Unverwüstl​ich 2.

Na celém dění jsem nechápal ale mnohem víc věcí. O Billovi se napsaly minimálně stovky článků, ve kterých se detailně zaobírali tím, že je to chlapec, který se líčí, tudíž musí být stoprocentně homosexuál. Ale vždy když jsme přijeli domů, čekalo na Billa hřejivé objetí a ujištění, že si z článků nemá dělat těžkou hlavu, protože i kdyby to snad byla pravda, máma ho bude milovat pořád stejně. Byly to snad lži? Opravdu se před námi tak přetvařovala? Ale pokud skutečně ano, proč jsem z jejích slov nikdy nepocítil ani náznak toho, že by lhala?

Vytvořila ve mně tak neuvěřitelně silný pocit bezpečí a nehynoucí lásky, že jsem byl nadšený, když jsem se jí mohl otevřít ohledně mého vztahu s Kayem, jakmile jsem měl jistotu, že ten vztah už je vztahem v plném slova smyslu. Nemohl jsem uvěřit, že nepřišlo objetí, ale křik.

„Okamžitě to ukončíš. Nebudeš čekat ani do rána; jakmile opustíš tuhle místnost, napíšeš té zrůdě výstižný vzkaz o tom, že už s ním nechceš mít nic společného a už ho nikdy neuvidíš,“ rozrušeně vstala a začala přecházet po místnosti. Nevěřícně jsem sledoval se slzami v očích, jak se třásla vzteky a znechucením místo aby byla nadšená, že jsem šťastný. „Nemůžu tomu uvěřit! Můj syn, nejstarší syn, o kterém jsem si vždy neochvějně myslela, že jsem ho dobře vychovala a učinila ho slušným, je zasranej buzerant!“ zasyčela nenávistně. Bolestně jsem se přikrčil – máma nikdy nemluvila sprostě, tohle jí přidávalo na důrazu. „Něco tak nechutného jsem ještě nikdy neslyšela!“ přiložila si dramaticky dlaň na srdce. Jakmile jsem zvedl ruku ve snaze ji utěšit, vyděšeně vykřikla a ucouvla o několik kroků. Bolelo to víc, než silná facka.

Pořád jsem se třásl, když jsem si vzpomněl na výraz v matčině obličeji, když jsem jí oznamoval svůj vztah. To jak se z vždy laskavé a přívětivé dámy stal běsnící maniak s chorobnou touhou po pomstě za to, že se to stalo. Že jsem si dovolil pošpinit jméno její rodiny.

Ten večer za mnou přišel Bill. Bůh ví, že nikdy nenáviděl nikoho víc než právě Kennetha, ale byl to právě Bill, kdo mě pevně kolébal ve svém objetí tak dlouho, dokud jsem vyčerpáním neusnul, zatímco mi do ucha šeptal, že mě má rád. Jemu nevadilo, že jsem homosexuál. Vadilo mu, že jsem homosexuál právě po boku Kaye. A to pro něj bylo neodpustitelné. Ze všech sil jsem se snažil přijít na to, proč mu vadil, ale nenašel jsem nic. Vůbec nic.

„Vstávej, Tome,“ protnul ticho rázný hlas. Vyděšeně jsem sebou trhnul, ale pokusil se působit co nejméně nervózně, když jsem se otáčel tváří v tvář své matce, kdysi okouzlující dámě. „Přijel Anis, zve tě na večeři k nim domů. Chci, abys jel,“ pronesla, zatímco pohledem přísně zkontrolovala můj pokoj.

„Ano, mami,“ pokorně jsem přikývl a začal se soukat z postele. Anisova matka a moje byly už dlouholeté přítelkyně – od doby, kdy Tokio Hotel prorazili do světa, proto nijak neprotestovala proti Anisovi. Myslela si, že jako správný muslim bude nenávidět všechny homosexuály, stejně jako to tvrdil pro média. Naštěstí neměla ani ponětí o tom, že je to právě Anis, kdo poskytuje mně a Kayovi tajnou skrýš. Brala ho prostě jako mého nejlepšího přítele, který ze mě může ty „sračky“ dostat.

„Tome!“ nadšeně se usmál Anis, jakmile mě spatřil. Měl jsem sto chutí ho pevně obejmout samou vděčností, že ho vidím. „Konečně jsi taky vylezl z postele? Mamka se těší na tvou společnost,“ spiklenecky na mě mrknul. „Dělá ty výborné kotlety, po kterých ses minule mohl utlouct.“

„Nechápu, jak můžeš tvrdit, že jsou výborné, když jsi je kvůli své víře ani neochutnal,“ hraně jsem se zasmál, ale spěšně se obouval a oblékal. „Každopádně už se na ně moc těším.“

„To je dobře, vzhledem k tomu, že je dělá pro tebe. Simone,“ obrátil se na mou matku s přívětivým úsměvem, ze kterého jsem já cítil čirou faleš. „Nemůžu vám určit čas, kdy ho přivezu zpátky, nicméně nemusíte se bát, u nás doma je v dobrých rukou. Jako vždy můžete kdykoliv zavolat a ujistit se o tom.“

„O tom vůbec nepochybuji, Anisi,“ oplatila mu úsměv. Nebo alespoň to, co z něj zbývalo. „Každopádně bych byla ráda, kdyby spal doma – brzy ráno s ním potřebuji někam neodkladně zajet.“

Rozšířily se mi zorničky strachem a rozbušilo srdce neuvěřitelnou rychlostí. Je to tady. Po necelých dvou týdnech našla někoho pro ni dostatečně dobrého, komu věřila, že ze mě mou homosexualitu vyléčí a hodlá s tím začít už zítra. Proboha. Nevnímal jsem Anisovu odpověď ani to, že mi přiložil dlaň na záda a doslova mě dotlačil k sobě do auta. Vnímal jsem svoje myšlenky, které zběsile bily na poplach a křičely, abych už se domů nikdy nevracel.

„Tome?“ Anis se prsty opatrně dotknul mého kolena. Stáli jsme u něj před domem, očividně už nějakou chvíli. „Jsi v pořádku? Tvoje srdce slyším dokonce až sem!“ starostlivě mě sledoval. Divoce jsem zavrtěl hlavou a bez varování se mu vrhnul do náruče. Nic neříkal, jen mě pevně držel u sebe a hladil po zádech. „Pojďme dovnitř, Tome. Najíme se, a pak si promluvíme. Mamka tě vážně chtěla vidět.“

„Dobře,“ s kývnutím jsem se trochu odtáhnul, přestože mě Anis pořád držel kolem ramen. Bylo mi jasné, že čeká alespoň na nějaký náznak toho, že se cítím o něco lépe, ale já mu nemohl dát víc než to, že jsem byl vůbec ochotný uvažovat o tom, že z toho auta vylezu. Ještě chvíli jsem tam seděl a pozoroval zip na Anisově mikině, než jsem se s povzdechem vysoukal na čerstvý vzduch. Věděl jsem, že pod střechou Anisovy rodiny mi nic nehrozí; jeho maminka Luise o všem věděla a snažila se mě k nim zvát co nejčastěji, ale pak mojí matce přišlo podezřelé, že Billa zve o dost méně a většinou si vymyslela důvod, proč zrovna nemůžu jít. Moje návštěvy se tak omezily na naprosté minimum.

Na tvář se mi vloudil úsměv hned poté, co jsem překročil práh domu; důvěrně známá vůně Luisina parfému smíchaná s osvěžovačem vzduchu a kuchařským uměním Luise mi říkaly jediné – byl jsem tam, kde jsem se cítil, hned po bytě Kaye, doma. Byl jsem žádaný, vítaný a milovaný, a to je to, co vystihuje podstatu domova, že ano?

„Tome!“ široký úsměv na Luisině tváři dokázal rozzářit celý dům. „Připadá mi to jako věčnost od doby, kdy jsem tě viděla naposledy. Zase jsi posiloval, že? Pojď ke mně, drahoušku,“ něžně si mě přivinula do náruče, ačkoliv jsem byl téměř o dvě hlavy vyšší. Kvůli jejímu objetí bych si ale klidně i kleknul.

„Ahoj,“ se spokojeným úsměvem jsem zavřel oči. „Promiň, máma mě teď drží zkrátka ještě víc, však víš… Nechává mě hlídat od Billa, jakmile opouští dům.“

„Nechceš mi snad tvrdit, že Bill ti brání vídat Kennetha?“ zamračila se, zatímco jsme se s Anisem usadili ke stolu.

„Většinou ne… Chci říct, prostě to nějak trpí. Jen se stará o to, aby mi máma nebo Gordon nějak fyzicky neubližovali, takže mě trochu kryje. Ale jinak spolu vůbec nekomunikujeme, pokrčil jsem rameny. „Mluvím jenom s váma, Kayem a občas Georgem nebo Gustavem.“

„Oh,“ překvapeně zamrkala. „To je horší, než jsem si myslela. Ale teď se najíme, dobře? Pak si promluvíme a zkusíme něco vymyslet,“ laskavě se usmála, než před nás položila talíře s jídlem. A já si tu rodinnou večeři hodlal vychutnat.

autor: Saline A.