celkově strašně baví. Těším se na jeho a Billovy hodiny, myslím, že to bude hodně veselý:-)
Nemůžu se dočkat dalšího dílu:-)<3
Počkej Bille, až Toma uvidíš, to budeš chtít učit dosmrti ^.^ 😀
Tom byl právě v takovém rozpoložení, že celou Trümperovic rodinu obviňoval i z globálního oteplování. Tak to mě zabilo. 😀 Už jsem teda byla natěšená, že se Bill a Tom konečně setkají a ono nic. 😀 Ale nevadí, aspoň se budu o to víc těšit na další díl, kde už jejich setkání snad klapne. 🙂 Jen doufám, že Bill nebude ten typický rozmazlenec, jak si o něm myslí Tom. 😀
Tom byl právě v takovém rozpoložení, že celou Trümperovic rodinu obviňoval i z globálního oteplování. Tak to mě zabilo. 😀 Už jsem teda byla natěšená, že se Bill a Tom konečně setkají a ono nic. 😀 Ale nevadí, aspoň se budu o to víc těšit na další díl, kde už jejich setkání snad klapne. 🙂 Jen doufám, že Bill nebude ten typický rozmazlenec, jak si o něm myslí Tom. 😀
Jááj takže moje prosby o to aby Bill nebyl rozmazlený asi zůstanou nadále nevyslyšeny :D….no ta jeho mamka je opravdu taková bohatá husa když to s prominutím řeknu :D…těším se jak to bude pokračovat :))
Tome, tvoje veta o globalnim oteplovani me vazne pobavila 😀 ale vidis to .. aspon si tma jel pro sto ecek .. ber to pozitivne . .a verim, ze se Billovi kytara zalibi .. nebo doufam aspon sex s tebou 😀
Tesim se na dalsi dil 🙂
Škoda, že sa ešte nestretli. Bill by potom určite zmenil názor 😀 A Simone je teda riadne namyslená.
Billa úplne chápem, len škoda, že sa aspoň nepozrel kto by ho mal na tú gitaru učiť hrať. Možno by sa na to pozeral inak:) Tom bol podarený 🙂 Som zvedavá ako bude reagovať keď Billa uvidí. Vlastne ma zaujímajú reakcie oboch:) Už sa teším na pokračovanie.
Áááá! Ta Simone mi ale pije krev! S takovouhla ženskou bych se teda nechtěla potkat! No vlastně si nejsem jista, zda bych k Trümperům ještě vůbec kdy šla 😀 Je to všechno až moc formální, Simone byla děsně nepříjemná a nesympatická ženská a nemluvě o tom, že bych si o Billovi myslela svoje, a to i přesto, že bych jej ještě ani neviděla.
Tome, klobouk dolu, já bych to tam nezvládla! Úplně mi běhal mráz po zádech a bylo mi z celé té situace a z toho, jak je Simone nepříjemná, fakt dost špatně.
O Billovi vlastně ještě nic nevím, takže nevím, co si o něm myslet. Taky by mě už nebavilo, že mě matka pořád do něčeho nutí, takže bych nejspíš odmítla stejně striktně jako Bill. Takže jsem na Billa děsně natěšená jaký bude 🙂 Už jsem doufala, že se potkají v tomhle díle a zase si musím počkat 😀 Nevadí, tak snad v tom příštím 🙂
Ale Tom je mi po dnešném dílu sympatický ještě víc, než byl. Děsně jsem se nad jeho myšlenkami a řečmi zasmála 😀 Je to takový pohodář i přes to všechno, jaký má život 🙂
Moc se těším na pokračování :))
Tento dil pobavil. Ja byt Tomem ani neremcam a tu obalku hned beru 😀 A Bill se zatim jevi vazne jako rozmazleny fracek, tak uvidime, jak to bude dal.
Vypadá to že Bill bude rozmazlenej ale uvidím v dalším díle.