autor: Wind
Bill
Když jsem uviděl, co se na nás dívá z vršku skály, krve by se ve mně nedořezal.
„Tome…“ Myslím, že mohl podle toho tónu klidně uhodnout, co se mi honí v hlavě.
„Klid, Bille… já tě ochráním.“
Věřil jsem mu. V tuhle chvíli jsem nemyslel na to, že by mi Tom mohl ublížit. Nechtěl jsem, aby se něco stalo i jemu. Pustil mě na zem. V noze se mi opět ozvala silná bodavá bolest, ale ustál jsem to. Žádný prudký pohyb. Pevněji jsem stiskl pušku.
Tom
Vlk stále vrčel. Hledal cestu, kudy seskočit dolů. Poznal jsem to na něm. Kdo to mohl být? A co by dělal někdo z našich tady? Tady přece nikdy žádný vlk nebyl. O tom bych věděl. Kdo to k čertu je? Bill stál hned za mnou. Sáhl jsem po své pušce. Vlk zesílil agresivitu svého vrčení a v mžiku seskočil dolů za námi. Nebyl čas přemýšlet. Musel jsem jednat. Změnil jsem se a odrazil jeho útok.
Bill
Tom se změnil. Znovu tu byl ten černý vlk z mých nočních můr… a přece nebyl. Tentokrát mě bránil. Přímo přede mnou se odehrával divoký zápas. Dva vlci zuřivě vrčeli a vyjížděli po sobě tesáky. Bylo to strašné. Dobelhal jsem se sněhem až ke skále, abych se mohl zapřít. Zatracený kotník! Když se mi to konečně povedlo, nabil jsem pušku. Žádné uspávání. Rovnou ostré. Musel jsem čekat. Kdybych střelil teď, mohl bych zasáhnout Toma. Musel jsem čekat na lepší příležitost.
Zmítali se přede mnou příliš divoce. Nestihl bych ani zaměřit a střílet od boku bylo moc nebezpečné. Tom zaťal zuby do protivníkovy přední nohy. Ten vyjekl bolestí, ale nehodlal se vzdát. Zakousl se Tomovi do kůže na zátylku. Tom zakvílel. Teď!
Tom
Tesáky šedého vlka se mi zaryly do kůže na zátylku. Bolestí se mi na chvíli zatmělo před očima, ale naštěstí mi tím nemohl nijak smrtelně ublížit. Před smrtí mě chránil i hustý kožich.
V tu chvíli se průsmykem ozval pronikavý zvuk výstřelu… a další. Můj protivník zakvílel. Jeho sevření polevilo, a on se svalil vedle mě na zem. Byl mrtvý.
Podíval jsem se na Billa. Ještě chvíli mířil hlavní pušky na vlka na zemi. Pak ji spustil a podíval se na mě. V jeho očích už nebyl strach. Proměnil jsem se zpět. Nedokázal bych slovy vyjádřit štěstí, které mě zaplavilo. Ovšem jen na krátkou chvíli.
Za mnou se ozvalo hrozivé burácení. Otočil jsem se.
„Tome…“ Billův hlas zněl téměř vzdáleně. Lavina. To snad ne! To je snad špatný vtip!
„Pryč!“ Zakřičel jsem. Brzy jsem si ale uvědomil, že Bill utíkat nemůže. „Bille… teď mi musíš věřit.“
Proměnil jsem se opět ve vlka a Billa si v rychlosti vysadil na hřbet. To, co následovalo pak, bych nazval závodem života. Bill se mě držel tak pevně, až to škrtilo, ale alespoň jsem měl jistotu, že nespadne.
Lavina se řítila stále rychleji a až nebezpečně nás doháněla. Začínal jsem trochu panikařit. Na poslední chvíli jsem zahlédl malý vchod do skalní jeskyně. Snad se protáhneme. Rychle jsem k ní zamířil. Štěstí nám přálo, ale jakmile jsme zmizeli v jeskyni, vchod se zasypal ohromným množstvím sněhu a náš úkryt zalila tma. Proměnil jsem se zpět.
„Tome?“
„Neboj, Bille… bude to v pohodě.“ Zašátral jsem v batohu a vylovil čtyři svítící tyčinky. Jednu po druhé jsem zlomil a malou jeskyňku zalilo žlutě neonové světlo. Od úst nám stoupaly obláčky páry. Nebylo tady žádné dřevo, takže rozdělání ohně nepřipadalo v úvahu. Stejně tu na to bylo i málo místa. Zkusil jsem prohrabat východ, ale sněhu bylo hodně, a navíc se zdálo, že lavina vzala s sebou i nějaký ten strom a jeden silný kmen nám únik z jeskyně ještě víc znepříjemnil. Nezbývá nám nic jiného, než doufat, že nás Bob s Drewem brzy najdou. Světla jsme měli naštěstí dost. Jedna tyčinka vydrží svítit v přibližně šest hodin a každý z nás jich měl v batohu deset.
Podíval jsem se na Billa. Seděl na batohu a zrovna si sundával botu, aby se podíval na svoje zranění kotníku.
„Ukaž, podívám se na to.“ Klekl jsem si k němu a vzal jeho nohu do dlaní. Měl ošklivě nateklý kotník. Vytáhl jsem ze svého batohu malou lékárničku, povinnou výbavu, a vytáhl stahovací obvaz. Pevně jsem mu nohu zafixoval.
„Máš příjemně teplý ruce.“ Zlehka jsem se zasmál a podíval se Billovi do tváře. Vypadal klidně. Na to, že tu byl právě sám s někým, kdo ho před třemi lety málem zabil.
„Díky.“ Řekl, když jsem skončil s ošetřováním jeho nohy i ruky. Nakonec ji neměl tak moc sedřenou, jak jsem si myslel. To dělala ta krev. Pravda, u ošetřování ruky byl ze začátku nervózní, ale brzy ho to přešlo.
„Není zač.“ Mile jsem se na něj usmál.
Bill se rozhlédl po malé jeskyni.
„Kvůli skále jsou nám tu vysílačky k ničemu. Co budeme dělat?“
„No,“ zamyšleně jsem se podrbal na hlavě, „Asi nám nezbude nic jinýho, než čekat na záchranu. Kluky určitě nepadne, že se něco stalo, když se nebudeme dlouho vracet na smluvený místo. Budou nás hledat.“
„Co když jim ta potvora něco udělala?“
„Neboj se, těm dvěma nic není. I když je Bob jenom člověk, nedal by se tak snadno. A Drew má taky tuhý kořínek.“
Bill se zasmál.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Ty díly jsou čím dál tím kratší a nebo já čtu moc rychle 😀 :D, doufám že je nenajdou dřív než mezi tema dvěma k nečemu dojde 😀
Neeeee!! Sotva se do toho ponořím a nechám tu atmosféru, aby naplnila pokoj, tak je konec :/ Achjoooo! Nejsem sice vlk, ale větřím nějaké to sblíženíčko 😀 Těším se na další dílek 🙂
SUPER!!! je tam napadení zvířetem i ta lavina 😀 kráásny,a sem rada že se Bill už se tak moc nebojí Toma
Som strááášne rada, že sú v tej jaskyni zavretí:D Na tú Billovu otázku, že čo budú robiť, by som mala jeden nápad:D Ale bude stačiť aj to, keď sa porozprávajú a vysvetlia si čo k sebe cítia:)
Normálně bych při takových scénách byla smutná, že se jim tohle stalo..ale teď si tady výskám! Jsem strašně ráda, že se tohle všechno stalo a Bill tak mohl vidět, jaký je Tom teď. Věřím, že jej tohle přesvědčilo, že se Tom změnil. Taky samozřejmě doufám, že když tam teď budou nějakou dobu zavření, tak si třeba promluví a Tom by i mohl zahřívat Billa, aby mu tam neumrzl 😀 😉
Neuvěřitelně moc se těším na další díl 🙂 Takže doufám, že se nic nepokazí a hlavně že je kluci brzy a hlavně zdravé najdou 🙂
Jenom nevím, když ostatní uvidí toho obrovského vlka, tak co si pomyslí. Já osobně bych z toho byla vyděšená a asi by mi to vrtalo hlavou, jak se Tomovi s Billem podařilo tohle obrovské zvíře zabít.
Moc děkuji za další skvělý díl :))
Je fajn že jsou kluci spolu snad si to vyříkaj.
Díly by neměly být o moc kratší, snažím se, aby měly všechny dvě strany, ale občas to čtení rychleji utíká. Jsem ráda, že se vám to zatím líbí 🙂
Tak tohle je jeste lepsi, nez jsem si to predstavovala ^^ Bill a Tom, sami v jeskyni, pravdepodobne na nekolik hodin.. To je snad splnenej sen (pro me :D). Uz to mezi nimi je celkem dobre, myslim, ze se to vsechno brzo napravi, vypada to slibne. Bill ma konecne v Toma nejakou duveru, ktera se snad casem prohlubi. Jo a doufam, ze se dozvime, kdo je ten vlkodlak, napada me jen, ze to je bud Bob nebo Drew, a kdyz ne, tak by to mohl byt nekdo z Tomovy byvale smecky. A nebo nekdo cizi.
Moc se tesim na pokracovani <3
[8]: Kdyby byli Bob nebo Drew vlkodlaci, Tom by to hned poznal.