Unverwüstl​ich 3.

„Myslím, že bys tu měl dnes večer přespat, Tome,“ Luise mě laskavě pohladila po zádech, když jsem nejspíš už posté zívnul. Byl jsem u nich už několik hodin a opravdu se mi chtělo spát, ale i tak jsem se odmítal zvednout a odjet; ještě pořád tu bylo pár věcí, které jsem chtěl probrat s Anisem.

„Ne, musím se dostat domů, máma říkala, že se mnou má na ráno nějaké plány,“ stiskl jsem jí ruku. „Ale ty si běž lehnout, brzo vstáváš. Děkuju za jako vždy výbornou večeři,“ s úsměvem jsem ji políbil na hřbet dlaně. Pevně mě objala, ale s příslibem dalšího setkání se odebrala do své ložnice. Jakmile dveře za jejím pokojem klaply, schoulil jsem se do Anisovy náruče, která už na mě čekala.

Vzhledem k tomu, že už jsme se znali celé roky a byl to právě on, kdo mi pomohl vyřešit otázku mé sexuality, stal se z toho takový náš malý rituál. Vždycky když Luise odešla spát, já se stulil k Anisovi a pak jsme si povídali. Stal se mým starším bratrem, ochráncem. „Odpoledne jsem mluvil s Kayem, Tome. Dělá si o tebe starosti, protože ses mu neozval od té doby, co jsi odešel. S tím musíš přestat.“

„Já… měl jsem hodně špatnou náladu a nechtělo se mi ho tím zatěžovat,“ provinile jsem zamumlal. „Navíc, chvilku potom, co jsem přijel domů, dorazili i naši a začali mě kontrolovat, a já… prostě to na mě všechno padlo. Víš, že většinou se snažím být v pohodě a celkem se mi to i daří, ale dneska… Řekl jsem Kayovi o tom, co se u nás děje a pak jsem o tom začal přemýšlet.“

„A právě s tímhle musíš přestat,“ zamračil se, ale nepůsobil vůbec přísně. „Měl by sis uvědomit, že Kay je tvůj přítel, a to ve všech ohledech. Je tu pro to, aby ti pomohl, když se cítíš špatně, když je ti smutno. Mluv s ním, protože tím, že to neděláš, ho před starostmi nechráníš, naopak. Strachuje se pak dvojnásobně, protože neví, co se děje, a to ho ničí. Hrozně se o tebe bojí, ale zase se ti nebude nějak vnucovat,“ prstem mi kreslil kolečka na záda.

„Já už nevím, co mám dělat, Anisi. Tak hrozně moc bych chtěl vzít zpátky ten den, kdy jsem se mámě přiznal. Předtím jsem byl přeci šťastný, věděli to všichni, kteří to vědět museli, a ti to přijali buď s nadšením, nebo jen s mírnou nevolí. Bill sice nesouhlasil s Kayem ani předtím, ale alespoň se mě neštítil dotknout. Mám pocit, jako kdyby mu máma nacpala do hlavy to, jak se vůči mně má cítit. Ani nevíš, jak neuvěřitelně bolestivé je, když ho chci chytnout za ruku a on ucukne. Moje vlastní dvojče,“ zlomeně jsem mumlal do záhybu jeho krku. Nechybělo moc k tomu, abych se rozbrečel.

„Promiň, že ti to říkám, ale Bill byl vždycky zmetek,“ s povzdechem se mnou začal jemně kolébat ve snaze utěšit mě. „Ty jsi to možná nikdy neviděl, ale Bill se stará hlavně o sebe. Nemám pochyb o to, že tě miluje, to rozhodně ne, kdyby přišlo opravdu do tuhého, položil by za tebe život, ale teď to prostě nevidí. Neuvědomuje si, jak složitý psychický boj se uvnitř tebe odehrává. Měl bys mu to vysvětlit, určitě by to pak pochopil.“

„Jenže on neposlouchá, Anisi. Nechce a ani se nesnaží,“ zavrtěl jsem hlavou. „A já nemám sílu to zkoušet pořád dokola. Potřebuju, aby při mně stál a podporoval mě, ne abych ho k tomu musel víceméně nutit.“

„Já tě chápu, Tome,“ přikývl a perfekcionisticky upravil jeden z mých cornrows. Zdálo se, že přemýšlí, tak jsem jen mlčky ležel v jeho náručí a dopřával mu potřebný čas. „Promluv si s ním. Naposledy, ale řekni mu úplně všechno, Tome a uvidíš, jak bude reagovat. Pokud vím, jste ve stádiu, kdy už nemáš co ztratit. Víc už se ti vzdálit nemůže, takže můžeš buď získat, nebo setrvat na stejné pozici. Doufám ale i za tebe, že Bill tentokrát pochopí. Jen mu řekni úplně všechno, včetně tvých pocitů ke Kayovi. Musí znát vaší minulost, pokud má vůči němu překonat svou zášť a pochopit, proč ty Kaye miluješ.“

Nejistě jsem zalapal po dechu a odtáhl se, nervózně si hrajíc s prsty. „Možná se mi teď budeš smát, ale já se bojím mluvit o tom s kýmkoliv jiným než s tebou a Luise. Dokonce ani s Kayem o tom nemluvíme, protože ví, že je mi to nepříjemné. Vím, že mě vnímá stejně jako vy – jako někoho, kdo se umí bránit, ale přesto potřebuje ochranu, jenže Bill… On ve mně vidí toho neohroženého bráchu, kterému by se nikdy nic podobného nemohlo stát. Sice jsem teď nejspíš v jeho očích klesl až na úplné dno, ale pravá podstata staršího bratra zůstává. A jsem si jistý, že tohle by řekl i Sercan tobě, kdyby ses ho zeptal.“

„Na tom teď ale nesmí záležet, Tome. Odhoď stranou veškerý stud a buď k němu stoprocentně upřímný, protože i přes to všechno je to pořád tvoje dvojče, spřízněná duše a druhá polovina tebe samého. Věř mu, věř svému bratrovi a tomu, že jeho srdce je, i přes nenávist vtloukanou do něj vaší matkou, dobré. Neztrácej naději,“ povzbudivě se usmál.

Pokorně jsem sklopil hlavu a přikývl. Možná měl pravdu a já bych to opravdu měl s Billem zkusit znovu, i kdyby to mělo být naposledy. Možná mě to překvapí a Bill mě skutečně konečně pochopí, když mu řeknu úplně všechno. Třeba mi pomůže s matkou a tím, co na mě chystá.

„Tome, skoro spíš,“ něžně mě Anis pohladil po krku po nějaké chvíli. „Myslím, že bych tě měl odvést domů dřív, než usneš úplně,“ pousmál se.

„Nechci domů,“ tiše jsem zamumlal. „Bojím se toho, co přijde, až mě ráno bude matka budit. Jsem si jistý, že našla pro ni dokonalého vymývače mozku, který se mě bude snažit zbavit toho, co cítím ke Kayovi.“

„Musíš být silný, Tome,“ povzdechl si smutně. „Já vím, že se to hrozně snadno řekne, ale když v tom nejhorším pomyslíš právě na Kaye, jsem si jistý, že to zvládneš,“ pousmál se. „A já s mamkou jsme tu pořád pro tebe, dobře?“

„Já vím, děkuju,“ oplatil jsem mu nejistě úsměv, než jsem s povzdechem vstal. „Tak pojeďme, ať už mám zítřek z krku,“ zamumlal jsem, než jsem zamířil do chodby a obout se. Čím víc jsem se zítřka bál, tím víc jsem ho chtěl mít za sebou, protože jsem si byl jistý, že to bude jen začátek veškerého šílenství kolem mé osoby. Víc než kdy jindy jsem si přál, aby už začaly akce s kapelou.

Jakmile mě Anis odvezl domů a já se s ním rozloučil, zamířil jsem rovnou do svého pokoje – chtěl jsem mluvit s Kayem, alespoň přes textovky, nic jiného. Kromě spánku, který na mě lezl.

„Omlouvám se, že píšu až teď, ale odpoledne mě matka kontrolovala a já tak neměl náladu. A pak jsem jel k Anisovi a jeho mamce na večeři,“ bleskově jsem vymačkal text, zatímco jsem se převlékal do věcí na spaní. Na sprchu jsem neměl dost energie ani chuti.

„Nic se neděje, s Anisem jsem mluvil a bylo mi jasné, že budeš nejspíš zahloubaný, už když jsi ode mě odcházel. Chtěl jsem ti dát klid na přemýšlení a odpočinek,“ přišla mi během pár minut odpověď, jako kdyby na tu zprávu čekal.

„Jsi hodný, Kayi. Škoda, že jsi nebyl na té večeři u Anise se mnou, bylo by to úplně o něčem jiném, víc bych si to užil. Takhle jsem přemýšlel jen nad vším negativním…“ s povzdechem jsem si vlezl do postele a přehodil si přes hlavu peřinu, jen abych unikl vnějším vlivům na mou osobu.

„Omlouvám se, měl jsem tu schůzku ve fitku, bohužel to nešlo zrušit. Stalo se snad něco, o čem bych měl a chtěl vědět?“

„Ne, to asi ne,“ okamžitě jsem napsal. „Bavili jsme se hlavně o Billovi a o tom, jaký s ním teď mám vztah, víš? Anis mi poradil, abych si s ním znovu zkusil promluvit, naposledy. Myslí si, že když mu řeknu celou naší historii, pochopí, proč jsem s tebou, ale já pořád váhám. Víš, že se o tom hodně nerad bavím s kýmkoliv,“ dodal jsem vzápětí.

„S tímhle musím s Anisem souhlasit, ačkoliv v poslední době s ním souhlasím ve spoustě věcech. Možná když Bill dostane nový náhled na věc, třeba mu dojde i víc věcí – zejména to, že to s tebou nemyslím špatně, ale naopak. Opravdu mě mrzí, že mezi sebou máte nějaký konflikt právě kvůli mně…“

Musel jsem se pousmát. S Kayem jsme spolu opravdu moc často nerozebírali naše problémy, ale když už k tomu došlo, vždy mi dal minimálně mezi řádky jasně najevo, že pro něj hodně znamenám, a že mu na mně záleží. „Ty za to nemůžeš, Kayi. Nemůžeš za nic z toho, co se u mě děje, okey? To jen má rodina je banda hlupáků neschopných respektovat to, že jsem se zamiloval do muže. To, že jsme my dva spolu, je rozhodně správné, ať si říkají, co chtějí. Nehodlám se omlouvat za to, co k tobě cítím. Hodlám za nás bojovat, dokud nevyhraju.“

„Právě teď bych tě nejraději objal tak pevně, až by ti došel dech… Zítra odpoledne se sejdeme v tom malém bytě nad motelem, dobře? Jsem s nimi domluvený, že ho budeme mít i na noc a už pro tebe zařizuju i vhodné krytí.“

„Nevím, jestli budu moct…“ bolestně jsem přivřel oči. Netoužil jsem po ničem jiném – jen strávit další noc s Kayem. „Matka dnes oznámila, že se mnou má zítra nějaké plány, sice ráno, ale vůbec nevím, jak dlouho to bude trvat.“

„Aha… No, nevadí. Budu prostě v bytě a čekat na tebe, buď přijdeš, nebo ne, Tome. Mrzelo by mě, kdyby ne, ale zlobit se nebudu, chápu to. Zase kvůli mně zbytečně neriskuj – nechci, aby se ti něco stalo.“

„Budu se snažit přijít, slibuju. Pokud by to přeci jen nevyšlo, napsal bych ti. Teď se ale dobře vyspi a zítra si užij den. Budu na tebe myslet. Miluju tě.“

„A já doufám, že víš, jak moc miluju já tebe. Opatruj se mi, Tome.“

Pevně jsem sevřel telefon v dlani a zaúpěl do polštáře. Proč prostě ty nejhezčí věci nemůžou být jednoduché, ale naopak jsou co nejvíc komplikované? Nesnášel jsem to.

autor: Saline A.