Život na prkně s kolečky 42.

autor: Pajule

Poznala jsem spoustu nových lidí a objevila spoustu nových koníčků. Plánovala jsem cestu do Ameriky, kam jsem nakonec odjela. Začala jsem si sama pro sebe psát knížku o elfech, protože už odmala jsem pro ně měla slabost. A na povídku mi bohužel nezbylo tolik času, kolik bych si přála. Promiňte 🙂

Nemám rád, když kouří.

Naposledy se poněkolikáté obejmu jak s Billem, tak s Tomem a nasednu do auta. Nastartuji a stáhnu dolů okénko. Ještě jednou zakřičím sbohem celému táboru a vyjedu. Na Billovi je vidět, jak posmutní, ale i přesto si zachovává malý úsměv na tváři a mává mi. Ještě předtím, než vyjedu z tábora, párkrát zatroubím. Objeví se i pár kluků a zamávají mi. Tak, sbohem Německo…

TOM

Bill je smutný, ale s tím se dalo počítat. Není mi dobře, a tak jsem mu řekl, že si půjdu ještě na chvíli lehnout, zatímco všichni ostatní budou dělat nevím co. Máme volné dopoledne, jezdit jdeme až odpoledne. Což, abych pravdu řekl, mi naprosto vyhovuje. Zabořím ruce hluboko do kapes a začnu se courat do chatky. Jimmy mi včera chtěl něco říct, ale zaprvé si naši konverzaci zrovna moc nepamatuju a zadruhé to vůbec nedávalo smysl. Jediné, co si pamatuji a co dává smysl, je to, že se Bill narodil v Německu, to vím. Shodou náhod stejně jako já v Hamburku. Tím ovšem veškeré moje vzpomínky, co by dávaly smysl, končily. Konečně jsem došel k chatce a s úsměvem zapadl dovnitř. Okamžitě jsem se svalil do postele a byl jsem neskutečně rád, že ležím.

Večer

Prospal jsem skoro celý den. Když jsem se probudil, uviděl jsem z okna, že venku už se začíná stmívat. Promnul jsem si oči a zívl. Potom jsem se protáhl jako kočka, až to ve mně zakřupalo. Když jsem se podíval na mobil, kolik je hodin, usoudil jsem, že možná ještě stihnu večeři. Pekelně mi kručelo v žaludku. Převlékl jsem se do jiného trička, protože tohle bylo zmačkané, jak jsem v něm spal. Ještě jednou jsem se protáhl, obul jsem si první boty, co jsem uviděl a vyšel ven. Bill seděl na schodech zády ke mně a kouřil. Nemám rád, když kouří.

Chvíli jsem tam tak stál a pozoroval jsem ho. Nevšiml si mě. Cigaretu držel ve svých dlouhých, hubených prstech. Po chvíli trochu pootočil hlavou, takže jsem viděl, jak si nikotinovou tyčinku vkládá mezi své plné, úžasně tvarované rty. Zahleděl jsem se na ně. Pak už jsem jen viděl, jak se pomalu pootevírají a vychází z nich kouř. I když jsem to neměl rád, něco mě na tom fascinovalo. Popošel jsem pár kroků. Uslyšel mě. Otočil se a pousmál se. Přisedl jsem si k němu. Už už chtěl típnout tu cigaretu, ale zarazil jsem ho. Jendou to přežiju. Znovu se na mě pousmál a natáhl z cigarety. Zbývala mu ještě půlka. Mlčky jsme seděli vedle sebe, když už Bill skoro dokouřil. Vydechl obláček kouře a cigaretu zahodil. Rty nechal našpulené, pootevřené a zahleděl se kamsi mezi stromy. Strašně mu to slušelo. Opřel jsem se o zábradlí a ponoukl Billa k tomu, aby si položil hlavu ke mně do klína. Byl krásný, teplý večer…

Druhý den velmi časně ráno – úterý (3 dny do konce tábora)

Za deset minut tři hodiny ráno. Je to jasné. Na display jsou skoro tři hodiny ráno. Šli jsme spát strašně brzy, všichni byli utahaní (především Bill) a Patrick svolil k tomu, že dnes přespí v táboře, protože manželka odjela na pár dnů k rodičům do Rakouska. Takže se nabídl, že on unavený není a že se rád o děti postará. Tudíž jsme došli do chatky a oba dva téměř ve vteřině usnuli už asi v sedm večer, hned po večeři. Možná to je taky tím, že jsem prospal celý den, a tak se mi teď už nechce spát. Jelikož jsem nespal u zdi, tiše jsem vstal z postele. Usoudil jsem, že bude fajn, když si půjdu dát sprchu. Mobilem jsem si posvítil do skříně, vzal jsem si čisté boxerky a kosmetickou tašku. Ohlédl jsem se, jak je na tom Bill. Když jsem usoudil, že spí jak zabitý, potichu jsem došel až k místu, kde bylo v podlaze uvolněné prkno.

Zvedl jsem ho a posvítil jsem si tam. Prohlídl jsem si to a přemýšlel, že bych si něco z toho vzal. Nic mě však nezaujalo, a tak jsem dal prkno zpět na své místo a odešel do sprchy. Když jsem se tam konečně docoural, zapadl jsem dovnitř a zamkl se. Musím si ho oholit. Vysvlékl jsem se, ručník s čistým spodním prádlem jsem si přehodil přes židli před sprchový kout a se sprcháčem a žiletkou jsem zalezl do sprchy. Po chvíli jsem se opět cítil jak znovuzrozený. Voněl jsem a tam dole jsem vypadal opravdu dobře, dle mého názoru. Vypnul jsem vodu, osušil se, oblékl si boxerky a posbíral jsem všechny své věci. Rozhodl jsem se jít do chatky jen v boxerkách. Venku sice nebylo v tuhle hodinu zrovna teplo, ale nasadil jsem rychlou chůzi a po chvíli jsem byl u naší chatky.

Vlezl jsem potichu dovnitř, věci ledabyle naházel do poličky a vrátil se zpět do postele. Spát se mi nechtělo, ale co jiného dělat? Když jsem se snažil uvelebit, postel zavrzala. Bill zamručel a otočil se ke mně.
„Kde jsi byl?“ ozvalo se tichým, ospalým hlasem. Vzbudil jsem ho, sakra!

„Spi dál, byl jsem jen ve sprše,“ pohladil jsem ho po vlasech. Přitulil se ke mně.
„Mmm,“ zamručel. Chvíli jsem ho hladil po zádech a myslel jsem si, že zas usnul, ale nebylo to tak. Zaklonil hlavu a i přesto, jaká tu byla tma, jsem mohl vidět, jak se na mě kouká.

„Copak se děje?“

„Mám moc divný sny na to, abych spal,“ teď už nezněl tak ospale.

„Cože?“

„No… asi takhle…“ o trochu se nadzdvihl a přisunul se svým obličejem blíž k tomu mému. Až teď jsem postřehl, že je zpocený a má od toho mokré tričko. V tu chvíli ale moji pozornost upoutalo něco jiného. Vzal mi moji ruku do té své a začal s ní hýbat. Až po chvíli jsem pochopil, co je jeho úmyslem. Moje ruka přistála na jeho penisu. Byl tvrdý. Opravdu tvrdý. Teď už jsem chápal Billovo spojení divný sny a proč je tak zpocený. Zas takové teplo v chatce nebylo.

„Billy…“ vydechl jsem. Bez otálení jsem se na něj doslova vrhl. Líbal jsem ho tak vášnivě jako nikdy předtím. Nasměroval mi moji ruku k jeho zadku, ale stáhl jsem ji zpátky.
„Co se děje? Ty nechceš? Nebo co? Udělal jsem něco špatně?“ ptal se okamžitě. Věděl, že občas jsem v něčem ještě trochu plachý a musím si zvykat. Teď tomu tak ale nebylo.

„Chci to zkusit trochu jinak…“

„Jak jinak?“ ptal se nechápavě.

„Chtěl bych, abys tentokrát pronikl ty do mě a ne já do tebe,“ vychrlil jsem ze sebe jedním dechem. Strašně jsem se toho bál, neskutečně moc, ale chtěl jsem to.

„Jsi si jistý?“

„Naprosto,“ kývnul jsem na souhlas.

Tu noc jsme se milovali ještě hodněkrát, až dokud nás čas nevyhnal z postele. Bill byl dokonalý a něžný milenec. Miloval jsem ho víc než kohokoli jiného na světě. Byl to můj sladký Bill.

autor: Pajule