autor: Muckátko :o*
V rozházené posteli přesně uprostřed se válelo Billovo na první pohled mrtvé tělo. Jeho nohy byly mírně roztažené, ta levá pokrčená. Pravá ruka ležela na matraci a levou měl pokrčenou a položenou vedle hlavy. Bill pohnul prsty na ruce a pomalu otevřel oči. Zamrkal. První věc, kterou viděl, byly zavřené dveře od pokoje. Cítil se divně. Jako by mu chybělo tělo. Čekal, že kocovina bude vypadat daleko hůř.
Když pravá ruka nahmatala prázdno, přetočil se Bill na levý bok, že vstane. A pak to přišlo. Šílená bolest se rozšířila jeho hlavou a žaludek se okamžik stáhl.
„Do prdele!“ chytil se rychle za pusu a vlítl na záchod. Obsah jeho žaludku v momentě skončil v záchodové míse a Bill se v tu chvíli proklínal. Naposled zakašlal a obejmul záchod.
Když to vypadalo, že zvracení už bylo dost, spláchl, postavil se na vratké nohy, přidržel se rukama, aby si vypláchl pusu, a hned na to se doplazil zpět do ložnice, kde sebou praštil do postele. Našteloval se do polohy, kde ho nejméně všechno bolelo a kde se mu nevracel ten pocit, že půjde pozdravit záchod ještě jednou. Oči mu padly na noční stolek. Myslel, že tam najde vzkaz od Toma, ale vzhledem k tomu, že nedošel do zbytku bytu, čekal, že bude v kuchyni nebo v hale. Na kulatém tácku stála štíhlá sklenice s vodou, vedle malý bílý prášek a šálek s kávou a snídaní. Jen pohled na to jídlo Billa znovu postavil na nohy.
„Kurva!“ zasténal Bill nešťastně, když si znova lehal do postele, úzkostlivě se pohledem vyhýbajíc tácu s jídlem.
„Dobré ráno,“ pronesl Tom, který se už nějakou dobu opíral o futro a poslouchal Billovy modlitby, aby ho všichni nechali umřít.
„Šššš… ne tak nahlas,“ zašeptal Bill a přiložil si ukazováček ke rtům. Tom zakroutil hlavou a odpíchl se ode dveří. Posadil se na okraj postele a díval se do Billovy zmučené tváře.
„Jak ti je?“ zeptal se.
„Jak asi? Umírám,“ zamumlal Bill a snažil se soustředit na pravidelné dýchání.
„Posaď se,“ pokynul mu Tom a natáhl se pro prášek a vodu.
„Špatný nápad. Jestli se pohnu, budu zvracet,“ upozornil jej Bill. Tom se ušklíbl a dlaní podepřel Billovu hlavu.
„Tohle tě zbaví bolesti hlavy,“ vysvětlil mu a přidržel mu sklenici, aby prášek zapil.
„Děkuju,“ špitl Bill a znovu položil hlavu na polštář. Bylo ticho. Bill měl zavřené oči, nakrčené čelo, čekajíc až prášek zabere, a Tom seděl na posteli, díval se Billovi do tváře a snažil se necítit se příliš lítostivě.
„Jak jsem se sem vůbec dostal?“ otevřel Bill oči a podíval se na Toma. Tom se zachmuřil a založil si ruce na hrudi, když si vybavil včerejší vztek.
„Vážně to chceš vědět?“ zeptal se Tom.
„Jo. Nic si nepamatuju,“ zakňučel Bill.
„Ožral ses, volal’s mi v jednu ráno, abych tě vyzvedl, ojel’s mě a usnul’s,“ shrnul Tom události předešlé noci.
„Já udělal, kurva, co?“ vytřeštil Bill oči, v šoku zapomínajíc na bolest hlavy.
„Čemu’s nerozuměl?“
„Já jsem… já tě…“
„Jo, ojel, a počítej s tím, že si o tom včerejšku ještě promluvíme, ale nejdřív tě nechám vystřízlivět, aby ses pořádně soustředil,“ zamručel Tom a natáhl se za Billa, aby si jeho tělo přitáhl do náruče. Bill se rozvalil na Tomově těle a obličej zabořil do jeho hrudníku.
„Takže stálo to za to?“ zeptal se Tom a pohladil toho malého opilce po vlasech.
„To kurva ne. Přísahám, že už nikdy víc!“ dušoval se Bill na půl úst.
„Jasně! To říká každý po kocovině,“ zasmál se Tom.
„Já to ale myslím vážně. Kde jsi vůbec byl?“ zajímal se Bill.
„Udělal jsem ti snídani a šel ven se psem.“
„Ohh děkuji za tu snídani, ale myslím, že budu schopen něco pozřít nejdřív až tak za týden,“ pronesl Bill.
„To ne,“ zasmál se Tom. „Ještě se prospíš, a pak budeš normálně fungovat. Věř mi. Mám za sebou víc kocovin, než si dokážeš představit.“
„Piješ hodně?“ zeptal se Bill.
„Už ne. Přestal jsem s tím.“
„Tys přestal, já začal,“ konstatoval Bill a trochu se na Tomově těle posunul.
„To, že ses poprvé opil, neznamená, že jsi začal pít. Každý si tím prošel. Jen ty sis dal malinko na čas,“ uchechtl se Tom.
„Jo, a že to nebyla jediná věc,“ zabručel Bill a oddechl si.
„Omlouvám se, že jsem tě vytáhl z postele,“ zašeptal kajícně po chvíli.
„Oohhh neee. Omluvy si ještě schovej. Tohle téma teprve probereme!“ šťouchl do Billa prstem.
„Uhm, kdy si vzpomenu, co se včera dělo?“ zeptal se Bill.
„To je individuální. Na něco si třeba nevzpomeneš vůbec. Proč?“ zajímal se.
„Vážně bych si chtěl vzpomenout, jak jsem tě ojel,“ začal se Bill chichotat a schoval obličej do Tomova trička.
„Za ten včerejšek ti přeju, aby sis schválně nevzpomněl.“
„Uhm, neudělal jsem ti nic, že ne? Nemám v tom takovou praxi jako ty,“ zadíval se Tomovi nahoru do očí.
„Přežil jsem to, jak vidíš,“ zašklebil se Tom. Bill si povzdechl.
„Ale nejspíš jsi zvyklej na jiný zacházení,“ zamyslel se Bill.
„Vlastně jsi byl první,“ přiznal Tom, aniž by přemýšlel, jestli to chtěl říct. Bill zvedl obličej k jeho tváři a usmál se.
„To ty taky,“ pronesl nejistě.
„Já vím,“ pohladil Billa po rameni.
„Jak?“
„Poznám to.“ Dovětek ‚Za všechny ty prošukaný roky‘ raději spolkl. Nikdo neposlouchá rád, s kým byl partner před ním.
„Ohhh.“
„Vedl sis nejlíp ze všech,“ pochválil ho.
„Ech!“ vydal ze sebe Bill něco, co vypadalo jako napůl smích a napůl povzdech.
„Měl by ses ještě prospat,“ objal Billa pevněji a nechal jej uvelebit se.
„Zůstaneš se mnou?“
„Nemám nic lepšího na práci. Jen jestli ty nemusíš být už někde jinde. Třeba doma.“
„To je to poslední, co mě teď zajímá,“ zamumlal Bill a pohodlně se opřel.
„Tak spi,“ pohladil Tom Billova záda.
„Dobrou.“
„Dobrou,“ popřál Billovi nazpět a zadíval se na nedotčenou snídani.
Dělal se s ní zbytečně.
*
Bylo půl čtvrté, když se Bill konečně probudil ze spánku. Byl přikrytý až po krk a vedle něj nikdo. Pomalu se posadil na postel a zjistil, že hlava už skoro přestala bolet a pocit na zvracení už je taky pryč. Nahmatal před postelí svoje spodní prádlo, natáhl si jej a z Tomovy skříně vytáhl jedno tričko. Nechtělo se mu ještě oblékat do uplých kalhot a bundy. Podíval se na netknutou snídani a posadil se zpět na postel. Když už se s tím Tom dělal, přece to tu nenechá. Zakousl se do pečiva a během chvíle měl snědeno. Kávu vypil skoro na ex, protože už byla studená. Otřepal se. Nenáviděl kafe, ale když mu ho Tom udělal, zřejmě to byl další z jeho léků na kocovinu, protože věděl, že Bill kafe nepije. Trochu porovnal postel a s tácem s nádobím vypajdal z pokoje. V kuchyni odložil na linku tác a vešel do haly.
„Už jsi vzhůru ze svého komatu?“ zasmál se Tom, aniž by se na něj podíval. Dopisoval e-mail, když periferním viděním zaregistroval Billovu postavu, jak si sedá vedle něj.
„Slíbil’s, že zůstaneš se mnou,“ vzpomněl si Bill.
„Já vím, ale zvonil mi mobil a nechtěl jsem, aby tě to probudilo,“ vysvětlil mu a stiskl tlačítko ‚Odeslat‘. Notebook zaklapl a podíval se na Billa.
„Tak spusť,“ povzdychl si Bill a čekal, až Tom začne ventilovat všechen svůj vztek ze včerejška.
„Pocem, ty nezkušené dítě!“ pokynul mu dlaní a za zápěstí si ho přitáhl k sobě. Posadil si ho do klína a líbl ho na tvář.
„To tričko ti neuvěřitelně sluší,“ ohodnotil Billův vzhled.
„Oohh promiň. Jen se mi ještě nechtělo úplně oblíkat,“ přiznal.
„Vypadáš roztomile. Možná tě sním,“ zavrčel Tom výhrůžně a zakousl se do Billova ramene.
„Ahhh, nech mě! Budu tam mít modřinu,“ cukal se Bill, ale usmíval se. Nikdy se psychicky necítil tak dobře.
„Citlivko!“ otituloval ho Tom a napravil mu o několik čísel větší tričko, které mu sjíždělo z jednoho ramene dolů.
„Díky za snídani,“ poděkoval Bill a lípl Tomovi pusu na tvář.
„Vždyť to muselo být ledový,“ zamračil se Tom.
„Bylo, ale byla by škoda to vyhodit,“ pokrčil Bill rameno.
„Ty jsi trdlo,“ brnkl Tom Billa do nosu.
„Budeš mi nadávat?“ zeptal se Bill.
„Proč?“
„No měl bych se obléct a odplazit se domů, tak abys to stihl,“ poškrábal se Bill na hlavě. Tom si povzdychl. Copak by se mohl na to roztomilé střapaté kuře zlobit? Objal Billa svými pažemi.
„Nadával bych ti, kdybys mi nezavolal a něco se ti stalo,“ odtáhl se, aby mohl Billa políbit na krk, a znovu ho objal.
„Chmmm!“ zakničel Bill spokojeně a mazlivě se o Toma otíral.
„Odvezu tě domů, jestli chceš. Vypadáš pořád unaveně,“ prohlídl si Tom Billovu tvář.
„To by bylo fajn,“ přikývl Bill a odtáhl se.
„Tak se jdi oblíknout,“ plácl Billa po zadečku a nechal ho vstát. Bill odběhl do ložnice, natáhl na sebe kalhoty, ponožky a boty, a sáhl po tričku. Rozhodl se, že Tomovo triko je daleko pohodlnější, proto nacpal to své do tašky a oblékl si bundu. Vypadal sice směšně, jak dlouhé široké triko vyčuhovalo zpod jeho krátké úzké bundy, ale bylo mu to jedno. Hlavně, že se cítil pohodlně.
„A tohle má být co, ty jeden malej zlodějíčku?“ zeptal se Tom, když našel Billa nastoupeného u dveří v jeho tričku, nachystaného k odchodu. Bill jenom vyplázl jazyk a odemknul. Tom vyšel na chodbu, zamknul za sebou a otočil se na Billa.
„Pojď, ty…“ omotal ruku kolem štíhlého pasu a vedl Billa do výtahu.
Během patnácti minut parkovali nedaleko Billova domu. Bill nechtěl, aby Tom zastavil přímo před domem.
„Děkuju moc… však víš… za všechno,“ pousmál se Bill.
„Není za co. Ale ‚příště zas‘ ti raději říkat nebudu. Mohl bys to vzít doslova,“ ušklíbl se, když se Bill zatvářil uraženě.
„Už půjdu,“ řekl Bill a naklonil se k Tomovi, že ho políbí. Nechápavě se zamračil, když jej Tom zadržel.
„Nemysli si, že tě políbím. Smrdí ti z pusy, ale když si doběhneš vyčistit zuby, rád si tady na tu pusu počkám,“ zasmál se Tom a Bill si začínal všímat, že jeho upřímnost pomalu leze i na Toma. Nezlobil se, protože měl Tom pravdu.
„Nikam nepoběžím,“ zamítl. Tom zavrtěl hlavou, stiskl v dlaních Billovy tváře a vtiskl mu dlouhý procítěný polibek na čelo.
„Doufám, že se brzo uvidíme,“ usmál se a věnoval Billovi ještě eskymácký polibek.
„Ozvu se ti. Tak ahoj,“ rozloučil se Bill a vystoupil z auta.
„Ahoj,“ mávl mu Tom a počkal, dokud Bill nezavře dveře a nezmizí v domě. Hned na to nastartoval a vydal se zpět domů. Široký úsměv ne a ne zmizet z jeho tváře.
Když vešel do svého bytu, musel se usmát. Zdálo se mu, že to tu má teď daleko raději než kdy předtím. Podrbal psa za ušima a sáhl po svém mobilu, zatímco se blížil k ložnici, kde se posadil na postel. Prsty se okamžitě rozeběhly po klávesnici, jen co dosedl.
Bill vycházel ze sprchy, když mu zapípala na mobilu sms. Ušklíbl se, protože si myslel, že je to Noelle, která se právě teď probudila k životu a jen chtěla vědět, jestli je v pořádku. O to víc rozšířil oči, když si všiml odesílatele a otevřel zprávu, ve které stálo:
„Mám tě rád. T.“
autor: Muckátko :o*
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Já ani nevím, co napsat, jak jsem vyvedená z míry! 😀 Mám pocit, že se toho připitomělýho úsměvu, už asi dneska nezbavím 😀 Ale vážně, udělala si mi nesmírnou radost! Tohle jsem od Toma vážně totiž ani v nejmenší nečekala. Myslela jsem, že v té sms napíše, něco jako "Doufám, že rodiče moc nevyšilujou.", nebo něco na ten způsob. Ale těma třema slovama mě hrozně potěšil! 😀
A ještě musím přidat jednu věc k Tomovi… veliké plus ode mě dostává za to, že neseřval Billa! 😀 Čekala jsem, že si neodpustí aspoň jednu nějakou poznámku, ale to, že by byl k Billovi tak milý a pozorný… áách asi jsem se do Toma zamilovala, promiň Bille 😀 😀
Teeeda… Já jsem se za celou dobu, co jsem četla, snad ani nenadechla 🙂 Srdce mám až v krku z tý nádhery… Už ani nevim, kolikátej je tohle díl, u kterýho jsem si řekla, že je nejkrásnější… Vždycky si myslim, že už ho nic nepřekoná… A pak bum, přijde díl další a já mam zase ten samej pocit 🙂 Takže znovu: tohle byl nejkrásnější díl! 🙂
Jak se zachová Bill po ty zprávě?
no teeeda .. cekala sem, ze ho Tom poradne sjede nebo neco, ale nic takoveho se nestalo 😀 😀 ale pekny dilek .. Jsem rada, ze se nepohadali nebo neco . .a ta zprava od Toma byla pekna 🙂
Takova by potesila i me :))
Tak z tohoto dílu jsem úplně hotová! Úplně se mi u něj chtělo radostí pištět! 😀 Nádherný, roztomilý a hlavně díl plný lásky! ♥ Tohle byla opravdu radost číst! Vím, že to už je trapné, jak se pořád opakuji 😀 Ale tenhle díl byl prostě nejlepší ze všech! ♥ Usmívám se ještě teď a myslím, že díky tomuhle budu mít skvělou náladu opravdu celý den! :))
A nevím, jestli mám jen smůlu na chlapy, nebo jestli takovíhle chlapi jako Tom, neexistují..ale takového skvělého kluka jsem snad ještě nepotkala…no dobře, možná trošku přeháním :D, ale já jsem dneska z Toma totálně unešená! Takže prosím zabalit a poslat mi ho domů! 😀 😀 Takže Bille doufám, že víš, jakého skvělého přítele máš. Teda ještě nevím, jestli Toma můžu nazývat Billovým přítelem, ale myslím, že už pomalinku ano 🙂 Tom je skutečný poklad, tak si ho važ a nenech si ho utéct. Takový Michael by na tebe takhle hodný a milý určitě nebyl 😀
Tom mě překvapil tím, jak byl v tomhle díle milý, mazlivý a takový úplně jiný, než jak jsem jej poznala na začátku povídky. A jsem moc ráda, že se takhle, díky Billovi, změnil ♥ Ty jeho mazlivé chvilky jsou úplně nejlepší ♥ Tohle bych si mohla číst pořád dokola a pořád bych z toho měla ohromnou radost 🙂 Taky mě potěšilo to, že Tom Billovi nic nevyčítal. Ještě mu nakonec řekl, že je rád, že mu zavolal a níc se mu nestalo. V tu chvíli jsem si hnedka vzpoměla na tu Billovu legendární větu: "A Tomi? Myslíš, že nevadí, když mám nohy na kolejích?" 😀 😀 Já na tuhle větu rozhodně nikdy nezapomenu, znám ji nazpaměť a když si na ni vzpomenu, tak se prostě musím smát! 😀 😀 😀 No prostě mě Tom v tomhle díle totálně dostal a já ho tady musím opěvovat. To jinak ani nejde 😀 Pomalu jsem se snad do něj i zamilovala 😀 😀
A to nemluvím o té sms, co Tom Billovi poslal. ♥ Ta mě skutečně dorazila! Vůbec jsem nečekala, že by mu Tom mohl něco takového napsat. Věděla jsem, nebo jsem spíš tušila, že už sám sobě přiznal, že má Billa moc rád..ale že to napíše i jemu. To jsem čekala, že jeho ego neunese 😀 Ale jde vidět, že se Tom celkově mění k lepšímu. Úplně jsem se u toto tetelila blahem ♥ Teď už jsem jenom zvědavá na to, co Bill. Moc doufám, že má Toma taky hodně rád, ale vlastně pořád ještě nevím, co k Tomovi cítí a jak se ohledně toho všeho cítí. Snad jej to nevyleká, ale naopak že bude moc rád 🙂
Moc děkuji za skvělý díl! ♥♥
Umrela som:) z tej roztomilosti. Bolo to celé od prvého písmenka až po posledné, strašne krásne. Strašne sa mi páčila Tomova reakcia a tá sms-ka na konci:) Po tomto sa budem blažene škľabiť niekoľko hodín:)
Tak jsem tu zase 😀 Zítra mě čeká brigáda, kterou skutečně nenávidím a tak jsem si řekla, že si spravím aspoň dnešní večer ´chuť´ a rozhodla jsem si přečíst pár posledních dílů této povídky. Normálně bych už komentář nepsala, ale když já jsem se v tom minulém komentáři zapoměla podělit o pocity z Tomova trička, které si Bill oblíkl! 😀 Já vím, ona je to strašně ´důležitá´ informace, ale když já se vždycky o svoje pocity musím v komentáři podělit a na tohle jsem zapoměla a děsně mě to štve 😀 Nejen, že představa Billa v Tomově tričku je kouzelná..ale ta Tomova reakce je ještě kouzelnější! ♥ Hnedka jsem si vzpoměla na to, jak Tom nadával té svojí bývalé holce, že si bere jeho věci a jak jej to štvalo. Ale obleče si to Bill a je z něj u vytržení a je mu jedno, jestli to bude po Billovi cítit nebo ne.
On celý díl povídky byl božský, ale tahle část společně s tou sms, byla pro mě osobně, ta nejlepší! ♥
Takže se omlouvám za spamování takovýma hovadinama, ale mě to prostě nedalo! 😀
[7]: Jsem ráda, že si právě té scény s tím tričkem někdo všiml. Chtěla jsem Vás na to upozornit předem, ale nakonec jsem si říkala, že pozornému čtenáři to jistě neunikne 🙂 😉
Aww, to je krasny dil! :3 Ta scena s trickem, sms, no proste uzasne. Doufam, ze Bill zareaguje dobre.
Ach… Tome, ty jsi takovej roztomilouš 😍