autor: Muckátko :o*
Dáme věci trošku do pohybu 🙂
Příjemné počtení Muckátko :o*
Seminář skončil daleko dříve, než vůbec začal. Vyučující se necítil dobře, a tak ze skript zadal studentům několik stránek k samostudiu a s omluvou je propustil. Bill mohl jet domů o dvě hodiny dříve, ale nechtělo se mu. Proto se teď válel na Noellině nepohodlné palandě v pokoji na kolejích a co chvíli se zavrtěl, aby našel lepší polohu. Noelle seděla za svým malým psacím stolem a pohazovala si v ruce gumovou skákací kuličkou. Její spolubydlící byly buď ve škole, nebo někde na tahu. Už jim nepřišlo hloupé chlastat ve dne a uprostřed týdne.
„Takže jste se pohádali.“ shrnula Noelle celou věc.
„To ne. Nebyla to hádka. Řekl jsem mu, ať mě odveze domů, a on to bez řečí udělal,“ opravil ji Bill a zatahal na břiše za svoje tričko.
„No a jak to chceš vyřešit? Vypadá to, že by tě rád vídal častěji než do teď,“ hodila kuličkou o zem a tak tak ji chytila.
„Vidí mě dost. Jde mu o to nocování. A já se mu vlastně ani nedivím. Taky bych se vztekal, kdyby ode mě takhle někdo utíkal po krásně stráveném večeru,“ zamračil se Bill.
„Pak už zbývá jen jedno řešení – a to říct to Simone.“
„Jenže já nevím, jak jí to říct. Jak vůbec začít rozhovor na tohle téma. Vím, že to bude znít blbě, ale vážně mám strach, co by mi na Toma řekla. Vsadím se, že by vyšilovala úplně stejně jako na začátku ty,“ hodil nohu přes nohu a káravě se podíval na Noelle.
„Ale nakonec jsem to skousla. Třeba to po čase zvládne i ona,“ pokrčila Noelle ramenem.
„Pochybuju. Rozdíl je bohužel v tom, že ty jsi kamarádka a prakticky mi do toho nemáš co kecat, kdežto máma je něco jiného,“ povzdychl si.
„No teoreticky už ti do toho nemůže kecat ani ona vzhledem k tomu, kolik je ti let,“ ušklíbla se.
„Ty víš, jak to myslím. Znáš mámu. Nechci to teď celý pokazit, zrovna když to vypadá, že se všechno vrátilo do starých kolejí. Už mě z ničeho nepodezírá.“
„Jo a to bude dělat možná jen do té doby, než zjistí, že jsi jí mezitím už milionkrát zalhal,“ odfrkla si Noelle a sledovala, jak vyhozená kulička padá na zem a kutálí se pod postel její spolubydlící. Vážně se jí nechtělo vstávat a kuličku lovit.
„Možná bych jí mohl říct, že mám přítele, ale nemusel bych se zmiňovat, kolik má let a tak,“ zamyslel se Bill. Noelle se nejdřív skepticky zahleděla do Billových očí, ale nakonec kývla.
„Jo, to by asi mohlo na nějaký čas zafungovat. Než by ho načapala u vás doma, nebo ho chtěla představit.“
„Do té doby už bych něco vymyslel,“ mávl Bill rukou. Na chvíli si připadal jako na psychologickém sezení. Doktorka Noelle sedí v křesle a poslouchá soužení svého pacienta Billa, ležícího na dlouhém křesle. Až na to, že to křeslo u psychologa by bylo určitě pohodlnější.
„V každém případě je to krok vpřed a Tom to určitě ocení, když mu po výtečném sexu neutečeš k teplu rodinného krbu,“ rýpla si do Billa.
„Nejde jen o ten sex, ale když celý večer ležíš na gauči u filmu a dobrýho jídla, je to fakt otravný se zvednout a jet domů, když to jediné, co chceš, je zabořit nos do polštáře a spát,“ popisoval Bill nespočet večerů, které takto probíhaly.
„Tak to udělej, jak jsi říkal. Na rovinu, bez vytáček. Znáš to. Léčba šokem,“ uchechtla se Noelle zlomyslně.
„No nesmíme zapomínat, že mamka už není žádná mladice. Aby jí tenhle šok nezpůsobil nějaké zdravotní komplikace,“ zasmál se Bill a z postele vstal. „Musím běžet, ať stihnu bus. Když tak si večer napíšem. Čau!“ navlékl si sako a vyšel ze dveří.
„Čau!“ houkla za ním Noelle a protočila očima, když Bill opět třískl dveřmi. Jako by mu tisíckrát neříkala, že každé třísknutí dveřmi znamená opadání omítky a rozzuření sousedek-šprtek.
Bill se šouravými kroky blížil k zastávce svého autobusu. Došel na místo a podle tabule odjezdů zjistil, že má ještě pět minut k dobru. Vytáhl z kapsy mobil a vytočil jedno z čísel. Chvíli se ozývalo vyzvánění, než to volaný zvedl.
„Bille?“ ozvalo se váhavě. Tom si nebyl jistý, jestli Bill chtěl opravdu volat jemu po tom, dá se říct, zpackaném večeru.
„Jo ahoj,“ špitl Bill a najednou si uvědomil, že vlastně neví, co mu říct.
„Ahoj,“ oplatil mu Tom pozdrav. Bill si prohrábl vlasy.
„Uhm, co děláš o víkendu?“ zeptal se.
„No nic zvláštního. Proč se ptáš?“ zajímal se.
„Napadlo mě, že bych mohl přijet? A kdybys to dovolil, tak možná i zůstat?“ zeptal se opatrně, protože se v tu chvíli k Tomovi tak nějak drze vetřel a sám se pozval do jeho bytu.
„To zní skvěle, ale uhm,“ odkašlal si, „co řekneš doma?“ zeptal se opatrně, protože věděl, že tady se pohybuje na velmi tenkém ledě.
„To nech na mně,“ pronesl Bill tónem, který nepřipouštěl námitky.
„Dobře, takže se uvidíme v pátek?“
„Jo. Pátek je fajn,“ přikývl Bill, ačkoli věděl, že ho Tom nemůže vidět.
„Chceš, abych pro tebe dojel?“ nabídl se.
„Ne, to je dobrý. Dojedu sám tak kolem páté. Může být?“
„Budu na tebe čekat,“ přislíbil Tom se spokojeným úsměvem.
„Dobře. Domluveno. Musím končit, přijíždí mi autobus domů. Tak ahoj,“ rozloučil se Bill.
„Ahoj a Bille?“
„No?“
„Těším se na tebe,“ zašvitořil Tom. Billa příjemně píchlo u srdce.
„Pá v pátek,“ broukl do sluchátka a hovor ukončil. Zastrčil mobil do kapsy právě ve chvíli, kdy autobus zastavil a otevřel dveře.
Cesta domů netrvala dlouho. Bill byl tak hluboce zamyšlený, že se ani nenadál a autobus oznamoval konečnou zastávku. Rychle se probral a vystoupil. Normálně chodíval po silnici, ale tentokrát raději zvolil chodník pod okny domů. Nechtěl riskovat, že se zase nechá unést svými myšlenkami a při té příležitosti se nechá přejet.
Došel domů a stáhl ze sebe sako a boty. Jako první zamířil do kuchyně, kde našel Simone.
„Ahoj,“ pozdravil a šňupal v lednici.
„Ahoj Bille, ničím se neláduj. Večeře bude tak za deset minut,“ napomenula jej Simone a do dveří od lednice šťouchla.
„Mám žízeň,“ zamračil se Bill dotčeně a tak tak zachytil dveře, aby se nezavřely.
„Tak si něco vezmi a nezírej dovnitř, jako by to byla televize,“ zabručela Simone a dokrájela zeleninu na salát. Bill protočil očima nad tou ohranou písničkou a hmátl po cole. S hlasitým povzdechem se posadil za jídelní stůl. Otevřel láhev a hltavě se napil, až mu bublinky vlítly do nosu a očí.
„Co je s tebou? Vypadáš unaveně,“ sledovala ho Simone po očku, dávajíc pozor, aby se neřízla.
„Trochu. Vážně se těším na prázdniny,“ poškrábal se na krku a podepřel si hlavu. Simone vypadala, že je v dobré a klidné náladě.
„Mami?“ oslovil Simone.
„Ano?“
„Máme něco v plánu na víkend?“ zeptal se, ačkoli si uvědomil, že i kdyby něco rodinného v plánu bylo, on by se stejně neúčastnil.
„O ničem nevím. Chtěl jsi snad něco podniknout?“ změřila si svého syna pohledem. Bylo divné, že by chtěl Bill podnikat něco rodinného.
„Ne to ne. Jen se ujišťuju, že se nekoná něco, u čeho bych bezpodmínečně musel být,“ šťouchal prstem do orosené láhve.
„A to proč?“ zajímala se Simone.
„No já… na víkend nebudu doma,“ vydoloval ze sebe. Simone se napřímila a otočila se na svého syna, který si ji měřil zvláštním pohledem, jako by se snažil předem odhadnout její reakci. Ještě se totiž nestalo, aby Bill někam odjel na celý víkend. Ani za Noelle ne.
„A kam jedeš, jestli to teda můžu vědět?“ zeptala se Simone, ačkoli její ‚jestli to teda můžu vědět‘ vlastně znamenalo ‚okamžitě to vyklop, nebo ti jednu fláknu!‘
„No já…“ kroutil se Bill na židli a nevěděl, jak to celé co nejlépe podat.
„Bille?“ popohnala jej Simone.
„Já mám přítele a rád bych u něj zůstal na víkend,“ pronesl a žaludek se mu stáhl očekáváním, co na to Simone řekne.
„Bille, zlato, to je ale úžasná zpráva!“ rozzářila se Simone a posadila se na židli naproti.
„Je?“ zamračil se Bill pochybovačně, ale jiskřičky v matčiných očích se zdály být upřímné.
„Jak dlouho?“ pídila se Simone po detailech.
„No asi pár týdnů. Nevím přesně.“
„Proč jsi mi to neřekl dřív?“ vyptávala se Simone mírně ukřivděně.
„Nevěděl jsem jistě, jestli z toho něco bude, tak jsem chtěl počkat. Vlastně bych čekal možná ještě dýl, ale chtěl jsem tvoje svolení ohledně toho víkendu,“ zahrál matce trochu na city, aby si připadala důležitá.
„To je od tebe hezké, ale nebydlí daleko odsud, že ne?“
„Ne, neboj. V pohodě dojedu autobusem k němu i zpět domů,“ uklidnil ji.
„Tak v tom případě asi není důvod ti to zakazovat,“ usmála se Simone a skoro by si utřela i slzičky dojetí, že její syn konečně našel svou lásku.
„Pověz mi o něm něco!“ zavrtěla se nedočkavě na židli, dychtíc po dalších informacích.
„Víš, mami, já bych to raději zatím nechal takhle. Počkám, jak dopadne ten víkend, a pak ti o něm třeba něco řeknu. Nevadí?“ udělal na Simone psí oči.
„To víš, že ne, zlatíčko,“ usmála se Simone a dojatě Billa sledovala.
„Uhm mami?“ probral ji Bill z toho koukání do blba.
„Ano?“ trhla sebou nedočkavě v domnění, že si to její synek rozmyslel a přece jen jí o svém příteli něco prozradí.
„No… mohl bych už dostat tu večeři? Mám celkem hlad,“ zatvářil se jako největší anděl a sledoval, jak se Simone zasmála a rychle vstala od stolu, aby jídlo dodělala.
*
Simone se šťastně usmívala, zatímco seděla u svého stolečku se zrcadlem a obličej si natírala nočním krémem na vyživení pleti. Gordon už ležel v posteli přikrytý do pasu peřinou. V rukách držel knihu a nízko na nose mu seděly brýle. Díval se přes jejich obroučky a sledoval podivné chování své manželky.
„Co je to s tebou?“ zeptal se podezřívavě. Skoro by vsadil i na možnost, že je jeho manželka zkouřená. Nebylo možné, aby si člověk na tváři udržel úsměv tak dlouho, aniž by jej z toho nebolely panty. Simone zavřela krém a zhasla světlo nad zrcadlem. Vklouzla ke svému manželovi pod peřinu a úsměv ještě rozšířila.
„Bill má přítele,“ vyhrkla rychle.
„Oh aha!“ přikývl Gordon a vrátil se pohledem ke své detektivce.
„Ty nejsi překvapený? Ty jsi to věděl?!“ zapřela se Simone na lokti a pozorovala svého manžela. Najednou se cítila vynechaná.
„Nevěděl. Spíš tušil,“ otočil stránku a usmál se, když zjistil, že je na konci kapitoly. Nerad odkládal knihu, když měl rozečtenou kapitolu.
„Jak?“ mračila se Simone.
„Nevím. Je v poslední době takový usměvavější a hlavně klidnější. Žádné hysterické výstupy, křik, nebo otrávené obličeje,“ prozradil jí.
„Hm asi máš pravdu,“ pokývala hlavou.
„Ty sis toho nevšimla?“ otočil Gordon hlavou.
„No nevím. Asi ne.“
„Řekl bych, že určitě ne, protože jsi byla příliš zaměstnaná svojí paranoiou, že se do něčeho namočil,“ rýpl si Gordon.
„Myslíš, že celou tu dobu, co se choval tak divně, měl toho přítele?“ rozvíjela Simone svoji hypotézu.
„Řekl bych, že ano, a dokonce bych řekl, že by nám o něm řekl už dávno, kdybys ho netrápila těmi věčnými výslechy a podezíráním,“ vytmavil jí Gordon.
„Tak promiň, že mám strach o vlastní dítě,“ urazila se Simone a lehla si.
„Nezazlívám ti, že máš o Billa strach, ale že mu tak strašně málo věříš. Daruj důvěru a ona se ti vrátí zpátky,“ zamudrcoval.
„Ty a tvoje moudra mě nechte spát,“ zamumlala Simone.
„Ale nemůžeš říct, že nemám pravdu. Dala jsi Billovi pokoj a heleme se! On ti přiznal přítele,“ přisadil ještě ke svojí pravdě.
„Uuuuhhh!“ zavrčela Simone otráveně a otočila se ke Gordonovi zády. Ten se jen zasmál. Zaklapl knihu a zhasnul lampičku na nočním stolku. Natáhl se k uražené manželce.
„Dobrou noc, lásko,“ líbl ji do vlasů a položil se na záda.
Vševědoucně se usmál, když sebou žena vedle něj zamlela a přitiskla se k jeho boku. Ať už byla Simone jakkoli naštvaná, neusnula by bez alespoň minimálního tělesného kontaktu.
*
Tom se zamračil, když mu vedle hlavy zapípal mobil. Posadil se a přimhouřil oči, když ho do obličeje uhodilo ostré světlo z displeje. Usmál se nad zprávou, která jej vyrušila ze spánku. Položil mobil zpět na noční stolek a ulehl do postele, zatímco zpráva zůstala otevřená.
Tento víkend budeme spolu a ten další taky. A ten další taky a ten další? Když budeš chtít, tak taky. Dobrou noc. B.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Tak takovou smsku bych taky rada dostala :)) ze psolu budeme co nejvice .. a Tome, proc sis to neprecetl a jen si to otevrel!! Ty si fakt tele .. !!
A jsem rada, ze to Simone vzala tak dobre 🙂
No sláááva, Bill se konečně oficiálně přihlásil k tomu, že má přítele 🙂 nechci malovat čerta na zeď, ale fakt doufám, že teď nepřijde to, že to Toma přestane bavit! 🙂
Jinak dvě věci: 1. Dneska jsem se zasmála nad představou zkouřený Simone 😀 2. Ta věta s lednicí mi strašně připomněla Debilní kecy matek od Viral Brothers, tam taky zaznělo: To je lednice, ne televize 😀 Jestli jste ještě neviděli, určitě se mrkněte, hodně mě to bavilo 😀
Těším se v příštím díle na nějakou romantiku :)) <3
Mam takovou radost, ze se Bill priznal mamce a ta to vzala takhle. Prekvapilo me, ze se nesnazila za kazdou cenu dozvedet vic o Tomovi, ale tim lip. Jen mam ted obavy z jeji rekce, az ji Bill rekne, kolik Tomovi je.
Jsem moc zvedava na jejich spolecny vikend. Tomovi mozna udela radost, az mu Bill oznami, co rekl rodicum. I kdyz si s jeho reakci nejsem zrovna jista, prece jen asi neni z jeho uletu na tohle zvykly.
Moc se tesim na dalsi dil 🙂
[2]: Taky jsem si vzpomnela na Debilni kecy 😀
Tak po tomhle díle jsem ten nejšťastnější člověk na světě! 🙂 Nevím jak to děláš, ale tahle povídka mi prostě vždycky vykouzlí úsměv na rtech!!
Musím se přiznat, že jsem pomalu už ani nedoufala v to, že by Bill někdy Simone Toma přiznal. Skutečně mě moc moc potěšil a dokonce jsem na něj za to pyšná 😀 Konečně nemusí skrývat, že někam jde, konečně nemusí lhát 🙂 A nadšení Simone se mi ohromně líbilo 🙂 I když je fakt, že se trošičku začínám bát toho, až zjistí, kolik je Tomovi let. Já teda pevně doufám, že v tom Simone nebude vidět problém, když uvidí, že je Tom fajn a rozumný, ale hlavně že je s ním Bill šťastný 🙂 Myslím, že Gordonovi to bude naprosto fuk, hlavně že se Bill zklidnil a je s Tomem rád 🙂 Tak mě tak napadá, že jsem ještě nikdy nenapsala, že se mi postava Gordona děsně líbí 😀 Takový správný taťka, který musí klidnit mamku, aby se tak nebála o své dítě. Strašně se mi líbí, jaký je pohodář 🙂
Takže jestli jsem byla kdy na Billa trochu naštvaná za to, že lže, tak si to teď u mě všechno vyžehlil! Strašně se mi líbila ta část, když řekl, že chce být u přítele ♥ To je tak krásné si tohle přečíst 🙂 Konečně jsem měla dneska pocit, že Bill Tomovy city opětuje 🙂 Dlouho jsem si říkala, jak to vlastně bere, a tím, že Toma nepřiznal, tak jsem měla strach, že se o něm doma ani zmiňovat nechce, protože čeká, že jejich vztah dlouho nevydrží. Takže konečně vidím jak se věci mají :))
Ke konci, když se Simone bavila s Gordonem, tak jsem se musela strašně smát 😀 Oni se tak skvěle popichují! 🙂 Ta Simonina věta: "Ty a tvoje moudra mě nechte spát," mě totálně dostala 😀 😀 Smála jsem se tu u toho jak pako! 😀 Oni jsou prostě správná dvojka a strašně se mi líbí, že i po těch letech, co jsou spolu, se mají tak rádi 🙂
No a Billova sms? Tak ta mě totálně dostala ♥ On to tak nádherně a originálně napsal, že jsem se u toho zase rozplývala ♥ Já být na Tomově místě, tak na místě roztaju, doslova 😀 Myslím, že si dokážu představit Tomovo nadšení, když si zprávu přečetl. Musela ho ohromně potěšit, asi stejně jako mě 🙂
A zároveň Tě chci ještě pochválit 🙂 Já totiž miluju Tvoje rozhovory v povídkách! Já doslova žeru, když se v téhle povídce baví dvě osoby mezi sebou. Ať se Bill baví s Tomem nebo s Noelle a nebo například Simone s Gordonem, či prostě kdokoliv s kýmkoliv, tak ty rozhovory doslova hltám očima. Ani jedna věta z rozhovoru nikdy není nudná, spíše naopak. Vždycky se u toho děsně bavím a jenom se divím, jak skvěle a dlouze dokážeš jejich rozhovory popsat. U Tebe bych neměla problém si celý díl přečíst jenom ve formě rozhovoru dvou osob a byla bych z dílu totálně unešena! Vážně se skláním nad Tvým psaním, protože to je opravdu něco! ♥♥
Takže Ti opět děkuji za další úžasný díl a za to, že na sebe kluci nebyli naštvaní a že jsi je kvůli jejich mále neshodě nenechala se dlouho trápit ♥
Mne sa raz po prečítaní niektorej kapitoly tejto poviedky zasekne sánka a ten výšker na ksichte mi už zostane navždy. Ja som zase z tých dvoch šťastná ako blcha. Bill to vyriešil nádherne, Tom to krásne prijal a Gordon a Simone sú super rodičia, aj keď Simone by si mohla trochu skontrolovať vyplašenky:D
Ďakujem za úžasnú kapitolu.
Jak já sem šťastná, že se Bill konečně rozhodnul říct Simone o tom, že má přítele! :)) A ještě víc mě potěšil tím, že hodlá strávit víkend u Toma 🙂 Nic víc jsem si snad ani přát nemohla!
Vážně jsem prvně měla strach, že se Bill nakonec vykašle na to, že by Simone něco říkal a na nějakej víkend s Tomem raději rychle zapomene, ale tím jeho jednáním a navíc totálně sladkou smskou mě vážně donutil k úsměvu 😀
Navíc hrozně se mi líbil ten rozhovor Simone a Gordonem! A taky samozřejmě musím ocenit reakci Simone na zjištění, že Bill někoho má. Nevím, ale asi jsem čekala, že se bude aspoň trochu zlobit. Nebo že bude chvíli v rozpacích, ale ono se nic z toho nestalo! 🙂 Jsem za to opravdu moc ráda :))
Opravdu skvělý díl! A už se neskutečně těším na jejich společný víkend! 🙂