Change of lifestyle 49.

autor: Muckátko :o*

Bill se domů loudal přímo ukázkovým způsobem. Kdejaký hlemýžď by ho předběhl, a ještě by získal několikametrový náskok. Měl být doma už před dvěma hodinami, ale celá situace s Tomem a rodiči ho spíš zpomalovala, než mu dodávala energie. Byly to tři dny od incidentu u Toma v bytě a on se ještě neozval. Bill už si pomalu začínal zvykat na myšlenku, že tímhle celá ta věc končí. Z části na sebe byl hrdý, že to bere tak statečně a neutápí svoji depresi někde v baru v hektolitrech alkoholu, ale na druhou stranu byl smutný, protože se do Toma opravdu zamiloval a bolelo ho srdce, když si představil všechny ty dny, které ho čekají, aniž by se s Tomem viděl. Viděl v jakémkoli smyslu.

Zalapal po dechu, když zahnul za roh do ulice, kde bydlel, a už z dálky poznal Tomovo auto, které parkovalo před jejich domem. Možná ne přímo před jejich domem, to nebyl schopný určit, ale že to bylo Tomovo auto, to popřít nemohl. Na okamžik zastavil a snažil se rychle pochopit celou situaci. S očima přišpendlenýma ke známému autu došel po chodníku až k jejich domu a několikrát pohledem pohladil karoserii. Třesoucími se prsty vytáhl klíče, aby si mohl odemknout. Tiše zaklapl domovní dveře a v předsíni se rychle zul. Tak, jak byl, došel do kuchyně a zalapal po dechu. Matka mlčky kmitala kolem sporáku a kuchyňské linky dokončujíc večeři, zatímco Tom seděl vedle Gordona u jídelního stolu nad šálkem čaje a oba se tvářili, jako by seděli na pranýři.

„Ahoj,“ pozdravil Bill opatrně všechny v místnosti a odložil svoji tašku na židli. Na jeho obvyklém místě seděl teď Tom, takže musel přijmout místo naproti. Mračil se, protože nedokázal odhadnout, co se děje, nebo co se už stalo. Tom se mu pohledem zavrtal do očí, ale nic neřekl. Měl stažené hrdlo.

„Ahoj Bille, koukej, kdo přišel,“ pronesl Gordon pohodovým hlasem a ukázal na Toma.

„Jo… no… uhm,“ sundal ze židle tašku a posadil se.

„Tom se tu stavil a hledal tě, ale ty jsi nebyl doma, tak jsem ho pozval dovnitř,“ usmál se Gordon.

„Aha,“ přikývl Bill a kývl směrem k zády otočené matce. Gordon nad tím jen mávnul rukou. Bylo jasné, že matka zuří, protože zarytě mlčela.

„Nechceš s něčím pomoct, mami?“ nabídl se Bill a díval se na nahrbenou Simone.

„Ne,“ dostalo se mu tvrdé odpovědi. Povzdychl si a otočil se zpět k dvojici mužů před ním.

„Kde ses vůbec toulal tak dlouho?“ zeptal se Gordon. Ne že by chtěl vyzvídat, nebo ho podezírat.

„Zdržel jsem se… v knihovně,“ polkl. Lhal a Tom to poznal, ale neřekl nic.

„Hodně práce?“

„Ne, to ne. Malé školení od vedoucí ohledně změn, které se zavedou během příštího měsíce,“ zalhal Bill zkušeně a složil ruce do klína.

„To zní nudně,“ zasmál se Gordon.

„Bez toho bych tam nemohl pracovat,“ pokrčil Bill ramenem a lekl se, když se v jeho zorném poli objevil talíř s večeří, který byl vzápětí postaven před něj na stůl. Simone postupně podala porci všem u stolu a ke stolu zasedla jako poslední.

„Dobrou chuť,“ popřála všem zamumláním a sklonila se k talíři.

„Dobrou chuť,“ pronesla unisono pánská část osazenstva a všichni se pustili do jídla. Bill se nemohl ubránit tomu, aby se poťouchle neusmál. Simone mohla Toma nenávidět tak moc, jak jen chtěla, ale nemohla popřít, že se i přesto chtěla blýsknout před návštěvou. Uvařila totiž jídlo, které podle Billa a Gordona patřilo k vrcholu jejího kuchařského umění. Kuřecí přírodní plátek s bylinkovo-smetanovou omáčkou a na másle lehce opraženými bramborami. Bill slastně přivřel oči a blaženě převaloval jídlo v ústech. Už dlouho toto jídlo neměli.

„Je to opravdu výborné, paní Trümperová,“ pochválil Tom jídlo. Nesnažil se jí vetřít do přízně. Mluvil pravdu. Opravdu mu to chutnalo.

„Děkuji,“ pronesla Simone mezi sousty. Na Toma se však nepodívala. Jedna pochvala z něj jejího oblíbence rozhodně neudělá.

„Tom má pravdu. Je to výtečné,“ přisadil si Gordon a uznale přikývl. Na tohle však Simone už nereagovala.

„Kde vlastně pracujete, Tome?“ zeptal se Gordon. Tom nejdřív polkl, aby nemluvil s plnými ústy.

„Jsem manažer v jednom nahrávacím studiu,“ odpověděl Tom.

„Páni! To musí být zábava. To přijdete do kontaktu s hodně talenty, nebo ne?“ zajímal se Gordon.

„Ne, tuhle práci dělá ještě jiný manažer. Já jsem manažer té firmy. Starám se o smlouvy, společenské akce, kontakty a další vnitřní záležitosti,“ upřesnil Tom náplň svojí práce.

„Tak to je v tom případě asi trochu monotónní, ne?“

„To bych neřekl. Je to vlastně celkem zajímavá práce. Setkáte se s mnoha lidmi, chodíte na důležité společenské akce, a především se tahle práce dá často dělat i z domova, takže mnohdy nemusím ani vstávat z postele,“ pousmál se Tom.

„Jak naplňující a přínosné!“ sykla Simone. Okamžitě si po téhle informaci pasovala Toma do role nějakého povaleče.

„Mami!“ oslovil ji Bill naštvaně.

„Bille!“ oplatila mu Simone stejně naštvaným hlasem, aby si uvědomil, že on není v pozici, aby mohl matku takovým způsobem napomínat nebo osočovat.

„Já si naopak myslím, že občas je to příjemné. Tom má štěstí, že má takovou práci, kde si může dovolit nějaký oddych,“ snažil se Gordon celou situaci zachránit.

„Není to každodenní záležitost, ale když už si to můžu dovolit, většinou si udělám čas na rodinu a přátele. Jsou i dny, kdy zůstávám v práci dlouho do noci, takže se to volno stejně dříve či později vykompenzuje,“ vysvětlil Tom. Jestli ale čekal od Simone omluvu, to dřív kameny začnou mluvit, než se jí dočká.

Zbytek večeře proběhl v klidu. Simone se po jídle zvedla od stolu a začala nádobí sklízet. Bill se beze slova zvedl a pomohl jí. Popadl do rukou prázdné talíře Toma a Gordona a rozpačitě vrátil Tomovi úsměv, který mu byl věnován. Bohužel stále nevěděl, co si o tomhle celém myslet. Neměl čas si s Tomem promluvit, a tak nevěděl, co se v Tomově hlavě děje. Simone zůstala stát u dřezu a napouštěla vodu. Tom byl Gordonem zatáhnut do obýváku, zatímco Bill popadl utěrku a začal matce s nádobím pomáhat. Tom se možná vtírat nechtěl, ale Bill se snažil Tomovi nahrabat plusové body všude, kde mohl, i když nevěděl, jestli ještě má cenu něco zachraňovat. Simone celou dobu mlčela. Necitelně odkládala umyté nádobí na podložku a Bill měl strach, že díky tomuhle matčině přístupu přijdou o veškeré vybavení kuchyně. Za chvíli nebudou mít z čeho pít nebo jíst.

Když Bill doutíral a uklidil poslední talíř, poskládal utěrku a přišel do obýváku. Konverzace mezi Tomem a Gordonem okamžitě utichla. Bill se posadil na opěradlo a na oba se podíval.

„Omluvíte nás?“ podíval se na Gordona, který s úsměvem přikývl. „Mohl bych s tebou mluvit, Bille?“ podíval se na chlapce a čekal na odpověď.

„Jo, proč ne,“ přikývl Bill a postavil se.

„Dveře od pokoje zůstanou otevřené,“ zahřměla matka z kuchyně. Měla uši všude.

„Šmírák!“ zasmál se Gordon tiše a Bill se na chvíli rozchechtal. Tom jen malinko pohnul koutky. Nepřišlo mu slušné smát se Billově matce, ačkoli se oba smáli.

„Měl jsem spíš na mysli, že bych si Billa odvezl s sebou,“ podíval se na Gordona.

„Pokud Bill chce…“ Oba se na Billa otočili. Ten jen pokrčil ramenem. Došel si pro tašku do kuchyně a počkal na Toma.

„Rád jsem vás poznal. Děkuji za večeři, paní Trümperová,“ houkl do kuchyně, ale na odpověď nečekal. Přidal se k Billovi a vyšli z domu. Tom mu gentlemansky otevřel dveře od spolujezdce a nechal jej nastoupit. Hodil blinkr a vyjel na cestu.

„Jak dlouho jsi tam seděl, než jsem přišel?“ zeptal se Bill.

„Něco málo přes hodinu,“ odpověděl Tom. Billovi se udělalo mdlo, když si představil, co si musel Tom vytrpět.

„Kdybych věděl, že přijedeš, přijel bych domů hned. S mámou to musela být katastrofa.“

„Žádné školení v knihovně?“ zeptal se Tom trochu rýpavě.

„Coural jsem se venku. Nechtělo se mi domů,“ přiznal Bill.

Tom zaparkoval u svého bytu a vylezl z auta. Bill ho napodobil a zabouchl za sebou dveře. Auto cvaklo a zablikalo. Hodil si tašku na rameno a rozpačitě přijal Tomovu nataženou dlaň. Propletli spolu prsty a zamířili ke vchodu. Bill měl divný pocit u žaludku. Dneska bude všechno jinak. Jen nevěděl, jestli v dobrém slova smyslu, nebo v tom špatném.

autor: Muckátko :o*