The Secret of Collegian 14.

Bill

Byl jsem z toho celkem vykulený a dost mě překvapilo, že mě Tom vyzkoušel. I proto, že jsem se tedy moc dobře nepředvedl.

Když jsme spolu sami, tak se trochu zašklebím. „Ne, ale nevím, proč jsi mě vyvolával, když jsem na tom nebyl tak špatně?!?“ Kouknu se na tebe a dívám se ti do očí.

„No přece proto, abych nevzbudil podezření, že ti třeba nadržuju.“

Přikývnu, ale pak se znova nadechnu: „Ale ten penis sis mohl odpustit jako.“

Řeknu to s úsměvem, ale znova se trochu zašklebím. Tom mě jen chytne za bradu a políbí mě.

„Já tě to doučím, jestli budeš chtít,“ řekneš a já s úsměvem zakroutím hlavou.

„Myslím, že to nebude potřeba,“ řeknu a jdu ke dveřím, když se mě zeptáš, kam jdu, a tvůj úsměv se změní na takový psí pohled, musím se znova zasmát. „Mám přece další hodinu.“

„A uvidíme se večer?“ zavoláš na mě, když už jsem mezi dveřmi. Jen pokrčím rameny a srčím hlavu zpátky do dveří.

„Potřebuju přece doučit to, co jsem v tom testu neměl,“ řeknu s takovým šibalským úsměvem a už mizím na chodbě mezi ostatními studenty.

Celý den mi utekl dost rychle a já jsem se nemohl dočkat, až půjdu za Tomem. Dneska má konzultační hodiny, takže jsem se šel ještě na kolej převléct a dát si tam věci ze školy. Vesele jdu po chodbě k Tomově kanceláři, zaklepu a rovnou vejdu. Tom se hrabe v nějaké skříni a něco hledá, tak se hned posadím naproti jeho stolu, a když se na mě otočí, zářivě se na něj usměju.

Úsměv mi oplatíš a jdeš ke mně, ale jen co jsme od sebe sotva pár centimetrů, tak někdo zaklepe. Rychle vstanu. „Já počkám venku,“ řeknu tiše a pousměju se. Vyjdu ven a na chodbě stojí skupinka 4 holek. Vypadají na prvačky, tak jim nechám otevřené dveře a jdu dolů před budovu. Vytáhnu si z kapsy krabičku cigaret a jednu z nich si zapálím, po chvíli začnu lehce podupávat nohou do rytmu nějaké písničky, která mi běhá v hlavě, abych si to čekání na Toma nějak zkrátil.

Tom

Jsem moc rád, že dneska večer budeme moct být spolu. Když jsem si tě všiml v mé kanceláři, trochu jsem se i lekl, ale bylo to příjemné překvapení, jakmile někdo zaklepal, ani jsem ho nechtěl pouštět dovnitř, nejradši bych tě celého zulíbal. Když vysvětlím a názorně ukážu těm holkám, jaké výběžky jsou na lopatkové kosti, rychle si posbírám věci a trochu uklidím. Sice odcházím o půl hodiny dřív, než mi končí konzultační hodiny, ale napíšu na dveře lísteček, že tu nejsem, a že můžu nějaké akutní dotazy řešit přes mail – jindy to nemám moc rád, ale teď nemám na vybranou.

Když tě nenajdu nikde na chodbě, skoro utíkám ven. Uvidím tě stát s cigaretou a zamračím se, ale když k tobě přicházím zezadu blíž a nevšiml sis mě, musím se usmát. Přistoupím tiše až k tobě a zezadu tě obejmu kolem pasu, položím si hlavu na tvoje rameno.

„Nevěděl jsem, že kouříš… proč jsi mi to neřekl? Nechci, abys tím smrděl,“ zamručím a otočím si tě k sobě čelem, hned ti dám na něj pusu. Ale nemyslím to zle, pousměju se na tebe.

„Nekouřím pořád, jenom občas, když mám chuť,“ pokrčíš rameny.

„Fajn… chceš jít někam na jídlo? Nebooo… půjdeme ke mně a já něco uvařím, pak si můžem pustit nějaký film nebo zajít ven s Hugem, co říkáš?“ Usměju se a chytnu tě za ruku a potom vedu dál.

„Můžeme k tobě,“ když se na mě usměješ, ještě se zastavím a vlepím ti malý polibek na rty, za ruku tě vedu přes parkoviště ke mně domů.

Co ale nevím je, že nás někdo pozoruje z kanceláře schovaný za záclonou…

*

„Dal by sis těstoviny nebo rýži? Mám tu nějaké maso, tak ho můžu udělat i jako čínu, nebo klidně omáčku k těstovinám… vyber si.“ Usměju se na tebe, když stojím u linky a ty ses posadil na židli kousek ode mě a máš u nohou Huga.

„Třeba rýži a čínu,“ řekneš tiše. „Kde ses vůbec tak naučil vařit?“

„Laura mě to naučila…“ kouknu na tebe a pousměju se.

„Na ni jsem se tě vlastně chtěl zeptat…“ Můžu i z tvého hlasu poznat, jak najednou atmosféra kolem nás houstne. Nasucho polknu, myslel jsem, že se tomuto tématu vyhnu, ale pokud o tom chceš mluvit, proč by ne.

„A co bys chtěl vědět?“ řeknu tiše, začnu chystat rýži do hrnce.

„Chodil jsi s ní a chtěl sis ji vzít?“ uslyším tiše. Chvilku mlčím a přemýšlím, jak to podat.

„Poznali jsme se na škole, studovali jsme stejný obor. V posledním roce už tam byla jako jediná holka mezi všemi chlapy, všichni jsme to na ni zkoušeli, nakonec jsem s ní skončil já,“ uculím se. „Chodili jsme spolu asi rok, pak jsme si koupili společný byt, tenhle. Myslel jsem, že to bude skvělý, plánovali jsme budoucnost, i rodičům se líbila, byla chytrá, hezká, uměla se slušně chovat, ale přitom byla opravdu komunikativní,“ kouknu přitom na tebe, ty totiž zrovna moc výřečný nejsi, ale usměju se přitom. „V den našeho dvouletého výročí jsem ji pozval do restaurace a tam ji požádal o ruku, úplně přesně si pamatuju její překvapený obličej. Nebyl ale překvapený štěstím, spíš byla zaražená a nevěděla, co říct, abych nebyl zklamaný. Hned v ten den se mi přiznala, že už několik měsíců se schází s jedním známým, později jsem se dozvěděl, že byla milenkou mého bývalého nejlepšího kamaráda… Sama pak přišla s tím, že se sbalí a bude lepší, když odejde. Od té doby jsem sám… jak v životě, tak v bytě,“ pousměju se a zase se zadívám na tebe. Kouknu ti do očí a pousměju se.

Bill

Povzdychnu si a začnu nohama jezdit po zemi, a když se mi podíváš do očí, tak musím svým pohledem uhnout a sklopit hlavu. Nechtěl jsem, aby ses vracel k věcem, které pro tebe asi nejsou příjemné, ale prostě mě to zajímalo. A teď mě mrzí, že jsem se na to ptal. Tom se sice většinou usmíval, ale cítím, že ho to v hloubi duše trochu bolí a mrzí ho to. Je na něm vidět, že ji měl opravdu moc rád. Po pár minutách, co Tom kutí něco u linky, a oba mlčíme, vstanu. Zezadu ho obejmu a věnuju mu lehký polibek na krk. „Ty přece nejsi sám,“ řeknu Tomovi tichounce do ucha a on se na mě s úsměvem otočí.

„Máš tady Huga.“ Trochu sklopím hlavu, ale očima zůstanu na Tomově hrudi. Nadechnu se a stejně tiše řeknu další větu: „A mě.“

Jakmile zvednu oči, tak vidím, že se Tomovi objevil na rtech úsměv, skoro od ucha k uchu. Tak si hned věnujeme dlouhý polibek, až do doby, než začne na sporáku jeden hrnec vřít. Tak se zase otočí ke sporáku a já ho nechám vařit. Během pár minut to začne vonět na celý byt a ta vůně se ke mně dostane i do obýváku. Sedím na sedačce a vedle mě je rozvalený Hugo, kterého škrabkám na bříšku, on má roztažené tlapky a úplně si to užívá. Musím se tomu smát, ale začnu čím dál víc vnímat tu vůni z kuchyně a začnou se mi hrozně sbíhat sliny. Určitě to bude výborné a hrozně se na to těším.

*

Zrovna spěchám na hodinu a zrovna je to seminář s Tomem. Mám plnou ruku učebnic a už teď jdu o 15 minut později. Byl jsem u jiného profesora na konzultaci s jednou mou prací. Teď na podzim mám hrozně moc práce, chodíme na pitevnu, do toho ty všechny přednášky a semináře, pak mám hrozně moc dělat v jednotlivých předmětech, a ještě se pomalu začít učit na zkouškové. Asi za dva týdny jsou Vánoce a já vůbec nic nestíhám. To mi připomíná i to, že jsme se už přes týden pořádně neviděli. Chvíli jsme spolu mluvili na chodbě a pár minut jsem byl u něj v kanceláři, ale jinak jsme se neviděli. Nepohádali jsme se, jen já nemám teď moc času. Řekl bych, že mezi námi je to úplně naopak. Trochu mi přijde, jako bych byl zamilovaný puberťák, ale jsem šťastný, takže je mi to jedno. Je mi s Tomem vážně moc dobře a nehodlám to měnit. Jedinou nevýhodou je, že kvůli tomu, že je mým profesorem, musíme dávat pozor, aby nás někdo neviděl. Nestydím se za něj, ale oba bychom z toho měli jen nějaké problémy.

Jen co vrazím do třídy, tak se na mě všichni podívají asi i kvůli tomu, že mi všechny ty knihy vypadnou z rukou. Samozřejmě, že se začne celá skupina smát, jen u Toma vidím trochu litující pohled, ale pousměje se na mě, tak to začnu rychle sbírat a sednu si na volné místo. Hned po hodině sám zůstanu ve třídě, a jakmile jsou všichni pryč, tak dám Tomovi lehký polibek.

„Uvidíme se dneska?“ zeptá se nadšeně a já zakroutím hlavou.

„Promiň, ale musím se učit, za pár dnů mám zkoušku a mám šíleně moc na učení i na práci.“

Vidím, že je z toho smutný, ale když udělám všechny zkoušky hned, tak pak budeme mít na sebe delší dobu čas, a navíc na něco mám jen dva pokusy, tak nechci riskovat to, že bych to na poprvé nedal. Prsty mu vpletu mezi jeho dready a lehce ho líbnu na rty. Pousměju se a řeknu, že musím na další hodinu.

Nakonec nám poslední přednáška odpadla, protože se vyučující nedostal do města kvůli sněhu. Takže jsem pádil na kolej se učit, abych využil toho volného času. Když jsem měl po pár hodinách hlavu jako pátrací balon, tak jsem se rozhodl, že se vypravím do centra, podívat se na nějaký dárek pro Toma. Za chvíli jsou Vánoce a já pro něj nic nemám. Možná mi ani nic nekoupí, ale přece jenom nějaký pátek už spolu jsme, a tak musím alespoň něco malého pro něj vymyslet. Oblíknu se, protože venku pořád padá sníh, a vyrazím. Je sice večer, ale aspoň tam nebude tolik lidí jako odpoledne.

autor: Clarrkys & Disturbed Angel