Na chvíli se mezi námi rozprostřelo ticho. Když jsem se na Georga otočil, díval se na měsíc a zdálo se, že taky na něco vzpomíná. Aniž bych něco řekl, začal mluvit.
Upřímně… teď nebyla zrovna chvíle, kdy bych si chtěl povídat o Billovi. Chvíli bylo ticho, ale pak Geo opět promluvil.
Když jsem se vracel do chatky, zachytil jsem pohyb nedaleko stájí. Chtěl jsem se rozeběhnout tam, kdyby to náhodou byl zloděj, ale když jsem se dostal trochu blíž, poznal jsem v černé postavě Billyho. Zastavil jsem se. Nechci s ním teď mluvit. Raději jsem se vrátil zpět do chatky. Asi půjdu opravdu radši spát, jak mi řekl Geo.
V noci jsem toho moc nenaspal. Pokaždé, když jsem zavřel oči, viděl jsem tu prokletou noc. Tohle si nejspíš nikdy neodpustím, a vůbec bych se nedivil, kdyby mi to neodpustil ani Bill. Vlastně… copak to sám neříkal? Že mi prostě nemůže odpustit?
Anett
Nějak jsem nemohla pořádně usnout. Pořád mi vrtal hlavou Tom s Willem. Pořád mám dojem, že je tu něco v nepořádku. Vím, že mi do toho nic není, ale já chci prostě vědět, jestli je mezi nimi nějaká spojitost. Taky mě napadlo… možná… chci něco zkusit. Další závěry udělám podle toho, jak můj pokus dopadne.
Ráno přišlo rychleji, než jsem čekala. Nakonec jsem přeci jen na pár hodin usnula, ale kupodivu jsem nebyla ani nijak extra unavená. Včera jsem slíbila Clair, místní veterinářce, že jí pomůžu srovnat laboratoř a sál, stejně bych tu neměla nic jiného na práci. A Will má teď taky nějaké zařizování ohledně výbavy na ten jejich výjezd. Docela mě překvapilo, že s nimi jede i Tom. Ale proč ne, že? Je dobrý stopař.
Clair na mě čekala před laboratoří. Byla to už trochu starší žena, ale ne zase moc. Mohlo by jí být tak čtyřicet, to ještě není stáří. Každopádně už se jí mezi světlými vlasy sem tam mihla nějaká ta šedina, ale nebylo to moc vidět. Každopádně, kdo se s ní potkal, musel si ji oblíbit. Měla takový dobrácký výraz a přímo z ní zářila pozitivní energie. Jako by v její přítomnosti mohl člověk zapomenout na všechny starosti a jen se smát. Na první pohled jsem si ji oblíbila.
Teda… úklid laboratoře i sálu nám zabral víc času, než jsem čekala. Ne že by tam byl nepořádek, ale Clair potřebovala překontrolovat a přetřídit všechny záznamy, proto to trvalo dlouho. Pročíst se tou horou a roztřídit všechno na správná místa… jsem ráda, že už to máme za sebou.
Andy na večer naplánoval táborák, když kluci zítra odjíždí. Vlastně ještě ani nezapadlo slunce, když ve velkém ohništi uprostřed tábora vzplál oheň. Byla to zábava, ale nejspíš ne pro každého. Znám Toma a poznám, když se neusmívá upřímně. A Will… nezdálo se, že by se bavil. Co kdybych teď… zkusím to, co mě napadlo?
Zvedla jsem se a šla k Willovi.
Pomalým krokem jsme šli směrem k ohradě. Když nad tím tak přemýšlím, vždycky chodíme nejdřív sem. Je to snad Willovo oblíbené místo? Asi ano. Cestou jsme si povídali, ale upřímně jsem to pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Ne že by mě nezajímalo, o čem Will mluví, jen… chtěla jsem to zkusit.
Došli jsme k ohradě. Slunce zrovna zapadalo, my se dívali na jeho rudou záři mizící za obzorem. Teď nebo nikdy.
autor: Wind
Ááááha…chytrý…oslovit ho jeho pravým jménem a tak zjistit, že Will je vlastně Bill. Vážně jsem doufala, že Toma osloví Bill…tak zase nic…asi si budu muset ještě počkat…
Aaaw božeeee:O Anett je fakt chytrá;D
Oh, ja chci hrozne moc vedet, co na to rekne! Treba mu ani nedojde, ze Anett ho oslovila jeho pravym jmenem, tim ji vlastne potvrdi jeji domnenky. Nebo se zarazi a zepta se ji, odkud zna jeho prave jmeno, coz vyjde nastejno 😀
Hned na tom zacatku jsem si musela zanadavat, byla jsem si tak jista, ze to bude Bill! 😀 Ale tak nevadi, snad priste. Mozna je to tak kvuli Tomovi lepsi, asi jeste potrebuje cas, aby si srovnal myslenky nebo tak. Jsem na nej ale hrda, zatim se drzi dobre.
Uzasny dil, nemuzu se dockat dalsiho :3
Opět to takhle utnout jsem zvědava co se jej opta Anett.
[3]: O to právě šlo… navnadit vás na to, že oslovitelem bude na 100% Bill a ono… ejhle, je to někdo jiný 😉 chtěla jsem to trochu napnout a podle komentářů se mi to snad i trochu povedlo 🙂
A pravda, Tom asi potřebuje ještě trochu času. I když upřímně… pořád nevím, o čem by spolu mohli mluvit a hlavně jak… ale ono se to mezi nimi snad nějak spraví, do konce ještě nějaká ta kapitola zbývá 😉
Áááá..takhle mě napínat, to se dělá? 😀 Já si byla tak jistá, že za Tomem přišel Bill 🙁 A on to byl jenom Geo 😀 Achjo, achjo..zase si budu muset počkat 😀 Ale přiznávám se, že postava Gea se mi líbí 🙂 K němu to tak nějak sedí tady tohle. I ve skutečném životě si dovedu představit, že by tohle dělal 😀 U těch našich dvou primadon teda v žádném případě, ale Georg je pro tohle jako stvořený! 😀 🙂
A přiznávám se, že já být Anett, tak udělám to samé. Taky by mě napadlo Willa oslovit takhle a já jsem vážně zvědavá, jak na to bude Bill reagovat. Já osobně bych to možná ani nezaregistrovala, že mi řekla jinak, ale nevím, těžko se mi soudí, když v té situaci nejsem.
A už chci, aby šli kluci na tu výpravu! Já chci aby byli blízko sebe a třeba aspoň jedno slovo spolu prohodili, i když chápu, že to pro oba musí být těžké a hlavně..o čem by si tak najednou vykládali? K minulosti se určitě ani jeden z nich vracet nechce a zase dělat jako by se nikdy nic nestalo..noo, budou to mít kluci těžké 🙁
A v tomhle díle mi bylo Toma extrémně líto 🙁 Já sama nevím, co bych na jeho místě dělala. Asi bych si zalezla do chatky a brečela a brečela 😀 Já bych nemohla koukat na to, jak se Bill baví s Anett, jak se kamarádí, jak ona u něj přespí, jak spolu chodí na procházky či na vyjížďky. Věřím, že je to pro něj děsně těžké a jsem ráda, že to zatím takhle skvěle zvládá 🙂
Děkuji za další díl!! :))
[6]: Musím přiznat, že vymýšlet rozhovor těch dvou je hrozně těžké. Je tak málo věcí, o kterých se spolu můžou bavit. Líp se umím vžít do Billovi situace, ale vžívat se do obou dvou zároveň je dost složitý. :/ můžu ale prozradit, že už brzy odjedou na výpravu a tam možná nějaké to slovo prohodí 😉
Oh, tak teraz som zvedavá ako Bill zareaguje. Možno je už tak vycvičený a vie sa ovládať, že nezareaguje. A ak zareaguje, tak som zvedavá čo povie Anett, odkiaľ vie jeho meno.