autor: Valecita
Tom napsal Billovi svou adresu a Georga vykopnul, jakmile mu Bill napsal, že je pět minut od něj. Tom chtěl se svým dvojčetem čas o samotě, potřeboval dohnat všechny ty roky, kdy byl bez něj.
Georg mu cosi odseknul, ale s tvrdohlavým a nedočkavým Tomem se nedalo dohadovat. A tak odešel, vzal si s sebou zbytek pizzy a laskavě Tomovi připomněl, že musí zítra do práce, jinak mu dá padáka. Tom se rozesmál, protože Georg byl prostě takový, ale i přesto, Tom nebude pokoušet své štěstí a do práce přijde.
Tom pochodoval po kuchyni, popadl krabici s pizzou, kterou schovával speciálně pro svého bratra, lahev coly, dva talíře a ubrousky, a to vše odnesl na stůl v obývacím pokoji. Po sobě a Georgovi už uklidil a jejich krabici vyhodil. Tom nechtěl příliš jíst, protože věděl, že si musí nechat v žaludku nějaké místo, až dorazí Bill, a tak dal většinu jejich pizzy Georgovi, za což mu byl Georg vděčný.
Ozvalo se zaklepání na dveře a Tom se k nim vydal, aby je otevřel. Na tváři se mu objevil úsměv, jakmile se před ním ukázal Bill, veselý a v jednoduchém oblečení: černé džíny, červené tričko, černá mikina a bílé tenisky. „Čau.“
Tom se pouze usmíval a přitáhl si své dvojče do pevného objetí, které nepovolovalo. Stáli tam nějakou dobu na prahu dveří a Tom měl pocit, že se chová trapně směšně. Ale Bill reagoval stejně, držel si Toma blízko u sebe a lehce jej škrábal na zádech.
„Pojď dál,“ zašeptal Tom a Billa pustil, aby mu mohl dát prostor vejít dovnitř.
„Líbí se mi to tady,“ řekl Bill s úsměvem a rozhlížel se, připomínal malé dítě v cukrárně. „Je to tak… uklizené.“ Zul si boty a nechal je u dveří.
Tom se zasmál a zavřel za nimi dveře. „Jsem posedlý udržováním věcí na svém místě,“ řekl a vedl své dvojče do obývacího pokoje.
Bill si rozepnul mikinu a sundal si ji. „Přál bych si, abych to dokázal taky. Po mém příchodu vypadá každá místnost jako po výbuchu,“ řekl se smíchem. Posadil se na gauč a Tom jej následoval. „Máš štěstí, žes to u mě viděl docela hezké. Byl to speciální den.“
Tom se zazubil. Bylo to, jako by jeden druhého znali celý svůj život, jako by vůbec nikdy nebyli rozděleni. Mohli jednoduše vést konverzaci a to vymazalo všechny Tomovy obavy.
„Mám pizzu, jak už jsem ti říkal. Nevěděl jsem, co by sis dal, ale řekl jsem si, že když jsme dvojčata a tak…“ odmlčel se.
„Cokoliv, jen pokud tam není hromada zeleniny,“ řekl Bill a olízl si rty, otevřel krabici ležící na stolku. „Co je to?“
„Extra sýr, salám, žampiony a rajčatová omáčka.“
Bill pochvalně zasténal a nadšeně zatleskal. „To se mi líbí!“ Vzal si kousek pizzy a zeptal se: „Dělal jsi něco, když jsem ti napsal? Omlouvám se, jestli jsem tě v něčem vyrušil,“ a zakousnul se do ní.
Tom se usmíval. „Byl tady Georg, ale vykopnul jsem ho.“
Bill vykulil oči a polkl. „Měl jsi mi to říct! Přišel bych později nebo tak něco.“
„Ale ne. Já budu raději s tebou.“ Tom si nervózně odkašlal. „Trávit čas.“
Bill se ušklíbl a olízl si rty a Tom si byl jistý, že ztratí kontrolu. Bylo by to tak jednoduché, naklonit se a políbit ty měkké rty svého bratra, celého jej ochutnat. Ale s následky by už nebylo tak jednoduché se vyrovnat.
„Ach!“ řekl Bill. „Přinesl jsem film. Nevím, jestli by ses na to chtěl dívat, nebo jestli se ti vůbec bude líbit, ale…“ odmlčel se, očividně byl nervózní, a vytáhl ze své tašky dvd, než ho podal Tomovi.
Tom se pro něj natáhl a podíval se na obal. „Zápisník jedné lásky?“ Zeptal se a pozvedl na své dvojče obočí. „To je holčičí film.“
„Já vím,“ řekl Bill tiše a zrůžověl. „Ale je to jeden z mých oblíbených a já myslel… že možná, bychom mohli, však víš…“
Tom se široce usmál a natáhl se, aby zavřel krabici s pizzou. Vstal a setkal se se zmateným pohledem svého dvojčete. „Tak pojď. Dvd přehrávač mám ve svém pokoji.“
Bill mu poslal úsměv a vyskočil z gauče, aby Toma následoval do jeho pokoje.
Krabice s pizzou ležela otevřená a prázdná na konci postele, a dvojčata ležela přitulená na posteli, přikrytá bílou dekou. Film už byl u konce a Bill popotahoval, prsty si otíral své slzy a vzdychl pokaždé, když některá s postav řekla něco romantického.
Tom, na druhé straně, nebyl filmem tolik dojatý. Rád si myslel, že má srdce drsňáka a že tyto filmy jsou pro něj trochu příliš moc. Vše, co Tom mohl dělat, bylo držet svého bratra a špičkami prstů mu přejíždět po zádech, jak se jej snažil ukonejšit.
„Tohle je tak smutné,“ podotkl Bill napjatým hlasem.
Tom zabroukal a přikývl, předstíral, že si myslí to samé. Pravda byla, že si myslel, že je ten film až příliš kýčovitý, ale nechystal se o tom cokoliv říct.
Bill k Tomovi vzhlédl a zamračil se. „Tobě se to nelíbí.“ Potřásl hlavou a natáhl se pro ovladač, ale Tom jej rychle popadl za ruku.
„To je v pohodě, můžeme se na to dívat,“ řekl Tom, nestaral se o to, aby skryl skutečnost, že se nudí. Doufal, že to jeho bratr pochopí.
Bill si olíznul rty a přikývl, uvelebil se Tomovi na hrudi a jeho tvář ležela na měkké látce Tomova trička.
Tom opravdu doufal, že Bill neslyší jeho silně bušící srdce. Bylo jen otázkou času, než Tom vybouchne a poddá se tomu, ale Tom by udělal cokoliv, aby sám sebe zastavil. Nechtěl žádnou trapnou situaci. Musel něco říct, jinak by mu snad srdce vylítlo z hrudi.
„Nemůžu uvěřit, že jsem o tohle přicházel,“ zašeptal Tom, aniž by věděl, jestli ho Bill vůbec slyší.
Bill pozvedl hlavu, nosem narazil do Tomovy brady a sladce se usmál, oči měl stále ještě trochu vlhké od slz. „Já vím. Lituju toho, že jsem nevěděl, že tam někde jsi. Nebyl jsi tak daleko, ale stále mimo dosah,“ zašeptal nazpět. „Už si na to začínám zvykat.“
Tom přikývl, věděl, o čem jeho dvojče mluví. „Omlouvám se, že jsem se zničehonic tak vynořil.“
Bill svým nosem Toma hravě šťouchl do brady. „Nic takového neříkej.“
„Já prostě nemůžu uvěřit, že to byl Georg, kdo si všiml, že jsi mé dvojče,“ řekl Tom a zasmál se. „Na tohle mě nikdy nenechá zapomenout.“
Bill se zamračil. „Říkal jsi, že je to dobrý kluk,“poukázal očividně zmatený.
„Jednou v obchodě byla jedna holka, která si chtěla koupit kytaru, a jakmile ji měla, začali jsme si povídat o hudbě a tak,“ začal Tom. „Georg byl vzadu, hledal nějaké příslušenství a zakřičel, že potřebuje pomoc.“
Bill se rozesmál, film hrající v pozadí byl zapomenut. „Takže je zlý, protože vás přerušil?“
„Ne, je zlý, protože na mě zavolal zlato,“ řekl Tom a pozvedl přitom obočí.
Tentokrát se Bill rozesmál nahlas a omotal paži kolem Tomova pasu.
Tom si všiml, že Bill neznal osobní prostor, ale Tom s tím byl naprosto v pohodě. Ačkoliv si nemohl pomoct a přemýšlel, jestli to je součástí jeho osobnosti, anebo jen způsob, jak se chová s Tomem. Tom doufal v to druhé.
„A nejen to,“ začal Tom. „Řekl, abych dostal svůj malý, sexy zadek zpátky k němu.“
To jen způsobilo, že se Bill rozesmál ještě víc a Tomovi to přišlo absolutně nakažlivé a rozesmál se taky. Tom cítil, jak jej to zahřálo u srdce; zjistil, že dělání Billa šťastným je jedna z věcí, kterou miluje ze všeho nejvíce, dokonce i když s tím zrovna začal. Tom to chtěl dělat už navždy.
„To je legrační,“ řekl Bill, jakmile se přestal smát.
„Jo, no. Teď už ano. Tenkrát nebylo, byla to kočka. A já neměl holku od chvíle, co jsem přijel do Německa. Doufal jsem!“
Bill chvíli neřekl nic a pak si odkašlal. „Je tady něco, co bych ti měl říct. Hádám. Totiž, jsi moje dvojče, měl bys vědět všechno,“ blábolil.
Tom se zamračil a pohladil bratra po zádech, vycítil jeho nervozitu. „Co je to?“
Bill si nervózně olízl rty a přitiskl se ke svému bratrovi. Zhluboka se nadechl. „Já, ehm… já jsem gay.“
Oba mladíci na chvíli ztichli, a pak se najednou Tom zasmál. Bill se zamračil.
„Co je tady legračního?“ Zeptal se Bill a vzhlédl.
„Nic, nic,“ smál se Tom. Nemohl svému dvojčeti vysvětlit, jakou úlevu po Billově přiznání cítil. Tom neznal Billovy sexuální preference, ačkoliv si myslel, že to bylo docela zřejmé, ale nyní, když to věděl s jistotou, mohl být Tom jen potěšený. A doufající. „Já jen, že jsem to tak trochu předpokládal,“ řekl, nechtěl říct celou pravdu.
Bill si odfrkl a odsunul se z bratrova objetí, než překřížil paže. „To ty vlasy?“
Tom se musel kousnout do rtu, aby zabránil dalšímu smíchu. „Nejsou to vlasy, Bille. Já prostě… Já nevím. Mám na tyhle věci tak trochu radar.“
Bill pozvedl obočí. „Jo?“
„No…“ začal Tom nervózně. „Doma jsem několik gayů znal. Kromě toho,“ řekl a přitáhl si Billa zpátky do objetí. „Myslím, že je to okay. Když přijde na lásku, na pohlaví nezáleží.“
Bill se usmál. „Otřepané.“
„No, ale je to pravda!“ Bránil se Tom. „Já se o to stejně nikdy nestaral.“
Mladší dvojče pozvedlo obočí a pohlédlo na Toma. „Co tím myslíš?“
„Já, ehm… Totiž, nemyslím si, že je to důležité. Už se mi dřív líbili muži.“
Bill se kousl do spodního rtu a Tom mohl v jeho očích zahlédnout podivnou jiskru. „Opravdu?“ Zeptal se vzrušeně.
„Jo. Ve škole jsem hodně chodil na párty. Dělal jsem věci s klukama i holkama. Nemyslím, že je to nějaká velká věc, opravdu,“ přiznal Tom. Nebylo to tak, že by se za to styděl, právě naopak. Bylo to něco, co každý věděl, dokonce i jeho adoptivní rodiče.
Bill si pomalu olízl rty a Tomovi se přetočil žaludek. Uvažoval, jestli to Bill dělal schválně, nebo to bylo jen bezděčné škádlení. Jeho tvář byla tak blízko té jeho, že Tom cítil jeho horký dech na svých rtech a bylo potřeba veškeré jeho silné vůle, aby právě teď a tady své dvojče nepolíbil. Přišlo mu to téměř nemožné a vyloženě obtížné. Bill byl ten druh člověka, který vás vtáhl, a Tom toho byl nejen svědkem, ale také obětí Billova šarmu, dokonce ještě dříve, než spolu promluvili.
Tom si pamatoval ta rána, kdy Billa pozoroval, jak se pohybuje po kavárně a nabírá si cukr a různá dochucovadla. Všechny ty ladné pohyby a jeho jemné vykračování, to vše Toma od první chvíle hypnotizovalo.
A nyní byl tady, díval se do bratrových očí a snažil se na něj neskočit a nevylíbat z něj duši. Film byl dávno zapomenut, ale žádnému z dvojčat to zjevně nevadilo.
Celý svět byl přímo tam, v očích toho druhého.
autor: Valecita
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Ty jsou tak zlatý jen jsem zvědavá kdy po sobě skočí.
Pobozkat, pobozkat, pobozkat… 😉
Tak tohle schyluje jen k jednomu a to je polibek. Děkuju za další díl a překlad.