„Bille, jsi to ty?“ ozvalo se z kuchyně matčino volání.
Na základě matčiných náznaků se raději rozhodl vzdát sledování televize a šel rovnou do svého pokoje. Házejíc svou tašku na podlahu, odkopl boty a pohlédl na dopis, který se ukrýval za hromadou čistých džínů a triček. Až o chvíli později mu došlo, na co se to vlastně dívá. Adresa odesílatele na obálce byla zajisté vojenská.
„Někdo odepsal,“ řekl si pro sebe, odložil prádlo stranou a usadil se, aby mohl otevřít dopis. Byl překvapen, jakmile zjistil, že má dopis dvě strany. „Někdo měl toho zřejmě hodně na srdci.“
Bille,
„Tom Kaulitz,“ zamyslel se. „Hezké jméno.“
Jsem desátníkem americké námořní pěchoty, momentálně umístněné v Afghánistánu. Jsem tady už třetí měsíc a čeká mě zřejmě ještě dalších devět, než budu moct strávit nějaký ten čas doma. Mou prací je udržovat bezpečnost organizovaných skupin vozidel, což znamená, že pokud je potřeba převézt vojsko, zásobní materiál nebo cokoliv jiného z bodu A do bodu B, jsem jedním z mužů, kteří je v obrněných vozidlech doprovázejí kamkoliv potřebují.
Když jsem byl na škole, taky jsem musel napsat jednomu z vojáků. Nikdy jsem ale nedostal odpověď. Jsi na tom líp, než jsem byl já. Psal jsi, že chodíš do maturitního ročníku, takže je ti kolik? 17 nebo 18? Mně je 21, do armády jsem vstoupil hned po maturitě. Tohle je moje druhé nasazení. Prvním bylo 10 měsíců v zálivu Guantanamo.
Pokud bych měl popsat, jak typicky probíhá můj den tady… žádný z nich vlastně není stejný. Kdekoliv jsem byl, musel jsem vstávat kolem 5. nebo 6. ráno. To je 4:30 nebo 5:30 odpoledne příštího dne u Vás. Dnes jsem se vrátil z jízdy do Kandaháru, doprovázel jsem zásilku zdravotnického materiálu, snědl večeři, kterou někdo vtipně označil jako „Salisburský steak“, a poté co dokončím tenhle dopis, jsem měl v plánu jít do postele, abych dohnal spánek. Během posledních několika dnů jsem spal asi 9 nebo 10 hodin.
Kluci z mé jednotky jsou celkem v pohodě, i když i tady je několik pořádných kreténů. Nejvíce si rozumím s chlápkem jménem Gustav. Pochází z New Jersey a je stejně starý jako já. Potkal jsem ho ve výcvikovém táboře. Nikdy by mě nenapadlo, že ho ještě někdy uvidím, a teď jsme tady na poušti společně.
Plánuješ jít na univerzitu? Jednou, až budu propuštěn ze služby, bych to chtěl zkusit. Strýček Sam by mi platil studium. Sakra, nejsem si vůbec jistý tím, co bych studoval. Základní údržba kulometu se zřejmě ve výběru oborů nenachází. Nebo bych si mohl najít normální práci a vydělávat peníze.
Má rodina… je stejná jako všechny ostatní, aspoň myslím. Máma, táta, šestnáctiletá sestra, která právě dostala svou první pokutu za rychlost, a to teprve po dvou týdnech ode dne, kdy dostala řidičák. Sampson je můj australský ovčák, kterého jsem dostal, když mi bylo deset. Můžou se psi považovat za postarší? Je hrozné, když se ti přiznám, že se mi po něm někdy stýská víc než po rodičích nebo sestře?
Máš pravdu, byla to opravdu náhodná otázka. A pokud bych ti na ni měl odpovědět, mou odpovědí bude ne. Nemám strach z pavouků.
Můj mozek se mi snaží napovědět, že bych měl jít spát, takže se s tebou prozatím rozloučím. Ještě jednou ti děkuju za to, že jsi mi napsal. Ujisti se, žes mi poděkoval za získání extra kreditu tím, že mi ještě někdy napíšeš alespoň několik řádků. Opatruj se.
Tom
Máma jej zavolala k večeři právě ve chvíli, kdy vytahoval z tašky notebook. Byl překvapen, když zjistil, že už je pět hodin. Věděl, co od něj matka očekává, a proto si předtím, než se vrátil zpět dolů, uklidil prádlo, a teprve poté zamířil do kuchyně.
Po snězení další stěží poživatelné večeře se Tom uvelebil na své palandě a zívl. Při pátraní po balíčku cigaret objevil dopis od Billa, který přišel den předtím. Zapálil si cigaretu a udělal si drobnou poznámku, aby nezapomněl svou matku požádat o další karton, až jí bude psát. Poté otevřel Billův dopis.
4. 10. 2010
Tome,
opět tě zdravím. Byl jsem příjemně překvapen, když jsem dostal tvůj dopis. Dostal bych extra kredit, ať už by odpověď přišla nebo ne, ale já jsem ti i přesto vděčný.
Teď je mi 17, ale za dva měsíce budu slavit 18. narozeniny. Hurá! Můj přítel Georg by mi chtěl udělat oslavu, takže to bude jistě zajímavé. Jsme nejlepšími přáteli snad od osmé třídy, ale ani jeden z nás nerozumí tomu proč. Jsme úplně odlišní, jediná věc, která nás dva svedla dohromady, bylo to, když jsme na sebe narazili na záchodech, kde jsem se ukrýval.
Příští rok se chystám na Washingtonskou státní univerzitu. Je to dost daleko od domova na to, že bych tam byl sám, ale zas ne tak daleko, abych nemohl kdykoliv přijet domů a nechat mamku, aby mi vyprala přesně tak, jako to dělává každý víkend.
Má rodina se skládá pouze ze mě a mých rodičů. Jsem jedináček a nemám ani žádného mazlíčka, pokud nepočítám zlatou rybku, kterou jsem dostal, když mi bylo šest nebo tak. Zlatá rybka zemře, pokud ji nekrmíš, ale pro můj malý mozek to bylo zřejmě příliš těžké na zapamatování. Podle mě je úplně v pořádku, když ti pes chybí víc než zbytek tvé rodiny! Nemám sice se sestrami žádné zkušenosti, ale vím, že rodiče nebývají vždycky tak skvělí. Psí láska nemá hranic. Alespoň tak to říká Georg.
Dnes jsem dostal B z matiky. To není tak špatné. Mezi mé další předměty patří angličtina, občanská nauka, chemie a španělština. Ještě je tu studovna, ale ta se myslím nepočítá, protože není samostatnou třídou. Dělám tam většinu svých úkolů. Škola je v pořádku, alespoň myslím. Letní prázdniny jsou ale vždycky moc příjemné. Na univerzitě bych chtěl studovat antropologii. Máma říká, že je to velice zajímavá volba. Podívám se do katalogu, jestli se nenajde nějaká třída, ve které by byly hlavním předmětem vyučování zbraně a kulomety.
Jaké máš auto? Myslím, když jsi doma v Tacomě a zrovna neřežeš smyky obrněncem uprostřed pouště. Já mám mámino staré auto, Mazdu 626. Nic moc, ale ujde. Má CD přehrávač, a to mi stačí.
Hudba! Jaký druh hudby se ti líbí? Já mám rád Paramore, Black Eyed Peas, One Republic, Linkin Park a všechny podobné kapely.
Okaj, půjdu si dělat úkoly. Dávej na sebe pozor. Snaž se, aby tě nezastřelili!
Zatím se měj,
Bill
PS: Jaká je tvá nejranější vzpomínka?
***
O tři týdny později, měl Bill na uších opět svá milovaná sluchátka, zatímco se rozvaloval na posteli s odpovědí od Toma.
16. 10. 2010
Bille,
Ty a tvé náhodné otázky! Mou nejranější vzpomínkou je vzpomínka na Vánoce, když mi bylo pět. Tenkrát jsem byl podivně posedlý Star Wars a dostal jsem spoustu akčních postaviček. Malý Tom byl tehdy velice šťastný.
Viděl jsi už někdy obrněný transportér, Bille? Jsem si jistý, že by nebylo možné řezat smyky ani v jednom z těchhle gigantů, nemluvě o problémech, které by nastaly, kdybych se o to pokoušel. Doma v mém Cherokee jsem už nějakých pár smyků udělal. Pokud jde o to, co v autě poslouchám, mám rád klasický rock. Aerosmith, Rush, Journey, Boston, Cheap Trick a podobně.
Ano, během jedné bezpečnostní práce jsme byli napadeni. Před několika měsíci nás napadl střelec, přišli jsme tehdy o několik mužů.
Jak pokračují narozeninové plány? Chystáte obrovskou párty, nebo budeš oslavovat pouze s několika kamarády a s pár pizzami? Mně bude 22 v únoru, pořád budu tady, tak doufám, že mi máma pošle úžasný balík plný dobrot. Gustav dostal takový balíček od mámy asi před týdnem, všichni jsme ho spořádali během jednoho dne.
Pokud ti nevadí, že se na to ptám, a prosím, klidně mi řekni, jestli ano, proč ses ukrýval na záchodech v ten den, kdy jsi poznal Georga?
Poté, co mi Gustav vysvětlil, co přesně je antropologie, ti musím říct, že to zní skutečně zajímavě. Máš rád předměty, které navštěvuješ? Mně se líbila historie, ale to je asi tak všechno.
Omlouvám se za krátkou odpověď, ale zítra mě čeká dlouhý den, tak bych měl jít spát. Opatruj se a já si budu dávat pozor, aby mě nezastřelili. Ozvu se ti brzy.
Tom
Vkládajíc Tomův dopis zpět do obálky, sundal si sluchátka a s radostí uvítal ticho, které jej náhle obklopilo. Nejnovější dopis položil na stůl vedle předešlého a šel do koupelny, aby se mohl připravit do postele.
autor: elvisfan
Páčia sa mi tie Billove náhodné otázky a ako sa pekne pomaly spoznávajú 🙂
líbí se mi že se tak rozpovídali,no spís rozepsali 🙂 doufam že až Tom přijede zpátky tak se setká s Billem,teším se na další díl
Veľmi sa mi páči, že Tom odpísl a že vďaka tomu si vlastne začali dopisovať.
Som zvedavá ďalej.
Wow! ♥
Už při prvním díle se mi povídka strašně líbila, ale musím říct, že tímhle druhým dílem si mě totálně získala! Tahle povídka opravdu stojí za to, ji číst!
Ovšem musím říct, že je mi z toho všeho strašně smutno. Sama nevím proč. Možná je to tím, že jsou kluci od sebe tak daleko a nebo tím, že mám o Toma opravdový strach. Při čtení všech těch dopisů se mi strašně svíralo srdce i přes to, že jsem neměla žádný důvod.
Ty Billovy náhodné otázky jsou skvělé 🙂 Hrozně by mě zajímalo, jak jej to tak napadá 😀 My jsme na gymplu taky měli trošku podobný projekt. Učitelka španělštiny nám zařídila dopisování přes internet s nějakou školou ve Španělsku a my jsme si tak museli celý rok dopisovat s nám přiděleným ´kamarádem´. A já jsem nikdy nevěděla, co tomu člověku psát. Opravdu Billa obdivuji za to, že se odhodlal vůbec napsat první dopis, ale taky za to, že psal další a další a další. Já kdybych nemusela, tak napíšu jeden a tím končím 😀 Hrozně moc se mi líbí to, že se díky těm dopisům kluci začínají víc a víc poznávat a hlavně že jde vidět, že si spolu dopisují rádi 🙂
Číst tuhle povídku je opravdu krásné a já doufám, že tahle povídka nebude smutná 🙂 A strašně se mi líbí desátník Tom Kaulitz ♥ K Tomovi se tohle ohromně hodí! Živě si jej dokážu v tomhle prostředí představit 🙂 Teď jen vážně doufat, že se mu tam nic nestane a pak se vrátí zpátky domů a shledají se s Billem 🙂
A Bill a antropologie? Wow. Jenom jsem zírala! Antropologie je totiž něco, co mám neskutečně moc ráda, i přes to, že ji nestuduji. Takže Billovi pevně držím palce, ať se tam dostane 🙂
Neskutečně moc se těším na další díl a hlavně na další dopisy kluků 🙂
Opravdu mockrát děkuji za překlad téhle výborné povídky! ♥♥♥
:O…Páni nevím vůbec čím začít…ty Billovy náhodné otázky mě tedy opravdu dostávají :D..moc se mi líbí jak se kluci postupně navzájem poznávají a stejně jako Toma by mě zajímalo proč se Bill schovával na těch záchodech když poznal Georga..napadá mě nějaká šikana či něco takového..pevně doufám že ne :D..děkuji jinak za překlad a netrpělivě budu čekat na další díl :))
Moc se mi to líbí! 🙂 je to skvělej nápad, jsem strašně zvědavá na další díly, bude zajímavé sledovat, jak se to díky dopisům vyvíjí 🙂
Díky za perfektní překlad 🙂
Fúha, fakt sa pekne rozkecali :)… Som naozaj zvedavá akým smerom sa to bude ďalej uberať, aké budú ich ďalšie listy, či sa stretnú, keď Tom bude môcť ísť domov a tak :)… je to naozaj zaujímavý príbeh, fakt neobviklý :)… A inak, aj mňa zaujíma prečo sa Bill schovával na tých záchodoch :)… Teším sa na ďalšiu sobotu 😉
Ty nahodne otazky se mi libi .. urcite bych taky byla rada, kdyby mi takhle nekdo napsal .. treba bych se taky s nekym seznamila .. no ale kdo vi .. treba se budou znat 🙂
Víš, že jsem se do té povídky zamilovala a jsem ti neuvěřitelně vděčná, že jí překládáš. Už bych brala znovu další díl! ♥
Super tak se už rozepisujou 🙂 těšim se na další díl 🙂
Libi se mi, jak si mezi sebou dopisujou. Vazne zajimava i originalni povidka ^^ Moc se tesim na pokracovani a dekuji za preklad 🙂
Tie dopisy sú úplne krásne. Obyčajné, ale zaujímavé. Už tak dávno som nikomu nenapísala dopis rukou. Teraz sú to samé maily a sms-ky. Už sa teším na ďalšie listy Billa a Toma a postupné zbližovanie sa:) Je to veľmi pekná poviedka. Super nápad. Ďakujem za preklad.
Moc pěkně napsané je to trochu jiné než povídky jsou to dopisy.