Byla tady však dívka, ze které nebyl nervózní a neměl problém svěřit se jí s čímkoliv.
Jakmile zaslechl veselý pískot a ozvěnu drobných, rychlých kroků nesoucí se čekárnou, rty se mu zkřivily do malého, něžného úsměvu. Její příchod byl pro něj sice nečekaným, ale vždy velice příjemným překvapením. Vstal, svlékl si bílý plášť a vzal si stetoskop. S hravým výrazem ve tváři se položil na postel, kterou tam měli v případě akutních potřeb, vyplázl jazyk a zavřel oči. Nemusel ani napočítat do deseti jako obvykle a už se dveře otevíraly pod náporem dvou malých dlaní.
Rozběhla se a zkušeně mu vyskočila na břicho. Úplně ji viděl, jak se zamyšleně kouše do rtu, bere do rukou stetoskop a prohlíží si jej pohledem zkušeného lékaře.
„Hm,“ zaslechl, jakmile mu vyhrnula tričko a poslouchala rytmus jeho srdce.
Dřív, než stačil zamítnout to jediné, co jí nemohl dát, její přání bylo vysloveno a zůstalo viset ve vzduchu, který nečekaně zhoustl. Andreas se zamračeným výrazem sledoval dveře, ve kterých se zjevila bratrova úlisná tvář, na něj však nepohlédl.
„Táta říkal, že máš hned vedle prázdné prostory, které nevyužíváš,“ Trip si složil klobouk a typicky panovačnou chůzí vkráčel dovnitř. Nevšímajíc si Andreasova vražedného pohledu, došel k bílým dveřím, vzal za kliku a zjistil, že jsou zamčené. „Přemýšlel jsem nad tím, že bych si tady udělal kancelář,“ pokračoval, jako by jej to vůbec nepřekvapilo.
„Zlatíčko, počkej na mě v čekárně, ano?“ Uhladil jí rozcuchané vlásky a opět jí pohlédl do očí. „Já se jenom převléknu a půjdeme spolu na zmrzlinu,“ ukazováčkem ji dloubl do špičky nosu a s potěšením sledoval její nadšený výraz.
„Žádná kancelář nebude!“ Vyhlásil vyrovnaným hlasem. Už dávno se jej přestal bát. Strach a obavy postupem času nahradil čistý odpor. „Možná ten prostor nevyužívám, ale to neznamená, že by se mi později nemohl hodit. Krom toho, pokud by ses nastěhoval do místnosti vedle, asi bych musel dát výpověď.“
Prošel kolem něj a odhodlaně se opřel o dveře, které patřily pouze Tomovi. Před třemi lety si slíbili, že se nerozdělí. Že budou kolegové, jejich ordinace budou mít společnou čekárnu a jejich osamělé životy bude spojovat společný bod. Pevné přátelství. Nezáleželo mu na tom, kolik času uběhlo. Tom byl jeho přítel. Slib byl slib. A sliby by měly být splněny. Je to přeci jejich poslání.
Trip trhl ramenem a ohrnul nos.
Andrease opustilo racionální smýšlení. Přiběhl ke svému bratrovi, drsně jej k sobě obrátil a po nekonečně dlouhé době pohlédl do pichlavých, šedých očí, které byly tak drobné, že způsobovaly na jeho jinak dokonalé tváři zvláštní nesymetričnost.
„Co jsi to za člověka?!“ třásl se po celém těle a přál si, aby byl u něj Tom a podržel ho.
Trip neodpověděl. Věnoval mu pouze jeden z úsměvů, na který holky letěly nejvíce, vytrhl se mu a se spokojeným výrazem opustil ordinaci.
Andreas zalapal po dechu. Nemohl se nadechnout, a proto rychle přiběhl k oknu, aby jej otevřel. Obraz za ním jej však vrátil zpět do reality. Nedaleko parkoviště stál černovlasý kluk, házel piškoty rozblázněnému psovi a bavil tím nejenom sebe, ale i malé děvčátko, které poskakovalo na místě a vesele zatleskalo pokaždé, když se mu povedlo chytit piškot. Krve by se v něm nedořezal, jakmile si uvědomil co, respektive koho vidí.
V bujarém zvířeti okamžitě poznal Dusta a v malé holčičce Lily.
„Prosím, mohla bych teď já?“
„Lily!“
Bill si přitáhl Dusta blíž k sobě a sledoval, jak sebou děvčátko zděšeně trhlo, jakmile zaslechlo hlasité volání. Obrátila se, výraz její tváře se změnil z vystrašeného na spokojený a rozběhla se k vysokému chlapci s blond vlasy a silnými dioptrickými brýlemi. Skočila mu kolem boků, a zatímco on jí domlouval, ona nadšeně ukazovala na pejska, který jí tolik okouzlil, a nevěnovala jeho slovům žádnou pozornost. Andymu nezbývalo nic jiného, než vzdát to a podvolit se jí. I přestože mu sahala sotva do úrovně boků, vynaložila veškerou svou sílu, aby jej dotáhla tam, kam potřebovala. Jakmile je dělil necelý metr, pustila jej a klekla si na zem vedle Dusta.
„J-já… moc se omlouvám,“ rozpačitě se poškrábal ve vlasech, aniž by pohlédl Billovi do tváře. Byl si jistý, že na něm spatří to obrovské provinění, kterého se vůči Tomovi dopustil.
„Jak pak se jmenuje?“ Ozvala se tenkým hláskem a hořela zvědavostí.
Tom se možná na Dusta zpočátku zlobil, nakonec však zjistil, že mu udělal velikou laskavost. Nebýt zničeného plotu a několika rozhrabaných záhonů, neměl by v podstatě co dělat a jeho mysl, by se opět ubírala nesprávným směrem.
Neustále však sledoval čas na hodinkách, které byly nyní celé od barvy. Nelíbilo se mu, že šel Bill do města. A ještě ke všemu pouze s Dustem. Měl mu to rozmluvit. Měl trvat na tom, aby zůstal, ale nemohl Dustovi odepřít malou procházku jenom proto, že si ji on sám dovolit nemohl. Věděl, že by se mu ve dne nemělo nic stát, přesto se nedokázal zbavit představy, že se právě prochází na místech, kde se volně pohybuje i vrah Sáry. Billovi se nemohlo nic stát! Byl pro něj až příliš důležitý, a pokud by ztratil i jeho, ztratil by v podstatě všechno. Tedy alespoň všechno to, co mu ještě zůstalo.
Zhluboka se nadechl, rozvalil se do trávy a zavřel oči. Zelenou dlaní si nevědomky promnul tvář. Vzpomínky jej dohonily rychleji, než se stačil zamyslet nad něčím jiným.
Vystrašené, ženské výkřiky jej zavedly k opuštěné, zpola rozpadnuté chajdě na kraji vsi. Z jedné strany ji obklopovaly malé, jednoduché domky, zatímco z té druhé čistá příroda. Pouze stromy, řeka a les. Tom měl to místo, i přes strach, který v něm vyvolávalo, celkem rád. V tu noc to však bylo jiné.
Stromy mu nepřišly přátelské a kouzelné. Byly děsivé, natahovaly dlouhé větvě směrem k polorozpadlé střeše a jezero jim bylo pouze tichým svědkem.
„To ne,“ vydechl, jakmile dopadl na tmavý flek na podlaze. Teprve později si uvědomil, že klečel v kaluži krve. „Sáro.“ Po tváři mu stékaly slzy, jak opatrně bral její domlácenou, ubolenou tvář do dlaní a snažil se zachytit její pohled, který bloudil po zdích. „Sáro, to jsem já, Tom.“ Dlaní ji silně tiskl ošklivou ránu na hlavě, aby zpomalil krvácení. „Zavolám pomoc. Budeš v pořádku.“ Třásl se po celém těle, i přesto se ze všech sil pokoušel najít v kapsách mobil. Málem mu žalem puklo srdce, jakmile si uvědomil, že jej nechal doma, protože byl vybitý.
„Kdo ti to udělal? Sáro, kdo mohl tohle udělat?!“ Zdrceným pohledem sledoval její kdysi krásnou tvář a rozplakal se ještě víc, jakmile ucítil, že mu z posledních sil utírá slzy.
Prudce vystřelil do sedu a vyděšeně se rozhlížel kolem sebe. Prostředí kolem něj bylo zcela jiné. Děsivý les se proměnil ve skromnou zahradu jeho babičky, náhle byl obklopen nedokončenou brankou, barvou, kterou svým probuzením nešikovně převrhl, a Billem, který si k němu pomalu sedal a upínal k jeho tváři pohled dvou ustaraných očí.
„Jsi v pořádku?“
„Vybrals krásnou barvu.“ Bill si poposedl blíž a láskyplným pohledem sledoval Tomovu skloněnou tvář, která se na některých místech zářivě zelenala. „Moc se mi líbí.“ Opatrně překryl jeho prsty těmi svými.
„Víš, že zelená barva symbolizuje volnost a bezpečí?“ Bill mu bříšky prstů zlehka otíral zamazané tváře. „A já se tak díky tobě skutečně cítím.“
autor: B-kay
Moc pěkný díl 🙂
Krásny diel. Som rada, že Andy na Toma nezavervel, a dúfam, že sa to Tom dozvie.
Tak tenhle díl byl vážně báječný! ♥
Takhle krásně s citem dokážeš popisovat jenom Ty 🙂
Nad Billem se asi nikdy nepřestanu rozplývat, protože on je vážně úžasný 🙂 Usměvaný a optimistický za každé chvíle a hlavně je ještě při tom roztomilý 🙂 Když ve městě Dustovi házel piškotky a smál se tomu i s malou Lily, to bylo něco nádherného! Škoda, že Bill vůbec nevěděl, s kým že se to vůbec baví. Andy mě opravdu překvapil, jsem ráda, že stále čeká na Toma a doufá, že se jim jejich sen jednou vyplní. Vlastně ani nevím, jestli Andy ví, že už je Tom doma, ale věřím tomu, že kdyby se ti dva viděli a promluvili si spolu, tak by bylo Tomovi zase o něco líp a třeba by se naklonec vrátil ke studiu 🙂 Myslím, že Andy by Tomovi stejně jako Bill, hodně prospěl 🙂
A teď mě strašně zajímá Sára. Ještě když Tom řekl, že mězi sebou měli něco speciálního, tak mě napadlo, jestli to nebyla jeho přítelkyně a jestli třeba i Lily nebo jeho dcerka. Ale je to vážně těžko a já jsem zvědavá, jak to tedy je 🙂 Jsem mco ráda, že se mi zase trošku osvětlilo, co se ten osudný den stalo a teď mě ještě víc zajímá, proč to někdo svalil na Toma 🙁 Pořád na to nedokážu zapomenout a každým dílem jej obdivuji víc a víc, protože já bych se na jeho místě nemohla vrátit do toho samého města. Já bych asi od všeho utekla co nejdál.
Moc děkuji za tenhle krásný díl ♥
Aww :3 nádherný díl…je mi vážně líto co si Tom zažil..doufám že se později o tom dozvíme víc :))
Jsem rada, ze jsme se dozvedeli neco vic o tom, co se vlastne stalo, uz to celkem zacinam chapat.
Strašne rada si čítam túto poviedku. Zase mám po prečítaní ten úsmev od ktorého vyzerám ako sfetovaná a taký ten krásny pocit z toho ako píšeš tie úžasné bytosti – Toma, Billa, Andreasa, Lily…
Lily je jeho, že? je Tomova.
uáá, všude mě z toho úplně mrazí. čím více se odkrývá příběh jeho minulosti, tím více se mi z toho doslova rozklepávají kolena. tolik jsem se bála odhalení toho kriminálního činu, věděla jsem, že to bude nějakej masakr, když z toho má Tom takové slušné trauma. přesto to byl šok, že to byla máma toho malého děvčátka, které je vychovávano Tripem..
prostě… pff, chudák Bill. vůbec neví, do čeho se žene. už se těším na setkání Toma a Andyho, už je na to čas. 🙂
Tak se nám toho dneska hodně odkrylo a nebylo to nic pěkného. Vlastně něco ano, strašně se mi líbí, že Andy na Toma nezapomněl a že mu jako by stále drží místo pro jeho vysněnou ordinaci.
Ovšem Trip, to je něco úplně jiného, než úžasný Andi. Nechápu, jak je možné, že to Tripovi prošlo. Jak je možné, že místo něj skončil ve vězení Tom? A kdo byla vlastně Sára? Byla Tomova přítelkyně nebo Tripova? Nebo možná obou…
A co Lily? když je Sára její matka, kdo je potom její otec? Tajně doufám, že Tom, protože tátu jako je Trip si nezaslouží…
Pro Toma muselo být strašné, když našel Sáru a ta mu umřela v náručí, samo o sobě dostatečně traumatizující zážitek a Toma navíc obvinili, že ji zabil, strašné =(
Teď, když toho vím víc, znovu musím obdivovat Toma za jeho statečnost, se kterou se vrátil "domů", aby znovu čelil celému světu. A za tu svoji statečnost byl odměněn, protože kdyby utekl a nevrátil se, nikdy by nepotkal Billího ♥
Takže už jsem moc zvědavá na další díly, jak nám to celé bude rozmotávat.