Cesta autem byla… hrozná. A nenarážím jen na přesezený zadek. Seděl jsem vedle Toma. Vůbec jsem neměl ponětí, jak se mám chovat, co dělat, co říkat… jestli vůbec něco. Upřímně… v jeho těsné blízkosti se mi stále vracely vzpomínky na to, co jsem s ním zažil. K jeho smůle, většinou to byly naše poslední chvíle strávené spolu. Nutilo mě to sebou cuknout při každém jeho pohybu. Radši jsem zavřel oči a pokusil se usnout. Naštěstí se to podařilo.
„Wille, vstávej a oblíkni se. Vjíždíme do horskýho pásma.“ Když jsem otevřel oči, viděl jsem Boba. Pravou rukou se mnou třásl, zatímco v levé držel můj batoh s věcmi. Rozespale jsem vylezl z auta a začal hledat v batohu teplejší oblečení. Zrak mi bezděčně utkvěl na Tomovi. Všichni jsme se připravili na opravdovou zimu, ale on měl jen bundu, kterou bych si vzal v Německu na podzim. Ostatní si toho taky všimli.
„Tome… nebude ti zima? Tam kam jedeme, je opravdu kosa. Jestli ti Georg nedal teplou-„
Tom
Nemohl jsem si nevšimnout Billova výrazu po tom, co se mě Drew zeptal na bundu. Bylo mi jasné, že chce něco říct, ale neudělal to. Na jednu stranu jsem byl rád, ale na druhou… nestál jsem mu ani za posměch. Upřímně? Bolí to. Možná byla blbost sem jezdit. Možná jsem měl odmítnout… možná jsem si na začátku myslel, že by se tady mohlo něco spravit, ale teď… silně o tom pochybuji. Jasně na něm můžu vidět, jak se děsí každého prudšího pohybu. Já jsem tady zvíře. Já bych měl vůči lidem pociťovat strach a kontrolovat každý pohyb. Ale… asi se mu vážně nedivím. Způsobil jsem mu tolik bolesti a on ji není schopen zvládnout.
Po několika dalších hodinách jsme konečně dojeli na místo. Museli jsme cestou nasazovat řetězy a jednou dokonce vyhrabávat zapadlé auto. Kde se tady sakra bere tolik sněhu?! Cílem byl srub v horách. Pravda, byla tu zima jak v Rusku, ale… já jsem schopný si svoje teplo udržet i tady.
„Tome, Wille, jděte ven pro dřevo, musíme si tu zatopit, jinak z nás budou rampouchy.“ Zavelel Bob. Z toho chlapa jde vážně respekt. Bill se na něj rychle otočil a nadechl, asi že něco namítne, ale neudělal to.
Vyšli jsme ven. Zase začínalo sněžit.
Podíval jsem se na Billovu tvář. V čepici jsem ho nikdy neviděl. Byl roztomilý. Tváře a špičku nosu měl červené od chladu a rty se mu jemně třásly. Cítil jsem nutkání ty dva měkké polštářky zahřát. Jak jinak než vroucím polibkem. Ale to by se asi Billovi nelíbilo. Už takhle mu muselo vadit, že jdu s ním.
Ústa mi opustil smutný povzdech, který se na vzduchu ihned změnil v obláček páry. Dal jsem se tedy do práce. Spolu s Billem jsme porazili celkem pěknou soušku. Nemluvil jsem. Nemohl jsem přehlédnout drobné slzičky v jeho očích. Z mrazu? Nevěděl jsem, jestli ještě můžu něco říct, ale… třeba alespoň trochu takhle Billovi dokážu, že jsem se změnil. Že už ze mě nemusí mít strach. Nedělal jsem žádný prudký nečekaný pohyb, abych no neděsil ještě víc, než už byl. Je možné, že ho Bob poslal se mnou proto, že si všiml té tíživé atmosféry kolem nás? To asi ne. Ale… příležitost to byla dobrá.
Bill
Měl jsem strach. Když Bob řekl, že mám jít s Tomem na dřevo já, na chvíli se mi zastavila krev. Nemůžu si pomoct. Pořád Tomovi nevěřím a mám strach. Ale… zdá se klidnější. Za tu dobu, co přijel do našeho tábora, se nic nestalo. Chci věřit, že už je jiný, ale… kdykoli ho vidím, vzpomenu si na Sally a na to, co se před třemi lety stalo. Není lehké snášet jeho přítomnost v klidu. I když… musím uznat, že se snaží mě o jeho změně přesvědčit. Možná… by bylo všechno o moc jednodušší, kdybych… kdybych ho prostě dokázal jenom nenávidět. Jenže to nejde. Tom byl a nejspíš ještě stále je moje první a největší láska. Znáte to přísloví, že první láska je los, který nikdy nevyhrává, ale nikdy na ni nezapomenete? Asi je to pravda. Pokaždé, když ho vidím, bolí mě srdce, ale dvojím způsobem. Jednou strachem, podruhé… čím? Lítostí? Smutkem? Nebo… láskou?
autor: Wind
NÁDHERA!Ale chtělo by to více drama,třeba že Tom zachrání Billa před lavinou nebo před tím zvířetem a nebo tak něco ale určitě bude další díl stejně skvělí jako ostatní 😀
[1]: Zjevně jsi můj člověk. Nějaké to drama se udát musí, to je pravda. A když už, tak pořádně, ne? Proč nezkombinovat obojí 😀 ;P a jestli je další díl skvělý, to budeš muset posoudit sama 🙂
Já jsem ráda i za těchto pár slov, co spolu prohodili. Chápu, že jejich rozhovor nemůže být jiný. Být Billem tak s Tomem taky nemluvím, nevěřím mu a bála bych se jej. A být Tomem, tak se cítit taky stejně ublíženě jako on. Upřímě stále doufám, že se všechno za pár dílů zlepší, ale uvidíme.
Jsem zvědavá, co všechno se ještě v horách semele. Vůbec nevím, co od toho očekávat 😉
Moc se těším na další díl 🙂
já sem si jistá že další díl bude skvělí,určitě,už se těším! 😀
Strašne sa mi to málilo:D Čakala som viac slov. Dúfala som, že Bill bude zvedavý a bude trochu počúvať a že Tom sa nenechá tak ľahko odbiť a skúsi vysvetliť… ale chápem, že Bill má strach a Tom ho nechce vyplašiť ešte viac. Strašne som zvedavá čo ich zblíži, teda dúfam, že niečo áno.
Snad mu Bill odpusti.
Sice nijak obzvlast dlouhy rozhovor, ale i tak z toho mam radost. A mozna to s Billem prece jen trochu pohlo, budu doufat, ze se to bude postupne zlepsovat. Treba by si mohli v pristim dile znovu trochu promluvit, myslim, ze Tom muze Billa ziskat zpatky, kdyz se bude jeste nejakou dobu snazit, muze tim Billa presvedcit, ze o nej opravdu stoji a ze se zmenil.
Moc se tesim na pokracovani <3
[7]: Můžeš si být jistá, že budou mít přiležitost si promluvit. A to dost brzo. Problém je ale vždycky v tom, že nemám ponětí, co by měli říkat, protože vcítit se do obou a pak je donutit, aby si jeden s druhým povídali je hrozně složitý úkol :/ no snad se vám bude alespoň trochu líbit způsob, jak jsem se s tím poprala 😀