autor: Chayenne7
Gnóthi Seauton – Poznej sám sebe
ruce mě už téměř neposlouchají, zatímco ti píšu tento dopis, ale nemůžu odpočívat v pokoji, dokud se neujistím, že jednoho dne budeš schopný dozvědět se pravdu o své skutečné identitě. Jörg Kaulitz není tvým skutečným otcem. Jméno tvého skutečného otce bylo Marcus Ritter a podle standardů naší společnosti byl nikdo, pouhý stájník v domě mého otce v Mnichově. Ale pro mě znamenal celý svět. Žila jsem s tímto tajemstvím téměř šestnáct let a lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem si alespoň trošku neužívala tu moc, kterou mi dodávalo nad Jörgem. Lidé jsou malicherná stvoření a já nejsem výjimkou. Odplata není pod mou úroveň. Doufám však, že tebe do svých spárů nikdy nedostane, drahoušku. Přináší to pouze zkázu. Již teď jsem vyděšená z důsledků, které si budeš muset protrpět za mou sobeckost. V tomto ohledu jsem ti nebyla dobrou matkou. Nemám žádný důkaz, ale jsem přesvědčená, že Jörg je zodpovědný za smrt tvého otce, protože poté, co se o nás dvou Jörg dozvěděl, Marcus do druhého dne zmizel a už nikdo ho nikdy znovu nespatřil. Přesto si však Jörg nikdy nemohl být jistý, zda jsi jeho dítě nebo ne. Pouze já jsem znala pravdu a kromě mé lásky k tobě, Tome, vidět Jörga žít v nekonečných pochybách bylo tou jedinou věcí, která dávala mému životu smysl.
Předávám tento dopis mému spolehlivému, důvěrnému příteli, Sakimu, s instrukcemi, aby ti jej předal v tom okamžiku tvého života, kdy můžeš z pravdy načerpat sílu. On ti vysvětlí všechny věci, na které už jsem příliš slabá, abych je zanesla na papír. Cítím, že brzy budu muset tento svět opustit a s tím i tebe, svou největší radost. Kdykoliv se na tebe podívám, můj drahý synu, vidím zázrak: dítě počaté z lásky ve světě, který považuje lásku při plození za nedůležitou. Tys byl počat ze semínka lásky, a tudíž ty sám si v sobě neseš toto sémě lásky. Je to nyní dědictvím ve tvé linii a nemůže to být vymazáno. Přijde čas, kdy i ty sám se budeš muset oženit a já věřím, že budeš následovat své srdce namísto toho, aby ses sklonil před bezvýznamným obchodním zájmem. Láska je tou jedinou věcí, pro kterou stojí za to žít. Milovat a být milován nazpět.
Tom pomalu položil dopis do svého klína. Po dlouhou chvíli byl zcela nehybný a jeho oči nesoustředěné, zatímco vstřebával vše, co si právě přečetl, poté zavřel oči a zhluboka se nadechl.
„On nebyl můj otec,“ řekl nahlas.
Vnímal svět kolem sebe jako v mlze vytvořené fyzickým a duševním vyčerpáním z posledních několika dní, a hádal, že to bylo důvodem, proč přijímal to odhalení tak klidně, téměř rezignovaně. Teplo z Billovy hlavy ležící na jeho stehně bylo jedinou věcí, která Toma nyní držela při zemi. Jeho ruka si automaticky našla cestu do hedvábných, černých pramenů jeho chotě a téměř roztržitě jej hladila. Přinášelo mu to tolik útěchy. Na ničem jiném opravdu nezáleželo, dokud měl svého milovaného po svém boku.
Bill trpělivě čekal, dokud Tomovy oči nenašly jeho vlastní, a poté se na něj něžně usmál. Oba tiše plakali, ale Bill si byl jistý, že Tom si ještě nevšiml slz, které mu stékaly po jeho vlastních tvářích.
„Nikdy jsi neměl ani podezření?“ zeptal se, prsty lemoval spletité obrazce na látce kalhot druhého mladíka.
Tom pokrčil rameny.
„Já prostě… ne. Hádám, že ne. Prostě jsem jen nerozuměl, proč se po matčině smrti tolik změnil. Předtím byl vždycky chladný a rezervovaný, ale nikdy nebyl taková zrůda, jako když jsi ho poznal ty.“
Bill s potvrzením zabroukal a oba seděli v hloubavém tichu. „Vždycky jsem věděl, že je na tobě něco odlišného,“ promluvil Bill po chvíli.
Tom se zavrtěl.
„Odlišného?“
„Ano.“ Na Billových rtech se usadil pozitivní, zasněný úsměv. „Hned od první chvíle. Měl jsi v sobě takovou téměř hmatatelnou jemnost. Pamatuju si, jak mě to v těch prvních, rozpačitých dnech uklidňovalo.“
Tom prsty přejížděl po rysech svého milovaného.
„Přísahal jsem si,“ prozradil. „Že se nikdy nebudeš muset cítit špatně za všechno to špatné, co se mi stalo. Byl to jediný pevný bod v mém životě. Mohl jsem se na něj upnout a bojovat, pokud to bylo nutné.“
Bill zamrkal skrz slzy.
„Nikdy jsem nemohl pochopit, jak člověk jako ty může být synem člověka, jako byl Jörg. Prostě to nedávalo smysl.“
„Tys to tušil?“ Zeptal se jej Tom nevěřícně.
„Ne,“ zavrtěl Bill hlavou. „Pouze jsem věděl, že se věci dějí z určitého důvodu. Žádný otec by se nechoval ke své vlastní krvi tak, jako se Jörg choval k tobě, aniž by k tomu měl důvod. Příšery jsou pouze v pohádkách. Lidé se nerodí krutí a zlí.“
Tento drobný kousek moudrosti pocházel ze stejného neotřesitelného přesvědčení, které Billovi umožnilo postavit se proti Meyerovi poprvé, když jej ten muž obtěžoval na chodbě, a také později v té rozhodující chvíli na schodišti. Bill věděl, jakým druhem lidí byli jeho rodiče. Během celého jeho života se důsledně chovali slušně a jen proto, že kdosi o nich řekl něco jiného, to ještě neznamenalo, že by si Bill okamžitě přetvořil obraz, který si o nich už udělal. Rodiče své děti milovali, nebo si jich alespoň vysoce cenili pro jejich potenciály. Jörg v tomto pohledu reprezentoval anomálii: nechoval se jako rodič. Bill si nemohl pomoct, aby se nestal podezíravým.
„Je to zvláštní,“ začal Tom po chvíli váhavě,“ že se o to opravdu nestarám, jestli byl mým otcem, nebo ne?“
„Co tím myslíš?“
Blonďatý mladík si bezděčně přejel rukou po svém culíku.
„Není to tak, jako bych snad zoufale bojoval o to, aby mě miloval, nebo abych získal jeho respekt, jako to dělá spousta jiných synů. V tom případě bych svým způsobem mohl cítit úlevu, hádám. Ale vždy mi byl cizí, a mohl zůstat naprosto neutrální, kdyby nevyšel ze svých způsobů, aby z mého života udělal peklo.“
Jeho oči přejížděly po Billově laskavé tváři jako pohlazení, zatímco ze sebe vydával jednu myšlenku za druhou.
„Co vůbec znamená ´otec´? Jen proto, že ten titul člověk nosí, opravdu to z něj dělá otce?“ Zavrtěl hlavou. „Ne. Pokud mi někdy byl někdo otcem, byl to Saki. On se o mě staral ne proto, že mu to nařizoval zákon, nebo proto, že mu to někdo jiný nařídil. Vždycky chtěl pro mě to nejlepší a já nikdy nebudu schopný mu za jeho podporu dostatečně poděkovat.“
„Byl ti věrný stejně, jako byl i Anitě,“ řekl Bill.
„Věděl jsi, že býval matčiným sluhou v Mnichově?“
To Billa překvapilo.
„Opravdu? Vždycky jsem si myslel, že odjakživa pracoval tady.“
„Následoval matku sem, když se vdala za otc… za Jörga,“ opravil se Tom rozpačitě. „Bude obtížné si na to zvyknout…“
Bill ho pohladil po stehně.
„Bude to jednodušší, než si myslíš.“
Tom se na něj usmál, a poté řekl:
„Tenhle muž… Marcus Ritter. Můj otec… Je to pro mě jenom jméno, a hádám, že pro mě nikdy nebude znamenat nic více. Ale můžu na něj myslet pouze laskavě, protože vím, že dělal mou matku šťastnou a vím, jaké to je v našem světě privilegium.“ Dotkl se Billovy tváře s takovou něžností, s takovou láskou, až se Billovi zasekl dech. Způsob, jakým se na něj Tom nyní díval, s očima plnýma citu, Billovi pronikal až do morku kostí a naplňoval jej nádherným rozechvěním, které v něm mohl vyvolat pouze jeho milovaný. Pouze Tom.
„Vím to díky tobě, Bille,“ řekl blonďatý mladík jemně. „Pokud tenhle Marcus Ritter přinášel matce jen polovinu štěstí, které ty přinášíš mně… Jsem rád, že měla matka možnost to zažít. Byla to žena, která si nic jiného nezasloužila.“
Bill byl neschopen slova. Přidržel si Tomovu dlaň u svých rtů a políbil jeho prsty.
„A nemyslím si, že byla sobecká,“ Tom pevně zavrtěl hlavou. „Nebo její sobectví alespoň dokážu pochopit. Bylo to jako…“
Náhle ztichnul a obezřetně na Billa pohlédl, než se rozhodl pokračovat.
„Bylo to stejné, jako se mnou a Kaiem.“
Bill vzdychl.
„Můžeš říkat jeho jméno, víš. Je to v pořádku.“
Tom vděčně přikývl.
„Nemůžu ji vinit z toho, co se mi stalo. A nemůžu ani říct, že udělala špatné rozhodnutí. Já udělal stejné. S výjimkou toho, že když jsem ztratil Kaie, neměl jsem nikoho, na koho bych se mohl upnout, pro koho žít, a matka měla mě. To je ten jediný rozdíl.“
„Teď máš mě,“ zašeptal Bill ostýchavě.
Tomovi se nad tím téměř bolestivě sevřelo srdce.
„Ach, Billy…“ vzdychl, poté se podvolil tomu neodolatelnému nutkání, natáhl se pro svého manžela a zvedl si jej na klín. „Pojď sem. Chci tě držet.“
Přitulili se k sobě opravdu blízko a Tom hluboce vdechl Billovu sladkou, známou vůni.
„Bože, tohle je tak dobrý pocit,“ zasténal pochvalně. To, jak se Bill tisknul svým hubeným tělem proti jeho, byl ten nejlepší pocit na světě, a Tom věděl, že dokud budou mít jeden druhého, všechno bude v pořádku. Bill byl jako ochranný štít kolem Tomova srdce a duše. Vše se od něj odrazilo a zanechávalo za sebou jen minimální poškození.
„Jsem tak rád, že tě mám, lásko,“ zamumlal Tom a vtiskl Billovi polibek na rty. V každém jiném okamžiku by svého manžela škádlil za slzy, které se neustále snažil mrkáním potlačovat, ale Tom také bojoval proti náporu svých vlastních emocí. Kdy, když ne v takovém život-měnicím momentu, by měl mít člověk povoleno brečet?
Bill trochu popotáhl, ale chabě se přitom usmíval.
„Přesně jak napsala Anita,“ jeho hlas byl ochraptělý, „když miluješ, jsi milován nazpět a naopak. Milovala tě celým svým srdcem, dala ti jako dítěti spoustu lásky.“
„Byla úžasný člověk,“ Tom vtiskával polibky na náhodná místa na Billově tváři. To, jak byli u sebe blízko, až mohli na kůži cítit dech toho druhého, byl báječný pocit. Tom tuto uklidňující bublinu nechtěl nikdy opustit.
„Rád si myslím,“ pokračoval Bill, „že dědictví, o kterém tvá matka mluvila, je opravdové a že to bylo to, co nás nakonec svedlo dohromady přes všechnu tu nepravděpodobnost.“
Tom se lehce zamračil, trochu se odtáhl.
„Opravdu si to myslíš? Možná to myslela jen řečnicky.“
Bill si nemohl pomoct a zasmál se.
„Možná jsem sentimentální, ale pevně tomu věřím.“
Narovnal se a sevřel Tomovu ruku mezi svými dlaněmi. Jeho jantarové oči zářily od zjevného vzrušení a Tom jej chtěl tak moc políbit, držet jej blízko u sebe, že mu dalo hodně námahy zůstat nehybný.
„Mohl ses stát zahořklým, zlomyslným, zlým mužem, zrovna jako Jörg,“ vysvětloval Bill, „ale namísto toho jsi vybočil ze svých způsobů, abych se v této nemožné situaci cítil dobře. Uchránil sis svůj soucit dokonce i po těch hrůzách, kterými sis prošel. To je důvod, proč bylo možné, abych se do tebe zamiloval.“
Tváře mu zrůžověly, když na moment sklopil oči.
„A víš…“ začal. Tom mu jemně nadzdvihl bradu, aby mu viděl do tváře.
„Co drahoušku?“
Bill krátce pokrčil rameny.
„Ta myšlenka na to dědictví, o kterém tvá matka mluvila, a co zdědí děti, které jednoho dne budeme mít… je nádherná.“
Tomovi nad tím povadlo celé tělo. To byl jejich jediný nedořešený problém.
„Bille, ty si opravdu myslíš, že…“
„Samozřejmě!“ Vykřikl Bill. Vypadal upřímně zmateně. „Říkal jsi, že se to v poslední době zlepšuje, že? To je… Já můžu počkat tak dlouho, jak jen bude třeba…“
Tom se téměř usmál nad tím, jak druhý mladík opět zčervenal.
„Ach, Bille, tak moc ti chci věřit, můj drahý…“ vzdychl. „Chci ti dát děti, o kterých mluvíš.“
Bill se zahihňal a sklopil pohled.
„To je tak zvláštní…“
„Co, lásko?“
„Jak už proti té myšlence nic nemám. Dříve mě to vždycky děsilo. Nebo jsem vždycky cítil minimálně paniku. A teď… to chci. Já to opravdu chci.“
Vykoukl na Toma zpod svých dlouhých řas.
„Chci tvé děti.“
Tom si nemohl vzpomenout, jestli kdy viděl druhého chlapce tak okouzlujícího. Bill jej doslova připravoval o dech. Vlna vzrušení, která se prohnala spodní částí Tomova těla, se zdála být téměř nevhodná, a poprvé a pravděpodobně také naposledy v jeho životě byl Tom rád za svou neschopnost ztvrdnout. Ale Bill, říkající že chce jeho děti, byl tou nejvíc potěšující a z nějakého důvodu i nejerotičtější věcí, jaká Tomovi kdy byla řečena.
„Bez ohledu na to, co pro to budu muset udělat,“ slíbil se zanícením, „najdu nějaký způsob.“
Billovy tváře byly jasné růžové, když přikývl a nechal se políbit, když Tom přitiskl k sobě jejich rty. Způsob, jakým do polibku vzdychl, to, jak tál, to bylo charakteristické pouze pro Billa a bylo to něco, co Tom s jinou osobou nikdy nezažil. Tato Billova schopnost, být v jednom okamžiku prudký a pevný jako diamant a v dalším povolný, to byla vzácná vlastnost a díky ní byl tak speciální, tak nedocenitelný.
Poté, co se od sebe odtrhli, si Bill položil hlavu na Tomovo rameno a leželi tam spolu na gauči ve volném, hřejivém objetí po dlouhou chvíli, uvažovali nad tajemstvími minulosti a nad tím, co jim měla přinést budoucnost.
„Když jsem četl ten dopis,“ promluvil později Bill, „byla to taková úleva…“
Tom okamžitě porozuměl, o čem mluví.
„Já vím, liebchen. Já vím,“ vzdychl. „Jsem rád, že se díky tomu cítíš lépe, dokonce i když pro mě v tom není žádný rozdíl. Nikdy jsem tě z ničeho nevinil.“
„Je to obtížné,“ odpověděl Bill slabým hlasem. „Snažím se na to nemyslet jako na to, že jsem ho ´zabil´… ale více jako, že jsem to musel udělat, abych zachránil tebe. Pořád je to tak… neuvěřitelné, že jsem skutečně něco takového udělal.“
Tom zíral ven z okna.
„Byl jako mor. Smrt následovala jeho kroky. Zabil Kaie, pravděpodobně zabil mého otce, dusil všechny kolem sebe. Ty, které nemohl kontrolovat, prostě vymazal. Jsem rád, že je pryč. Nestydím se to říct. Vždycky jsem byl vyděšený, že během jednoho ze svých záchvatů šílenosti ublíží tobě. A co kdybych nebyl poblíž, co kdybych mezi vás nemohl vtrhnout? Ne, takhle je to lepší.“
„Opravdu si myslíš, že zavraždil tvého otce?“ Bill sevřel materiál Tomova trička, jak se otřásl.
„Nejspíš,“ přikývl Tom. „Možná ne vlastníma rukama, ale rozhodně věděl, jak na tu práci najít ty správné lidi.“
„Zajímalo by mě, jestli o tom ví Saki více,“ přemýšlel Bill.
„Pojďme to zjistit,“ navrhl Tom a oba se okamžitě napřímili. „On je to jediné spojení, které nám zůstalo mezi minulostí a přítomností. Chci slyšet jeho příběh.“
Opatrně přeložil Anitin dopis napůl a vložil jej zpátky do obálky, poté vstal. Ruka mu okamžitě vyskočila ke zlomenému žebru, jak mu celým tělem projela bolest.
„Sakra, skoro se mi podařilo na to zapomenout,“ zasténal.
„Jau…“ pronesl Bill soucitně. „Bolí to hodně?“
Tom se rozesmál a políbil jej na rty.
„Nic, co bych nezvládnul, lásko, teď pojďme! Měl by být v tuto dobu v kuchyni. Hádám, že ho zastihneme tam.“
autor: Chayenne7
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Že Jorg není jeho otec mně nenapadlo jsem zvědavá co jim řekne Saki.
Tak tohle jsem nečekala ani v nejmenším. Jsem zvědavá co jim řekne Saki.Libilo se mi jak Bill mluvil o dítěti. Děkuju za další překlad a díl.