autor: Cherie
Námět této povídky mě napadl už před časem, já jsem ale vůbec nevěděla, jestli ji mám vůbec psát, protože nikde není jistota, že ji někdo bude číst, takže mi prosím vás napište, jestli to má vůbec cenu, děkuji. 😀 Ještě bych dodala, že Tom v povídce není hned od prvního dílu, ale objeví se již brzy, takže si počkejte a dočkáte se.:)
„Říkám vám, kurva, už po sté, že já to nebyl!“ Naštvaně jsem udeřil pěstí do stolu a prudkým pohybem se zvedl na nohy. Židle udělala nepříjemný zvuk, jak jsem ji po chladné dlažbě prudce odsunul za sebe.
„Uklidněte se, pane Trümpere! Vážně bychom byli neradi, kdybychom vás museli zpacifikovat jako minule.“ S kyselým obličejem jsem si promnul paži, kterou jsem si tu poranil naposledy, když mě kvůli mému běsnění při výslechu právě tento policista prudce srazil na zem.
„Doufám, Bille, že se spolu domluvíme na rozumné spolupráci. Můžu ti, doufám, tykat, všichni už tě tu dobře známe.“ Policista se zasmál a opřel se o kovový stůl.
„Seru na vás, neřeknu vám nic. A budete mi vykat, Bill jsem pro kamarády.“ Pohrdavě jsem si odfrknul a zadíval se na své ruce, které byly navlečeny v kožených bezprstých rukavicích. Už si ani nepamatuji, kdy jsem je naposledy sundal. V našem gangu je nosí každý, vlastně ani nevím proč. Promnul jsem si rukou kratičké blond vlasy a zívnul.
V poslední době jsem toho moc nenaspal. Měli jsme tento měsíc hodně kšeftů a já je pomáhám našemu vůdci vyřizovat. Jsem vlastně něco jako jeho zástupce, pravá ruka nebo tak něco. Za to, že jsem tam, kde jsem, vděčím jemu. To on mě jako patnáctiletého našel na ulici a vzal mě pod jeho ochranná křídla. Navíc si lidi jako my moc nemůžou dovolit spát, musíme být stále ve střehu před policií i ostatními gangy, protože se občas stane, že nám chce někdo přetáhnout holky nebo klienty. Ale nemůžu si stěžovat, takhle to prostě chodí, když jste důležitou součástí jednoho z nejobávanějších gangů v Německu.
„Ale no tak. Jsi tu jenom kvůli obvinění z výtržnictví, za to dostaneš jenom pár měsíců, za křivý výslech už to ale bude horší.“ Zaklepal prsty do desky stolu a seskočil z něj. Ušklíbl jsem se na něj.
„Stejně mě budete muset pustit pro nedostatek důkazů.“ Lhostejně jsem pokrčil rameny.
„Nedostatek? Tak mi vysvětli, Bille, proč jsme tě viděli s tvými kamarády kousek od místa, kde podle té ženy, která nás zavolala, byly vyvolány ty nepokoje? Její popis navíc přesně sedí na tebe.“ Zvědavě nazdvihnul obočí a kývl na mě.
„Ta stará bába je slepá jak patrona, nevidí si ani na špičky bot! Víte, kolik je v tomhle městě lidí, kteří mi jsou podobní? Kdo ví, koho viděla. A říkal jsem vám, abyste mi vykali. Pro vás jsem, do hajzlu, pan Trümper!“ Poslední dvě slova jsem vyslovil velmi důrazně.
„No jo, ale sedíš tady ty, takže my obviníme tebe, ne ty lidi, kteří ti jsou podobní.“ Pokrčil rameny a sedl si na druhou židli. Odfrknul jsem si a naštvaně nakopnul nohu od stolu.
Za všechno může ten kretén Andreas! Kdyby nespadnul, tak jsem se pro něj nemusel vracet a nechytli by mě. Policista pokračoval se svým obviňováním, přestal jsem ho vnímat. Když mu došlo, že to nikam nevede, naštvaně se zvednul a spolu s dalšími třemi policisty, kteří byli v místnosti též, odešel, takže jsem osaměl. Povzdychnul jsem si a podíval se na hodiny. Bude deset odpoledne, chytili mě včera ve tři ráno.
No super, takže tu jsem už sedm hodin. To vlastně není tak strašné. Mnohem lepší, než kdyby mě zavřeli, jako už v přepočtu čtyřikrát.
„Oproti ostatním jsem na tom ještě dobře,“ prohlásil jsem, i když mi bylo jasné, že v místnosti nikdo jiný není, tudíž mě nikdo neuslyší. Zvednul jsem malou sklenku s vodou, kterou mi na začátku výslechu přinesli, a která teď stála na stole, a napil se z ní. Povzdychnul jsem si a začal si pobrukovat nějakou písničku, melodii jsem si přitom vyťukával prsty do stolu. Když jsem se znovu podíval na hodiny, bylo již skoro jedenáct. Urovnal jsem si šedé triko a koženou bundu si přitáhnul blíž k tělu. Protáhnul jsem si nohy a udělal hlavou krouživý pohyb, při kterém se ozvalo několik křupnutí. Už jsem přemýšlel nad tím, že půjdu ke dveřím, abych zjistil, co se děje, když jsem uslyšel hlasy. O chvíli později se rozrazily dveře, ve kterých stál Mex, vůdce našeho gangu.
„Tak pojď, Bille, jdeme.“ Mávnul rukou ke dveřím na náznak toho, že jsem opravdu volný. Beze slova jsem se zvednul a prošel kolem něj ven z výslechové místnosti. Na nic jsem se neptal, vím, že si to vyříkáme až v autě, ostatně jako vždycky. Naposledy jsem na policisty udělal kyselý ksicht a vyšel ze stanice. Ovanul mě chladný vzduch, takže jsem si zapnul bundu. Mex odemknul auto a já si sednul na sedadlo spolujezdce. Posadil za volant a s povzdechem zavřel dveře. Strčil klíčky do zapalování a pohlédl na mě.
„Sakra Bille, co jsi zase prováděl?“ Pokrčil jsem rameny.
„No, pamatuješ na toho plešouna, jak se nám před pár dny snažil přetáhnout pár holek?“
„Jo, co s ním?“
„Ale nic, jen jsme zašli do jeho rajónu a udělali mu tam trochu bordel. Nebylo to sice nic, kvůli čemu by po nás šel, ale trochu jsme to tam poupravili, aby věděl, že si nic nenecháme líbit.“ Zvednul jsem hlavu a oplatil mu pohled, kterým se na mě díval.
„To vám schvaluju. Co se ale kurva stalo? Ty nepatříš mezi ty blbečky, co se nechají chytit při výtržnictví.“ Zmateně naklonil hlavu nalevo.
„Nějaká stará rašple nás naprášila policajtům, takže okamžitě, když jsme slyšeli sirény, jsme se zdekovali, jenže si nás všimli. Běželi po nás asi tři bloky, pak jsme se jim začali trochu ztrácet, jenže Andymu se sekla noha v nějaký podělaný díře mezi dlažebními kostkami. Vrátil jsem se, abych mu pomohl, vytáhl jsem ho na nohy a on se zase rozběhnul. Chtěl jsem běžet za ním, jenže než jsem se zvednul, už jsem měl ruce spoutaný za zády. Zasraní poldové!“
Mex po celou tu dobu, co jsem mluvil, jenom tiše přikyvoval. Když jsem domluvil, souhlasně mě poplácal po rameni.
„Ty jsi byl zavřený kolikrát, třikrát?“
„Čtyřikrát, jednou za výtržnost, jednou za napadení a dvakrát za krádež auta.“
„Udělal jsi dobře, že jsi nastrčil svůj krk místo Andyho. Ty jsi seděl jen za maličkosti, kdežto on už má na triku několik přepadení, násilností a pokus o vraždu, ale to si jistě pamatuješ. K lidem s tolika vážnými zápisy, jako je on, už tak shovívaví nejsou.“ Pokrčil rameny, nastartoval a vjel na silnici.
Přikývl jsem, tohle si opravdu dobře pamatuju. Jeden šéf jiného gangu se chtěl pomstít Mexovi za to, že jsme mu přetáhli zákazníky, proto si objednal jednu naši holku, kterou pak v autě zastřelil. Já, Andreas, Mex a Gustav jsme mu vtrhli do domu, abychom pomstili Chantal, jak se ta dívka jmenovala. Když se chce nějaký gang pomstít jinému, zabije mu prostě nějakého člena, takhle to tu chodí. Chtěli jsme jejich šéfa zabít, ale někdo na nás zavolal policii dřív, než jsme to udělali, takže jsme ho jenom stihli postřelit, což bohužel přežil, sice už nám nikdy nedělal problémy, ale policie moc dobře věděla, kdo za tím stojí. Andy to vzal tehdy všechno na sebe, za což mu budeme všichni vděční do konce života. Seděl tehdy několik let.
„Jak nás vlastně vždycky dostaneš ven?“ Mex se zasmál a pokrčil rameny.
„Všichni ti jejich slavní detektivové, strážníci a kdovíco ještě, dokonce i jejich velitel, ti všichni si kupují naše holky, takže si s nimi stačí jen přátelský pohovořit a je to.“ Obdivně jsem hvízdnul.
„Že to ještě neprasklo.“
„Pamatuj si, Bille, ž
e za prachy nepraskne nikdy nic.“
Protáhl jsem si ruce a Mex zaparkoval před budovou, kde se celý náš gang scházel. Opuštěný nemocniční sklad je pro tyhle příležitosti úplně ideální. Vylezl jsem z auta a vyhoupl se na betonovou rampu, která kdysi asi sloužila k vykládání zboží. Následován Mexem jsem vešel do skladu, kde už seděli všichni ostatní členové.
„Hele, Bill už se nám konečně vrátil.“ Gustav se zasmál a vstal, aby mě mohl přivítat. Postupně jsem se pozdravil se všemi členy.
„Bille?“ Ohlédl jsem se přes rameno za Andyho hlasem.
„Díky, brácho.“ Poplácal mě po zádech. Mávnul jsem rukou na znamení toho, že je to v pohodě a posadil se vedle Davida.
autor: Cherie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
tak já to číst rozhodně budu ..:) zajímá mě teda jak se tam objeví Tom jako pilicajt nebo se Bill dostane do vězeníé takže spoluvězeň..:D a nebo se potkají tak že Tom bude v nepřátelským gangu?..?..:) rozhodně přidej další díl co nejdřív..:)
No samozřejmě že má cenu tohle psát!! Už po prvním díle jsem natěšená jak to bude celé pokračovat 😀 Bill jindy taková slečinka a tu je člen nějakého gangu :D..ještě chybí aby Tom byl zrovna policista ne? :D…doufám že budeš tohle psát dál hrozně se těším na další díl :))
úúúžasnéééééé =))))))))))))))
Bill je aký drsňák 😀 To sa mi páči 😀 Rozhodne v písaní pokračuj, chcem vedieť, čo bude ďalej! 😀
Tak s touhle povídkou má rozhodně cenu pokračovat. První díl jsem zhltla jedním dechem, je pořádně našlapanej. Co se týče Toma, moje první myšlenka byla, že se objeví jako policajt, který bude jiný než ostatní a nenechá se uplatit, takže Bill bude mít smůlu. 😀 Ale nechám se překvapit.
Jsem vážně zvědavá, jak se bude povídka ubírat dál a hlavně co bude Tom zač 😉
Tak toto ma fakt zaujíma 🙂 Bill a gang, to je super! Som zvedavá kedy a ako sa tam objaví Tom :D… A ak sa pýtaš či má cenu to písať, tak ti hovorím, že má! Vyzerá to naozaj zaujímavo, určite budem v čítaní pokračovať. Teším sa na ďalšie diely 🙂
Začíná to hodně zajímavě, představa drsného Billa se mi líbí xD budu se těšit na další díl :o)
To je paráda Bill jako grázl to se mi líbí.
Tohle je přesně můj oblíbený žánr. Moc se mi líbí