autor: Muckátko :o*
Drazí moji! Vidíte dobře. Jednou to bohužel muselo přijít a ten den právě nastal.
Děkuji všem lidičkám, kteří povídku četli a občas zanechali komentář. Připravuji další povídku, takže se můžete těšit na něco dalšího z mé tvorby. Hodně zábavy u posledního jubilejního dílu Change of lifestyle a budu se brzy těšit u povídky nové. Hezké počtení! Muckátko :o*
EPILOG
O pár týdnů později
Bill naskočil do Tomova auta a čekal, až se Tom usadí na sedadlo spolujezdce. Stalo se přesně to, co Tom slíbil. S Billem si všechno vyjasnili a pár dní po Billově nastěhování jeli k Tomovým rodičům, aby mohl Tom oficiálně představit svého přítele rodině.
„Tvoje máma je naprosto úžasná!“ zavýskl Bill a usměvavě se na sedadle zavrtěl.
„Pás, Bille,“ upozornil jej Tom trpělivě a nastartoval. „A ne. Není úžasná. Má tě radši než mě,“ zavrčel a vyjel na silnici. Bill se hlasitě zasmál.
„Žárlíš?“ popichoval Toma.
„Teď už na všechny,“ přiznal Tom a zastavil na křižovatce na červenou. Bill zvedl levou ruku, položil ji na Tomovo stehno a jemně stiskl. Tom se na něj podíval.
„Miluju tě,“ vyslovil Bill podivně klidně. Nevyžadoval po Tomovi vyznání jeho lásky. Ani jej k tomu nijak nenutil. Nebyl ani naštvaný nebo smutný, když to Tomovi řekl a nedostal odpověď, protože věděl, že Tom to cítil. Bylo mu tisíckrát milejší, že to cítil a mlčky mu to dával najevo každý den, než kdyby ta slova opakoval několikrát za hodinu, ale v srdci necítil nic.
„Já tebe víc,“ pronesl Tom vážně a propletl s Billem prsty. Na důkaz pravosti svých slov Billovu dlaň silně stiskl a usmál se. Přesně tím způsobem, kdy Bill věděl, že jeho srdce může znenadání puknout vším tím citem. Brzy se jejich dlaně však oddělily, aby Tom mohl zařadit jedničku a při přepnutí semaforu na zelenou se rozjet domů.
Během několika minut parkovali u domu. Tom se udiveně mračil, když si všiml, že je parkoviště podivně plné, ale mávl nad tím rukou. Kdyby se však pečlivě rozhlédl, uviděl by vínově červené rodinné auto, které patřilo Billovým rodičům. Na sedadle řidiče seděla Simone a vedle ní Noelle. Dočkaly se. Tom i Bill vystoupili z vozu. Ani jedna si nemohla nevšimnout Billova spokojeného výrazu ve tváři a skotačivého hopsání kolem auta. Obě dvojici tajně pozorovaly.
Tom otevřel kufr auta a uvažoval, jak poberou všechny věci, aby se nemuseli vracet nadvakrát. Taky přemýšlel, co dá do rukou tomu dítěti, které se kolem něj motalo a dělalo zbytečně moc pohybů navíc.
„Jestli se rozhodneš něco rozbít, tak to raději udělej ještě tady. Já to po tobě doma vytírat nebudu,“ napomenul Tom Billa, ale v žádném případě nezvyšoval hlas. Zvykl si, že v některých chvílích si on hraje na toho rozumného a občas Billa napomene. Bill to zbožňoval. Miloval, když o něj měl Tom starost, nebo mu dal najevo, že on je ten starší.
„Nemusíš se bát,“ usmál se Bill a přiskočil ke košíku s třešněmi, které jim Tomův táta natrhal přímo ze stromu. Nabral si jich několik do dlaně a začal je jíst. Pecky schovával do dlaně a sledoval Toma, jak se přehrabuje v kufru a třídí věci.
Bill stiskl jednu z pecek mezi palec a ukazováček, namířil a trefil Toma do krku. Tom se samozřejmě lekl, narovnal se, ale zapomněl na otevřený kufr a bouchl se do hlavy. Podíval se na Billa, který neměl daleko k výbuchu smíchu, ale zároveň mu bylo líto, že se Tom ještě navíc uhodil do hlavy.
„Promiň Tomi,“ špitl.
„Ty jeden malej skrčku!“ zahřměl Tom a rozběhl se za dávno pelášejícím Billem. Honili se po parkovišti jako malé děti, až Tom mazaně vybral jednu ostrou zatáčku mezi auty a Bill mu tak vlítl přímo do náruče.
„Aaaahhh! Ne! Podváděls. Utekl bych ti!“ dušoval se Bill a kroutil se v Tomově náruči.
„Dneska jsi bez večeře!“ zavrčel Tom.
„Tak se nezlob. Nechtěl jsem, aby ses praštil,“ pohladil Bill dlaní místo, kam se Tom uhodil.
„Ale uslintanou peckou z třesně ses do mě trefit chtěl, co?“
„Jo to jo,“ přiznal se Bill a líbl Toma na postižené místečko na krku.
„Z některých věcí asi vážně nevyrosteš,“ povzdychl si Tom a přestal Billa tak křečovitě svírat. Vypadal, že už nechce prchat před trestem.
„Udělám dneska večeři já. Jako omluvu,“ nabídl se Bill a došel s Tomem zpět k autu.
„A co budeme mít? Špagety, špagety, špagety, nebo špagety?“ dobíral si Billa, protože těch několik málo večerů, kdy Bill vařil, neměli nic jiného.
„Blbečku! Miluješ moje špagety!“
„Předstírám, že je miluju, abych ti udělal radost,“ uchechtl se Tom.
„Tak teď jsem se vážně naštval,“ upozornil Bill Toma a Tom moc dobře věděl, co to znamenalo. Bill předstírá, že je naštvaný, tudíž nebude zběsile poskakovat kolem, bude v rámci možností mlčet a Toma bude okatě ignorovat, dokud si ho Tom neudobří.
„Bezva. Alespoň budu mít jistotu, že tohle všechno dopravíš nahoru do bytu, aniž bys svou zbrklostí něco rozbil,“ ušklíbl se.
„Hmpf! Víš co? Odnos si to sám!“ hodil Bill rádoby namyšleně hlavou a se založenýma rukama na hrudi a nosem k oblakům obešel Toma, že dojde ke dveřím od domu.
„Aaahh!“ vykřikl leknutím, když v momentě nabral zpátečku a ocitl se v Tomově náruči.
„Ty moje urážlivko!“ schoval jej Tom do své náruče a zůstal tak několik dlouhých chvil. Bill omotal svoje ruce kolem Tomova pasu a vnímal Tomovo tělo i jeho vůni. Zavrtěl se a blaženě zafuněl. Bylo mu krásně.
„Miluju tě,“ pošeptal mu Tom do ucha a pohladil jej po vlasech. Bill se znovu dojatě odtáhl. Dnes byl Tom v opravdu rozněžnělé náladě. Bylo to už druhé „Miluju tě“ za poslední půl hodinu.
„Já tebe taky,“ oplatil mu Bill a ze své vlastní iniciativy se přitiskl k Tomovým rtům. Nebylo možné nechat tenhle okamžik bez polibku. Když se láskyplně políbili, vrátili se zpět ke kufru.
„Tak pojď! Odtáhneme ty věci a já si pak počkám na ty tvoje špagety,“ usmál se Tom a jen tak tak uhnul Billově ráně. Tom zavřel kufr od auta, na dálku auto zamknul a oba zmizeli v domě.
Noelle se podívala na soustředěnou Simone, která nespouštěla oči z domovních dveří. Držela se volantu, jako by byla připravená někam odjet a celkově vypadala strnule. V její hlavě se toho dělo asi hodně.
„Myslím, že ho Tom opravdu miluje, paní Trümperová,“ pronesla Noelle do ticha, které v autě panovalo. Na žádost Simone ji navigovala až k Tomovu bytu, protože ona věděla, kde Tom bydlel. Pomáhala Billovi se stěhováním krabic a během jeho zabydlování, u kterého Tom nechyběl, zjistila, že Tom je opravdu úžasný muž a kdyby mohl, na rukou by Billa nosil, ačkoli Billa dokázal i pár slovy usadit. Což platilo i pro Billa. Během několika návštěv, kdy u Toma v bytě strávila dvě i tři hodiny, už nemohla najít jedinou věc, která by jí na Tomovi vadila. Choval se k Billovi opravdu krásně, a pokud mluvil s Noelle, nepřetvařoval se. Mluvil s ní na rovinu, což Noelle ocenila. Ona už proti jejich vztahu neměla nic. Simone takové štěstí zatím neměla. Od obrovské hádky s Billem a Gordonem, když nakládali Billovy věci do Tomova auta, s Billem nemluvila, a to už bylo několik týdnů.
„Půjdeš se mnou?“ zeptala se Simone Noelle.
„Měla byste jít sama. Vypadalo by to, že jsem vás přemluvila. Zazvoním vám dole u dveří, aby vás pustili do domu,“ nabídla se a vystoupila z auta. Simone ji nerozhodně následovala. Zabouchla dveře, ale nezamykala, aby se Noelle mohla pak vrátit. Došli ke zvonkům a Noelle stiskla ten správný. V mluvítku klaplo.
„Tady byt Toma Kaulitze, ale teď tu bydlím i já, kdo je tam?“ ozval se Billův rozverný hlas. Noelle se rozchechtala a Simone se nemohla ubránit drobnému úsměvu, když slyšela spokojenost sálající z Billova hlasu.
„Tady Noelle, Billouši, pusť mě dovnitř!“
„Ježiž čau, Noelle! Co ty tady děláš? Hele dělám špagety. Zůstaneš na večeři?“ zeptal se Bill.
„Bille, co kdybys ji pustil nahoru a zeptal se jí tady?“ ozvalo se tlumeně z mluvítka a Noelle se musela zasmát. Jak byl Bill zamilovaný, tak jeho IQ pravděpodobně klesalo. Nejspíš by tu takhle přes mluvítko vykecával i hodinu, dokud by mu nedošlo, že by mohl Noelle pustit dovnitř.
„Oh promiň,“ zasmál se Bill a stiskl tlačítko bzučáku.
„Jdu dovnitř!“
„Dobře!“ houkl Bill nazpět a zavěsil sluchátko.
„Je to šesté patro,“ řekla ještě Noelle a podržela Simone dveře, aby mohla projít dovnitř. Ta si přehodila tašku přes rameno, ve které měla ještě několik Billových věcí, které po jeho odchodu zůstaly ve špinavém prádle. A svého syna znala příliš dobře. Každý kousek jeho oblečení byl důležitý.
Cesta výtahem byla pro Simone jako čekání na smrt. Když výtah v požadované stanici cinkl a otevřel se, vykoukla Simone ven na chodbu. Vyšla ven a krátkou chodbou se dostala k otevřeným dveřím od bytu, který zřejmě patřil Tomovi.
„Polez dovnitř! Dělám omáčku a nechci ji spálit,“ houkl Bill ke dveřím a míchal voňavou směs, kterou jim později naservíruje. Těšil se, až dá talíř Tomovi pod nos, protože dnes svoji omáčku ozvláštnil kari kořením, a to Tom miloval. Dneska v noci určitě dostane děkovný sex.
Tom zavrtěl hlavou nad Billovým vyjadřováním a způsobem vítání hostů a rozhodl se, že se Noelle ujme on sám. Když však došel ke dveřím a spatřil Billovu matku u svého prahu, znejistěl. Nevěděl, jestli na něj přišla křičet, nebo odstěhuje Billa i jeho věci v tašce, kterou měla přes rameno. Proto raději mlčel.
„Uhm dobrý večer,“ pozdravila Simone muže stojícího před sebou.
„Dobrý večer,“ oplatil jí Tom pozdrav a snažil se dostat z té ztuhlosti.
„Omlouvám se, že vyrušuji.“
„Ne. Nevyrušujete v žádném případě. Oh promiňte! Pojďte samozřejmě dál,“ pozval ženu dovnitř a sledoval, jak váhavě vstupuje na cizí půdu.
„Tak kde to vázne?“ zavolal Bill z kuchyně, když na něj Noelle neskočila jako obvykle.
„Bille, vypni to na chvíli a pojď sem,“ houkl Tom nazpět.
„Ale…“
„Bille!“ zavolal Tom znovu. Bill zamrmlal a vypnul sporák. Byl zvědavý, jestli to jídlo bude ještě dobré, když přeruší vařící proces.
„Tak co se… mami?“ vytáhl obě obočí, když viděl stát svou mámu v Tomově chodbě.
„Ahoj Bille,“ pousmála se žena.
„Ale vždyť Noelle…“
„Ta mi jen ukázala cestu,“ přiznala žena.
„Pojďte se posadit,“ vstoupil do toho Tom a navigoval je do obýváku. Simone tedy přikývla a šla za Tomem. Posadila se na nabízené místo. Bill se posadil na gauč.
„Dáte si něco k pití?“ zeptal se Tom.
„Ne děkuji. Nezdržím se dlouho,“ odmítla Simone zdvořile.
„Nechám vás o samotě,“ řekl Tom a přes vysoké opěradlo u pohovky za Billovými zády líbl Billa do vlasů a chtěl se vzdálit. Rozhodně mu nepřišlo nemístné, líbat Billa před jeho matkou. Naopak. Chtěl jí ukázat, že myslí svoje city k Billovi vážně a nemá problém je ukázat před někým dalším. Bill se nadechl, aby Toma zadržel, ale jeho matka jej překvapivě předběhla.
„To nemusíte. Vlastně bych byla radši, kdybyste zůstal,“ podívala se Simone do Tomových váhavých očí a přímým očním kontaktem jej donutila se posadit vedle Billa.
Polibek byl pro Toma tak akorát, proto když se posadil, nevyžadoval žádný další tělesný kontakt s Billovým tělem, ačkoli byl zvyklý si Billa v takovýchto chvílích přitáhnout do náruče, obejmout jej kolem ramen, nebo majetnicky svírat jeho štíhlé stehno. Bill byl však jiného názoru. Sám se k Tomovi přisunul a opřel se o jeho tělo. Pravou ruku nechal volně položenou na Tomově levém stehně, aniž by nohu svíral. Chtěl matce ukázat, že je mu s Tomem dobře.
„Já… přivezla jsem ti, Bille, nějaké oblečení, které jsem ještě našla v prádle,“ začala Simone a přisunula tašku k Billovým nohám.
„Jo děkuji. Myslel jsem, že jsem některé věci ztratil,“ usmál se Bill a nakoukl do tašky.
„Hodně jsem přemýšlela a velký podíl na tom má i táta. Omlouvám se vám, Tome, za ten křik, a především za své chování k vám,“ vyřkla Simone a sevřený žaludek malinko povolil. Tom zavrtěl hlavou.
„Nemusíte se omlouvat. Vím, že vás zaskočil ten věkový rozdíl a chápu, že jste potřebovala čas.“
„Ale to mě ani tak neomlouvá,“ zakroutila Simone hlavou.
„Nejde o to, co bylo, ale co bude.“ Simone se ošila. Tom měl občas úplně stejné uvažování jako Gordon. A ačkoli ji Gordon občas svými moudry štval, měl pravdu, a to z něj dělalo úžasného manžela.
„Ráda bych, kdybyste oba přijeli v neděli na oběd. Mohli bychom zkusit dohonit to, o co jsme mojí vinou přišli.“
„Přijedeme rádi, že jo, Tome?“ podíval se Bill do Tomovy tváře.
„Děkujeme za pozvání. Určitě přijedeme,“ slíbil Tom. Simone se uspokojeně usmála a vstala.
„No nebudu déle zdržovat. Noelle na mě čeká dole v autě, takže… oh… málem bych zapomněla. V té tašce jsou nějaké krabičky s moučníkem a bábovkou,“ ukázala na tašku. Bill se zasmál.
„Dostali jsme spoustu jídla od Tomovy mamky, ale děkujeme. Tom to určitě všechno sežere,“ šťouchl do Toma.
„Nevím, kdo si tady dělá půlnoční výlety do lednice,“ vrátil mu Tom narážku.
„Bylo to jen jednou,“ bránil se Bill.
„Jistě. Jednou o půlnoci. Další den v jednu ránu a pak ve dvě.“ Simone si oba s úsměvem prohlížela. Došli až ke dveřím a Simone vyšla na chodbu.
„Děkujeme, že jste přišla,“ usmál se Tom a omotal ruku kolem Billova pasu.
„Jo díky, mami.“
„Nemáte zač a Bille?“
„Hm?“
„Není hezké, když po Tomovi hážeš pecky od třešní,“ zamračila se káravě. Tom se začal smát.
„Nashledanou!“ pozdravil Simone a líbl červeného Billa na tvář.
Po zavření dveří se Bill vrátil do kuchyně.
„Není to fér!“
„Co zase není fér?“ zeptal se Tom, přitiskl se na Billova záda, omotal ruce kolem jeho těla a přes rameno nakukoval na směs v pánvi, která znovu začínala bublat.
„Má bránit mě. A ne tebe!“ broukl Bill. Tom se mu zasmál do vlasů a nepřestával mazlivě otírat svou tvář o Billovy vlasy a tvář.
„Tak vidíš. Moje máma zbožňuje tebe a tvoje máma začíná zbožňovat mě. Hlavní ale je, že jsme všichni šťastní,“ olízl Billovo ucho a vjel dlaněmi zepředu pod Billovo tričko, aby mohl hladit jeho bříško.
„Stejně to není fér,“ stál si Bill za svým.
„Vlastně se jí ani nedivím. Je ráda, že se tě zbavila a pověsila tě na krk mně,“ udělal si Tom z Billa srandu.
„Vypadá to, že bez večeře nakonec budeš po tomhle ty!“ vyplázl Bill jazyk a odstavil dovařenou omáčku na vedlejší studený hořák, vypínajíc ten, na kterém vařil.
„Ale no tak…“ zavrněl Tom hlubokým hlasem a pravou rukou vklouzl do Billových kalhot, silně přejíždějíc po Billovu klidném penisu.
„Tome!“ vypískl Bill překvapeně a podíval se dolů, kde mizela Tomova dlaň v jeho klíně.
„Copak?“ zeptal se a propašoval do Billových kalhot i druhou dlaň. Bill sebou na Tomově hrudi házel a vzpínal se k jeho rukám. Položil pravou ruku zezadu na Tomův krk a hluboce dýchal.
„Tomi….,“ zasténal, „nemůžeš mě ojet hned na to, co máma odešla,“ vzdychl a skousl si ret. Tom se vševědoucně usmál.
„Nechystám se tě ojet, lásko, chystám se tě pomilovat,“ opravil jej Tom a vytahujíc své dlaně z jeho kalhot, si jej vyhoupl do náruče a mazlíc se s jeho rty, si jej unášel do ložnice.
Bill měl dnes radost hned z několika věcí. Že mamka konečně dostala rozum a rozhodla se Toma akceptovat, že teď dostane nádherné milování a po kari večeři ještě děkovný sex a…
…když Noelle nezůstala na večeři, bude moct sníst její porci špaget.
KONEC 🙂
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 32
úžasnééé =)))))))
škoda že je konec =( =))
Tak, a máme tady konec… Jsem z toho strašně smutná, vůbec nevím, na co se teď budu těšit, když už se tu nebude objevovat tahle nádherná povídka 🙂 Na druhou stranu konec přišel v ten pravej čas a moc se ti povedl. Jsem strašně ráda za happy end a klukům přeju do dalšího života jenom to nejlepší 🙂
Tahle povídka byla prostě dokonalá. A znamenala pro mě opravdu hodně. Společně s klukama jsem se smála, vztekala, smutnila jsem, rozněžňovala se.
Tom i Bill byli v tom příběhu naprosto úžasní a každý se s nima mohl ztotožnit. A nejenom oni dva, všechny postavy byly skvěle napsané.
Dále ta zápletka – byla vlastně úplně jednoduchá, ale přesto mě neskutečně vtáhla. Každý díl měl svoje místo, ani jeden odstavec nebyl nějaký výplňkový nebo dokonce zbytečný, všechno krásně zapadalo do sebe a postupně gradovalo.
A nakonec musím pochválit tvůj vytříbený styl. Už dlouho se mi nic tak dobře nečetlo už jenom z toho důvodu, že autorka umí psát 🙂
Strašně ti děkuju za tenhle boží příběh. Určitě se k němu ještě hodněkrát vrátím a řadím si ho mezi nejoblíbenější hned k Hotelovému pokoji od Michelle M. 🙂 A moc moc moc se těším na tvoje další věci.
Ještě jednou ti děkuju <3
Naprosto fenomenální povídka, víc takových a svět bude hned krásnější 😀
Uff, tak napsat komentář k poslednímu dílu téhle povídky pro mě bude opravdu těžké! Nejen proto, že se mi s povídkou nechce ani za nic loučit, ale taky proto, že jsem si k postavám za celých těch 50dílů stihla udělat obrovský cit a mám je moc ráda. Občas jsem se úplně viděla v Billově roli a tím mi byl samozřejmě i o něco bližší. Toma jsem poslední dobou strašně zbožňovala! Moc se mi nechce loučit s tím jeho tulením se a vtipkováním 😀
Věděla jsem, že se pomalu a jistě blížíme ke konci a už od 40.dílu jsem měla strach, že každý další díl může být poslední. Vždycky jsem měla strach, že tam to slůvko konec uvidím, ale po pravdě jsem ho zrovna dneska, jako na potvoru, nečekala 😀 Říkala jsem si, že dneska konec URČITĚ nebude, ale ten následující už nejspíš jo. Takže jsem sem přišla klidná a najednou bum, a vidím, že tu ten konec je 😀 Jediné štěstí je, že jsem to čekala a že i Ty jsi nás upozorňovala, protože kdybych to nečekala, tak nevím nevím 😀 Z konce povídky je mi vážně smutno, protože touhle povídkou jsem strašně žila! Mám ráda vážně spousty povídek, ale na tuhle jsem se vždycky těšívala nejvíc ze všech, počítala si dny kdy tu bude další díl a pak se na ni celý den těšila 😀 Tahle povídka mi byla vážně drogou, protože když jsem se nudila, bylo mi smutno nebo se mi po povídce jen zastesklo, tak jsem si sedla a pročítala si zvěřejněné díly. Každý nový díl povídky mi vždycky zvedl náladu a vytvořil úsměv na rtech (pokud pominu dva díly, u kterých jsem trpěla – to byly zrovna ty, kdy jim první společný oběd dopadl špatně :D) a já jsem si tuhle povídku totálně zamilovala ♥ Už jsem Ti to sice psala, ale to nevadí, já to klidně zopakuju – patříš mezi moje TOPautorky a to jsi zatím napsala jen jednu povídku 😉 Tvůj styl psaní mi neuvěřitelně moc sedí, každý díl povídky byl zajímavý, čtivý a ani jeden řádek mě nikdy nenudil a měl svůj smysl. Ale hlavně díky Tvému psaní jsem se do povídky vžívala, někdy až moc :D, a společně se s klukama trápila, byla jsem nervózní, šťastná, napnutá, naštvaná a smutná. Kolikrát jsem i během dne přemýšlela, jak by povídka mohla pokračovat a v hlavě jsem si přemítala moje nejoblíbenější scény z povídky 🙂 Jednoduše mě tahle povídka zcela pohltila a i proto nejsem moc nadšená z jejího konce 😀 Ale je jasné, že všechno jednou musí skončit a já jsem Ti neuvěřitelně vděčná, že jsi povídku zakončila takhle nádherně ♥
Tenhle díl byl taková nádherná tečka za celou povídkou! ♥ Opravdu se Ti neuvěřitelně moc povedl a já už opět prohlašuji, že zrovna TENHLE díl byl ten nejlepší ze všech ♥ Ovšem takhle to mám po každém nově přečteném dílu povídky 😀 U tohoto dílu jsem se úplně rozplývala a jenom se přiblble usmívala 🙂 Opět mi Bill připomínal sebe samotnou, protože stejně jako on chvilku neposedím ani nepostojím a pořád musím se sebou mlít, někde pobíhat a dělat kraviny 😀 Jsem hold pořád stejně ´malé dítě´ jako Bill 😀 Ovšem Bill je samozřejmě milionkrát roztomilejší 😀 ♥ Já když jsem si ho představila u toho auta s Tomem a jak na něj kouká, pojídá střešně, crnká kostky Tomovi na krk a pak mu utíká, tak jsem se musela smát, ale zároveň mi to přišlo strašně zlaťoučké ♥ A hlavně strašně reálné 😀 Zrovna tohle je scéna, u které si dovedu představit, že to tak probíhá i ve skutečném životě u těch dvou 😀 Prostě Bill malé dítě, které Toma provokuje a otravuje 😀 A Tom je samozřejmě ten o 10minut starší a tím pádem rozumější a dospělejší a jenom vyvrací oči nad svým dvojčetem 😀 No jednoduše nádhera ♥ Nemluvě o tom, jak se celý díl popichovali ♥ Ty to dokážeš tak skvěle sepsat, že si to jejich popichování musím číst stále a stále dokola 😀 Noelle i Simone mě strašně potěšily 🙂 Díky nim jsem ještě šťastnější 🙂 Moc se mi líbilo, když si Noelle uvědomila, že vlastně Tomovi nemá co vyčítat, že je to fajn chlap 🙂 A Simone? Tak to bylo největší překvapení celého dílu 🙂 Když jsem si četla, jak tam ty dvě sedí v autě, tak jsem po pravdě nevěděla, co si o tom myslet a na chvilku jsem měla strach, že obě přijely Billa přesvědčovat, že Tom prostě nee 😀 A budou ho tahat zpátky domů 😀 Ale moc mile mě obě dvě překvapily, hlavně teda Simone 🙂 Na jednu stranu ji vážně chápu, ale na tu druhou mám stále pocit, že to až moc přeháněla. Ale nakonec se umoudřila, a to je to nejhlavnější 🙂 Takhle skvělý a šťastný konec jsem vůbec neočekávala a už vůbec jsem neočekávala, že by se Bill k Tomovi mohl přistěhovat. Neumím to zdůvodnit proč jsem si to myslela, spíš asi proto, že jsem se hodně často s Billem ztotožňovala a tohle je pro mě obrovský krok, na který se zatím cítím až moc mladá 😀 Ovšem řekněme si na rovinu, že za Tomanem bych se přestěhovala hned a vůbec bych nepřemýšlela nad tím, že na to nejsem připravena 😀 😀 Úplně je mi líto, že si teď nebudu moct číst o tom jejich společném žití, protože věřím, že v Tvém podání bych si to strašně užila 🙂 Oni jsou k sobě tak krásně hodní, ale zároveň do sebe umí rýpnout a dělat si ze sebe srandu. Věřím, že teď budou kluci spolu maximálně šťastní 🙂 Naprosto se k sobě hodí a já věřím, že jim to bude skvěle klapat 🙂
A taky se musím přiznat, že hnedka na samém začátku povídky, jsem od povídky očekávala úplně něco jiného 😀 Hnedka po prvním dílu a hlavně vzhledem k názvu, jsem si myslela, že ta změna se bude týkat Billa. Očekávala jsem, že Tom jej změní. Že Bill začně chodit na párty, pít, kouřit a možná dokonce i bude střídat jednoho partnera za druhým 😀 a pak spolu buď kluci skončí a nebo ne. Vůbec by mě na samém začátku nenapadlo, že ta změna se bude týkat Toma 🙂 A samozřejmě o to víc se mi to líbí ♥
Vážně nevím, jak Ti za tuhle povídku poděkovat, protože mi všechno přijde málo. To, co jsem u povídky zažívala se nedá jen tak zapomenout. Byly to vážně krásně strávené chvíle a já jsem strašně šťastná, že jsi se povídku rozhodla napsat ♥ O tenhle skvost bych vážně nerada přišla ♥
Takže děkuji, děkuji, děkuji! ♥♥♥♥♥
A samozřejmě na Tvoji další povídku se už nemůžu dočkat 😀 Jsem ohromně zvědavá, co sis pro nás vymyslela a jaké role teď Tom s Billem budou mít 🙂 Nemůžu se dočkat, až tady spatřím první díl 🙂 Od Tebe si vážně přečtu cokoliv, protože vím, že ať se bude jednat o jakékoli téma, tak od Tebe to bude bomba! ♥
Takže ještě jednou moc děkuji, že pro nás píšeš! ♥♥♥
Skoda, ze je to posledni dil, tohle je jedna z mych nejoblibenejsich povidek a jsem rada, ze neco takoveho vzniklo. Ale konec to ma krasny, potesilo me, ze Simone nakonec Toma prijala. Bill s Tomem maji mezi sebou moc hezky vztah, tak at jim to vydrzi ^^
Jsem zvedava na tvoji dalsi povidku, pokud me zaujme, tak si ji rada prectu 🙂
Úžasne krásna poviedka. Bolo mi strašne ľúto keď som uvidela to "konec" ale potom ako som si kapitolu prečítala, uznávam, že už je povedané všetko a je to úplne prekrásne. Veľmi pekne za túto poviedku ďakujem a teším sa na ďalšiu. K tejto sa určite vrátim. Milujem poviedky, kde nikto nikoho netýra a nikto príliš netrpí. A kde je plno strašne krásnej lásky. Ďakujem.
No popravde me to hodne prekvapilo, ze je konec .. LE JE PRAVDA ZE ZASE, CO B\S TAM CHTELA vice psat o tom jak zili stastne az do smrti, ale stale tomu fakt nemuzu uverit, ze je proste konec .. Tuhle povidku si urcite zaradim do kategorie prectu si ji znova .))
A kdybych mohla poprosit autorku, kdyby mi prosim povidku poslala na mejliiika :))
Dekuju moc :*
Krásně to skončilo a je fajn že si Simone našla cestu k Tomovi.
Povídku jsem přečetla celou dnes na jeden zátah a musím říct, klobouk dolů. Je to jedna z nejlepších povídek tady na blogu. Děkuju za ni. Dneska asi jen tak neusnu 🙂
Takze. Tuto poviedku som uz raz citala, ale ked sa zas zacala spominat ako tvoja najlepsia, rozhodla som sa opat si ju pripomenut. Neviem ci je najlepsia, to si budem musiet este raz precitat aj tie ostatne, ale ze je skutocne dbrs, tak s tym vrelo suhlasim. Zo zaciatku mi Tom nebol velmi sympaticky. Neskor som cakala, ci mu nezacne vadit, ze on Billovi hovori, ze ho ma rad a Bill jemu nie… A nakoniec sa to vsetko krasne skoncilo. Dakujem za uzasnu poviedku :-p
Tohle je jedna z mých top povídek. Opravdu je krásná, taková reálná, bez zbytečných přitažeností. Oba je tady doslova miluji, od začátku až do konce.
Moc děkuji za krásné počtení, určitě se k tomu ještě (několikrát) vrátím. 🙂
Opravdu moc krasna povidka. Nejdelsi co jsem zatim precetla 😉
Dokonalost. Škoda že jsem tuhle povídku nečetla jako první, milovala bych tě už od začátku. 😀 Chápu proč se většině líbí tahle povídka nejvíc. Je to úžasné. Od začátku až do konce. To jak se jejich vztah vyvíjí, jak se do sebe postupně zamilují. Nemám tolik slov chvály aby to dostatečně vyjádřilo jak je celý příběh úžasný. Takže jen děkuju za skvělé počtení.
Nádherná povídka ostatně…stejně jako i ty tvé ostatní. Dokonalé
Tahle povídka byla opravdu fantastická ❤️ Všechno v ní plynulo tak přirozeně a ani chviličku jsem se u ní nenudila. Charaktery obou kluků byly úžasné a během čtení se mi neustále střídalo, koho z nich zrovna víc miluju 😁💕 Nakonec všechno dobře dopadlo a Billova mamka vzala Toma konečně na milost 🙏 Díky za parádní čas, strávený s tvojí povídkou a těším se na další tvůj příběh 👏👍