autor: Mischy & Turmawenne
TOM
Cesta netrvala dlouho. Vlastně jsme nebyli ani za městem, pouze na jeho okraji v rodinné čtvrti. Bill jel pomaleji, jako by něco hledal. Začínal jsem mít už jisté podezření, oč se jedná, ale nesnažil jsem si raději troufat, abych později nebyl zklamaný. Prosím, ať tu chce dělat to, co si myslím. Tak strašně si to přeju. Náhle Bill zastavil, což mě vytrhlo z tichých proseb. Porozhlédl se a zaparkoval na volné místo u silnice. Pohlédnu z okna. Jakmile jsem zaostřil zrak, zatajil se mi dech a srdce se mi na pár úderů zastavilo. Stáli jsme před krásným, velkým domem se zahradou, který se mi tolik líbil.
Bože můj, tohle je snad opravdu jenom pohádka. On… on mě sem vzal, abychom se tu podívali, abychom… si dům prohlídli a snad i… koupili? Opravdu by ho chtěl koupit? Tohle je tak… nádherný. Mám pocit, jako by se mi srdce mělo v hrudi zbláznit. Cítím se tak strašně naplněn láskou a štěstím, že to ani nedokážu popsat. Je dokonalé jenom přemýšlet nad tím, že by tu se mnou chtěl bydlet. A kdyby se to stalo ve skutečnosti? Panebože…
„Bille…“ šeptnu zjihle a bez dechu hledím na svůj vysněný dům.
„Pojď,“ pošeptal tiše a odpoutal se. Nemusel mě pobízet dvakrát. Ihned jsem se odpoutal a neohrabaně vylezl z auta. Musím vypadat jako šílenec, ale nejraději bych se k tomu rozběhl a sáhl si na jeho zdi, abych zjistil, že je opravdový. Vystoupil po mně a auto zamknul. Poté se ke mně hned rozešel a nabídl mi svou ruku.
„Bille,“ hlesnu znovu jen naprázdno a vložím svoji ruku do jeho dlaně. Zahledím se na dům. Bdím, sním nebo co? Opravdu se tohle děje mně?
„Líbí se ti?“ otáže se mě potichu. „Máme zamluvenou prohlídku, abychom si vše v klidu prošli a prohlédli.“
„Jak-jak by se mi mohl nelíbit. Vždyť přesně tenhle… tohle… je ten dům,“ vydechnu stále zmateně. „Jak jsi to dokázal? A… proč? Já…“ začnu ze sebe jen něco bezmyšlenkovitě vydávat, přičemž stále zasněně sleduji dům. Opravdu tu stojím, opravdu se podívám dovnitř. Zamluvil nám prohlídku…
„Šššš,“ usměje se sladce a ovine mi paže kolem pasu, čímž si mě k sobě přivine. „Pokud se tobě i mně bude líbit, bude náš, ano?“
„Já-já…“ pootevřu bezmocně rty a podívám se mu do očí. Nemám slov. Opravdu ho má v plánu koupit, pokud se nám bude líbit i uvnitř? Já ho chci… Chci ho hned…
„Je to jen na nás. V klidu si o tom promluvíme, hlavně jak se ti bude líbit, Tomi,“ pohladí mě vlídně po bedrech.
„Mně se líbí,“ kuňknu rovnou. Položím si ruce na jeho hruď a zadívám se mu rozněžněle do očí.
„To je moc dobře, medvídku,“ líbne mě na rty. „Ale teď si ho společně projdeme, jelikož na náš už čeká paní, která nás celým domem provede, vše nám ukáže, a poté nás nechá o samotě, abychom si vše mohli společně projít.“
„Dobře,“ pípnu a zhluboka se nadechnu. S rozšířenými zorničkami od něj odtrhnu pohled a odvrátím ho k domu.
Pohladí mě ještě po zádech, a poté už mě chytne zase za ruku. „Tak pojď.“
„Jo,“ šeptnu. Propletu si s ním prsty a rozejdeme se po cestičce až ke dveřím domu. Váhavě zvednu ruku ke zvonku a krátce zazvoním. Ah, to je tak pěkný zvuk. „Umíš si představit, že tě tohle budí o víkendu, když chodí pošta?“
„Mmm, bude to asi kruté, ale zvyknu si na to,“ zaculí se a trošku mi ruku v dlani zmáčkne.
„Vždycky bych se k tobě přitulil a zahrabal nám hlavy pod polštář,“ usměju se a přivinu se k němu šťastně.
„A tak to bude,“ usměje se a líbne mě na spánek.
Po chvilce už se otevřely dveře. Stála v nich příjemná dáma v sáčku a sukni s deskami v rukou. Klasická realitní makléřka. Přesně takhle jsem si ji představoval, jen o trochu mladší.
„Dobrý den, ráda vás vidím,“ pozdraví nás hned vřele. „Jmenuji se Jenna,“ potřese nám každému rukou.
„Těší mě,“ usměje se na ni Bill a jemný stisk ruky jí oplatí.
„Pojďte dál, prosím,“ požádá nás a ustoupí ode dveří, aby nám uvolnila cestu.
„Dobrý den,“ brouknu jen a držím se v Billově závěsu. Hned co za námi zavřela dveře, se na nás mile usmála.
„Jsem velmi ráda, že jste přišli. Nyní pojďte, prosím, za mnou,“ kývne lehce hlavou a vede nás halou dál.
„Děkujeme,“ broukne Bill jen a jde vedle mě. Stále jsem se ho držel a rozhlížel se. Bože, je to tu tak nádherný. Živě si dovedu představit, jak je to tu už zařízené a někde se tu s Billem milujeme nebo tu běhá plno dětiček. Jenna nás dovedla až do velkého obývacího pokoje, který byl ale prázdný.
„Omlouvám se, že je to tu vše prázdné, ale vybavena je pouze kuchyň a obě dvě koupelny,“ omluví se nám. „Raději byste si se mnou dům napřed prohlédli, nebo si chcete napřed promluvit o stavbě domu, jeho celkovém stavu a ceně?“ zeptá se nás. Stav a ani cena mě teď nezajímá. Chci vidět všechny místnosti a představovat si, jak budou vypadat nádherně, až je Bill vybaví. Má úžasný styl. Nechám si od něj navrhnout snad každý kout tohohle domu. Bude to opravdu naše.
„Já bych si ho hrozně chtěl prohlédnout,“ ozvu se a vzhlédnu prosebně k Billovi. Ten hned s úsměvem přikývnul.
„Dobře, tak mě, prosím, následujte,“ usměje se na nás Jenna a vede nás po domu dál. Dovede nás do kuchyně, která je plně vybavena všemi spotřebiči. Vše je tu naprosto nové, netknuté.
„Wow,“ vydechnu úžasem, a hned přejedu jemně prsty po povrchu linky. Billův byt je pěkný, doplňuje ho můj bordel, ale cítíme se tam jako doma. Tohle je ale… dokonalost.
„Chci jen říci, že celý dům je nově postavený, nikdo zde nikdy nebydlel. Vše je nové a výstavba byla udělaná dle nejmodernějších technik,“ projde se Jenna po kuchyni, rozpřahujíc trošku rukou. „Co se týká kuchyně, všechny spotřebiče jsou plně funkční, voda je už také zavedena, taktéž elektrika,“ rozejde se dál a ukáže nám jídelnu, která je zatím prázdná. „Byla zde možnost dům i vybavit, ale pan Trümper mi říkal, že byste si rádi vybavení vybrali společně, čemuž jsem i já dala přednost. Přeci jen, každý máme svůj vkus,“ usměje se.
„Jo, on… on Bill navrhuje zařízení domů a bytů, takže… by to bylo jako naše úplně,“ řeknu trošku nesměle, pousměji se a nahlédnu do jídelny. V ten okamžik se Bill i začervenal.
Uprostřed bude veliký stůl, kolem něj několik židlí, na nichž budou sedět naše dětičky, křičíc a dožadujíc se jídla. Bill bude sedět jako pravý táta v čele stolu, já jim přinesu jídlo a každému broučkovi nandám. Potom Billa políbím, popřeju jim dobrou chuť a usadím se naproti němu. Budu sledovat svoje miláčky, jak papají a mlaskají s pusinkami celými od omáčky. Kéž by byli alespoň dva.
„Oh, to jste vy, pane Trümpere?“ podívala se na něj s úžasem Jenna. „Miluju vaše návrhy, dokonce mám doma postel, kterou jste navrhl v minulém roce,“ zasměje se tiše.
„Ahm, děkuji, to mě těší,“ usměje se na ni Bill. Bylo na něm znát, že je za to rád, avšak cítil se asi trošku trapně, snad se za sebe i styděl.
„Jo, je moc šikovný,“ pohladím ho s úsměvem po boku, když se k němu vrátím. Hlavně v posteli, viď, miláčku?
„Nelichoťte mi tolik, červenám se už dost,“ zasměje se potichu a přivine si mě k sobě.
„Chvála je na místě, pane Trümpere,“ usměje se na něj Jenna, a poté nás vyvede z jídelny přes kuchyň ven. Projde s námi obývákem, kde nám ještě ukáže další chodbu, kde je jedna z koupelen a toaleta. Dále nám ukáže zadní východ do zahrady. „Zahradu vám moc ráda ukážu taky,“ usměje se, ale poté nás už vláčí přes obývák ke schodům. U těch se na nějakou dobu zastaví a vysvětluje nám, jak jsou schody udělané a podobně. A kde je jako ten bazén, co byl na obrázku? Ten má být někde tady, sakra. Nespokojeně stáhnu obočí.
„Promiňte, že vám do toho skáču, ale na fotce byl i bazén…“ brouknu.
„Oh, ano, ovšem. Chtěla jsem ho nechat na konec, ale prosím, pojďte,“ usměje se a hned nás odvede. Krátkou chodbičkou jsme prošli do prosklené místnosti, v níž byl zabudovaný vnitřní bazén. Tady se budou téměř každé odpoledne cachtat naše dětičky s rukávky a kruhy, než se naučí plavat. My je to s Billem budeme společně učit a až budou děti spinkat, otevřeme si šampaňské, uděláme si romantický večer a nakonec se tu pomilujeme. Mmmhhhh… Myšlenkami jinde začnu Billovi tisknout ruku. Ten ke mně hned skloní pohled a usměje se. Takhle se na mě bude pokaždé usmívat, až budu dětem vysvětlovat, jak mají správně hýbat ručičkama a kopat nožkami.
„Líbí?“ šeptne tiše, dalo by se říci, že mu to jde pouze odezřít ze rtů.
„Hmmm,“ vydechnu se zasněným úsměvem a sám se rozejdu domem dál. Nechal jsem je tam být a rozešel jsem se po schodech. Teď nám vyberu ložnici a potom pokojíčky dětem. Každé mé sluníčko bude mít jiný pokoj, přesně podle svých představ. I kdybych měl princeznu, která by ho chtěla celý růžový, bude ho mít. Dokonce, i kdyby se z mého syna stalo emo a chtěl ho černý, bude ho mít.
„Jak vidím, pan Trümper se rozhodl, že si dá náskok,“ zasměje se tiše Jenna. Kaulitz-Trümper, ty slepice.
„Tomi, nejdeš se podívat na ten bazén, hm?“ zavolá Bill. Jen jsem nad nimi mávnul rukou a rozešel se chodbou. Prohlédl jsem si každou místnost včetně koupelny. Do oka mi však nejvíce padla místnost s terasou. To bude naše ložnice. Vešel jsem dovnitř, rozhlédl se po celém prostoru a s úsměvem vydechl. Naproti bude velká postel, kde se každé ráno probudím po boku svého miláčka. Anebo nás všechna rána budou budit naše dítka, jak si k nám přijdou hrát s plyšáky do postele. Budou nás tahat za uši, píchat nás do očí a tahat za řasy a obočí nebo nás pusinkovat a šimrat na krku. Zasněně sjedu prsty po bílé zdi, a poté se o ni opřu, načež zavřu oči. A až nám začnou lézt na nervy, necháme je vlézt k nám pod peřinu. Necháme je vyprávět jejich dětské sny, jak se vyspinkaly a co by si rády daly k snídani nebo co by chtěly celý den dělat.
„Lásko,“ zašeptá Bill náhle a sjede mi dlaní něžně po paži. Můj Sen přišel… Hned otevřu oči a s úsměvem se na něj podívám. S tímhle nádherným stvořením, se svým dokonalým mužem, tohle všechno budu mít. Budeme mít tenhle nádherný dům a plno krásných dětí.
„Jenna je dole, zjistila, že u sebe nemá všechny papíry,“ šeptne jen a pohladí mě po tváři. „Je vše v pořádku? Nebo…?“ nakrčí starostlivě obočí. Stále se usmívajíc, k němu přistoupím, jednu ruku mu omotám kolem krku a druhou kolem pasu, načež se k němu přivinu. Šťastně si opřu čelo o jeho tvář a zavřu oči. Co bych bez něj jenom dělal. Neumím si představit život bez něj. Jsem tak rád, že se mi o něm zdálo a potom jsem ho potkal, i když jsem vypadal jako naprostý blázen. Ale teď vím, že to je osud. Už není jenom můj Sen, teď už je to splněný sen. Jsme si souzeni, věřím v to, věřím v něj a v naši společnou budoucnost, která se bude rozvíjet v tomto domě. Stáhne kolem mě paže a tiše oddechne.
„…chtěl bych tu s tebou žít,“ pošeptá mi, „a potom i s našimi dětičkami.“
„Koupíme ho,“ zašeptám do jeho sametové pokožky téměř s neochvějnou jistotou a pohladím ho po šíji. „Tady bude naše hnízdečko lásky, přesně támhle bude postel a budeme se v ní denně milovat,“ přitisknu se k němu.
„Mmm, ano… a potom spolu půjdeme společně na terasu, dáme si něco dobrého k snídani a budeme si užívat jeden druhého,“ šeptá a choulí se mi do náruče, jako by se chtěl schovat.
„Tak moc bych si tu s tebou přál žít,“ pošeptám a vzhlédnu mu naprosto vážně do očí.
„Tvé přání je mým rozkazem, lásko,“ nahne se ke mně a políbí mě. „Všechno zařídím, slibuju.“ Já vím, že by pro mě udělal první poslední, ale tentokrát to musíme opravdu promyslet. Tohle není malá věc.
„Bille, já mluvím vážně. Tohle… je velké rozhodnutí a tohle je velký dům, je to velká zodpovědnost,“ pošeptám.
„Já to ale také myslím zcela vážně. Myslíš, že bych tě sem jinak bral a s Jennou už vše řešil?“ šeptne. Takže už to připravoval předem, opravdu to chce, chce tu se mnou bydlet, strávit tu zbytek našeho společného života. Přivřu oči, abych zadržel slzy, a vrhnu se mu kolem krku.
„Tak strašně moc tě miluju. Jsi to nejlepší na světě, co jsem kdy jenom mohl požadovat,“ vydechnu rozechvěle. Ne, ach ne, nesmím brečet, ale když ono to nejde zastavit.
„To ty pro mě taky,“ šeptne a pevně mě obejme, ač mě jemně hladí po zádech. „Miluju tě, medvídku, miluju,“ šeptá mi tiše a líbá mě při tom pod ouško.
„Ehm,“ odkašle si Jenna, ale je slyšet její lehké zasmání. Ta si taky umí vybrat okamžik, kurvafix. Kšá, táhni, slepice. Majetnicky si ho přitisknu k sobě. Bránit si ho budu. Můj Bill, tak neotravuj.
„Mhh, budeme tady spolu,“ zašeptá jen a líbne mě ještě. Poté se trošku odkloní a usměje se na Jennu. „Omluvte nás, máme… jen radost, jsme šťastní.“ A ty to musíš překazit, blbino pipino.
„V pořádku, chápu to. Je radost se na vás dívat,“ nakloní hlavu ke straně a usměje se. Závidíš, co? „Pokud vás mohu ovšem požádat, ráda bych vám sdělila pár slibovaných informací.“
„Hm?“ povytáhnu obočí a pomalu se od Billa odtáhnu. Dá nám dům zadarmo? To už ji začnu mít rád.
„Měli byste o dům vážně zájem?“ zeptá se s úsměvem. Bill se na mě hned podívá, tak mu pohled oplatím. Prosím… Nepatrně přikývnu na souhlas.
„Ano, máme o něj zájem,“ přikývne Bill a pohladí mě po boku. S úsměvem kývnutím odsouhlasím.
„Dobře. S tím, jak to tady vypadá, jste byli seznámeni, kdy a jak byl dům postaven, víte také. Jeho cena je 350 tisíc €,“ řekne. Podobnou cenu jsem čekal, ale pořád to zní jinak, než to vypadá. A slyšet to takhle narovinu je síla. Peněz mám na kontě dost, ale přece jen… je to síla. Jen tiše polknu a ztěžknou mi kolena.
„Dobře,“ přikývne Bill téměř ihned.
„Bille, já…“ namítnu tiše. Možná na to máme, možná to utáhneme, ale… je to tolik peněz.
„Hm?“ otočí ke mně hned hlavičku.
„Je to… hodně peněz. Neměli bychom se ještě…“
„Samozřejmě vám dám čas na promyšlení, jste již třetí zájemci, ale pokud to půjde, dům vám podržím,“ broukne klidně Jenna. To myslí vážně? Bude nám držet dům jenom proto, že má ráda Billovy návrhy, i když o něj mají zájem i jiní? Nejspíš bych měl být rád, ale tak strašně nesnáším, když jsou lidi nespravedliví a někomu nadržují jenom kvůli něčemu takovému…
„Ještě si o tom promluvíme,“ usměje se na mě Bill. Odvrátím k Jenně pohled a shlédnu si ji.
„O ten dům mají zájem i jiní lidé, ale vy ho podržíte zrovna nám? Nepřipadá vám to trochu pitomý to takhle říct?“ povytáhnu obočí. Je pravda, že jsem na ni trochu vysazený už od začátku, ale tohle je hnus.
„Omluvte moje vyjádření, ale když vidím, že o něj máte viditelný zájem, proč bych vám ho nepodržela?“ urovná si sáčko. Slepice, nezapomeň se upravit. Stejně seš furt stejně hnusná.
„Třeba nám nadržujete proto, že se vám líbí Billovy návrhy?“ řeknu ironicky.
„Nejde tu o žádné nadržování, pane Trümpere,“ zakroutí hlavou a přitiskne si desky k hrudi.
„Aha, tak mi řekněte, proč ho chcete podržet zrovna nám? Nebo to říkáte každému zájemci?“ olíznu si rty. Kráva jedna falešná.
„Ahm, no… jste mladý pár, který zajisté bude velký dům potřebovat. Navíc… ani po finanční stránce by tu problém nebyl,“ vydechne opatrně, jako by se bála dalších otázek. No to se mi snad zdá! Já jí jednu fláknu!
„Ještě si to promyslíme,“ podívá se na ni Bill a přivine si mě k sobě. Já mu však vzteky začnu drtit v dlani bok.
„Jo takhle, takže nějaký jiný pár si tenhle dům podle vás nezaslouží tolik jako my. Zajímalo by mě, jaké máte preference, hm,“ řeknu mírně vytočeně. Takže jsme mladí gayové, myslí si, že jsme bohatí, a proto se nám to snaží podstrčit. Hlavně, aby to už svině prodala a zbavila se nás.
„Nejedná se tu o žádné preference. Moje starost je pouze dům prodat, a to zájemcům, kteří mi mohou nabídnout plné finanční vyjednání a rychlý přístup. Tyto dvě položky splňujete, a navíc jste velmi milí. Navíc, tenhle dům by si podle mého názoru zasloužil zvelebit, a to se díky vašemu… manželovi podaří,“ řekne rozhodně. Takže je to nakonec celý v Billovi, skvěle.
„Ano, takže jde o mého manžela a jsme zase na začátku. Dům koupíme, protože se nám líbí, ale rozhodně to není vaší zásluhou. Pro příště se naučte lépe jednat se svými zákazníky, určitě se vám to bude hodit,“ řeknu jí nepříjemně a rozejdu se pryč. Ne, ne, ne, na tohle nemám nervy. Musím si zapálit, jinak ji uškrtím. Takovéhle lidi bych kopal do prdele.
„Ale, ale…“ nadechovala se ještě, ale zbytečně. Bill šel hned za mnou.
„Tomi,“ šeptnul a chytil se mě za ruku. On mi nic neudělal, nebudu na něj nepříjemný. Vydechnu a podívám se na něj. „Neodcházej, prosím,“ upře ke mně čokolády. „Nedbej na ni, o ni tu vůbec nejde.“
„Já vím, že nejde, ale vytáčí mě už jen tím svým ksichtem,“ pošeptám se staženým obočím.
„Chápu to,“ pohladí mě po paži. „Tak já to s ní dovyřídím, a pak se tu spolu ještě projdeme, co ty na to?“
„Fajn, zatím se podívám na zahradu,“ odsouhlasím. Sjedu mu dlaní po boku a stehně a projdu přes chodbu do zahrady. Na makléřku se ani nepodívám, musel bych se mračit nebo divně tvářit, což nechci. Kráva… Prošel jsem dveřmi na zahradu a rozešel se trávou. Jednoho dne budu tuhle trávu sekat, budu si mávat se sousedy, a pak si tu hrát s dětmi. Třeba si tu časem uděláme záhonek, budu tu s dětmi sázet kytky nebo jahody nebo… cokoli budou chtít. Sklonil jsem se k zemi a přejel po ní prsty, abych se ujistil, že je suchá. Poté jsem si sedl jen tak do trávy a s úsměvem se rozhlížel.
Seděl jsem tam poměrně dlouho a jen přemýšlel a snil. Náhle se ke mně však „někdo“ přitulil zezadu a provlékl mi ruce pod pažemi, přičemž mě objal. S úsměvem zavřu oči a opřu se o něj. Můj sladký muž.
„Už jsme tu sami,“ pošeptá mi a líbne mě na krk. Huh?
„Odešla?“ pootočím k němu hlavu.
„Už ano,“ kývne s úsměvem a pohladí mě po břiše.
„To je dobře,“ šeptnu. Otočím se k němu čelem, omotám si nohy kolem jeho pasu a přitulím se k němu. „Co ti řekla?“
„Že si máme vše v klidu rozmyslet a ozvat se jí, kdykoli jen budeme chtít,“ pohladí mě po boku a líbne mě na spánek. Kdykoli jenom budeme chtít. Je to pouze na nás… Ale jak na tom jsme?
„Dobře,“ šeptnu. Podívám se mu do očí a přejedu mu dlaní po hrudi. Jak se rozhodl? Chce tu bydlet se mnou?
Sladce se usměje a vlípne mi lehký polibek.
„Chtěl by sis to tu ještě společně projít?“ Projít si to? Takže si stále není jistý…
„Už jsem si to celé prohlédl…“ brouknu. Sjedu pohledem na jeho hrudník, načež k sobě semknu rty.
„Dobře,“ přikývne. „Copak je ti? Nelíbí se ti tu?“
„Ne, to ne. Líbí… až moc,“ pousměju se smutně.
„Tak proč jsi smutný?“ zvedne mi hlavu.
„Jen uvažuju,“ zavrtím hlavou. Moc se mi tu líbí, chtěl bych tu bydlet, ale přesto mám obavy, že se to nestane. Jenomže já chci… Tohle je dům mých snů. Chci tu s ním žít. Ale své smíšené pocity mu nebudu vysvětlovat. Nechci, aby dům kupoval jen kvůli mně. Musí se rozhodnout podle sebe, spontánně.
„O čem, jestli se můžu zeptat?“ Tak starostlivě na mě hledí.
„…jak by bylo krásný to tu pomalu budovat, a pak tu vychovávat děti po tvém boku,“ šeptnu s pohledem zabodnutým do země. Nechci, aby to znělo, že ho citově vydírám nebo něco podobného. Vážně bych ten dům chtěl, ale… teď záleží na Billovi. Je chvíli tiše, ale poté se ke mně sám víc přivine.
„Budou tu běhat, přesně tady po tom trávníku… Bude to tak, budeme je spolu vychovávat, prožívat jejich radosti i starosti,“ pohladí mě. Nad tím se usměju a položím si hlavu na jeho rameno.
„To bych si moc přál…“ povím tiše.
„Já také. Navíc, sny se mají plnit, ne?“ usměje se a hned mě líbne na tvář.
„Mm-hmm,“ zakňučím na souhlas, víc se k němu přitisknu a dám mu pusu na krk. Povytáhne si mě k sobě a vlídně mě políbí. Ihned si ho podržím za tvář a polibek mu naléhavě oplatím.
„Mmm,“ zavrní a nahne hlavičku trošku ke straně, aby ke mně lépe mohl. Hned toho využije a políbí mě dost hluboce. S úsměvem vydechnu nosem a kleknu si na kolena, abych byl o něco výš. Ruce mu ovinu kolem krku a něžně mu přejedu jazykem po zubech.
„Mhhh,“ mazlivě se otře nosem o můj, a poté mě špičkou jazyka vybídne ke hře mimo naše ústa. Mm, tomuhle se ani odolat nedá. Nenechal jsem se dlouho pobízet a už jsem si s jeho jazykem začal s něhou pohrávat. Hladil jsem ho při tom po šíji, jak to má rád. On jen spokojeně oddechoval a vrněl jako kotě. Hladil mě jazykem tak něžně a opatrně, jako by se bál, že mi nějak ublíží. Ještě dlouho jsme se tam líbali a pusinkovali v trávě, až jsem se odtrhl a zadíval se mu do očí. Pohled mi okamžitě oplatil a jen se na mě v tichosti dál díval.
„Už půjdeme?“ pošeptám. Pokývá hlavou a s úsměvem se zvedne. Poté mi začne pomáhat na nohy. Když se postavím a oba nás trochu opráším, omotám kolem sebe jeho ruku a přesuneme se k autu. Opouštěl jsem toto překrásné místo s myšlenkami, že se sem brzy vrátím.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Verim Tome ze se ti tvuj sen vyplni .. bill to pro tebe chce udelat .. navic .. ten dum bych brala i ja 😀 ( jen takova poznamka 😀 )
Ale doufam, ez se zase neco neposere .. a Tome .. priste ovladej sve chovani . .tohle se proste nedela ..
Jen ať ho koupěj…. ja mít ty prachy tak bych do toho taky šla… a ta kuchyn…. o boze splnil by se mi sen…. Konečně díl bez sexu ale to jak vybuchl… ja se smála jak magor… prej "Muj Bill, tak neotravuj!" to mě dostalo… je hezky vidět pohled Toma aniz by byl naplněnej tak strašně sexem… líbí se mi láskyplnej a roztomilej Tom 🙂
Já věděla, že půjde o ten barák 🙂 Jsem za ně ráda, a ta ženská by mě nasrala taky 😀 I když Tom vybouchl zbytečně moc to je pravda:/
Myslela jsem ze pujdou pro detatko ale ten barak me dostal…je krasny a ten luxus…:D jen se mi nekibi predstava bila jako dominantnibo samce…