Unverwüstl​ich 9.

Noc byla dlouhá. Přestože jsme s Kayem byli poměrně dost unavení, nedokázali jsme se jeden druhého nabažit a milovali jsme se několikrát za sebou. Usnuli jsme pozdě v noci naprostým vyčerpáním, kdy jsme neměli ani sílu přetáhnout přes sebe peřinu. Modlil jsem se tak, aby nás ráno nikdo nešel vzbudit.

Díkybohu bylo mé přání vyslyšeno; ráno nás nebudil vůbec nikdo kromě slunečních paprsků, které nám tančily po obličeji. Neochotně jsem se překulil na druhý bok, na což okamžitě zareagoval Kay, když si mě přitáhl zpět do svého objetí.

„Někam se chystáš?“ zamumlal rozespale, boříc hlavu k mému krku. Vzápětí na něj vtiskl i několik drobných polibků, než se na mě jednoduše přitiskl.

„Pryč od toho sluníčka,“ pousmál jsem se. Pootočil jsem hlavu, abych mohl přitisknout rty na jeho, načež nakonec jsem se k němu otočil zase celým tělem. „Ale nejspíš budeš dost dobrá ochrana i ty.“

„To rád slyším,“ zasmál se tiše, jemně mě hladíc po zádech. „Asi před půlhodinou se tu objevil poněkud nervózní Bill, ale když zjistil, že jsme pořád zalezlí, beze slova zmizel. Myslíš, že byl tak nervózní z nás?“

„Ne, to si nemyslím,“ s táhlým zívnutím jsem zavrtěl hlavou. „Včera nás vnímal přeci úplně v pohodě. Třeba byl jen v šoku z toho, že se vzbudil vedle Anise.“

„No nevím, to se mi nějak nezdá. Sice Billa neznám nijak dobře, ale řekl bych, že byl dost v šoku a mimo. Jen opravdu nerad tě posílám pryč, ale myslím, že by ses na něj možná měl jít podívat, Tome,“ něžně mi promnul rameno.

Nesouhlasně jsem zabručel, zavrtávajíc se mu hlouběji do náruče. Jak jen toho blázna mohlo napadnout, že existuje jakýkoliv důvod dostatečně hodný toho, abych se zvedl a odešel od něj, když jsem nikde neměl napsanou záruku toho, že bych se mohl zase vrátit?

Další Kayovy řeči jsem nevnímal. Byl jsem zahrabaný hluboko ve svých myšlenkách, užívajíc si perfektního rána v Kayově náručí. Slunce svítilo, matka byla dostatečně daleko na to, aby mi mohla ublížit, Anis byl ve vedlejším pokoji, Bill se zdál být v pohodě a Kay byl u mě… Opravdu jsem nevěděl o ničem, co bych si mohl přát víc.

Nicméně po chvíli se mi do myšlenek vkradla Kayova slova o tom, že bych se měl jít podívat na Billa. Co mu mohlo být? Jen minimálně dává najevo své rozrušení před cizími, kterým pro něj Kay stále byl.

„Jdu za ním,“ zamumlal jsem po pár dalších vteřinách a mátožně se vyhrabal z postele, okamžitě míříc ke svému oblečení, které se Kayovi podařilo hodit na lampičku. „Jestli chceš, můžeš jít zatím do sprchy nebo nasnídat se. Já si tě pak někde najdu,“ s úsměvem jsem se nad něj ještě sklonil a dlouze ho políbil. „Jinak dobré ráno,“ zamumlal jsem mu do rtů, které se vzápětí roztáhly v širokém úsměvu.

Vteřinku-dvě jsem si ten úsměv užíval, než jsem se konečně odtáhnul a zamířil hledat Billa. Kupodivu to ani nebylo nijak složité – seděl v koupelně na vaně a s očima doširoka rozevřenýma zíral kamsi do prázdna. Poté, co sebou vyděšeně škubnul, jakmile jsem ho oslovil, jsem raději zavřel dveře, a poté k němu přešel. „Billy, je všechno v pořádku?“ chytil jsem ho lehce za ruce.

„Tomi,“ vyděšeně kníknul a hned vzápětí se mi se vzlyknutím zhroutil kolem krku. Šokovaně jsem zamrkal, když se jeho tělo otřáslo s dalšími vzlyky, ale pevně jsem ho objal jednou rukou kolem pasu a druhou ho konejšivě hladil po vlasech. Byl jsem z té situace vyvedený z míry.

„Bille, co se stalo? Ublížil ti Anis?“ starostlivě jsem na něj kouknul, ačkoliv mi bylo jasné, jak absurdně ta otázka zní – Anis by neublížil ani mouše, přestože mírumilovně zrovna nevypadal.

„Ne,“ okamžitě zavrtěl hlavou, přestože se mu ze rtů vydral další vzlyk. Už jsem se chtěl odtáhnout a vysvětlení z něj vyklepat, když tiše zamumlal, že o Anise skutečně jde. Zmateně jsem zamrkal. „Zdálo se mi o něm,“ dodal vzápětí.

„Bille, to, že se ti o někom zdálo, přeci nic neznamená,“ už klidný jsem se od něj odtáhl, utírajíc mu stále tekoucí slzy. „Sny nic neznamenají.“

„Byl to erotický sen,“ zahuhlal. To už jsem na něj zíral lehce v šoku. On měl erotický sen o Anisovi? „Byl opravdu živý, a když jsem se vzbudil, tak… Vzrušeně jsem se k Anisovi tisknul,“ znovu se rozeštkal.

Přitiskl jsem si ho k sobě do objetí a lehce s ním pohupoval. „Billy, vždyť ono se nic neděje. Byl to jen trochu šílenější sen, nemusíš se ničeho bát. Navíc Anis má opravdu tvrdé spaní, takže předpokládám, že on si ani ničeho nevšiml. Minule mi pět centimetrů od jeho hlavy zvonil telefon a s ním to ani nehnulo,“ povzbudivě jsem se pousmál.

„Ale co když… Co když budu taky gay?“ nejistě špitnul a vystrašeně ke mně vzhlédnul.

Tiše jsem se zasmál a prohrábnul mu vlasy. „Bille, ty hlupáčku, jeden sen z tebe homosexuála přeci neudělá, není se čeho bát. Vždyť víš, s kolika holkami jsem spal před Kayem a stejně to ze mě heterosexuála neudělalo. Ale kdyby se z tebe někdy přeci jen stal gay, máš na své straně mě i kluky. Ale nemyslím si, že by u tebe něco takového hrozilo.“

„Tak dobře,“ s povzdechem se ode mě odtáhnul a otřel si zbytky posledních slz. Nezdálo se mi, že bych ho nějak přesvědčil, protože se mi stále odmítal podívat do očí, ale věděl jsem, že ať už bych řekl cokoliv, bylo by to k ničemu. Teď už záleželo jen na tom, aby všechno zhodnotil v té své hlavince a došel k vlastnímu názoru na věc.

„Půjdu udělat něco k snídani. Ty se tu zatím dej dohromady a pak přijď za námi dolů,“ pohladil jsem ho po tváři a vstal. „Nijak nespěchej, dej si klidně načas. Já udělám tvoje obvyklé ranní práce za tebe,“ s úsměvem jsem na něj ode dveří mrknul, načež jsem pomalu zamířil do kuchyně, odkud se linula nádherná vůně. „Kdo tu vaří?“

„Ranní ptáče!“ se širokým úsměvem se na mě od plotny otočil Anis. „Kay si sjel domů pro nějaké čisté prádlo, ale do půl hodiny bude zpátky.“

„To je pako, vždyť já tu nějaké jeho oblečení mám,“ protočil jsem očima. Nicméně, co vaříš dobrého? Voní to opravdu krásně.“

„Jablečné lívance. Myslím, že Billovi by prospělo něco sladkého na povzbuzení. Vypadal kapku rozrušeně, když utíkal z pokoje,“ pobaveně se pousmál.

„Billovi jsem nakukal, že spíš jako zabitý, tak ho v tom prosím nech,“ s povzdechem jsem se opřel o linku vedle něj. „Je z toho vážně docela mimo, takže… Buď v jeho přítomnosti obezřetný, ano? Bude nejspíš dost rozpačitý ohledně všeho, co se tě bude týkat.“

„Jen v klidu, Tome. Víš moc dobře, že v trapných situacích jsem přeborník na zachování klidu,“ s úsměvem mě objal kolem ramen. „Bill se ke mně začal tisknout docela brzy ráno, a abych byl upřímný, tak jsem měl co dělat, abych mu ty dotyky nezačal oplácet, ale pak jsem si v hlavě vybavil vaší matku a byl jsem naprosto v klidu,“ zasmál se. „Každopádně když se vzbudil, dělal jsem mrtvého brouka. Je mi jasné, že musí být dost zmatený a znepokojený.“

„Jo, to opravdu je, právě se mi sesypal v koupelně,“ zabořil jsem mu hlavu ke krku. „Bojí se toho, že by mohl být opravdu gay; nejspíš hlavně kvůli tomu, jak matka zachází se mnou. Bill je neuvěřitelně silný, ale… tohle zacházení by nezvládl, já to vím. Přese všechno naší matku miluje a potřebuje, aby ona milovala jeho.“

„Což ty potřebuješ taky,“ povzdechl tiše.

„Ale já mám tvojí mamku,“ s úsměvem jsem k němu vzhlédl. „Tvoje mamka mi všechno bohatě vynahrazuje, stará se o mě jako o vlastního, stejně jako ty a Serván mě berete jako svého bratra. Já rodinu mám u vás, přičemž v tomhle domě mám ještě Billa. Já svojí biologickou matku nepotřebuju.“

„Pojď sem, ty jedna citlivko,“ pevně mě k sobě přivinul do objetí. Musel jsem se usmívat; bylo mi jasné, že ačkoliv to Anis celou dobu dobře věděl, teď ho to jednoduše trošku dojalo.

„Proč tu smrdí spálené těsto a proč se tu miliskuješ s mým přítelem?“ ozval se ode dveří pobavený hlas. Okamžitě jsem se s úsměvem na Kaye otočil, zatímco Anis se bleskově vrhnul k pánvičce, aby odstranil pálící se lívanec.

„Byl jsi pryč příliš dlouho a já potřeboval pomazlit, ale nic víc za tím není,“ se smíchem jsem ho políbil na tvář. „Víš, že jsi nikam nemusel jezdit? Nějaké tvoje věci tu mám.“

„Jo, když jsem dorazil domů, tak mi to došlo,“ pobaveně přikývl a poplácal mě po zadku. „Ale to nevadí, byl jsem pryč jen chvilku, během které Anis udělal snídani a ty jsi byl s Billem. Jak mu je, mimochodem?“

„Je mi fajn, díky. Jen jsem měl zvláštní sen,“ ozval se za námi překvapivě nesmělý Bill, což byl pro nás všechny šok. Všichni jsme se k němu otočili, jen abychom v šoku byli ještě víc – na Billově tváři nebyla ani stopa po líčidlech, přičemž takhle nevinného jsem ho vídal dokonce i já jen jednou za čas.

„Páni, Bille, vypadáš… fakt skvěle,“ hlesl tiše Anis. Bill okamžitě zrudl a sklopil hlavu, přestože se mu na tváři mihl nepatrný náznak úsměvu. S tichým zamumláním poděkování se odebral pro nějakou snídani a my ostatní se také raději odebrali ke stolu, snažíc se zbavit toho trapného pocitu, který se zmocnil nás všech.

autor: Saline A.