Novel of Dreams – Our Life 20.

TOM

Přetočím se nespokojeně na bok a zabořím si ruku pod polštář, obličej naopak zabořím do něj. Zašimrá mě v nose však neznámá vůně společně s vůní dřeva a nějakým dráždidlem pro mé smysly. Tohle není můj polštář. Nakrčím nos a otevřu oči. V místnosti bylo jen malé světlo z lampičky na nočním stole. Podíval jsem se na noční stolek, abych zjistil, kolik je hodin. Budík tam však nebyl. Kde to jsem? Zamračím se a pomalu se vyhrabu z peřiny. Proč mám na sobě oblečení? Někdo mi ale sundal mikinu… Co se sakra… Z přemýšlení mě však vytrhly kroky. Poškrabu se na nose a zamračeně se rozhlédnu.

„Mmm, probudil ses právě včas,“ pošeptá Bill tiše a dojde až k posteli. Uf… Je to on. Byl už zabalený v županu, který byl bílý jako padlý sníh. Pomalu se posadil a vložil mi do dlaně hrnek, z kterého se linula vůně horké čokolády. Naposledy jsme byli v autě na cestě do Alp. Takže…

„To už jsme tady?“ zabroukám a protřu si oči.

„Ano,“ usměje se a pohladí mě po hlavě. „A ty už dvě hodiny spinkáš.“

„Jej, promiň,“ povzdechnu. Chudák se se mnou určitě musel tahat. „Mohl jsi mě vzbudit. Takhle jsi tahal věci a ještě mě.“

„Moc rád jsem si tě sem odnesl. Alespoň sis trošku odpočinul, hm?“ šeptne vlídně. Zlatíčko.

„Často si říkám, jak tebe mohli pustit z nebe,“ usměju se sladce. Nad tím se začne tiše smát a kroutit hlavičkou.

„…protože z něj pustili i tebe a chtěli, abychom byli spolu,“ pošeptá pak už potichu a láskyplně mě políbí. Hned mu polibek oplatím.

„Anebo jsme byli neposlušní a pro nebe moc sexuchtivý,“ zasměju se.

„I to je možnost,“ uchechtne se. „Ale teď dost vtípků a pořádně se napij, snad tě to trošku zahřeje.“ Co já bych si bez něj jen počal?

„Už je mi teplo. Musel jsi i zatopit v krbu, hm? To umíš?“ ušklíbnu se s úsměvem a usrknu si z hrnečku.

„Samozřejmě, jsem přece ten… Bo… Bořek,“ zasměje se. Tomu se začnu smát. Odložím hrnek na stolek, a poté ho obejmu kolem krku.

„Neřekl jsi mi, že budeme mít takovou krásnou chatičku,“ zaculím se. Začne mě však šimrat v nose, tak se odkloním a kýchnu. No sláva, šimrá mě tam celou dobu.

„Na zdraví,“ zasměje se, a potom si ke mně přisedne blíž. „A tos tu naši chatičku ještě neviděl celou,“ podzvedne obočí. Nadechnu se, jenomže znovu kýchnu.

„Promiň,“ zasměju se.

„To nic,“ zasměje se také. S hlasitým vzdechem spadne do postele a rozvalí se. „Mhhh, to jsem potřeboval, ta cesta mi ale dala,“ šeptne a promasíruje si prsty spánky. Jak však spadne do polštářů, rozvíří prach a mně znovu začne šimrat v nose. Odkloním se od něj a dvakrát za sebou kýchnu. No kurva už ale. To se už začne nahlas smát, sjede si rukama na bříško a přimáčkne si jej. Mně to však už tak směšné nepřipadalo, protože čím víc se smál a otřásal, vířil tu prach. Přimáčkl jsem si nos a přimhouřil oči. Hlavně, ať nejsou ty peřiny a polštáře péřový, jinak se zblázním. Podíval se na mě a už se jen ušklíbl.

„Ještě?“ podzvedl obočí.

Dám si ruku před nos a pusu a zavrtím hlavou. „Já tady nemůžu spát.“

„Tolik tě to tu dráždí? Je tu celkem prach,“ řekne rozmrzele.

„Prach ani ne, ale ty peřiny musí být péřový. Jsem na peří alergickej,“ otřu si nos, jelikož mě svědí, a poté ho nakrčím. Nenapadlo mě, že by ještě někde mohli mít peřiny s peřím. Na horách je to ale asi běžný.

„A sakra,“ zalamentuje. „Tak to musíme nějak vyřešit,“ skousne si ret.

„Tak se zeptáme v tom hotelu. Říkal jsi, že tam budeme chodit na jídlo,“ navrhnu.

„Jestli nám půjčí peřiny, nebo bys tam chtěl spát?“ zaculí se.

„Jestli náhodou nemají nepéřový polštáře a peřiny,“ přikývnu. Protože jinak se nevyspím a on díky mému kýchání také ne.

„Mm, tak zkusit to můžeme,“ pokrčí rameny a usměje se. „Tak já se půjdu obléknout a sjedu tam.“ Někdy mě fascinuje. Často mi připadá, jako by byl opravdu ochotný udělat cokoli jen proto, abych byl šťastný.

„Lásko,“ přichytím ho za ruku, „obdivuji tvoji ochotu, ale je půlnoc,“ zasměju se.

„Oh, sakra,“ máchne trošku druhou rukou. „Miláčku, tak já tam zajedu hned ráno. Nezlob se, já jsem netušil, že sem dají tohle,“ praští do peřiny a našpulí zlostně rty.

„Já taky ne,“ pousměji se. Zaplatil za to, je to dárek a já si stěžuju. Nechci, aby si něco vyčítal, to vážně ne. Nemohl to vědět. „Ale to nevadí. Nějak to přežijeme.“

„Jo,“ přikývne hned. „Já se půjdu podívat do auta, co tam mám ještě za deky, snad bude i něco tady. Hlavně, aby ti nebyla zima,“ řekne starostlivě. Zvládnu ho někdy vůbec milovat míň? Položím se do postele, polštář shodím na zem a s úsměvem si ho na sebe stáhnu.

„K čemu polštáře a peřiny, když mám tebe,“ pošeptám, a hned ho naléhavě políbím.

„Mmm, budu tě hřát klidně celou noc,“ zasměje se a pomalu se na mně uvelebí. Roztáhnu nohy, sevřu ho mezi nimi a začnu ho s úsměvem líbat, přičemž mu vjedu rukou do vlasů. Peřiny ani polštáře nepotřebuju. On mi stačí.

BILL

I přes tu zimu, která tu v Alpách přes noc vládla, jsem zaběhl rychle do auta a popadl všechny deky, které jsem našel. Hned jsem zaběhl dovnitř do chaty a zadrkotal zuby. Co bych pro něj neudělal, pro blázínka.

„Uhh,“ vydechl jsem, jak jsem se hodně zatřásl. Donesl jsem deky do ložnice. S Tomim jsme si potom už lehli. Dali jsme pryč všechny ty péřové polštáře i peřiny. Položil jsem se na záda a Toma vzal na sebe, aby se mu dobře leželo. Napřed protestoval, ale když si na mě lehl a uvelebil se, tak se mu už pryč ani moc očividně nechtělo. Pořádně jsem nás oba přikryl dekami, a ještě jej objal, abych ho vážně mohl co nejvíce hřát. Jen chviličku jsme se mazlili, spíš jen líbali a vzájemně hladili, než jsme usnuli. Tom byl unavený už od brzkého večera a mě unavila ta cesta. Stejně už bylo pozdě a vyspat jsme se potřebovali oba.

„Ouh, počkej,“ strčím ho lehce do boku. Prali jsme se s Tomem o to, kdo půjde první do sprchového koutu. Šli jsme společně, ale šlo o to, kdo tam první vleze. Dnes jsme se zázračně probudili téměř stejně.

„No ták, dámy mají přednost,“ snaží se přede mě se smíchem dostat.

„Starší mají přednost,“ začnu se smát. Někdy je to fajn být starší.

„Až tak starej nejsi, takže zalez pěkně za mě,“ podvleče se mi pod rukou. To je nefééér.

„Ouuh, ne, ne, ne,“ zasměju se, ale nechám ho tam nakonec vběhnout.

„Hááhá,“ začne se mi pošklebovat a schválně se poplácá po prdelce. Vypláznul jsem na něj se smíchem jazyk a vlezl dovnitř také. Zavřel jsem za námi stěnu a plácnul ho po tom zadečku sám.

„Budu tě všude chválit, jaký jsi gentleman,“ řekne pobaveně a pustí horkou vodu.

„No však, ještě aby ne,“ prohrábnu si vlasy a přistoupím až k němu.

„Taky nemusím,“ broukne s úsměvem a pohladí mě zepředu po stehně, přičemž vztyčí hlavu k proudu vody. Chce snad něco víc? V noci jsme se nemilovali, nestalo se vůbec nic.

„Ale můžeš,“ políbím ho pod ouško a přivinu se k němu.

„Co budeme dnes dělat?“ natočí ke mně hlavičku, načež mě políbí na tvář a pohladí mě mokrou rukou ve vlasech.

„Co si budeš jen přát,“ usměju se a sjedu mu dlaněmi po těle.

„Myslel jsem, že máš nějaké plány,“ pošeptá, přičemž mě něžně kousne do čelisti.

Pootevřu rty a olíznu si je. „Trošku ano, ale chci se domluvit s tebou.“

„Povídej,“ pobídne mě s úsměvem a natáhne se po sprchovém gelu.

„Mohli bychom se tu jít někam projít, nebo si půjčit kola v tom hotelu,“ navrhnu.

„Kola byly můj nápad,“ našpulí důležitě rty, načež se usměje.

„Ano, Tomi, já vím,“ zasměju se.

„Neumím si tě představit na kole,“ začne se náhle smát.

„Pff, budu na něm vypadat jako super sportovec,“ směju se s ním. I moje představa o kole je mizivá. Tomu se však začal smát ještě víc.

„Bill… a na kole…“ hekal pod párou jako malé dítě a smál se. Plácnul jsem ho po zadku.

„Že se nestydíš,“ zasměju se, „smát se takhle manžílkovi.“

„Nestydím. Vůbec,“ zachrochtá a opře se zády o zeď, načež se smíchy předkloní. Šťouchnu ho pobaveně do žeber a stoupnu si pod vodu. Opláchnu si pořádně obličej. Ještě se nějakou dobu smál, až se uklidnil a zhluboka se nadechl.

Podíval jsem se na něj a se smíchem zakroutil hlavou. „A co bys ty rád?“

„Jo, pojedeme na kolech,“ kývne vesele a namáčkne se ke mně, aby na něj také tekla voda.

„Dobře,“ usměju se a pohladím ho po bocích. Miluju tu naší společnou sprchu.

„Jsem na tebe zvědavý,“ ušklíbne se pobaveně.

„Já na sebe taky…“ zasměju se.

„Budu tě šetřit,“ řekne se smíchem a ovine mi ruce kolem ramen.

„No to doufám, jinak ti tam někde zhebnu,“ brouknu a pohladím jej po bedrech.

„Tak dnes se půjdeme jenom projít. Zítra by tě pak bolely nohy a už bych tě nikam nedostal,“ usměje se a dá mi pusinku na rty. Je ohleduplný, ale nechci mu kazit dovolenou. Neuškodí mi trošku víc pohybu.

„Né, to ne, klidně pojedeme. Mně to nevadí,“ usměju se a otřu se mu nosem o tvářičku.

„Ne, až zítra. Dnes si přivykneme horskému vzduchu, ještě bychom dostali oba astma,“ začne se sladce smát.

„No dobře,“ přivinu se k němu a láskyplně ho políbím. „Jsi můj poklad.“

„Jenom tvůj,“ pohladí mě po paži a polibek mi oplatí. Začnu ho pak zvolna líbat. Vyjel jsem mu dlaní po zádech. Víc se ke mně přivinul, postavil se na špičky, aby na mě lépe dosáhl, a tiše vydechl nosem. Raději jsem se trošku sklonil, aby ke mně lépe mohl. Nehty jsem mu jemně sjel po lopatkách.

„Hmmhh,“ vydechne spokojeně a pohladí mě po šíji. Pousměju se a nasaju mu spodní ret.

„Seš nádhernej,“ pošeptá mi do rtů a ještě několikrát mě naléhavě políbí. Poté mi šťouchne nosem do čelisti a začne mě něžně líbat na krku. Tohle mi už neřekl hodně dlouho. Najednou je tak… drzý, a to se mi na něm vždycky líbilo.

„Mmh,“ vzdychl jsem tiše a zaklonil hlavu, aby ke mně mohl. „Ty jsi mnohem nádhernější, jsi tak dokonalý, miláčku,“ pošeptám.

„Ale nepovídej,“ nasaje mi jemnou kůžičku a skousne ji. Chtěl by se snad pomazlit?

„Vážně,“ přejedu mu po bocích a skousnu si spodní ret.

„Hm,“ usměje se. Láskyplně mě políbí a poodtáhne se. Pohladím ho po zadečku a jen se pousměju. Tak asi nic. Nebudu ho k ničemu nutit.

„Umyješ mi záda?“ brouknu prosebně.

„Jasně,“ přikývne a otočí mě za ramena k sobě zády. Kápnul si na ruku sprchový gel, a poté už mě začal dlaněmi omývat. Začal u ramen, která jemně promnul, sjel mi po páteři a žebrech k bedrům, odkud sklouznul na zadek, který mi pěkně omyl, a nakonec mi prsty zajel mezi půlky. Párkrát mi provokativně přejel po vstupu. Poté mě zezadu pohladil po varlatech a promnul je v dlani. Víc rozkročím nohy a skousnu si spodní ret. Tohle jsme si sice nedomluvili, ale je mi to víc než dokonalý. Mračil jsem se u toho, bylo to příjemné.

„Mmm,“ pohladil jsem ho po stehně. Ještě chvilku je mnul mezi prsty, až mi znovu projel půlky. Následně ze mě začal vodou oplachovat mýdlo. Tiše jsem oddechnul a pootočil k němu hlavu. Kdyby se se mnou chtěl milovat, já bych se nechal. Lehce se usmíval. Ještě mě pohladil po zadku a líbnul mě na rameno.

„Hotovo.“

„Děkuju mockrát,“ kývnu hlavou a otočím se k němu. Políbím ho děkovně na rty a usměju se. „Taky tě umyju, hm?“

„Můžeš,“ obrátí se ke mně poslušně zády. Skvěle. Chci využít každé chvilky, kdy se ho mohu dotýkat. Hned jsem si vymáčknul trošku gelu do dlaně a začal ho umývat stejně tak jako on mě. Předklonil hlavu a shrnul si copánky na jedno rameno. Políbil jsem ho na krk a pořádně mu umyl ramena.

„Mmm, tohle miluju,“ pošeptá toužebně.

„Vážně?“ usměju se a pokračuju v tom. Trošku jsem ho i masíroval. Ani nemusel nic říkat. Přesvědčil mě tím, že začal vrnět jako kočička. Mm, to se mi líbí. Rozněžněle jsem ho líbal pod ouškem a omýval mu lopatky.

„Chmmhh,“ vydechne bezbranně a natiskne se ke mně zadečkem. Přivinu se k němu a sjedu mu přes žebra dolů po bocích. On mi však pravou ruku přichytí. Zpozorněl jsem a čekal, co udělá. Položil si na moji dlaň svoji a přejel si s ní na podbřišek, kde se pohladil, a poté si s ní sjel mezi stehna. Oddechl jsem mu do ouška a přejel mu po penisu. Hezky pomalu jsem mu stáhl předkožku a omyl mu žalud. Jak já tohle rád dělám. Miluju, když ho takhle můžu dráždit a laskat. Rozechvěle vydechl a opřel se o mě. V rychlosti jsem ho omyl, a potom mu projel mezi půlkami stejně jako on mně. Pěkně jsem mu přejel po vstupu, a nakonec se vrátil k jeho varlatům.

„Už zase provokuješ?“ oddechne s úsměvem.

„Mmm, jen tě myju,“ pošeptám a skousnu mu ušní lalůček.

„Hmhh, to cítím,“ vzdychne tiše.

„…Tomi, miláčku, chci tě kouřit,“ zakňučím. Vážně bych chtěl. Však se mu to očividně líbí, tak proč ne. Chápu, že po tom rozhovoru, co jsme doma vedli, nejspíš dál nezajdeme.

„Mmm, dnes ne. Tady budeme sportovat jinak než doma, když máme prostředky,“ zasměje se. Tiše jsem oddechl a sklopil zrak. Že mě odmítne úplně, to jsem nečekal.

„Dobře,“ pohladím ho už jen po zadečku, jak jsem ruku vytahoval a začal jsem ho pak oplachovat vodou.

„Asi se budeme muset zeptat, kam se tu dá jít a tak, viď?“ řekne klidně a s úsměvem se ke mně otočí.

„Jo, jo, poptáme se v tom hotelu,“ odkývám mu a opláchnu se ještě trochu.

„Dobře,“ políbí mě na krk. Opláchne si už jen obličej a proklouzne ven. Jen jsem se na něj lehce usmál. Zůstal jsem ještě nějakou dobu ve sprše.

Dělám něco špatně, nebo jsem mu vážně tolik ublížil…? Tohle mě mrzí. Chápu, že jsme sem nejeli proto, abychom se tu pořád jen milovali a mazlili, ale… no, to je fuk. Prostě je něco špatně a tohle je zrovna hodně vážné… To není blbost jako Gaga v autě. Ach jo.

Stál jsem pod proudem dost teplé vody a nechal se omývat. Bylo to pro mě nejen uvolňující, ale přišlo mi, jako bych ze sebe dostával bolest. Tom si zatím vyčistil zuby a dokonal zbytek hygieny, poté už odešel. Netrvalo to příliš dlouho a vylezl jsem také. Vyčistil jsem si zuby, učesal se, trošku se navoněl a jen se na sebe podíval.

Kde je ten starý Bill, hm? Kam se vytratil? Vždy tak upravený, společenský, snad i reprezentativní, jak říkal šéf. Připadám si, jako bych vážně začal stárnout, ale ani ne tak vzhledově, jako uvnitř. Tohle musí přestat. Chci to být pořád já. Vždyť… on mě měl rád jako starého Billa, do toho se vlastně zamiloval, ten ho pobláznil, stejně tak jako mě starý Tomi, který je ovšem stále se mnou. Nemůžu být tak… usedlý. Chce to něco nového, něco se sebou udělat. Začnu hned, jak přijedeme. Ač se mi nechce, zajdu si i k lékaři. Nechci být tak protivný jako v autě, když mi nebylo jen dobře. To srdíčko mě neposlouchá a bohužel to cítím. Kdybych já, idiot, aspoň nekouřil. Co se ale teď zabývám tímhle… Teď ne, teď jde všechno stranou. Jsme na dovolené, která byla pro Toma dárkem a já to nehodlám kazit víc, než jsem to už dokázal.

Plácnu se přes pusu, až přivřu oči. Potom hlavou zatřepu a obléknu si čisté boxerky, co jsem si vzal. Vyšel jsem tiše z koupelny a zamířil rovnou do ložnice, kde jsme měli věci. Sice jsem moc nevěděl, co si vzít na sebe, ale nakonec jsem to vyřešil kalhotami, tričkem a mikinou. Venku bylo krásně, takže jsem to nijak s oblečením nepřeháněl.

Nakonec jsme se s Tomem rozešli do hotelu na snídani. Měli tam švédské stoly, takže jsme si oba vzali, na co jsme měli chuť. Když jsme byli dostatečně zasyceni vším možným, řekli jsme si, že tedy vyrazíme. Zašli jsme si ještě vyřídit vypůjčení speciálních peřin pro alergiky. Dohodli jsme se, že si je na večer vyzvedneme. Poté jsme zašli na recepci a požádali o mapu. Přeci jen jsme to tu neznali a ztratit se není umění. A tak jsme se tedy vydali kamsi do lesa…

„Tak ale… kudy teď?“ zastavím se celý udýchaný. Vylezli jsme na nějaký obří kopec a teď byli na rozcestí. Šli jsme snad už tři hodiny přes samé strmé kopce, dokonce jsme přešli i nějakou kladinu. Dost mi to připomínalo noční bojovku na táboře s tou výjimkou, že byl den. Sice se mi tu líbí, ta příroda je nádherná, ale někudy projít je vážně o život.

„Já nevím. Teď bychom měli jít… doleva,“ zadívá se Tom na malou mapku v ruce. Chvíli se na to mračil, až ji otočil obráceně. „Tak doprava.“

„Já říkal, že tohle není umění,“ povzdechnu a zasměju se. „Ukaž,“ stoupnu si těsně k němu, abych se do mapy také podíval.

„Hele, já nejsem debil. Dokážu to najít sám,“ zabručí. „Jdeme doprava.“ Hm, to jsem zvědav, kde vyjdeme. My snad dneska dojdeme až do Indie.

„Ale já nic neříkám, chci se jen podívat, Tome.“

„O moc chytřejší než já nejsi,“ ušklíbne se a vrazí mi mapku do ruky. Podzvednu obočí a strčím do něj se smíchem bokem. Aby ses nedivil, ty Vševěde. Zahledím se do mapky. Přejedu nehtem po nakreslené cestičce.

„Vidíš? Řekl jsem doprava, je to doprava,“ zahučí. Čapne mě za druhou ruku a rozejde se směrem, jakým říkal. Bože, já jsem dnes tak šťastný za tenisky.

„Uvažoval jsi o tom, že by tu mohl být někde medvěd?“ řeknu a odkašlu si.

„Leda tak ty, prosím tě,“ mávne rukou. „Navíc… i kdyby byl, ty bys ho vystrašil jen svým vzhledem,“ dodá se smíchem.

„Ooou,“ vydechnu a zamračím se, až se mi svraští obočí. To přehnal, to přehnal! „I ošklivost je k něčemu dobrá,“ vytrhnu mu ruku a zkřížím si potom paže na hrudi, abych vypadal alespoň trošku naštvaně.

„Ježiš, pojď,“ převrátí oči v sloup a jde klidně dál. Pár sekund jsem přešlapoval, ale pak jsem se za ním raději rozešel.

„Pfff,“ vypláznu na něj jazyk. Jak je nervní. To je proto, že jsme zabloudili, a hlavně proto, že on neví kudy dál!

„Jenomže tímhle vyděsíš i veverky,“ ošklíbne se, zasměje se a rozuteče se pryč. Fajn, jdi si. Ať tě ten medvěd klidně sežere, ty můj pane dokonalý. Mě se aspoň lekne a uteče, ale tebe sežere, haa! Ne, dobře. Uznávám, že nechci jít sám a nechci, aby mi ho sežral medvěd, ale on sám je takový moje medvídě, tak by s tím medvědem nemusel mít takový problém. Možná by se dali dohromady. Má to ale jednu velkou výjimku – Tom až tolik nefuní a není chlupatý jako to obrovské zvíře.

„No jo,“ pokývám hlavou se smíchem. „Aby ses nepobratřil s medvídkem, méďo,“ zasměju se a jdu za ním.

„S radostí!“ zahuláká pobaveně. No jo, možná by se s ním měl líp. Vlastně by si trošku i rozuměli. „A poběž. Seš děsný lenoch.“

„Hlavně, že ty jsi aktivní,“ brouknu a kousek ho doběhnu. Hlavně po ránu… Něco náhle zašustilo vedle něj v křoví, docela nahlas.

„Billeeeeeeeeeee!“ zaječí v ten okamžik div ne přes celý les, aniž by se k tomu místu podíval, a doslova mi skočí kolem krku.

autor: Mischy & Turmawenne