autor: Tina
Cítil Billův horký a vlhký jazyk, jak přejíždí po celé jeho délce, a Tomovi se z pootevřených rtů vydral už dlouho zadržený vzdech. Pocítil, jak jej Bill tahá za kalhoty, aby mu tak dal znamení, a proto se nadzvedl a Bill mu je stáhl až ke kotníkům. Oddálil jeho kolena a lépe se tak k němu dostal. Vložil si ho do úst, jak nejvíce mohl, a sál ho. Tom zabořil ruku do jeho vlasů a slastně vydechl. Trochu zaklonil hlavu a opět přivřel oči. Užíval si Billova horká a vlhká ústa a snažil se nepřirážet, aby jej nezadusil.
Nehodlal však vyvrcholit do jeho úst. Vytáhl si jej za bradu na nohy a zbavil ho veškerého oblečení. Vysadil černovláska na stůl a trochu si jej připravil, než jej nakonec dlouze pomiloval.
Jejich milování bylo žhavé a živočišné. Celým bytem se ozývaly hlasité vzdechy a dlouhé sténání. Měnili jak polohy, tak i místa. Oba byli překvapení, jak umí být ten druhý dravý a vášnivý.
Po úžasném vyvrcholení skončili oba na gauči, uvolnění a uspokojení ležíc sobě navzájem v náručí.
„Miluju tě, Tome,“ vydechl Bill poté, co jej detektiv hladil ve vlasech. Tom se usmál a políbil jej na čelo.
„Já tebe taky, brouku. Ani nevíš, jak strašně moc,“ usmál se Tom a opět ho políbil.
Následující den se odborník probíral Debořiným počítačem, který přinesla její matka Jeniffer. Jmenoval se Matt Way a pracoval pro policii už opravdu dlouho. Počítače jej navíc nesmírně bavily, byl to prostě počítačový maniak.
„Objevils něco?“ zeptal se Max, který za ním přišel, aby se dozvěděl nové informace.
„Slečna si pravidelně mazala historii, zřejmě nechtěla, aby se jí do ní někdo díval, ale bylo to jenom triviální, všechno se dá opět znovu zjistit. Krom obyčejných stránek navštěvovala taky dvě sociální sítě. Zjistil jsem si heslo na obě dvě a přihlásil se na její účty. Procházel jsem historie. Byl to mravenčí práce, protože ta holka si snad psala s každým a byly to dost velké kraviny, ale narazil jsem na jednoho člověka, který si s ní psal. Byl zaregistrovaný pod jménem Robert Vano.“
„Není to ten slavný fotograf?“ zeptal se Max.
„Nejspíš jo,“ přikývl Matt a pokračoval. „Uměl tu holku dobře zpracovat a evidentně na ni zapůsobil, pak už stačilo udat jen místo a sraz schůzky a ona přiběhla jako zatoulaná ovečka,“ vysvětlil Matt.
„Dokázal by ses mu nabourat do profilu?“ zeptal se Max.
„Právě se o to pokouším, ale bude to trochu trvat. Má to všechno zabezpečené, ale neměj obavy, já ty jeho ochrany prolomím a dám vám brzy vědět.“
„Dobře, díky, Matte,“ pousmál se Max.
Vydal se za svým kolegou, sedícím u svého stolu a sdělil mu, co se právě dozvěděl od Matta.
„Pravděpodobně takhle dostal i ostatní, i když si nedokážu představit, jak ty muže přesvědčil, aby se s ním sešli,“ povídal Tom.
„Až se k němu Matt dostane na profil, tak se to dozvíme,“ pověděl Max.
Ráno Bill skutečně pospíchal a potřeboval si s sebou vzít do školy kytaru, kterou měl za skříní. Měl už dávno vyrazit, ale zpozdil se. Proto teď tak kmital. Natáhl se pro kytaru, která byla za skříní, když prsty o něco zavadil. Bylo to na skříni připevněné. Modlil se, aby to nebyl nějaký brouk. Když se mu to podařilo sundat, uviděl malou černou věc a zajímalo jej, co by to mohlo být. Dlouhou chvíli si to prohlížel. Trčely z toho dva drátky a bylo to poměrně malé. Neměl nejmenší tušení, co by to mohlo být, ale teď neměl čas, aby to zjišťoval, musel do školy! Položil tu věc na stůl, popadl svoje věci a zamkl za sebou vchodové dveře.
Bill za doprovod dvou policistů, kteří jej přivezli, dorazil až ke škole. U vchodu do školy postávali další dva policisté a všiml si, že kolem projížděly další policejní hlídky. Bylo to tady opravdu dobře hlídáno. Napsal rychle Tomovi stručnou zprávu, že už dorazil do školy, aby o něj neměl strach, a překročil práh budovy, kde zažil snad největší strach svého života.
Tentokrát se už nebál. Vkročil do budovy s odhodláním a tvrdohlavou statečností. Nenechá se zlomit tak snadno, zvládne to. Bude to taky plus pro Toma, když uvidí, že je Bill silný, nebude se muset tolik starat. Už teď má starostí víc než dost.
Když zahlédl vrátnici, vybavil se mu záblesk školníka bez hlavy a krev, která byla všude. Teď však po ní nebylo ani stopy. Stěny byly opět vymalované a bílá barva pod sebou skrývala hrůzu, která se zde odehrála. Rychle ty vzpomínky zaplašil. Teď na ně nebyl čas, musí být silný a taky bude.
Dorazil do svého kabinetu a cestou se plně obrnil a stal se imunním vůči všem hrůzným vzpomínkám. Soustředil se plně na studenty a vyučování. Cestou potkal pár svých kolegů, kteří jej úspěšně přivítali, stejně tak jako studenti, kterým chyběl. Samozřejmě studenti neznali až tak velké podrobnosti o té vraždě. Nikdo se k tomu nevracel, nikdo to nepřipomínal, to bylo hlavní.
Bill dorazil na první hodinu, kde vyučoval celou třídu velice nadaných studentů. Jen co vstoupil, ozval se jásot a potlesk. Studenti jej opět přivítali zpět ve škole a on se cítil daleko lépe. Na tváři mu pohrával úsměv, a když se mu konečně povedlo třídu uklidnit, řekl pár slov.
„Děkuju vám všem. Jsem opravdu rád, že vás opět vidím, moc jste mi chyběli.“
„To vy nám taky!“ ozvalo se pár lidí a všichni se usmívali.
„To mě velice těší. Ale myslím, že bychom se teď měli dát do práce,“ usmíval se stále. Ozvalo se nesouhlasné bučení, ale to bylo prostě normální. I na tohle byl připravený a i tohle mu chybělo.
***
Theodor čekal u nádraží, kde měl domluvenou schůzku s mladou Erikou Langovou. Brzy by měla přijít. Nádraží není tolik na očích, což znamenalo, že je to ideální místo. Vede od něj cesta směrem k lesu, kam se hodlal s Erikou vypravit. Nikdo tam nebude, tudíž má ideální šanci ji omráčit a odvést si ji k sobě.
Netrpělivě se díval na hodinky a uvažoval, jestli ta malá mrcha přijde, nebo si z něj jenom utahovala. Měla už pět minut zpoždění. Ty dnešní teenageři, asi je moderní chodit pozdě. Pak ji však konečně zahlédl a sám se pro sebe ďábelsky usmál. Show začíná!
Svůj zlověstný úsměv okamžitě změnil na milý a příjemný a klidně s hloupoučkou blonďatou dívenkou koketoval. Krásně se chytala jako muška do pavučinky a on byl ten pavouk, co pouze vyčkával v rohu, až se muška dostatečně zamotá, aby ji poté mohl zabít.
Všechno šlo podle plánu a takhle mu to vyhovovalo. Měl rád, když šlo všechno tak, jak si to důkladně naplánoval. Pomalu jejich procházku směřoval k lesu a dál si s ní nezávazně povídal a působil mile. Mladá Erika z něj evidentně byla nadšená, protože se pořád usmívala. Pomalu šli podél lesa a byli už od nádraží celkem daleko.
Když uznal za vhodné, tak se zastavil a podíval se na ni. Také stála a úsměv mu opětovala. Otočil si ji k sobě zády a paži omotal zepředu kole jejího hrudníku.
„Podívej, je to hezký pohled, že?“ řekl jí. Miloval to, jak byla stále naivní a hloupoučká a neměla ani tušení, co ji čeká.
„Je to hezké,“ usmívala se. Na patnáctiletou dívku vůbec nevypadala. Celkový její zjev odpovídal tak sedmnáctileté, možná i osmnáctileté dívce.
„Bude tě škoda, děvče,“ řekl poté a cítil, jak ztuhla. To už ji však přimáčkl k obličeji kapesník napuštěný omamnou látkou, které se nadýchala a velice rychle byla v bezvědomí.
Vzal ji do náruče. Byla jako hadrová panenka. S kamenným výrazem, který mnohem víc preferoval, než neustálé usmívání, odnesl její tělo do auta. Nikdo jej neviděl a policie už teď začíná pykat za odhalení jeho kříže.
***
„Lidi, myslím, že máme problém,“ pověděl Matt, když přišel za ostatními, kteří seděli u svých stolů a snažili se pracovat. Vzhlédli k němu svými pohledy plnými otazníků.
„Jaký problém?“ zeptal se Tom a mračil se. Problémů už teď s tím vrahem měli víc než dost. Matt položil svůj notebook na Tomův stůl a ostatní přišli blíž.
„Podařilo se mi dostat se na účet toho, kterého hledáme. Je tam zaregistrovaný jako Robert Vano, krom obětí, se kterými si psal, a které už jsou v márnici, si psal ještě s někým,“ zadíval se na ostatní.
„S kým?“ zeptal se Artur, který nahlížel, ale moc toho neviděl.
„S Erikou!“ zděsil se Tom a okamžitě pohlédl na Annu, která úplně zbělala a musela se posadit.
Během chvilky volala své dceři, která měla být teď ve škole, ale telefon jí nezvedala. Všichni pocítili to napětí a viděli na Anně strach. Aby taky ne, vždyť šlo teď o život její jediné dcery.
„Anno, najdeme ji, neboj se. Najdeme ji,“ snažila se ji Irma uklidnit a všichni se dali do práce. Záleželo tady teď skutečně na hodinách, možná i na minutách.
Bill měl právě pauzu na oběd. Dnešní den zatím šel skvěle. Studenti byli klidní a také jej velmi mile přivítali, to ani nečekal. Jen co poobědval ve školní jídelně, kde mimochodem vařili moc dobře, vydal se k sobě do kabinetu. Měl ještě pořád půl hodinky čas. Proto se rozhodl dodělat pár věcí, které už začal, ale ještě se k nim nevrátil. Jeho mysl se upínala k Tomovi a uvažoval, co asi teď dělá. Pokaždé, když si na něj vzpomněl, objevil se mu slabý úsměv na tváři.
Včera to bylo dokonalé. A ta slova, když mu Tom řekl, že ho miluje, pohladilo to tolik po duši.
„Miluju tě, Tome,“ vydechl Bill poté, co jej detektiv hladil ve vlasech. Tom se usmál a políbil jej na čelo.
„Já tebe taky, brouku. Ani nevíš, jak strašně moc,“ usmál se Tom a opět ho políbil.
Pořád se usmíval nad tou představou, když jeho myšlenky přerušilo zvonění jeho mobilního telefonu. Aniž by nad tím příliš uvažoval, prostě hovor přijal. Nepodíval se ani, kdo mu volá.
„Prosím?“
autor: Tina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
No já něco takového najít…žhavím drát a volám Toma 😀 překvapuje mě s jakým klidem to hodil Bill na stůl a odešel pryč…doufám, že mu o tom řekne a doufám, že se nestihne stát něco dřív, protože Bachovi bude určitě vrtat hlavou, proč už nemá s pojení s Billovým bytem..ještě, aby to šel opravit, nebo líp schovat ne? Vrrrr!
Moje obavy se skutečně naplnily a ten bastard dostal Eriku 🙁 Achjo, já prostě nedokážu pochopit, že mu všechno takhle skvěle vychází. Bohužel mám stále pocit, že se ji policistům nepodaří najít. Nevím proč, ale mám z tohoto hodně špatný pocit. Strašně moc doufám, že se mýlím a že konečně bude všemu konec. Pro Annu to musí být teď vážně hrozné, sama nevím, co bych v takové situaci dělala. Nejspíš bych se zhroutila.
Jediné, co mě trošku utěšuje je, že se Billovi povedlo najít štěnici. Snad na ni nezapomene a ukáže ji Tomovi a ten už bude vědět, o co se jedná. Jenom mám strach, kdo teďka Billovi volá 🙁 Bojím se, že by to mohl být i Bach a chce jej nějak vystrašit.
Děkuji za další díl! 🙂
Takže ted ještě volá Billovi?? Nemůžu
se dočkat dalšího dílu!! Mám pocit, že
Eriku nenajdou včas a Bill udělá nějakou
strašnou hloupost… No doufám, že ne.
Doufám že ji zachrání a Billovy se nic nestane.
Nebylo od Billa moc chytre, ze tu vec si nechal doma a nijak to neresil. Myslim, ze ted mu muzou volat jen dva lidi – bud Tom, aby ho upozornil, ze si ma davat pozor a aby se presvedcil, ze je Bill v poradku, nebo Bach, v tomto pripade ale nevim, co Billovi rekne. A nebo to muze byt nekdo z rodiny, ale tim si nejsem moc jista.