autor: Muckátko :o*
Ignorace. To byl pojem, který teď Tomovi rozhodně nebyl cizí. Ignoroval kolegy z práce, Georga, ignoroval dokonce i svého šéfa. Ten mu volal jen jednou, takže Tom usoudil, že to asi nebylo nic důležitého, protože kdyby ano, rozhodně by to nevzdal po jednom neúspěchu. Bombardoval by ho všemi možnými způsoby, aby se mu Tom ozval. Jediný, koho by Tom neignoroval, byl Bill, ale Tom nebyl naivní, aby si myslel, že Bill bude ten, který se ozve jako první.
Teď seděl Tom na obrubníku nedaleko svého zaparkovaného auta. Nohy měl pokrčené daleko od sebe a rukou, kterou měl loktem opřenou o stehno, si podpíral utrápenou těžkou hlavu. Díval se do země a druhou rukou si házel s tenisovým míčkem o zem. Jeho psí miláček poskakoval opodál a bojoval s větví. Jedině díky němu Tom vůbec lezl ze svého bytu. Kdyby nemusel, zůstal by uvnitř.
Pes zavětřil, pustil větev a s poskočením se rozeběhl k Tomovi. Přiřítil se až k němu a skoro to neubrzdil. Zůstal sedět mezi Tomovýma nohama a hlavu zvedl k Tomově netečné tváři. Snažil se Toma potěšit několika přátelskými olíznutími na tváře.
„Oh bléé, ty čuně,“ otřepal se Tom s drobným úsměvem a rukávem si otřel, jak tvář, tak i koutek rtu, kam se psův jazyk dostal. Pes začmuchal a nepřestával vrtět ocasem.
„Vsadím se, že ti nejde o mě, ale o ten míček,“ zabrblal a sledoval, jak pes zakňučel a nastražil uši. Tom máchl rukou a hodil míček do dálky.
„Jako bych to neříkal,“ zkřivil tvář a sledoval, jak se za psem zvířil prach. Během pár sekund byl zpět i s míčkem, který Tomovi vrátil i s pořádnou dávkou slin.
*
Tom se vracel poměrně unavený. Ten celodenní přísun čerstvého vzduchu jej zmohl. Přemýšlel. Hodně. Mezi blbnutím se psem stihl hlavou profiltrovat spoustu věcí, které si potřeboval ujasnit.
Počkal, dokud jeho mazlíček nevyskočí z auta, aby mohl zavřít. Výtahem vyjel k bytu a zamračil se, když uvnitř slyšel šramot. Celkem ho to znepokojilo. Opatrně otevřel a nakoukl dovnitř. Pustil dovnitř psa, který sice nejdřív lehce zavrčel, ale pak se uklidnil a rozeběhl se dovnitř. Tom vklouzl do chodby a bez zouvání pokračoval dál do bytu.
„Mami?!“ podíval se na ženu, která právě plnila ledničku všemožnými potravinami, a Tom měl obavy, že ji nedovře.
„Ahoj zlato! Překvapení!“ usmála se a otočila se na svého syna. Tom položil klíče před sebe na stůl a nevěřícně na svoji matku zíral.
„No to bych řekl! Kde ses tu vzala?“
„Měla jsem tady nějaké zařizování, tak jsem si řekla, že tě navštívím,“ pokrčila rameny a ledničku dovřela. Tom chtěl vědět, jak to udělala, že se jí to podařilo.
„A jak ses dostala dovnitř? Kde jsi vzala klíč?“
„Od táty.“
„A táta ho vzal od?“
„No od tebe! Půjčil jsi mu náhradní, když ti sem pomáhal stěhovat nábytek,“ připomněla mu.
„No tak to už ho nebude potřebovat, že?“ zamumlal a natáhl k matce ruku.
„Nemusíš se bát. Já bych ti sem jen tak nelezla. Tohle bylo jen výjimečně,“ pronesla žena důležitě a položila do Tomovy dlaně klíček na kovovém kroužku.
„Pořádek dělá přátele,“ procedil Tom a strčil klíček do kapsy.
„A jak se vůbec máš, zlato?“ usmála se.
„Mami, neříkej mi zlato, buď té lásky a dobroty. Není mi 5,“ zamračil se Tom.
„Pro mě budeš vždycky můj malý syn, zlato,“ oslovila Toma záměrně tak, jak nechtěl. Dostalo se jí za to jen zavrčení.
„Všechno je v pohodě,“ polkl nepohodlně. Až tak úplně pravda to nebyla.
„Co v práci?“
„No je to práce. Takže je to prostě pracovní.“
„No uklidila jsem ti věci z haly a všimla jsem si, že tu jsou jen tvoje věci,“ nakousla Simone. Tom se nechápavě uchechtl a podíval se na ni.
„A čí věci by tu měly být, když ne moje?“
„No myslela jsem, že jsi pořád s tou Vanessou?“ zeptala se opatrně. Tom se trochu zakuckal. Kdyby matka věděla, kolik holek mu od románku s Vanessou prošlo postelí, tak by se asi divila.
„S Vanessou jsem sice byl, ale jen chvíli,“ řekl zaobaleně.
„Aha, no a od té doby jsi sám?“
„Někoho vídám,“ přiznal Tom.
„Je hezká?“
„Jo, mami, je moc hezký.“
„Uhm?“
„No tak! Nedělej, že jsi překvapená. Víš moc dobře, že můžu i kluky.“
„No uhm jo. Já jen, že jsi do teď zatím s žádným nebyl, tak jsem si myslela, že je to jen teoretické rozhodnutí.“
„Tak teď s jedním jsem.“
„No a jak dlouho?“
„Několik týdnů. Nevím přesně,“ vrtal Tom prstem do desky stolu. Žena vstala a zalila hrníčky s připravenou kávou. Podala hrnek Tomovi a přisunula k němu cukřenku. Tom se zamumláním poděkoval a oba nejdřív obsloužili svoje horké nápoje a až pak se pustili do další konverzace.
„Vypadáš smutně. Je s tím klukem něco v nepořádku?“
„Nebylo, dokud se v tom nezačal šťourat Georg,“ obvinil Tom svého kamaráda.
„Co Georg s tím má společného?“
„Ále! Je to prostě rejpal,“ zavrčel Tom a upil kafe. Spokojeně přivřel oči. Takové kafe dělala jen máma.
„To kamarádi většinou jsou.“
„Mám ho rád. Vážně rád. Jako ještě nikoho, ale já nevím, jestli s ním můžu zůstat. Myslím tím jako na delší dobu.“
„Proč ne? Jestli ho máš rád a on tebe…“
„Je mladý.“
„Tomeee!“ zavrčela žena podezíravě a varovně.
„Ne takhle mladý! Proboha! Je mu 21.“ řekl Tom a skoro si zaťukal na čelo.
„Pořád nevidím ten důvod, proč jsi z toho takový smutný.“
„Já jen… on je možná první osoba, se kterou bych chtěl opravdu být, ale bojím se, že…“
„Bojíš se, že v některých věcech dospěje a opustí tě,“ dokončila za něj žena.
„Když si ho připustím k tělu úplně a on mi pak odejde, nevím, jestli budu schopný to zvládnout. Vždycky jsem si od všech držel určitý odstup. Pořád jsem tam nechával prostor, abych do toho nespadl, ale u něj se ten prostor po těch několika týdnech začal pomalu ztrácet, až zmizel.“
„Tome, to co mi tu popisuješ, se jmenuje láska. Miluješ ho. Tak nevymýšlej hororové scénáře a konečně si ho pusť do srdce.“
„Nevím, jestli tam bude pořád ještě chtít po tom našem posledním setkání,“ povzdychl si Tom.
„Co se stalo posledně?“
„Chtěl jsem nenápadně zjistit, jestli se mnou počítá i do budoucna, a asi jsem to přehnal. Byl z toho zmatenej, vyklepanej a ve výsledku jsem na něj ještě křičel, protože mi z toho skoro hráblo. Neuměl jsem si najednou představit, že bych ho nevídal. Že by se kolem mě nemotal, neštval by mě těma jeho umanutýma průpovídkama a vším.“
„Tome, koukej se sebrat a zavolej mu. Prostě mu řekni, co k němu cítíš, a hlavně buď upřímný. Nic jiného ti poradit nemůžu. A až to uděláš, byla bych ti vděčná, kdybys nám ho přivedl ukázat domů. Moc ráda bych ho poznala,“ usmála se.
„Díky, mami,“ usmál se Tom.
„Za co, prosím tě?“
„Za to, že jsi mě vyslechla. Skoro jako bys tušila, že se něco děje, tak jsi přijela.“
„Tomu se říká ženská intuice a především mateřská láska. Budu muset letět, aby mi neujel autobus zpět domů a ne! Nechci, abys mě zavezl autem,“ zadržela Toma, který se stavěl na nohy a otevíral pusu.
„Zastavím se brzy. Slibuju,“ přislíbil Tom a doprovodil matku ke dveřím.
„Měj se hezky, zlato, a urovnej to.“
„Pokusím se,“ přikývl Tom. Násilně se nechal líbnout na tvář a s matkou se rozloučil. Jakmile zmizela za dveřmi výtahu. Zavřel dveře od bytu i Tom.
Zdá se, že řešením na jeho problémy bude máma už navždycky.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
nádhera těšim sea další díl =)))))))
No jo, maminka má vždycky pravdu 🙂
Tak nějak cítím, že se blížíme ke konci… Nevim, jestli už jsem na to připravená, že něco tak perfektního, jako je tahle povídka, skončí :)) Ale vim, že kluci si ten happy end už zaslouží :))
Těším se na další díl, fakt moc. Jsem strašně zvědavá na setkání kluků!
Cim to bude Tome, uz jenom tim, ze to je tvoje mama, oo preci jen matky sou v techl vecech chapavejsi, a poradila ti dobre .. zavolej mu .. at se deje .. c se deje hm? 🙂
Je fajn že tam přišla matka a trochu mu domluvila snad Tom dostal rozum a promluví si z Billem.
Jsem rada, ze mu mamka poradila, tak jen doufam, ze Tom si tu jeji radu vezme k srdci a urovna to s Billem. Moc se tesim na dalsi dil 🙂
Zlatá maminka. Tak a maminku treba poslúchať:) Dúfam, že už v ďalšej kapitole Tom zdvihne telefón a bude žehliť, Je to tak krásne, milujem túto poviedku:)
No, tak Tomovu ignoraci znám naprosto přesně 😀 Já jsem totiž přesně tenhle typ, který když má problémy, tak skoro s nikým nekomunikuje, nebere telefony a prostě si potřebuju všechno pořádně promyslet a popřemýšlet 😀 Takže jsem se musela smát, protože jsem v Tomovi viděla sebe 😀 Ovšem je mi líto, že se ještě Billovi neozval, protože si dovedu představit, co si teď Bill musí myslet 😀 Na jeho místě bych se už pommalu a jistě připravovala na to, že Tom chce tenhle vztah nevztah ukončit. Tak snad se Tom ozve brzy, aby pak už nebylo pozdě!
Za Tomovu maminku jsem strašně ráda 🙂 Hezky mu promluvila do duše a věřím, že si to Tom vzal k srdci a bude brzy jednat 🙂
Krásný díl ♥
Hnedka jdu na ten další, protože se jej už nemůžu dočkat 😀 🙂