Letters From Home 6.

autor: elvisfan


20. 1. 2011

Bille,

bylo hezké slyšet tvůj hlas. Jsem rád, že ti můj telefonát nevadil. Byl to jakýsi impulz. Zřejmě mě popadl duch Vánoc.

Silvestr byl v pohodě. Malý ohňostroj a bylo po všem. Právě tehdy jsem si uvědomil, jak rád bych byl už doma. Všichni mi chybí po celý rok, ale v listopadu a prosinci je to všechno tak nějak horší. Odejít odsud už ale nemůžu. Gustav je na tom úplně stejně. Když se vrátí domů, chystá se svou přítelkyni požádat o ruku. Jsou spolu… od narození? Nebo se možná dali dohromady až na škole. Vím jen to, že když jsme byli ve výcvikovém táboře, už byli spolu.

Nastal čas zkoušek, co? Závidím ti! To bylo myšleno v dobrém. Jsi připravený? Učíš se v dostatečném předstihu, nebo jsi jako já; těsně před zkouškou jsi vzhůru do svítání, učivo celého semestru se snažíš nabiflovat během několika hodin, poháněn Red Bullem, cigaretami a naprostou panikou? Přesně takhle bych popsal můj průběh studia na škole. Myslím to vážně, udělal jsem vše proto, abych se odtamtud dostal co nejdříve, ale na nikoho jsem tím nezapůsobil.

Bille, někdo mi ukradl mého posledního Slim Jima! Opravdu! Jsem tak rozčilený! Tak moc jsem se na něj těšil!

Narozeniny mám 19. února. Podle mámy jsem se měl narodit přesně na Valentýna, ale zřejmě jsem ještě nebyl připravený. Opravdu mi nemusíš nic posílat. Tvůj vánoční dárek úplně stačil. Speciálně Glamour. I když jsem samozřejmě využil i ponožky.


Jeden z chlapů dnes slaví narozeniny. Přísahám, že nemám ani ponětí, jak se zamotal do Silly strings. Dokonce ze spaní.


Obávám se, že tenhle dopis bude jedním z těch kratších. V tuhle chvíli mě opravdu nenapadá, co bych měl ještě napsat. Mohl bys mi zase položit nějaké z těch tvých náhodných otázek. Opatruj se.
Tom

***

Bill právě ve studovně dokončoval poslední úpravy dopisu, do kterého se pustil minulou noc, ale pořád s ním nebyl spokojen.

Tom chtěl náhodné otázky, tak je taky bude mít.

„Jak se máš, zlato?“ Pozdravil ho Michael, odhodil tašku na podlahu a posadil se.
„Ahoj!“ Bill byl upřímně překvapen návštěvou svého přítele, obvykle za ním chodil až ke konci přestávky na oběd. Naklonil se pro polibek, byl však zklamán, jak krátce trval.
„Co to píšeš?“
„Ou, jen dokončuju dopis, co jsem psal v noci.“ Bill poskládal dopis a strčil si ho do notebooku.
„Dopis pro tvého malého přítele z armády?“ Michael jej škádlil a přitom se mu pokoušel ukrást hranolku z talíře.
„Proč mu tak musíš říkat?“

Michael pokrčil rameny zcela nezaujat konverzací, přežvykujíc ukradenou hranolku.

„Michaele?“ Bill zaváhal, ale poté se zhluboka nadechl a pokračoval. „Je mezi námi všechno… v pořádku?“
„Jistě. Proč by nebylo?“
„Poslední dobou se mi vzdaluješ. Sotva se vidíme, dokonce jsi mi zrušil dva víkendy po sobě.“
„Mrzí mě to, zlato. Poslední dobou jsem byl dost zaneprázdněn. Škola, zkoušky, přípravy na odchod a to všechno.“
„Odcházíš až v srpnu,“ připomněl mu Bill. „Stejně jako já. Stejně jako všichni ostatní studenti.“
„Aha, takže Billovi chybí jeho kluk?“

Jakmile se jej pokusil opět políbit, Bill se odtáhl.

„Michaele, myslím, že bychom si o tom měli promluvit…“
Byl přerušen vibrací Michaelova mobilu na stole. Michael jej zvedl, pohlédl na něj a následně vstal.

„Už musím jít, zlato.“
„Kam?“
„Kluci mě potřebují.“
„Nechtěl by ses po škole na chvilku stavit?“
„Mám kopu úkolů.“ Michael si vzal tašku a přehodil si ji přes rameno. „Měj se, zlato.“
Jeho kluk byl najednou pryč, opět, a ve chvíli, kdy se k němu připojili Georg s Natálií, si uvědomil, že oslovení „zlato“ začíná nenávidět.

„O ou.“ Georg se usmál a šťouchl Natálii do ramene. „Bill vypadá mrzutě.“
„Bill je mrzutý.“ Ozval se Bill.

„Michael tě zase naštval?“
„To je jen… všechno.“ Bill si opřel bradou o ruku. „Michael se chová divně, a pokud zažiju jednu noc bez hádek rodičů, bude to zázrak.“
„Zhoršuje se to?“ zeptala se jej Natálie.
„Ano. Přál bych si… ano, myslím, že bychom byli všichni šťastnější, pokud by se rozešli. Myslím to vážně. Nehádali by se a já bych nemusel řešit tátův postoj vůči mně. Poslední dobou se chová jako idiot. Doufám, že spolu nezůstávají kvůli mně, protože jim na to kašlu.“ Zachytil starostlivý výraz na tvářích obou a zasténal. „Varoval jsem vás, že nemám náladu,“ našpulil rty. „Co kdybychom po škole někam zašli? Nebo bychom si mohli objednat pizzu…“
„A uděláte mi úkol z matiky?“ dodal s nadějí Georg.
„A pomůžeme Georgovi s úkolem,“ dokončil Bill.
„Mě to vyhovuje,“ Natálie pokrčila rameny. „Jenom mi připomeňte, že mám dát vědět mámě.“
„Hej Natálie,“ Georg se ušklíbl. „Nezapomeň brnknout mámě a připomenout se jí.“ Sklonil se, aby se vyhnul hranolkám mířícím přímo na jeho hlavu. „Hele, pozor na vlasy!“

***

Bill nevěřícně zíral na své rodiče. Očekával to, do určité míry v to dokonce i doufal, ale teď, když se to skutečně dělo, byl ohromen.

„Stěhuješ se?“ zakřičel na svého otce.

„Bille, mrzí mě to,“ zazněla odpověď. „Víš, že jsme se poslední dobou s mámou jen hádali, a… no, už nějakou dobu nejsem šťastný. Myslím, že takhle je to lepší.“
„Páni, taky už nejsem nějakou dobu šťastný,“ ozval se Bill sarkastickým tónem. „Myslím, že raději zůstanu tady, s mámou.“
„To je dobře. Myslel jsem si to…“
„Řekni mu všechno, Gordone,“ vyštěkla Simone z druhého konce pohovky. „Bylo to tvé rozhodnutí, takže buď alespoň upřímný.“
Gordon na ni úkosem pohlédl těsně předtím, než se obrátil na Billa.
„Bille, někoho jsem potkal. Už se vídáme nějakou dobu, a… budeme bydlet společně.“
Bill nevěřícně zíral na matku, která odvracela tvář a zakrývala tím chvění brady. Probodl otce očima a vyskočil z gauče.
„Tak zatraceně vypadni, ty blbče!“
Vyběhl do svého pokoje, a třískl dveřmi tak, že se obraz visící na zdi jasně zachvěl. Podíval se na své dva k smrti vyděšené přátele sedící na posteli. Bill z tašky vytáhl Georgovy cigarety a jednu si zapálil.
„Můj idiotský otec podváděl mou mámu a teď se stěhuje,“oznámil. „Kdo si dá pizzu?“

O dvě hodiny později

„Kritický bod.“

Georg zíral na Billův ďábelský úsměv.
„Věděl jsem, že se to na mě jednou nalepí.“
„Kritický bod,“ zopakoval Bill.
„Hm… relativní body maxima a minima nadřazené funkci?“
Bill se podíval na Natálii, následně do svých poznámek a zatleskal.
„Správně!“
„Děláš si srandu!“
„Zvládls to, Geo!“ vyjekl Bill, skočil na svého nejlepšího přítele a svalil jej. „Něco ses naučil! Něco skutečně proniklo tím silným štítem kondicionéru a séra pro lesklejší vlasy!“
„Nepoužívám…“ Georg se zasekl a pohlédl na ty dva. „Fajn, dobře.“

„Bille, zesil televizi,“ křikla najednou Natálie.

Bill popadl ovladač a zesílil hlasitost večerních zpráv.
„… v dnešních brzkých ranních hodinách bylo v Garmsiru, oblasti Afganstánu, zabito několik příslušníků pěchoty. Konvoj na cestě za dovozem zbraní a zdravotnických potřeb narazil na minu. Sedm vojáků již bylo prohlášeno za mrtvé, čtyři další…“
Natálie se rychle natáhla pro ovladač, vypnula zvuk a pohlédla na Billa, který zíral na obrazovku.
„Ale nevíš jistě, že to byl Tom, že ne?“ zeptala se ustaraně. „Dali by vědět…“
„Dají vědět rodině, Natálie,“ Bill byl překvapen tichým, nejistým tónem svého hlasu.
„Což já nejsem.“ Odvrátil tvář ve chvíli, kdy se mu do očí nahrnuly slzy, nečekal, že jej to bude tak bolet. Rychle si protřel oči a pohlédl na své přátele. „Hele, lidičky?“
„Uvidíme se zítra,“ zareagoval Georg okamžitě a společně s Natálií si sbalili věci.
„Zavolám ti později,“ řekla Natálie a na cestě ke dveřím jej objala.

autor: elvisfan

překlad: B-kay
betaread: J. :o)

12 thoughts on “Letters From Home 6.

  1. Tak opravdu doufám, že mezi mrtvými nebyl Tom, to by pak celá povídka ztratila smysl. Je však dost dobře možné, že byl mezi zraněnými, pokud ano, snad se to Bill nějak dozví, myslím, že by to chtěl určitě vědět. Jinak doufám, že se co nejdřív setkají Tom s Billem osobně, protože když už teď jim na sobě určitým způsobem záleží a to si zatím jen píšou dopisy, jsem si jistá, že při osobním setkání přeskočí hodně velká jiskra. 🙂 Myslím totiž, že Michael není kluk pro Billa, navíc, když se k němu teď chová tak chladně. Už mě napadla i myšlenka, že Billa třeba podvádí, ale uvidíme. Těším se na další díl a moc děkuju za překlad. 🙂

  2. No mozna je to lepsi, kdyz se jeho rodice rozvedli .. ale nevim proc me napadlo, ze by to Michael mohl tahnout s Billovym otcem 😀 no, ale je to asi blbost ..
    Verim tomu, ze Bill je hodne zklamany z toho co slysel v novinach, ale verim tomu, ze Tom mezi nimi nebyl .. ani gustav .. Tesim se na dalsi dilek 🙂

  3. Dúfam, že Tom nieje medzi  tými mrtvími vojakmi, a aj keď nerada mám tušenie, že Tom bude medzi zraneními.
    Dúfam, že sa Tom s Billom stretnú.som veľmi zvedavá na pokračovanie.
    Je mi ľúto, v akej situáci  Bill doma žije.
    Ďakujem za preklad, teším sa ďalej.

  4. Bože modlím se ať Tom není ten mrtvý…i když by to bylo nepravděpodobné to by pak povídka asi nabrala rychlý konec ://

  5. Chudák Bill:( všetko sa mu kazí. Je mi ho ľúto, Dúfam, že Tom bude v poriadku. Možno bude ranený a bude musieť prísť domov? Už sa neskutočne teším na pokračovanie. Neviem či je to tým Tvojím štýlom ktorý milujem, alebo je to perfektný výber, ale ja túto poviedku zbožňujem. Ďakujem za skvelý preklad.

  6. Tak Tom medzi mŕtvymi určite nie je 🙂 ale bojím sa, že by mohol byť zranený, chudáci tí ostatní :/… Inak na Billa sa to teraz nejako všetko sype. Michael sa chová divne a chladne, dúfam, že ho nepodvádza, hajzel. Gordon sa sťahuje preč, čo je síce aj dobré, aspoň bude mať Bill pokoj, nikto doňho nebude rýpať a jeho mama sa už tiež nebude musieť s nikým hádať a nebude prichádzať o nervy. No a ešte k tomu sa teraz Bill strachuje o Toma či sa mu náhodou niečo nestalo. Ách, má teraz naozaj zlé obdobie, ale verím, že sa to všetko zlepší keď Tom príde ;)… Strašne sa teším na pokračovanie, som zvedavá čo sa dozviem 🙂 milujem tento príbeh a veľmi ďakujem za preklad 🙂

  7. Pochybuju, ze je mezi mrtvymi Tom, to by pak povidka uz nemohla pokracovat, ale napada me, ze je mezi nimi treba Gustav, coz doufam, ze ne. Dekuju za preklad, tesim se na dalsi dil 🙂

  8. Billovi teda vôbec nezávidím. Je toho naňho dosť. Skúškové obdobie, priateľ, ktorý sa správa divne, otec, ktorý má milenku a sťahuje sa preč (i keď aspoň sa nebude so Simone večne hádať.. aspoň od toho si Bill oddýchne) a ešte aj strach o Toma. K tomu útoku by som sa chcela aj viac vyjadriť, ale nemôžem 😀 Priznávam totiž, že som raz neodolala a prečítala si originál, takže poznám pokračovanie a nech by som sa vyjadrila akokoľvek, tak by som tým naznačila dej a to nechcem 😀
    Inak vďaka za preklad, lebo aj keď som to čítala, v zrozumiteľnejšej verzii to má predsa len svoje isté čaro 😀

  9. Ten Michael.. podle mě Billa podvádí… a jinak, doufám že s Tomem něco není, ale myslim že buď bude zraněný a vrátí se domů dřív, nebo se stalo něco Gustavovi :(… Moc moc moc děkuju za překlad! 🙂

  10. Billa je mi teď opravdu líto. Nemá to vůbec jednoduché a hlavně to všechno přišlo v jednu chvíli. Problémy s Michaelem, stěhování táty a teď ještě ty zprávy, co slyšel. A do toho má zkouškové! Vůbec bych nechtěla být na jeho místě, protože já bych to nezvládla. Strašně moc doufám, že se z toho Bill nesloží, ale věřím, že je to silný člověk a tak tomu bude čelit.
    Strašně se bojím, aby se Tomovi něco nestalo. Ten útok mě pěkně vystrašil. Je teda pravda, že si nemyslím, že by byl Tom mrtvý, protože to by nabrala povídka rychlý konec, ale děsně se bojím o Gustava 🙁 Vím, že není hlavní postavou a dokonce toho o něm zas až tak nevím, ale je to prostě Gustav a je to dobrý kamarád Toma a bojím se, aby mezi těmi mrtvými nebyl on 🙁 Stejně tak se bojím o Toma, aby nebyl zraněný. Z čehož mám fakt velký strach a hlavně kdyby zraněný byl, tak aby to na něm nezanechalo následky. Fakt se dalšího dílu začínám bát 🙁
    Tenhle díl byl takový smutný a pochmurný, tak doufám, že ten příští bude o něco lepší 🙂
    Strašně moc děkuji za překlad téhle skvělé povídky, B-kay! ♥

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics