The 1st of May 2/2

číst celé: http://bit.ly/1ari9co

statistika: http://bit.ly/1ari9co+

„Co je s tebou, Bille, uvolni se,“ zamručel mu Fabian do ucha, když leželi v posteli pár minut po Billově příchodu, a on hodně rychle zbavoval oblečení sebe i Billa. Pak už po paměti zašmátral v zásuvce, kde skladoval kondomy a lubrikant.

„Promiň, jsem jen trochu unavený,“ zalhal a nadzvedl zadek, aby mu mohl Fabian stáhnout boxerky. Po chvilce do něj pomalu vnikl a Bill usykl. Byl toho názoru, že Fabian by měl věnovat alespoň chvilku nějaké přípravě, ale nechal to být. Vždyť si za chvíli zvykne.

„A co jsi dělal?“ zeptal se po prvním přírazu. Bill byl ztuhlý a trochu křečovitý, jemu to ale nepřekáželo. Proč by taky bral ohled, když Bill nikdy nic neřekne.

„No, Andreas mě znovu vytáhl ven, dokonce jsem trochu pil,“ zachichotal se a přitáhl si jej pro polibek.

„Jo?“ zarazil se Fabian, jelikož věděl, jaký je Billův názor na alkohol, „a s kým jsi pil? Pochybuju, že s tou Andreasovou divnou bandou,“ řekl trochu ostřeji a prudce přirazil. Bill vytřeštil oči a málem vyjekl, tohle už bolelo víc.

„N-no…“ zamumlal.

„No?“ sykl Fabian ostře.

„Sophie přivedla bratra Toma, on mě ukecal,“ řekl Bill rychle a snažil se trochu odtáhnout, protože Fabianovy přírazy už opravdu bolely. Dosáhl tím ale jen toho, že starší kluk obtočil prsty kolem jeho krku.

„Sophiin brácha?! A co jste spolu dělali? Předpokládám, že tě balil na tu jeho motorku, jo, to on umí,“ zavrčel tónem, při kterém se Bill neodvážil ani jen pomyslet na lhaní a všechno mu vyklopil, včetně toho, co mu Tom říkal o něm.

Ve Fabianově tváři se vystřídalo několik výrazů. Pak zničehonic vlepil Billovi silnou facku. Ten si vzpomněl na Tomovy něžné doteky. Co by teď za ně dal. Místo toho mu přilítla další facka. A pak ještě jedna, u které si prokousl ret.

„Nech toho,“ kníkl a snažil se vysvobodit spod jeho těla, Fabian byl ale silnější. Přitlačil palec na jeho hrdlo a omezil mu tím přísun vzduchu. Bill na něj vyděšeně koukl, ale nedostal ze sebe ani slovo.

„Lžeš mi,“ sykl Fabian. „Je mi jasné, co jsi mohl dělat s takovým debilem o samotě. Něco málo jsem už o něm slyšel, vojede všechno, co má dvě nohy a ptáka. Tak řekni, jak ti to dělal, co?!“ křikl a začal prudce přirážet to Billova těla. „Já ti ukážu, lhát mi do očí, ty malá děvko!“

„Přestaň!“ vyjekl mladší chlapec a snažil se mu vykroutit ze sevření, na to ale Fabian jen zesílil sevření na jeho hrdle a Bill zalapal po dechu. Dostal neskutečný strach. Co když mu doopravdy ublíží?

Po několika nekonečně dlouhých minutách Fabian přestal a prudce od sebe Billa odstrčil. Chlapec se zaječením upadl na podlahu a uhodil hlavou o noční stolek. Zoufale se rozvzlykal, bál se, že tohle je jen začátek.

„Prosím, nech mě už,“ vzlykal a koukl nad sebe, kde se objevil Fabianův obličej.

„Vypadni,“ sykl jen, pak si zalezl pod peřinu a Bill jej už nezajímal. Chlapec vstal tak rychle, jak mu ostrá bolest dovolovala, posbíral si své oblečení a za bolestného usykávání vyšel na chodbu. Až tam se oblékl a vyběhl před dům. Mezitím se silně rozpršelo, a než doběhl k zastávce, pod kterou se mohl schovat, byl úplně promočený. Nevěděl, co dělat. Bylo mu jasné, že domů v tomhle dešti nedojde, bylo to příliš daleko. Nakonec se rozhodl zavolat si taxík. V tomhle městě jezdil jen jediný, patřil dvěma bratrům, kteří si střídali denní a noční směnu, i když velké peníze z toho nešly, proto nepracovali jen v rámci tohohle města. Bill doufal, že nebude muset dlouho čekat, třásl se zimou.

A taky že ne. Taxík přijel do deseti minut. Bill rychle nasedl a nadiktoval adresu, než se znovu rozbrečel. Starší muž za volantem se překvapeně obrátil. Znal Billa od vidění a několikrát si i pokecali, když jej vezl.

„Hele kluku, jsi v pořádku?“ zeptal se zaskočeně, neušla mu ani jeho kulhavá chůze, když šel k autu. Bill se zmohl jen na trhané přikývnutí a snažil se přestat plakat. Muž se už radši nevyptával a auto se rozjelo. Když zastavil před domem, Bill s hrůzou zjistil, že nemá peníze.

„Copak? Nejsou peníze?“ zeptal se taxikář, snadno mu to vyčetl z tváře.

„J-já.. já p-půjdu dovnitř a… a přinesu je,“ koktal Bill, znovu jej přemáhal pláč.

„Ne, nech to, vidím, že jsi měl těžkou noc a byl to jen kousek, běž domů,“ řekl muž a mírně se pousmál.

„Děkuju,“ špitl chlapec a rozběhl se dovnitř. Potichu došel do svého pokoje, zdálo se, že Andreas ještě není doma. U dveří se svlékl, mokré a špinavé oblečení nechal na podlaze a nahý vlezl pod peřinu, bolelo jej celé tělo. Když koukl na mobil, zjistil, že je téměř půl jedné ráno a má dvanáct zmeškaných hovorů od Andrease. Trhaně se nadechl a zavolal zpátky.

„Bille? Bille, kde jsi?“ ozval se po prvním zazvonění mírně hysterický hlas jeho bratra.

„Doma, přijeď, prosím,“ vzlykl černovlásek, už to nemohl udržet.

„Jo… jo, dobře, hned jsem tam,“ řekl Andy a zavěsil. Na nic se nevyptával, hlas jeho bratra jej přiměl konat rychle.

***

Netrvalo ani dvacet minut, než se dveře Billova pokoje pomalu otevřely a místnost zalilo světlo. Chlapec rychle schoval hlavu pod peřinu, světlo bylo strašně nepříjemné.

„Promiň,“ šeptl Andy, místo stropního světla zapnul lampu na nočním stolku a posadil se na okraj jeho postele. Lampa vydávala dostatečně silné, ale o poznání jemnější světlo. Bill vystrčil hlavu. Obličej měl špinavý od roztečeného líčení a prokousnutý ret mu ošklivě natekl.

„Proboha, Bille,“ vydechl Andy, vytáhl ze šuplíku kapesník a šel jej namočit do studené vody, pak ho přiložil na oteklý ret.

„Co se stalo?“ zeptal se. Bill se ale nezmohl na slovo. Jen tiše ležel a ztěžka zadržoval vzlyky.

„Tak jo, pojď do koupelny, jsi určitě celý promrzlý a musíš si umýt obličej,“ řekl Andy a chtěl Billovi odhrnout peřinu, on si ji ale pevně držel až pod bradou. „Bille, nehraj mi tady divadlo, stejně víš, že jsem silnější,“ řekl Andy a Bill se pomalu posadil. Peřinu si ale pořád držel a Andy podle oblečení pohozeného na podlaze usoudil, že bude nejspíš nahý. Otevřel tedy skříň a vytáhl Billův černý saténový župan.

„Dík,“ špitl chlapec a pomalu se do něj nasoukal. Pak vstal a nejistým krokem následoval bratra do koupelny. Sedl si na zavřený záchod a usykl. Andymu tenhle zvuk neunikl a prohlédl si brášku od hlavy k patám. Něco se stalo. Klekl si před něj na malý koberec a podíval se mu do smutných očí.

„Tak Bille. Co se stalo? Ublížil ti?“ vyptával se.

„Jo. Ale… neptej se. Na nic se mě neptej, Andy, a nic mi nevyčítej,“ špitl Bill a po tvářích se mu znovu rozkutálely slzy. Andreas brášku pevně obejmul.

„Ne, nic ti nebudu vyčítat. Ale jen pod podmínkou, že se na něj vykašleš. Nemůžeš se nechat takhle ponižovat,“ řekl a pohladil jej po rameni. Bill horlivě přikývl, nechtěl Fabiana už ani vidět.

„Opravdu, bráško. Nikdo ti nestojí za to, aby sis zničil líčení. Pojď, umyjeme to,“ pousmál se a namočil do teplé vody kapesník, kterým mu začal pomalu otírat tváře.

„Ne, ne, odličovačem,“ Bill se odtáhl, voda to jen zhorší. Andy se zašklebil a podal mu zelenou lahvičku a několik odličovacích vatových tampónů. Tohle by nezvládl.

Když měl Bill po několika minutách obličej znovu čistý, pomalu vstal. Župan mu sklouzl na ramena a Andy si všiml zarudlých fleků na jeho hrdle. Nic ale neřekl.

„Tak… já se ještě umyju,“ řekl po chvilce ticha Bill.

„Půjdeš pak spát, nebo mám na tebe počkat v tvém pokoji?“ zeptal se Andy.

„Jo, buď dnes u mě, prosím,“ odpověděl tiše Bill a pokusil se o chabý úsměv. Blonďák jen kývl a opustil koupelnu.

Asi o půlhodiny později přišel Bill do pokoje zabalený v oranžovém ručníku. Vytáhl ze šuplíku čisté boxerky a oblékl si je. Jen v nich si zalezl pod peřinu k Andymu.

„Je ti líp?“ přerušil Andy tíživé ticho.

„Ani ne, ale bolí to míň,“ zamumlal černovlásek a vyhledal Andyho ochrannou náruč. Blonďák jej pohladil po zádech a znasl lampu.

„Víš, kdy jsme takhle leželi naposled?“ zamumlal, nechtěl otevírat staré rány, ale nějak mu to vyklouzlo.

„Jo, já vím,“ řekl trpce Bill. Bylo to tehdy, když jej Fabian opravdu zbil. Kdo ví proč. Pak už nepadlo ani slovo a oba chlapci se pomalu odebrali do říše snů.

„Bille, povedlo se mi od táty vyžebrat klíče od chaty, o víkendu jedeme!“ vpadl nadšený Andy k bratrovi do pokoje. Bill si skousl ret, značně znervózněl. O událostech onoho pátku se už nemluvilo. Pokládalo se to za uzavřenou kapitolu, nejistota ale zůstala. Fabian se několikrát pokoušel Billovi dovolat, ten to ale odmítal zvednout.

„Já nevím,“ zamumlal, i když – čeho se mohl obávat? Fabian se tam určitě neobjeví, a kdyby náhodou, Andy s ním udělá krátký proces.

„Bille, poslyš,“ začal Andy a sedl si vedle něj. „Já vím, že se ti staly ošklivé věci, ale tady se ti nic nestane. Jo a půjde i Tom,“ podotkl a sledoval, jak Billovy oči ožily.

„Opravdu?“ pokoušel se, aby to znělo lhostejně, ale nemohl skrývat radost. S Tomem zůstali v kontaktu, psali si každý den a celkem si rozuměli. Ovšem ani jednou se odtehdy neviděli. Potom, co po něm tak rychle vyjel, měl Bill trochu strach. Ale nemůže se přece bát věčně.

„Tak jo, půjdu,“ usmál se.

Nakonec uznal, že je to dobrý nápad. Alespoň se trochu odreaguje a na chatě je to přece jen lepší než někde venku. A jezdil tam rád, kolem chaty bylo hezky.

*

„Jo a Sophi mi řekla něco, co tě bude zajímat,“ řekl Andy tajemně, když nanosili tašky s jídlem, oblečením a nepostrádatelným alkoholem do auta.

„Co?“ zeptal se nezaujatě Bill, i když uvnitř hořel touhou, aby mu to Andy rychle řekl. Tajně doufal, že to bude o Tomovi.

„Nooo,“ natahoval to Andy a když ho Bill praštil do ramene, rozesmál se.

„Tak jo, já ti to řeknu, ať mě tady nezmlátíš,“ zazubil se. „Říkala, že Tom o tobě mluvil. Líbil ses mu a netvař se, že je ti to jedno, vidím ti do hlavy, nezapomínej,“ dořekl a sledoval, jak se Billovy oči rozzářily.

„To je skvělé,“ špitl a celý zrudl.

„Jo. Takže… tady,“ podal mu malý klíček a spiklenecky na něj mrknul. Byl to klíč od jednoho z pokojů.

„Andy… vždyť ho ani neznám, moc toho o něm nevím,“ ošil se Bill.

„O Fabianovi jsi taky nevěděl, že je to násilnický kretén,“ vytasil Andy tu nejsilnější zbraň. Bill musel chtě-nechtě souhlasit a taky přiznat, že když myslí na Toma, má pocit, jako by mu v bříšku poletovaly stovky malých motýlů.

„Dobře. Teď půjdeme ještě pro Stefa, ten vezme i repráky, a pro Lindu, Sophie s Tomem přijedou na motorce,“ změnil Andy téma a nastartoval auto. Billa na jazyku svědila otázka, co se stalo tehdy se Sophií a co jí na to pak řekl Tom, ale nezeptal se.

*

„Tak jo, bando, zabrat pokoje, pak se jde jíst, pít a všechno,“ zavelel Andy, chytnul Sophii za ruku a spolu vyběhli po schodech do pokoje s nejlepší postelí. Mírně zhulený Stef měl trochu potíže s tím vyjít po schodech, rozesmátá Linda mu ale pomohla. Bill s Tomem právě přinesli do obýváku repráky, a když viděli, že dole už nikdo není, pomalu se vydali nahoru zjistit, co pro ně zbylo.

„Támhle vzadu je ještě jeden volný pokoj,“ ukázal Andy na konec chodby. Byl to taky jediný pokoj, který se dal zamknout, respektive od kterého se ještě neztratil klíč. Jedny dveře už byly zavřeny, ostatní to radši ani neřešili a šli dolů, nepotřebovali to slyšet.

*

O hodinu později se zábava celkem slušně rozjela. Na stole byly otevřeny různé flašky s pitím, ať si každý dá to, na co má zrovna chuť. Billovi nejvíc chutnala třešňová vodka, kterou pil s kofolou, vyzkoušel ale od všeho trochu. Stef kromě repráků, ze kterých teď hrála naplno taneční hudba, přinesl i stroj, který dělal na zdech barevná světla, takže se cítili jako na diskotéce. Bill tančil po celé místnosti, vůbec nevěděl jak, nechal se jen unášet rytmem. Když začala hrát jeho oblíbená písnička, začal si dokonce zpívat a rozdával kolem sebe tak široké úsměvy, že by se za ně nemusel stydět ani Jeff the killer. Když začal refrén, vyskočil na nízký stolek a začal se kroutit do rytmu.

„So raise your glass if you are wrong

In all the right ways

All my underdogs

We will never be, never be

Anything, but loud

And nitty-gritty, dirty, little freaks

Won’t you come on and come on

And raise your glass

Just come on and come on

And raise your glass“ zpíval hlasitě a málem ze stolku spadl. Tom jej chytnul jako malé dítě a Bill si omotal nohy kolem jeho pasu.

„Oh shit, my glass is empty, that sucks,“ zasmál se černovlásek a položil hlavu na Tomovo rameno.

„Myslím, že to je jen dobře,“ usmál se Tom, „už máš dost, odnesu tě do postele,“ řekl, pomalu došel ke schodům a opatrně začal stoupat nahoru.

„Tome, ty to na mě zkoušíš, chceš mě přetáhnout, že je to tak?“ smál se chlapec, když přistál na posteli a pořád se pevně držel Toma.

„Nech toho, Bille, jsi opilý,“ usmál se Tom, nakonec si ale musel lehnout vedle něj, protože Bill jej neplánoval pustit.

„Tome, chci tě. Líbíš se mi a jsi mnohem lepší než Fabian,“ řekl Bill, hlas mu trochu přeskakoval.

„Jsi opilý, Bille. Ráno by sis na nic nepamatoval, a pak bys mě obviňoval, že jsem tě zneužil,“ odpověděl dredař.

„Ne, Tome, nejsem až tak opilý, abych si nic nepamatoval,“ řekl Bill vážně a podepřel se lokty. „Jen vím, že když ne teď, tak nikdy. Nejsem ten typ, co snadno naváže vztah. Noták, Tome,“ šeptl a hluboce jej políbil. Překulil se na něj a usadil se na jeho rozkroku. Uslyšel tiché zalapání po dechu. Usmál se a zakmital boky.

„Bille…“ vydechl Tom a převzal iniciativu.

„Jen buď opatrný,“ řekl tiše černovlásek, když ležel znovu pod ním a úplně se oddal jeho dotekům.

Bylo to něco zcela jiného, než co kdy zažil s Fabianem. Najednou nechápal, jak sebou mohl nechat tak zametat. Když zjistil, jak krásné a láskyplné to může být. Když vyhnal z hlavy všechny špatné myšlenky a jediné, co vnímal, byly něžné doteky a horké polibky. Když zůstalo jen přání, aby ta chvíle trvala věčně.

autor: Dark Princess