autor: Mischy & Turmawenne
BILL
— O TÝDEN POZDĚJI —
Tenhle týden pro mě byl celkem vyčerpávající, ale přitom mě naplňoval radostí. Vše šlo takřka jako po másle. Bohužel se mi opět potvrdilo, že člověk vše dokáže zařídit rychleji a za lepších podmínek pouze v případě, že má na kontě o trošku více peněz. Na peníze jsem ale nedbal. Hodně času jsem strávil nad všemi účty, finančním zabezpečením, úvěry a tak. Nakonec jsem si propočítal, že ten dům koupit vážně mohu. Nešlo mi to pořádně do hlavy, ale bylo tomu tak. Na kontě mi ještě něco dokonce zbylo a dům byl náš. Musel jsem sice oběhat spoustu úřadů a zajet ještě několikrát za Jennou, která mi vše pomohla zařídit. Nejhorší z toho všeho snad bylo vyřizování na katastru a zápis nemovitosti. Ani jsem o tom příliš neuvažoval, nebylo proč, dům jsem napsal jednoduše na sebe i na Toma. Byl to náš dům. Nechtěl jsem se nijak dělit, byli jsme vlastníky jednoduše oba dva.
Jednoho odpoledne jsem už zajel jen podepsat narychlo smlouvu a Jenna mi předala dva klíče od domu. Byl to pro mě šok, náhle se splnil náš sen. Vážně máme ten vysněný dům. To Tom ho vlastně našel a já musel jen souhlasit, když jsem ho viděl. Byl to v okolí vážně skvost. Byl to náš dům, náš splněný sen. Neskrýval jsem svou radost a setřel si pár neposedných slz, když jsem se loučil s Jennou. Sice mě ta vlezlá slepice štvala, ale byl jsem na druhou stranu rád, že jsem si získal její přízeň. Díky ní bylo vážně vše rychleji vyřízené. Ani mi nešlo taak o to samotné vyřizování jako o to, že Tomovi budu moci co nejdříve předat klíček. To bylo to, na co jsem stále myslel. Jediné, co mě na to všem mrzelo, že jsem Tomovi stále říkal, kolik mám práce a zařizování. Chtěl jsem to všechno udělat, ale tím pádem jsem přicházel o čas s ním. Ale… teď nás spolu čeká celý život a já věřím tomu, že si to vynahradíme. Splnil jsem mu sen… vážně splnil.
„Lásko?“ brouknu, když vejdu s úsměvem na rtech do bytu a zavřu za sebou. Nejsem si jistý, zda je už doma. Jen jsem se rychle zul a už se rozešel chodbičkou dál. Po cestě jsem si svlékl kabátek a zatřásl se. Sice jsem si říkal, že by bylo možná pěkné ho někam pozvat a ten klíček mu předat, ale to by už nebylo originální. Navíc, možná bude mnohem lepší, když budeme v klidu doma. Nic se však neozvalo.
„Tomi?“ řeknu znovu a s taškou a kabátkem v ruce dojdu až do obýváku. Tom tam seděl s knížkou a zvýrazňovačem v ruce, přičemž pokyvoval hlavou do rytmu a kýval nohou, již měl položenou na stole. Až poté jsem si všiml, že má sluchátka v uších. Musel jsem se nad tím zaculit. Můj pilný student. Odložil jsem si tašku i s kabátkem jednoduše na zem a došel až k němu. Co nejopatrněji jsem se k němu zezadu nahnul. Využil jsem jeho nepozornosti a prstem imaginárně nakreslil na stránku v knize srdíčko. Hned se usmál, zaklonil hlavu a stáhl si mě rukou k sobě pro polibek. Až poté si vytáhl sluchátka. Hezky vlhce i s jazykem jsem ho políbil a poté si skousl spodní ret.
„Ahoj, lásko,“ šeptnu.
„Ahoj,“ broukne s úsměvem. Zavře fixu a odloží ji na stůl i s knížkou. „Pojď ke mně…“ poroztáhne ruce. Radostně se zaculím a hned k němu dojdu, abych k němu byl čelem. Vrhnu se mu přímo do náruče. Miluju tahle přivítání.
„Uhh…“ začne se smát. Stáhne si mě až k sobě a omotá mi ruce kolem pasu. Hned se mi otře nosem o můj a začne mě něžně líbat. Nemeškám ani sekundu a začnu mu to okamžitě oplácet. Uvelebím se mu mezi nohama a trošku povystrčím boky. Zavřu oči a užívám si těch jeho sladkých polibků.
„Chyběl jsi mi… moc, moc, moc…“ začne mi šeptat do pusy s každým dalším polibkem. Ha, ale ty mně víc, ty můj mazlíčku.
„Ty mně taky, ještě víc,“ usměju se a skousnu mu hravě spodní ret.
„Ale ty mně víc,“ broukne pobaveně a štípne mě do zadku, načež mě dlouze políbí.
„Ouh,“ zasměju se a políbím ho taky. „Ale jsem špatný muž, velmi špatný, když jsem tě vyrušil od učení,“ zakroutím nad sebou hlavou se smíchem.
„Mm, to nic. Už to celkem umím,“ pohladí mě s úsměvem po tváři. Dá mi ještě jednu dlouhou pusinku.
„A co ses učil?“ zapřu se rukou o opěradlo pohovky a líbnu ho na bradičku.
„Tomu bys stejně nerozuměl, broučku,“ zasměje se sladce. Podzvednu významně obočí a našpulím trošku do strany rty. Teď jsem silně uražen. Za to zaplatí.
„A víš, čemu rozumím perfektně?“
„Mmm… mým chutím na sex? Zase jsi to poznal?“ rozesměje se.
„No samozřejmě,“ zaculím se, a hned ho hladově políbím. „Ale zapomněl jsem ti říct, že mám jeden kurz,“ usměju se tajemně.
„…kouření?“ zakření se. Já ti dám kouření, ty můj malý lumpe.
„Ale, ale, na copak to myslíš, hm?“ sjedu mu palcem po čelisti.
„Na tvojí úžasnou papulku,“ olízne si spodní ret. Ouu, to nezní špatně.
Obkroužím si rty jazykem a usměju se. „Chtěl bys…?“
„Teď ne,“ pohladí mě s úsměvem po tváři, načež se ke mně přiblíží. „Ale potom klidně celičkou noc,“ kousne mě něžně do brady.
„Budeš mě prosit, abych přestal,“ pošeptám mu a ještě ho políbím.
Už teď se těším. Možná je to zvláštní, ale mně se strašně líbilo kouřit ho. To, jak přitom sténal, jak se tvářil… Umíral jsem z toho.
„Ale máš pravdu, teď vážně ne,“ zakroutím hlavou. Rychle mu prsty zajedu pod tričko a začnu ho lechtat na břiše a bocích.
„Huaaaah,“ zívne se smíchem, avšak hned na to se začne šíleně vrtět a pištět. Jo, jo, jo, to je ono.
„Kurzy lechtání, neznáš? Tak já ti to ukážu,“ posunu se níž a dál ho lechtám. Nakonec mu tričko vyhrnu a zaprdím mu pusou na bříško.
„Ne, fakt přestaň,“ začne mě ze sebe se smíchem shazovat.
„Chceš se prát, chceš?“ ukážu pěstičku se smíchem a polechtám ho na žebrech.
„A dost!“ křikne mezi smíchem a shodí mě ze sebe, načež mě lehce kopne do zadku a zvedne se. No… no! No to ne.
„Jau,“ zasměju se a zůstanu tam ležet jako rozplácnutá žába, která se ovšem směje. Ještě mě plácne přes zadek a rozejde se pryč. To mě tu vážně jen tak nechá? „Ty jsi na mě teda…!“ zasměju se a zavrtím se na té pohovce. Už jsem slyšel jen jeho vzdalující se smích. Pomalu jsem se zvedl a urovnal si tričko. Uklidil jsem si kabátek, a poté vyndal ten klíček z tašky. Strčil jsem si ho do kapsy u džínů a posadil se na pohovku.
Vrátil se až po nějaké době s pitím v ruce.
„Tomi… měl bys chvilku čas?“ zvednu k němu pohled. Vůbec nevím, jak začít. Chci mu to už hlavně dát!
„Pro tebe vždycky, lásko,“ usměje se a usadí se ke mně, načež skleničku odloží na stolek.
„Děkuju,“ usměju se sladce a pootočím se k němu. „Já… chtěl bych se ti omluvit.“
„Za co?“ udiví se.
„Že jsem v poslední době neměl tolik času,“ pohladím ho po ruce.
„Já se na tebe ale nezlobím. Máš toho moc, chápu to,“ proplete mi láskyplně prsty.
„Jsi hodný, jsi můj milovaný. Co milovaný… ten nejmilovanější,“ pošeptám a jemně ho políbím. Opřu ho o opěradlo a začnu ho zvolna líbat. Pomalu si při tom sáhnu do kapsy… Teď nebo nikdy.
„Hmmhh,“ zafuní s úsměvem nosem a začne mi polibky oplácet. Vyndám si pomalu klíček a semknu ho v dlani. Poté ale jeho dlaň rozevřu a klíček mu vtisknu.
„Moc tě miluju,“ šeptnu.
Zdá se mi to chabé, ale v jednoduchosti je krása. Nechci nic velkolepého. Naopak, jen my dva, spolu. Náhle zaraženě vydechl a odtrhl se ode mě.
„Co to…“ rozevře ruku a pootevře rty. Snad se nebude zlobit. Nechtěl jsem ho tím vším obtěžovat. Zůstal na klíč nehybně zírat. Jen tiše oddechnu a sleduju ho. „To-to je…“ vykoktá ze sebe bez dechu, přičemž ke mně upne pohled.
„Ano, to je klíč od našeho domu,“ pošeptám a trošku se slzami v očích se usměju. Mám z toho takovou radost. Všechno se tak krásně plní, tak jak jsme si přáli.
„Jak… Bille, vždyť já… Jak jsi… to-to…“ začne zmateně koktat.
„Je náš… Teď už ho musíme jen společně vybavit a zabydlet se,“ usměju se a pohladím ho po tváři.
„Ale vždyť jsme se na tom vůbec nedomluvili. Nic… nic jsi mi neřekl,“ zakroutí nechápavě hlavou. Ah, ne… Jen ať se za to nezlobí. Ty nepříjemné úřady, spousta horších slepic, než byla Jenna, haldy papírů a podpisů… Chtěl jsem ho toho ušetřit.
„Chtěl jsem tě překvapit, nezlob se na mě, prosím,“ stáhnu trošku obočí.
„Já…“ šeptne a začnou se mu lesknout oči.
„Tomi, lásko,“ zašeptám a pohladím ho po tvářích. Nechci, aby plakal.
„Jak jsi to… udělal a… proč. Já… vůbec nic nevím,“ začal se mu chvět hlas.
„Během týdne jsem to všechno rychle vyběhal. Dům je oficiálně náš, vlastníky jsme oba dva, nijak se nedělíme, je náš.“
„Já tě tak… miluju,“ sevřel v dlani klíč a začal tiše vzlykat. Ah, to je úleva. Brouček můj.
„Já tě taky miluju, ale neplač, prosím,“ pošeptám a obejmu ho.
„Tohle jsou slzy štěstí, Bille. Jsem strašně moc… šťastnej,“ začne plakat. „Děkuju… děkuju, děkuju,“ šeptal mi.
„Já taky, Tomi. Děkuju, za to, že tě mám,“ vydechnu tiše. Za tenhle okamžik jsem tak strašně moc rád. Je šťastný, a to je pro mě to hlavní.
„Budeme tam spát už dneska? Vezmeme si spacáky,“ zasměje se s pláčem. On mě tímhle jednou zabije. Co on nevymyslí…
„Klidně ti postavím nějakým způsobem stan místo postele v ložnici,“ zasměju se a přitisknu si ho k sobě. Tomu se začne smát se mnou.
„Raději ne, zlomil by sis nehet,“ broukne.
„Věřím tomu, že bys mi ho opiloval,“ zaculím se.
„Anebo okousal,“ vycení na mě zoubky a otře si slzičky. No výborně, on mi hodlá snad kousat nehty. No jde ho nemilovat?
„Zní to romanticky, ale kousat raději ne, prosím,“ zaculím se.
„To by asi bolelo. Máš pořád umělý?“ přejede si jazykem po zubech.
„Už ne, pod tím jsou už moje,“ prohlédnu si nehty. Kývne, otře si oči a zhluboka se nadechne.
„Bože, tys vážně koupil ten dům,“ přikryje si náhle rukou pusu, jako by mu to až teď opravdu došlo.
„Ano, koupil,“ přikývnu a chytnu ho za ruku. Ani nevím, jak ho ujistit… Ještě chvíli na mě tiše hleděl, až se začal hrabat rychle a hlavně nemotorně na nohy. „Kam jdeš?“ kouknu se na něj překvapeně.
„Jdu sbalit spacáky,“ zapiští nadšeně a rozběhne se z místnosti.
Začnu se smát. Nejde to jinak. „To myslíš vážně?“
„Jo! Musíme jet ještě koupit ten stan!“ křikne na mě nejspíš už z ložnice. Chytnu se za hlavu a lehnu si.
„Pane bože, pane bože,“ směju se nahlas. To bude spaní na úrovni. Ale co bych pro něj neudělal, aspoň bude nějaká sranda.
Po chvíli se však Tom přiloudal celý skleslý.
„My nemáme ani spacáky,“ broukne smutně.
„Já o tom vím, ony totiž doteď nebyly potřeba,“ brouknu. Nechtěl jsem mu kazit radost hned… Možná bych byl schopný pro ty spacáky a stan ještě teď kamkoli jet. Jen chci, aby byl šťastný a spokojený.
„Hm,“ posmutní ještě víc a došourá se až ke mně. „Tak nic,“ dřepne si vedle mě.
„Víš co? Pokud tam vážně chceš spát, já jsem ochotný jet někam koupit spacák,“ obejmu ho kolem ramen.
„Ne, to jsou zbytečný peníze. Teď jsme… utratili dost a na… zařízení… To bude… ahm…“ vykulí trošku oči a poté polkne.
„Bude to v pořádku,“ pohladím ho po rameni a usměju se. Mrzí mě, jak se kvůli těm penězům pořád stresuje. On se však začal kousat do rtu. „Ale no tak, věř mi,“ líbnu ho na tvář.
„Dobře,“ pousměje se a přivine se ke mně. „Takže čím začneme? Vybereme pokoje a vymalujeme je?“
„Začneme, s čím jen budeš chtít, miláčku. Ale já bych začal ložnicí, přeci jen… abychom měli kde spinkat,“ pošeptám mu do ouška.
„Dobře, máš plánek domu a rozměry?“ přikývne.
„Mám všechno,“ usměju se a zvednu se. Jsem rád, že z toho je tak nadšený.
„Dobře, tak to přines,“ přikývne. Jen jsem tiše vydechnul a rozešel se pro tašku. Vyndal jsem z ní veškeré papíry a došel k němu. Dal jsem si je ale všechny za záda a vypláznul na něj jazyk. „Něco za něco…“
„Za co?“ poposedne si pobaveně.
„To je na tobě,“ usměju se.
„Za pusinku?“
„Pfff,“ odfrknu si se smíchem a zakroutím hlavou.
„Tak si řekni, co bys chtěl,“ usměje se. Trošku snahy, hm?
„Kdepak, na to musíš přijít ty sám,“ olíznu si rty. Zdálo se, že chvíli přemýšlel. Dokonce si přiložil ukazováček k ústům, ale nakonec jen bezradně pokrčil rameny. „Pojď ke mně,“ šeptnu nakonec. Před chvílí se zdál být ještě hravější.
„Já?“ ukáže na sebe s úsměvem prstem.
„Ano, můj milovaný Tomi,“ usměju se.
„Hmmf,“ zvedne se a s úsměvem na tváři ke mně dojde.
Prohlédnu si ho a olíznu si rty. „Co bys rád naplánoval jako první?“
„Já nevím. Asi… barvy těch pokojů, kde co bude a tak,“ pousměje se.
„Dobře,“ pokývám hlavou a zhluboka se nadechnu.
Asi jsem si to jen představoval všechno trošku jinak, ale dobře. Je spokojený, to je hlavní, svůj sen i jeho sen jsem splnil…
„Ale nemusí to tak být. Co bys rád dělal ty?“ ovine mi ruku kolem krku a líbne mě na čelist.
„Společně si užíval dalšího splněného snu,“ kouknu se mu do očí a pohladím ho po bocích.
„Hmmh? Jakého?“ udiví se. Eh?
„Toho domu přeci,“ pošeptám. „Je náš… Máme dům, který jsme si přáli.“
„Jo,“ usměje se.
„A hlavně… jsme spolu,“ vydechnu tiše.
„A ještě pekelně dlouho budeme,“ pověsí se mi kolem krku.
„Navždycky,“ sjedu mu dlaněmi na bedra a přivinu se k němu.
„Pro nás bude i věčnost krátká,“ zasměje se sladce.
„Počítej s tím, že tě budu otravovat i v hrobě,“ zaculím se. Už si představuju, jak se hádáme o místo.
„Já vím, to už jsi jednou říkal. Vždycky se přetočíš na bok, prdneš, aby smrad z tvýho hnijícího těla došel ke mně, a zas se přetočíš na břicho, abys mohl lovit nějaké proteiny,“ rozesměje se. „Červožroute,“ vyplázne na mě jazyk. Fuj.
„No ty… Tome,“ zasměju se a plácnu ho po zadku. Já jsem vážně denně překvapený tím, s čím on na mě přijde.
„Vždyť jsi mi to přesně takhle říkal,“ zavrtí se se smíchem.
„Nikdy, to je zase tvůj nápad, jak mě už dostat do hrobu,“ zasměju se, a nakonec ho jednou rukou obejmu.
„To abychom si mohli tajně posílat červy,“ začne se smát.
„Kudy, ehm?“ zasměju se.
„No přece hlínou, ne asi,“ zaklepe mi na hlavu a dá mi s úsměvem pusu.
„Okay, takže pro spacáky nejedu,“ pokývám hlavou. „Stačí koupit nějaký hnojivo.“
„Zahradu už máme, tak se tam můžeme zakopat,“ přikývne.
„No vidíš, tak vyřešeno,“ zasměju se. „Mhh, koukám, že od plánů domu jsme se dostali někam jinam.“
„Jo, tak bychom se k nim měli vrátit, hm?“ usměje se.
„Jo,“ přikývnu jen krátce a raději mu ty papíry už dám.
„Díky,“ vezme si je a rozejde se ke gauči, aby si je mohl prohlédnout. Aha… dobře.
„I když jsem myslel, že bychom mohli… zjistit, jak velký prostor v té posteli potřebujeme. To víš, i mistr tesař se někdy utne a já bych nerad,“ podívám se na něj a chytnu si lem kalhot. Snad mu to dojde… Nechci ho nějak naštvat, ale… chuť na něj mám.
„Jdeš změřit postel?“ začne si rozkládat plány po stole, aniž by se na mě podíval. Hah, jo jasně. Tu mám změřenou dávno, ty chytrolíne.
„Chtěl jsem si přeměřit tebe,“ založím si ruce na hrudi.
„Jsem tlust…“ vzhlédne ke mně, ale už to nedořekne. Když se mi podívá do očí, šibalsky se usměje. Chytrý medvídek!
„Ale ty asi nechceš, abych si tě přeměřil,“ pošeptám rošťácky a naoko trošku smutně, přičemž si rukama zajedu za džíny.
„Ale chci,“ vyhrkne hned a dřív, než se zvedne, už ze sebe stáhne triko, čímž tak odhalí svoji krásnou hruď a vypracované bříško. Je pravda, že od té léčebny trošku nabral, ale jedině tak na svalech. Začal zase chodit posilovat a je to krásně vidět.
„Opravdu?“ fňuknu a pomaličku si začnu rozepínat knoflíčky na džínech. Jak já je nesnáším, to tak trvá… Ale teď se to i hodí.
„Mm-hmm,“ přikývne na souhlas a nechá ze sebe sklouznout tepláky. Jenom v upnutých černých boxerkách ke mně přijde. Nechám kalhoty kalhotami a sjedu ho pohledem. Pomaličku si k němu kleknu a začnu mu olíbávat bříško i podbřišek. S každým polibkem klesám níž a stahuju mu při tom boxerky. Zhluboka vydechne a pohladí mě ve vlasech.
„Musím si tě přeměřit důkladně, víš?“ pošeptám mu a při pohledu na něj mu stáhnu boxerky až ke kolenům. Poté mu jazykem sjedu celou délku penisu. Mhh, tohle je taková slast, pane bože. Ta jeho jemná pokožka, to jak je dokonale oholený, stále voňavý a můj…
„Ale on ještě… vyroste,“ oddechne.
„Řekl bych,“ stáhnu mu dvěma prsty předkožku, několikrát mu po celé délce tvrdě zapumpuju rukou a jazykem mu nakonec obkroužím odhalený žalud, „…že už roste,“ pošeptám tichoučce.
„Díky tvojí dokonalý pusince,“ šeptne vzrušeně. Přichytí mě jemně za tvář, zasune mi penis do pusy a začne mi narážet do tváře. Jo, jen tak dál. Mám rád, když se mě dožaduje.
Spokojeně zavrním a umožním mu ke mně co nejlepší přístup. Přitom, jak mi do pusinky sám přiráží, zatínám rty víc k sobě a jazykem ho masíruju. Rád si s ním hraju. Podsadil pánev, načež mi vjel druhou rukou do vlasů a přichytil mě. Se skousnutým rtem mi začal jemně přirážet do úst. Chytnul jsem ho jednou rukou za bok a pomalu ho začal odtlačovat do ložnice. Nakonec jsem ale usoudil, že takhle po cestě to vážně nebude nejlepší, proto jsem na chvíli přestal. Rychle jsem si ho do té ložnice odnesl a položil ho doprostřed postele. Roztáhl jsem mu nohy od sebe a automaticky si mezi ně vlezl, přikrčil se a vzal si jeho tvrdé mužství zpět do úst.
„Mmhh, lásko,“ zašeptá rozechvěle. Pohladí mě něžně po tváři a následně se prohne v pase.
„Budeme… potřebovat… velikou postel,“ šeptnu, když mu jazykem začnu kroužit po obnaženém zarudlém a dost vlhkém žaludu.
Byla to opět jedna z těch dlouhých promilovaných nocí. Pořád jsme neměli jeden druhého dost, stále jsme se mazlili, milovali bez přestání, a když jsme už padali do polštářů, že půjdeme vážně spát, jeden vždy začal provokovat toho druhého a pokračovalo se. Vůbec mi to nevadilo, ba naopak… Zase jsme na sebe měli čas, mohli si užít, milovat se a být spolu. Šli jsme spát snad až kolem čtvrté ráno, kdy jsme na sebe jen unaveně padli, zamotali se do sebe a přikryli se až po hlavy. Nedopadlo to jinak, než jsem očekával.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
jujky… Billda dohnal Tomika k slzickam :DDDD ale sikovnej je…. tvl ten Tomův nápad s tim stanováním uprostřed ložnice…. už je vidim :DDDD a tvl ty kecy o tom hrobe…. to mě rozsekalo :DDDDD No konec radeji nekomentuju…. i když ty kecy ze si ho potrebuje premerit a pak ta nedokoncena otazka… to mě rozesmalo :DDDD jen tak dál a šupky další díl 🙂
ja potrebuju taky zmerit svoji postel s vama kluci 😀 mam malou :(( 😀
ale tenhle idl byl neicm tka kouzelny .. 🙂 mozna tim, ze opravdu Bill dostal to co chtel .. udelat Toma stastnym 🙂