Sbalil jsem si vše potřebné. Drew říkal, že stopy vedly k horám, takže se musím připravit na zimu, sníh a vánice. Ale to mně osobně zase tolik nevadí, jako vlk jsem schopný si udržet normální tělesnou teplotu i v takových podmínkách. Pamatuju se, jak mě před třemi lety překvapila příroda Austrálie. Kdo by to byl řekl, že v létě, kdy je opravdu vedro, může být na horách kolem svou metrů sněhu a zima jak v Rusku. A teď, když je podzim… v tuhle roční dobu jsem na horách nikdy nebyl.
Venku už stálo auto a u něj Bob s Georgem kontrolovali výbavu. Zhruba o hodinku později jsme již všichni seděli v autě. Já seděl vzadu, spolu s Andrewem, Bob dělal navigátora a Bill řídil. Nevěděl jsem, že má řidičák. Na druhou stranu… nejspíš toho o něm ještě hodně nevím. Přece jen ho neznám kdovíjak dlouho. V podstatě všichni, kdo sedí tady v tom autě, a všichni z jeho tábora ho znají déle než já. Tak nějak… mě to nutí žárlit.
Anett
Když Tom s ostatními odjel, vrátila jsem se na chvíli do chatky. Bože. Co to včera bylo?! Pořád se cítím otřesená. Jak by asi bylo vám, kdyby se před vámi váš nejlepší přítel proměnil v tak veliké zvíře. A navíc ve vlka. Ale… na druhou stranu… čekala bych, že se budu bát víc. Vím, že by mi Tom neublížil. Sice mě děsí představa toho, jaký byl dřív, muselo to být strašné a na jednu stranu se Willovi ani nedivím, že před ním tehdy utekl, ale teď… už takový není. Cítím to. A doufám, že to Will pozná taky. Ano, uznávám. Zpráva o tom, že Will je Tomova dávno ztracená láska, mě dost šokuje. Ovšem zároveň tak nějak doufám, že se to mezi nimi spraví. Sice mě trochu bolí srdce, ale moc bych si přála, aby ti dva byli šťastní. Po tolika letech trápení si to zaslouží. Tak mě napadá… asi už bych mu neměla říkat Will, co? Teď, když už znám pravdu.
Tom
Cesta trvala snad celou věčnost. Přiznávám, že jsem během cesty usnul nudou. Kolem jedné hodiny odpoledne jsme zjevně konečně dorazili na první zastávku. Všichni jsme vylezli z auta a Bob nám dal pušky, jeden zásobník s uspávačkami a jeden s ostrými náboji. Nechtěli jsme to zvíře zabít. Jen odchytit a převézt. Měli jsme proto vzadu na autě velkou klec. Ovšem… kdyby bylo moc nebezpečné a my se museli bránit, řekl nám Geo, ať ho radši zastřelíme. Ono by nám asi stejně nic jiného nezbylo.
Drew nás vedl po úzké pěšině v travnatém porostu.
Po prozkoumání toho, co v terénu zbylo od jejich poslední prohlídky, jsem znejistěl. Co by mohlo být tak velké, aby to samo zabilo velkého klokana, po kterém už zbyly jen rozházené kosti, a napadl lyžaře? Medvědi tady nežijí a silně pochybuji, že by ho sem někdo propašoval a on pak utekl. V buši, kde praží slunce, by se ve svém kožichu usmažil. Co to proboha mohlo udělat?
Podíval jsem se znovu na Billa. S puškou v ruce a vážným výrazem vypadal jako někdo úplně jiný. Trochu mě to mrzelo, a zároveň maličko děsilo. Vypadal jako lovec. Vůbec se nepodobal tomu něžnému bezbrannému stvoření před třemi lety. Ale… tak nějak se mi i tahle jeho stránka líbila. Je sice spousta věcí, které o něm nevím, ale myslím, že je hezké je postupně objevovat. Ať je to cokoli… bude to jen další věc, kterou na něm můžu milovat. Nemůžu si pomoct. Už nikdy bych se ho nedokázal vzdát. Moje přiznání Anett nějak podnítilo moje city k němu.
„No nic… tady už nic nenajdeme. Na chvíli jsme si odpočali od sezení v autě, takže jedeme dál. Nemáme času nazbyt. Do auta.“ Zavelel Bob. Z toho člověka čiší autorita. Kdyby byl vlk, určitě by byl silný vůdce smečky.
Tentokrát řídil Drew, a Bill… sice seděl vedle mě, ale snažil se sednout si co nejdál, a navíc po chvíli cesty usnul. Uznávám, řídit tak dlouho a soustředit se na cestu je únavné. Musím ale přiznat, že mě z jeho blízkosti bolelo srdce. Byl tak blízko, jen natáhnout ruku… a přece byl tak vzdálený. Tak nedotknutelný. Ovšem nemohl jsem z něj spustit oči. Už je to dávno, co jsem viděl jeho spící tvář. Tak klidnou. Krásnou. Krásný jako noční obloha. Jako měsíc v úplňku… úplněk. Nemohl jsem si nevzpomenout na onu noc… bože. Nikdy si nebudu schopný odpustit.
autor: Wind
Ach, musí to byť strašne, mať tak blízko svoju lásku a nemôcť sa jej dotknúť.
Bill si asi myslí, že prenasledujú niečo podobné ako je Tom… alebo by si mohol myslieť, že to robí Tom?
chudák Tom,ale i Bill doufam ze to dobře dopadne,moc se tesím na dalsí díl doufam ze bude brzo
Doufám že to dobře skončí.
[3]: To je ještě pořád ve hvězdách, konec ještě není napsaný a při každém psaní mě napadá jiný způsob, jak to zakončím. Jen nemám tušení, který konec vybrat. 😀
Chudak Tom, byt tak blizko Billa a nesmet se ho dotknout pro nej je tezke, obdivuju ho, ze se za tu dobu jeste neslozil. Ja Billovi rozumim, ale asi je mi vic lito Toma, i kdyz.. ja nevim, oba to maji tezke. Ale doufam, ze az budou hledat to neco, tak to zautoci na Billa a Tom ho bude branit. Mohlo by to prolomit ledy.
A k tomu konci.. ja teda chci, aby to skoncilo dobre, se spatnym koncem se nehodlam smirit 😀
Moc se tesim na pokracko, super dil 🙂
[4]:určite ten najsprávnejší 😀 …a žili šťastne až… 🙂
No teda! Já si beztak myslím, že to obrovské zvíře bude vlkodlak 😀 Možná zase až moc fantazíruju, ale to mě napadlo jako první, když to rozthalo klokana a i člověka. A hned mě v tom napadlo, že by to třeba mohl být nějký Tomův kámoš z té jejich smečky a on by ho třeba musela zabít. Nevím, jak by se vysvětlovalo, že tam našli vlkodlaka. No já vážně doufám, že se pletu a bude to něco jiného. Taky by mě zajímalo, jestli tahle možnost napadla i Billa a jestli si náhodou nemyslí, že by to mohl být klidně Tom. Jejda, já jsem teď tak napnutá! Hnedka tu chci další díl! :))
A Toma je mi ohromně líto 🙁 Sakra, tohle prostě MUSÍ skončit dobře! Tak dlouho už oba trpí 🙁
A Anett je vážně skvělá 🙂 Mám z ní čím dál větší radost 🙂 Je to opravdu nesobecká, hodná holka 🙂
Těším se na další díl 🙂