Tom
„A ty jsi v pořádku? Myslím po tom souboji.“ Billův zájem o mé zdraví mě mile potěšil.Natáhl ke mně ruce a rozepnul mi bundu. Sáhl mi na krk.
„Budí tě někdy v noci vzpomínky na to… před třemi lety?“ Podíval jsem se na Billa. Tvářil se sklesle. Vytáhl svoje ruce z mého sevření a dal si je na klín.
Měl pravdu. Nemůžu změnit to, co se tehdy stalo. I když bych moc chtěl. Chtěl jsem něco říct, ale neměl jsem ponětí co, abych ještě víc nezkazil svoji situaci. A to už se zdálo, že všechno bude jen hezké.
„Víš, Tome… pořád nevím, jestli mě víc bolelo, že’s mě málem zabil, nebo že jsi zradil moji důvěru k tobě. Nevím, co bych ti měl říct. Že ti odpouštím? Rád bych, ale upřímně? Moc mi to nejde. V posledních dnech jsi mě přesvědčil, že ses alespoň trochu změnil, ale jak mám vědět, že se to později znovu nezopakuje? Já ti začnu věřit a ty… třeba se zase neuhlídáš a kdo ví, jak to dopadne tentokrát. Víš… já… pořád tě mám rád. Ale nedokážu se přimět zapomenout. Nejde to.“
Po Billově dlouhém monologu se jeskyní opět rozprostřelo ticho. Neměl jsem ponětí, co říct. Vymlouvat jsem se nechtěl a přesvědčovat ho, že jsem se skutečně změnil, nemělo zjevně cenu. Jen bych ho tím víc podráždil.
„Takže je to moje chyba, jak to teď mezi námi je.“ Tohle bylo trochu jízlivé.
Ani nedokážu popsat, jak hrozně se čas táhl, když jsme oba mlčeli. Zajímalo by mě, co se mu honí hlavou. Já vzpomínal na včerejší večer. Jak jsem ho hladil po tváři… skoro jsem si i ukradl polibek. Byl jsem tomu tak blízko. Podíval jsem se na Billa. Zachumlaný do teplé bundy, ruce pevně přitisknuté k tělu. Byla mu zima. Prozrazoval ho jeho červený nos. Sundal jsem si bundu a položil ji vedle něj. Možná se vám může zdát, že by bylo lepší ji dát jemu, ale já věděl, že je i způsob, jak ho zahřát líp, než bundou. Posadil jsem se na svoji bundu.
Nevím, kdy přesně usnul. Položil jsem hlavu na tu jeho a vtiskl mu vroucí polibek do vlasů. Nic jiného jsem nemohl. Podíval jsem se na hodinky. Bylo teprve půl třetí odpoledne. Co budeme dělat? Přemýšlel jsem, jak se odtud dostat. Jeskyně neměla žádný druhý vchod. Byla to v podstatě jen štěrbina ve skále. Co když nás tady kluci nenajdou včas? Co pak? Máme v batohu nějaké kalorické tyčinky a každý z nás má i lahev vody, takže hlady tu jen tak neumřeme, ale horší je to se zbytkem. O teplo se nebojím, jen o zásobu kyslíku. Nevím, jestli sem někudy proniká. Jestli jo, je to dobrý. Jestli ne, je to v háji.
Podíval jsem se do Billova batohu. Měl tam i termo-deku. Natáhl jsem ji na zem, položil na ni spícího Billa a zabalil ho do svojí bundy. Neměla by mu být moc velká zima. Vzal jsem si jednu svítící tyčinku, uvázal si ji na krk a šel k zasypanému vchodu. Musím nás odtud dostat.
autor: Wind
Jsem vážně ráda, žýe si kluci promluvili. Vím, že v téhle situaci prostě nemůžou nic vyřešit, ani jsem nečekala, že by si padli okolo krku. Je jasné, že Billovi bude ještě dlouhou dobu trvat, než se přenese přes to, co se tehdy stalo. A kdoví, jestli se mu to někdy podaří. Upřímně v to doufám, ale bohužel ani já sama nevím, co bych v Billově situaci dělala. Toma bych se taky bála a i to i přes to, že bych viděla, že je teď jiný. Budou to mít kluci ještě hodně složité.
Ovšem moc se mi líbila ta část, kdy Tom Billa zahříval 🙂
Ale taky mám o kluky strach. Samotnou mě napadlo to s tím vzduchem, jestli jej bude dostatek. Nezbývá se než se modlit, že je najdou a nebo se Tomovi povede ten sníh prohrabat. Což teda nevím 😀
Ovšem čeho se děsím nejvíc, je to, že až se kluci vrátí z výpravy, tak Tom s Anett budou muset odjet zpátky :(((( Na to nechci ani pomyslet.
Moc děkuji za další díl!! 🙂
[1]: Prakticky jejich návrat do tábora je věc, na které jsem se zasekla a nevím, jak pokračovat. Není to jednoduché ani pro kluky, ale ani pro mě. Zahlcují mi hlavu nápady na možný konec a je naprosto nemožné vybrat ten nejlepší. Ale snad budete s konečnou volbou spokojení 🙂
Je dobře že si o tom co se stalo promluvili Tom ma pravdu že mu musí Bill sam od sebe začít věřit.
No alespon si uz toho trochu vyrikali, i kdyz to pro ne nebyl prijemny rozhovor. Ale lepsi, nez kdyby se pohadali. Nakonec to ale nebylo tak zle, kdyz Bill usnul v Tomove naruci (coz bylo totalne krasne). Ani me nenapadlo, ze by jim tam mohl dojit kyslik, ale je to logicke. Ale oni to urcite nejak zvladnou.
Jsem zvedava na pokracovani 🙂
Som rada, že sa rozprávali, mrzí ma, že Bill nedokáže veriť, ale chápem, že potrebuje čas. Len ma mrzí, že Tom sa mohol trošku snažiť vysvetliť to čo urobil. Aspoň trochu:(
Ale aj keď Bill tvrdí, že Tomovi neverí, asi to tak celkom nie je, keď mu dokázal zaspať v náručí. To bolo strašne pekné:) ďakujem za kapitolu.
[5]: Já zase celkem chápu, že ho Tom už dál nepřesvědčoval a onu událost nerozebíral. Jen by víc rozrýval staré rány. Stejně by to nemělo cenu, jen by ho tím mohl víc odradit. A to přece nechce(me).
[2]: Jo, to naprosto chápu. Ani pro mě zrovna ta část nebude jednoduchá a popravdě se na ni netěším. Pro mě to bude strašně bolestné, že se musí zase rozejít a nevidět se. Jsem opravdu zvědavá, jak jsi to na nás vymyslela 🙂 A hlavně, pokud bude nakonec dobrý konec, tak nějaké to utrpení před tím ještě snesu 😀 🙂
[7]: Špatný konec byste mi ani neodpustili, takže mi nezbyde nic jiného, než vymyslet něco méně špatného 😀
Ne, neboj. Konec by měl být dobrý, i mně by vadilo, kdyby to skončilo špatně. A třetí řadu už opravdu začínat nechci. 😀