The Secret of Collegian 13.

číst celé: http://bit.ly/186eAJv

statistika: http://bit.ly/186eAJv+

Bill

Koukám celkem s vykulenýma očima. Jsem překvapený. Proč mi Tom, neřekl, že budeme mít ústní zkoušku, že budeme psát nebo že bude zkoušet. Zakroutím prudce hlavou. Ne, já to zvládnu i bez něj. Nebude mi muset nadržovat. Rychle se podepíšu, a hned si opíšu prvních deset otázek. Hned první dvě vím. Další je napsat alespoň dva laterální svaly musculi abdominis, to je jednoduché, vzpomněl jsem si dokonce na tři: musculus obliquus externus abdominis, musculus obliquus internus abdominis a musculus transversus abdominis.

Zatím si dost věřím, a jsem rád, protože bych rád Tomovi dokázal, že nejsem žádný blbec. U některých dalších otázek buď vím, nebo to nevím úplně, jako asi u 28. otázky si lámu hlavu nad tím, jaké je rozdělení svalů kyčelního kloubu. Vím, že jsou přední a zadní a že zadní tam je musculi gluten, ale na ten přední si prostě nemůžu vzpomenout. Nebo názvy zubů, to je zrovna jednoduché. Nemyslím rozdělení na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky. To musí vědět, snad každý, ale abych to měl správně, musím napsat: incisivi, canini, premolares a molares.

Na druhou stranu jsou tady taky otázky, u kterých si ani neškrknu. Mezi ně patří: na jaké větve se dělí arcus aortae nebo části intestinum tenue . Je mi to dost trapné, ale bohužel jsem si ani nevzpomněl na všechny části penisu, jen na dvě, a to na corpus penis a glans penis. Tak celkově si nejsem moc jistý, jak jsem dopadl, ale musím říct, že na to, že jsme o tom nic nevěděli, tak jsem toho napsal dost. Musím se taky přiznat, že jsem si mnohem jistější než na zápočtu. Tak jsem se to pak snažil trochu doučit. Hlavně proto, že jsem si myslel, že Toma mít nebudeme a já to na ukončení anatomie II. nebo k jakémukoli dalšímu studiu budu potřebovat. Asi jsem tomu nedal, kolik bych měl, ale aspoň jsem měl snahu.

Ten test zabere skoro celou přednášku, zbývá asi 15 minut, ale Tom nás pustí dřív. Rychle si sbalím věci, kývnu na Toma, usměju se na něj a utíkám ven, když nás pustil dřív, tak možná stihnu i jít na oběd. Celý den jsem musel myslet na ten test, jak asi dopadnu. Nevím, jestli nám to Tom dá už zítra na cvičení, ale mohl by, jsem na to docela zvědavý. Odpoledne mě Tom zastaví na chodbě, když jdeme z nějakého cvičení. Jen mu řeknu, že dneska se musím na něco podívat. Máme tento týden psát asi dva další testy, tak to chci napsat dobře. Rozloučíme se normálně, protože je všude plno lidí, ale usměju se na něj, jak nejvíc můžu.

Musím se přiznat, že když jsem s Tomem od neděle nebyl, tak se mi hrozně stýská a hrozně se na něj těším. Další den, když čekáme na Toma v semináři, tak už jsem nedočkavý, jek můj test dopadl, ale taky hlavně, jak bude zrovna dneska Tom vypadat. Jakmile vejde dovnitř, tak se musím usmívat jako měsíček na hnoji.

Tom

Vím, že ten test byl docela podraz, ale já jsem se to, že budou muset všichni studenti mít ústní zkoušku, dozvěděl až dneska ráno. Takže by se měli trochu připravovat na různá překvapení, proto jsem na ně vytáhl tento test. Nemusel jsem si ho nijak připravovat, měl jsem ho uložený na flashce ještě z minulého roku od jiných studentů, vlastně mě to, že jim ho dám, napadlo, až jsem vešel do posluchárny.

Když Bill pospíchal domů, byl jsem trochu zklamaný, docela jsem doufal, že by se mohl aspoň na pár minut stavit u mě v kanceláři, abychom si ‚popovídali‘, ale co se dá dělat. Aspoň jsem volné odpoledne strávil opravováním těch jejich testů. Zjistil jsem, že bylo dobře, že jsem jim to napařil, protože většina studentů si skoro nic nepamatuje, napsali z těch 50 otázek třeba jen 10 nebo 15. To chtějí být sakra doktoři? Naštěstí Bill nepatří mezi ně, měl jsem trochu strach, že se mu to moc nepovede, ale překvapil mě. Patří k té troše studentů, kteří to vůbec napsali na víc než 75%, abych to mohl hodnotit. Samozřejmě, že jsem řekl, že jim známky nebudu dávat, ale udělal jsem si černé puntíky u těch, co to měli výjimečně dobře, a červené u těch, co to hodně posrali. Na dnešním cvičení se ale uvidím jen s jednou pětinou všech studentů, kde těch extrémních nedostatků zase tolik nebylo, ale i přesto jsem se rozhodl, že si jich zkusím pár vyzkoušet ústně. Jsou takoví experti, kteří dokážou všechno opsat, kam se hrabou ručně psané taháky za mých časů, teď si všichni paří s taháčkama na mobilu. Věřím, že Bill k nim nepatří, ale nějaká část ve mně mi říká, že bych ho mohl taky trochu potrápit zkoušením – přece aby to nevypadalo podezřele, aby si ostatní nemysleli, že mu nadržuju.

Přiběhnu ráno na cvičení s ne moc dobrou náladou, ani nevím proč, ale jsem prostě takový rozmrzelý ze všeho. Bylo mi smutno, na Billův test jsem čuměl asi hodinu a přemýšlel, kde ho držel, jak na něj psal… asi mi hrabalo, ale bylo mi fakt nějak divně nostalgicky.

Když vejdu do třídy, nedívám se na studenty, až když se posadím, tak teprve zvednu oči a jako první uvidím tebe sedět vpředu se širokým úsměvem. Donutí mě to se usmát taky. Potom se ale zaměřím na ostatní a pokusím se trochu se zamračit.

„Co byste chtěli slyšet? Testy jsem opravil a mám na to jen jedno slovo… k-a-t-a-s-t-r-o-f-a! Skoro všichni studenti napsali test asi jen na 20%, bylo pár výjimečných jedinců, kterým se vůbec podařilo překonat hranici 75%, aby mohli jako známku dostat za 3. Z této skupiny, kde je vás 25 studentů, jestli se nepletu, to byli jen Brückner, Kaulitz a Schafer.“ Kouknu na tebe a pousměju se. Snažím se ale nevypadat moc podezřele, takže se zase zadívám jinam. „Proto jsem se rozhodl dneska pár z vás ústně vyzkoušet, protože věřím, že to, co jste na testu nevěděli, jste se určitě na dnešek doučili. Takže první může jít… třeba… Müller Jozef.“

Pohodlněji se opřu a čekám, až se ten hoperský frajírek dopraví sem dopředu. Když se ho zeptám na první otázku, kterou samozřejmě neví, a sdělí mi, že se ani nemusím snažit, že nic vědět nebude, trochu se naštvu a se zvýšeným hlasem ho pošlu zpátky. Udělám si u něho další červený puntík… doufám, že ten frajer ví, že s takovým přístupem z něj diplomovaný doktor asi nebude. Vyzkouším takovým způsobem asi 5 dalších lidí, většinou se jich ptám na to, co v testu neměli, samozřejmě to většina z nich neví ani teď. Asi po půlhodině mě to fakt nebaví, tak se rozhodnu si nějak spravit náladu…

„Kaulitz?“ Musím se usmát, když řeknu tvoje jméno, a ty na mě zděšeně vykulíš oči. Když po chvilce přijdeš vedle mě, otočím se na tebe v křesle, jednu ruku dám ležérně do kapsy a v druhé držím tvůj test.

„Takže… zkuste mi říct něco o medulla osium,“ pousměju se, když se mi podaří vzpomenout na něco, co v tomto testu nebylo, ale moc dobře si pamatuju, že to bylo v zápočtovém testu, který psal u mě v kanceláři.

„No, ehm… takže… Medulla osium je kostní dřeň. Je to krvetvorná tkáň v dutině dlouhých kostí… třeba jako kost stehenní -…“ zastavím tě.

„Kost stehenní je latinsky?“ Pozvednu obočí.

„Os… os… femur!“

„Jenom femur… dobře, můžete pokračovat,“ pousměju se spokojeně.

„No, takže… kostní dřeň se dělí na červenou, žlutou a šedou. To je medulla osium rubra, flava a grisea. Ta medulla osium rubra má -…“ Zastavím tě znovu.

„Dobře, to stačí, chtěl jsem jenom opravdu jednoduché základní údaje. Takhle byste to měli všichni vědět, i přes to, že je po prázdninách,“ kouknu pohledem na všechny studenty, potom se zase vrátím k tobě. Pousměju se, když si tě prohlídnu, potom se podívám na tvůj test. „V testu máte většinu otázek dobře, ale i tak tady jsou nějaké nedostatky. Zrovna vidím, že penis vám dělá problémy,“ uculím se trochu, ale snažím se ne tak, aby to vypadalo, že se ti směju. I mezi studenty se ozve trochu tichý smích. Zvednu pak hlavu a zadívám se na tebe. „Takže jaké jsou části penisu?“ Vidím, jak zčervenáš, je to roztomilé.

„Uh… corpus penis?“ řekneš tiše, snad se nestydíš za nádobíčko mezi nohama?

„Začněte od začátku… nejdřív je asi nějaký kořen, ne?“ Pousměju se.

„Jo, ano! To je radix penis, potom corpus penis -…“ Musím tě znovu zastavit.

„Zase přeskakujete. Po kořenu jsou ještě nějaká párová ramena přece,“ zadívám se ti na boky a na to, co se ukrývá někde v místě pod tvým zipem. Nutí mě se to usmívat, a když nějakou dobu neodpovídáš, zvednu oči na tvůj obličej. Jsi červený jako rajčátko, trochu s sebou šiješ, no jsi ale parádně roztomilý…

„Dobře, tak to necháme… zkuste mi říct topořivá tělesa penisu.“ Zadívám se zase na tvůj test a čekám. Když už čekám snad několik minut a ozve se ve třídě šum, zvednu oči znovu na tebe. „Jsou to dvě párová topořivá tělesa corpora cavernosa penis a jedno nepárové corpus spongiosum penis… tak se posaďte,“ musím se trochu tiše zasmát, když se skoro rozběhneš zpátky do lavice. Mohl bych si u tebe udělat červený puntík, ale neudělám. Přiznám se, že jsem si s tebou chtěl trochu pohrát… doufám, že nebudeš naštvaný, to by mi ještě tak scházelo. Zbytek cvičení si se studenty projdu otázky z testu, které dělaly největší problémy, zabere to skoro hodinu. Skončíme dokonce asi o 5 minut později, viděl jsem, jak jsou někteří nervózní a už mají půl hodiny sbalené věci. Ty ale nervózní nejsi, jsem zvědavý proč. Když začnou všichni odcházet, počkám, až tu skoro nikdo není.

„Kaulitz?“ zavolám. Pochopíš a počkáš, až odejdou všichni… zabouchnu dveře a přijdu až k tobě, chytnu tě za boky a dám ti pusu na tvář. „Nezlobíš se, lásko?“ šeptnu a kouknu ti do očí.

autor: Clarrkys & Disturbed Angel