autor: elvisfan
Dvojčata spolu ležela na gauči, Bill ležel zády opřený o Tomovu náruč. Vůně kávy a skořice naplňovala vzduch, a světlo z vánočního stromku bylo jediné světlo v místnosti.
„Veselé Vánoce.“ Tomův hlas byl tichý, když Billa políbil na ucho.
„Mm, tobě taky.“ Vydechl Bill.
„Líbily se ti tvé dárky?“
„Každý z nich.“
„Nebylo něco, co se ti líbilo nejvíc?“
„Myslíš tu kabelku od Gucciho, kterou jsem chtěl od doby, co jsem se přihlásil do školy? Myslím, že to bude ono.“
„Myslel jsem si to.“
„A co tvoje dárky? Odvedl jsem dobrou práci?“
„Ano.“ Tom zněl překvapeně. „Dokonce se mi líbí i oblečení, které jsi vybral, a to obvykle nadávám, když mi někdo něco vybere.“
„No je na čase, abys přestal schovávat svoje tělo v oblečení o velikosti stanu.“
„Myslel jsem si, že nechceš, abych se vystavoval,“ vydechl Billovi do ucha.
„Oh. Na to jsem nepomyslel. Všechno spal.“ Bill předstíral, že se zvedá z gauče, ale Tom ho stáhl zpátky. „No, všichni se můžou koukat, jestli chtějí, ale jen já si můžu sáhnout.“
„To samé platí o tobě.“
„Samozřejmě.“ Bill se zavrtěl, když ho bratr pohladil po břiše. „Máš hlad?“
„Jo, ale nemusíš vařit velkou snídani.“
„Neboj. Včera jsem udělal skořicové rolky, můžeme je dát do trouby, aby se poleva znovu roztekla. Nechám si velké vaření na později, až přijde návštěva.“
„Oh, jasně. Já dostanu včerejší rolky a všichni ostatní budou mít hostinu?“
„Přesně.“
„Hezké.“
„Mám pro tebe ještě jednu věc. Ve vrchním šuplíku stolu.“
Bill se posadil, když se Tom natáhl, aby otevřel šuplík, a vyndal z něj obálku se svým jménem napsaným Billovým rukopisem.
„Co to je?“ podíval se na to podezřívavě.
„Otevři to! Není to asi úplně dárek. Jen něco, co jsem chtěl udělat.“
Tom otevřel obálku a zmateně si to přečetl. „Nechápu to.“
„Změnil jsem si jméno,“ zazubil se Bill hrdě. „Jsem znovu Bill Kaulitz.“
„Ale vždycky jsi byl Bill Kaulitz.“
„Vlastně jsem byl od dvanácti let Bill Andrews. Chtěl jsem to změnit zpátky.“
„Ale to je jméno Mary.“
„A Kaulitz je tvoje, naše jméno. Řekl jsem Mary, co chci udělat, a jí se ten nápad opravdu líbil.“
„Jsi si jistý?“
„Jsem. Mary bude vždycky moje rodina, ale ty jsi také moje rodina. Narodil jsem se jako Bill Kaulitz a chci to jméno zpátky.“
Tom se podíval na papír v ruce a usmál se, přitáhl si bratra zpátky k sobě.
„Bill Kaulitz, hm?“
„To jsem já.“
„Líbí se mi, jak to zní.“
***
Georg vyšel na verandu, zapálil si dvě cigarety a jednu podal Tomovi, který se posadil na schod za něj.
„Jsi zamyšlený,“ poznamenal. „Na co myslíš?“
„Upřímně?“ Tom natáhl a vydechl kouř. „Na to hasičské auto, co jsem dostal, když mi bylo šest.“
„Tak to je nečekané.“
„Je to první vánoční dárek, který si pamatuju. Sakra, jsou to první Vánoce, co si pamatuju. A tyhle… tyhle jsou nejhorší.“ Tom si opřel bradu o dlaň a podíval se na zahradu. „Nehorázně.“
„Zlepší se to.“
„To by mohlo, třeba teď hned,“ zasmál se Tom ztrápeně.
„Víš, chápu, jestli tady nechceš mít spoustu lidí. Můžu…“
„Ne! Když Bill uvidí, že jsem všechny poslal domů, bude si dělat starosti ještě víc. Dívá se pořád z okna?“
Georg se podíval přes rameno a viděl, jak je Bill pozoruje. Když si Bill všiml, že ho přistihli, začal okamžitě studovat záclony.
„Nespouští z tebe oči,“ zasmál se Georg.
„Přál bych si, aby si o mě nedělal takové starosti. Ale na druhou stranu jsem celkem rád, že se stará, víš?“
„Jo, znamená to, že nejsi sám.“
„Nemyslím si, že bych ty poslední měsíce bez něj přežil. Sakra, vím, že bych to nepřežil. Den po pohřbu mě napadlo, že Vánoce budou tenhle rok na hovno. A pak mi do života přišel Bill a je tady velký strom se spoustou nových ozdob a dům nám celý den voní po skořici. Pořád je to dneska na prd, ale… on to ulehčuje.“ Tom se podíval na svého kamaráda a zazubil se. „Jsem až moc ukňouraný, Geo?“
„Jsou Vánoce,“ odpověděl Georg a pokrčil rameny, než se zvedl a típl cigaretu. „Máš to ode mě dovolené.“
***
Bill se znovu podíval z okna a našpulil rty, když viděl Toma s Georgem na verandě, jak sedí bok po boku na posledním schodu.
„Řekni mi, prosím, že nežárlíš na to, že je tam s ním venku Georg a ne ty,“ zazubil se Andy a jemně ho praštil do ruky.
„Ne, nežárlím. Debile. Tom je jen dneska… nanicovatý. Nevím, co dělat.“
„Chápeš, proč je nanicovatý, že?“
„Samozřejmě.“
„No, Georg je jeho nejlepší přítel. Nejspíš potřebuje… mužskou řeč nebo tak.“
„Můžu být mužný,“ zamumlal Bill.
„Ano, dokážeš být velice mužný. Mimochodem, miluju ty cukrové cookies, cos upekl.“
„Nejsou úžasné? Použil jsem trochu víc nutelly, než… oh, zmlkni, Andy!“
Bill praštil Andyho do ruky, zrovna když se dovnitř vrátili Tom s Georgem.
„Žádné rvačky na Vánoce, kluci,“ usmál se Tom a objal zezadu Billa. „Každý do jiného rohu.“
Bill se otočil v jeho objetí a byl překvapený, když Tom naklonil hlavu a plně ho před Andym i Georgem políbil. Bill vykulil oči a tázavě se na bratra díval.
„Jeden den to zvládnou.“ Políbil ho znovu, když šli Andy s Georgem do kuchyně pro nějaký vaječný koňak. „Jsem dneska hrozný, co?“
„Máš to povolené. Já jen… přál bych si, abych mohl něco udělat.“
Tom se usmál, když jeho bratr našpulil rty. „Jsi tady.“ Položil mu ruce nad zadek a jemně ho stiskl.
Odtáhli se, když se ozval zvonek u dveří.
„Sakra,“ nadával Bill po cestě ke dveřím. „Snažíme se tu mít intimní chvilku.“
„Zachránil nás zvonek,“ odfrkl si Andy a praštil Georga do zad, když se začal dusit peprmintovou kůrkou.
„Co na to říct?“ zazubil se Tom a nalil si koňak. „Opravdu se mu líbím.“
„Bridget je tady!“ vrátil se Bill do pokoje a nesl dvě dárkové tašky. „A přinesla dárky!“
„To lidé na Vánoce dělají, pitomče,“ odpověděla Bridget a protočila oči. „Tak Tome, musela jsem následovat Billovy instrukce, co ti koupit, takže jestli se ti tvůj dárek nebude líbit, znamená to, že tě Bill vůbec nezná a nemá to co do činění s mými schopnostmi.“
„Jasně.“ Tomův úsměv se rozšířil, když mu Bill podal tu větší z tašek. „No dobrý! Věci na auto!“
„Ano, viděla jsem tu tvojí novou Escaladu na příjezdové cestě. Velmi pěkná. Oh, díky.“ Vzala si od Billa krabičku, kterou jí podával.
„Je hustá, co?“ zasmál se Tom, když vyndal rozmrazovač, škrabku na okna, nějaké kabely, různé osvěžovače vzduchu a lékárničku. „No, myslím, že jsem na zimu vybavený. Díky Bridget.“
„Bridget ty boty jsou úžasný!“ vypískl Bill nadšeně a prohlížel si pár šedivých kozaček se zipy na stranách a zavazováním.
„Myslela jsem si, že se ti budou líbit. A díky, kluci, za ty safírové náušnice. Mám perfektní outfit, co se k nim bude hodit.“
„Počkat!“ vyjekl Bill. „Ty náušnice jsou od Toma, ale mělo by… tam být ještě něco.“
„Opravdu?“ Bridget zvedla podložku, ve které byly náušnice přidělané, a zalapala po dechu, když uviděla náhrdelník, který k nim patřil. „Bille, to je překrásné! Děkuju!“
„Myslel jsem si, že se ti budou líbit.“
„A pro mě nic, Bridget?“ postěžoval si Andy.
„Kupovala jsem ti snad někdy něco k Vánocům?“
„Ne, ale doufal jsem, že letos to třeba bude jiné.“
„Sni dál, zlato.“
O třicet minut později všichni odpočívali s vaječným koňakem a cukrovím, když se znovu ozval zvonek.
„Nejsou už všichni tady?“ zeptal se Andy.
„Asi ne,“ odpověděla Bridget jakoby nic a zachytila Billův pohled, když se zvedl a šel otevřít.
„No ať už je to kdokoliv, nemůžou si dát žádné cukroví,“ řekl Georg a narval si do pusy čokoládové sladkosti. „Tyhle miminka jsou moje.“
„Můžeš si nechat cookies, když si já budu moct sníst zdobení,“ obchodoval Andy.
„Platí.“
„Bože kluci, vy jste prasata.“
Tom se zazubil na své přátele, a pak se zarazil, když viděl, jak Billa do obýváku následoval Gustav.
Všichni zírali.
„Veselé Vánoce všem,“ řekl nejistě vypadající blonďák a zamával na všechny přítomné.
Georg a Andy odpověděli objetím a potřesením ruky, Bridget ho objala radostně.
„Věděla jsem, že přijdeš,“ pošeptala mu do ucha.
„Říkal jsem ti, že možná.“
Tom se pomalu postavil, naprosto vyvedený z míry.
„Rád tě vidím, Gustave.“
„Jo, taky tě rád vidím.“
„Uh, vezmu si v kuchyni něco k jídlu.“
„Díky, uh… můžeme si na chvíli promluvit?“
„Jasně.“ Tom se podíval na čtyři obličeje, o kterých věděl, že budou přitisknuté na okno, až půjdou ven na verandu. „Pojďme do pracovny.“
Tom s ním šel dál chodbou a zavřel za nimi dveře. Gustav se okamžitě posadil do židle a Tom se opřel o zeď.
„Tak o co jde, Gustave?“
Gustav otevřel pusu, aby něco řekl, ale pak ji zavřel a pokrčil rameny. „Nevím, co ti říct. Nemyslím… že tě ještě znám, Tome.“
„Jsem pořád stejný…“
„Rozhodně nejsi stejný, jako jsi byl vždycky!“ Gustav si hrál s kůžičkou na hřbetu ruky a vydechl. „Řekni mi, co je jiné, Tome. Řekni mi, co jsem viděl, když jsem byl naposledy v tomhle domě. Sakra, řekni mi, jestli se to ještě pořád děje.“
„Děje, Gustave. Bill a já… jsme spolu.“ Tom se usmál, když to řekl.
„Ale jste…“
„Bratři? Dvojčata? Jo, my to víme, ale to je jedno.“
„Je to jedno?“
„Pro nás ano.“
„Hele, zvládnu, že seš gay, protože jsi můj nejlepší přítel…“
„Nejsem gay.“ Odpověděl Tom klidně.
„Narostla Billovi vagina od doby, co jsem ho viděl naposledy?“
„Miluju Billa tak, jak jsem nikdy předtím nikoho nemiloval, Gustave. Ale kdybychom nebyli spolu, pak bych byl se ženou. Sakra, možná bych pořád byl s Amandou. Nepřitahují mě jiní muži, a nehledám vztah s žádným mužem. Je to jen Bill. Jsem do něj zamilovaný.“
Gustav vyskočil na nohy a začal přecházet po pokoji.
„Slyšíš se vůbec, Tome? Jsi zamilovaný do svého dvojčete!“
„Gustave, nebudu se snažit, abys to pochopil. Jsem si jistý, že to Georg a Andy taky nechápou, ale akceptují to, protože jsou naši přátelé a vědí, že jsme spolu šťastní.“ Tom se na chvíli zastavil. „Fakt, že jsi sem přišel, mi říká, že si možná pamatuješ, jak jsme já, ty a Georg byli jednou nejlepší přátelé…“
„Za to můžeš poděkovat svému bratrovi.“ Gustav stál uprostřed pokoje s rukama v kapsách. „Dokáže být opravdu přesvědčivý.“
„Bill ti volal?“
„Přišel za mnou. Stál v mém obýváku a řekl mi, že jestli jsem někdy byl tvůj kamarád, tak dnes přijdu.“
„A já si toho opravdu cením. Znamená to pro mě hodně. Tohle pro mě opravdu nebyl lehký den. A možná tomu nebudeš věřit, ale jsem pořád stejný člověk, jako jsem byl, Bill je také stejný, jako byl. Pořád jsme ti samí lidé, se kterými jsi se tak bavil. Rád bych tě měl zase za nejlepšího přítele, Gustave. Ale abych to mohl udělat, budeš ty muset akceptovat, že já a Bill jsme spolu. Jestli to nemůžeš udělat, pak můžeš klidně zase jít.“
autor: elvisfan
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Gustave .. tohle musis pochopit .. proste Tom miluje sve dvojce . .a je to proste .. nepochopitelne .. ale ja verim, ze ty is pro Toma stale nejlepsi kamarad a tohle jednoho dne pochopis .. Doufam, ez se rozhodnes spravne .. 🙂
A jsem rad,a ze sou tam s tomem vsichni koho ma on rad .. teda krom rodicu 🙁
och toto museli byt pre Toma smutné vianoce a bolo mi ho ľúto. Je fajn, že je tam Bill Andy a George a chapu ako sa Tom cíti.
Som, zvedava ako sa Gustav zachová, ale som rada, že prišiel. Ďakujem za preklad.
Nesnasim, kdyz autor takhle usekne konec, to cekani je pak nesnesitelne. Budu doufat, ze Gustav dostane rozum a bude Toma s Billem respektovat, byla by skoda ukoncit jejich pratelstvi.
Tesim se na pokracovani 🙂
Taky doufám že Gustav to pochopí.
Uz aj to, ze prisiel snad znamena, ze to priatelstvo je stale tam, len sa musi zmierit s tym co sa stalo. Dufam, ze to pochopi.
Tenhle díl byl opravdu krásný! ♥
Bill je taková dokonalá hospodyňka! 🙂 Chtěla bych ho doma 😀 I když s tím jeho vyvaříváním a pečením bych za chvíli byla dvakrát taková 😀 Moc se mi líbí, jak se snaží Toma rozveselit a jak na něj dává pořád pozor a nechce, aby se Tom cítil hůř, než musí. Všichni ví, že Tomovi nemůže být 100% dobře, ale snaží se pro něj udělat i tak maximum a já si tohle stratšně ráda čtu 🙂
Gusťa mě překvapil 🙂 Ani jsem nečekala že dojde. Teď už jenom doufat, že to pochopí. Ale už i fakt, že teď došel, asi něco znamená, takže se moc těším na další díl 🙂 I když pokud si dobře pamatuju, tak ten další už snad bude i poslední? Což se mi teda nelíbí, protože tuhle povídku mám vážně moc ráda 🙂
Moc děkuji za překlad ♥