The 1st of May 1/2

číst celé: http://bit.ly/10YaTPT

statistika: http://bit.ly/10YaTPT+

autor: Dark Princess

Rada píšem poviedky inšpirované niečím, čo sa mi naozaj stalo. Niektoré postavy sú z väčšej či menšej časti inšpirované skutočnými, ktoré to sú a do akej miery, to si už nechám pre seba, ale myslím že vám to ľahko dôjde. Každopádne dúfam, že sa vám poviedka bude páčiť a teším sa na každý jeden komentár 🙂

Černovlasý chlapec ležel na posteli se sluchátky na uších a pomalu usínal. Bylo jen něco málo po deváté hodině, všichni stejně staří mladí ve vesnici teď přemýšleli, kam půjdou pařit, ale jemu takové věci nic moc neříkaly. Takhle mu bylo stejně nejlíp – když mohl být sám se svými myšlenkami a poslouchat u toho hudbu. Jenže jeho starší bratr měl na to jiný názor. Pořád se snažil vytáhnout Billa ven mezi své kamarády, aby neseděl doma. Stejně jako dnes. Říkal, že půjdou ven a i přes protesty mladšího brášky byl pevně rozhodnutý, že dnes ven půjde.

„Bille, už půjdeme, oblékni se,“ strčil blonďatou hlavu do dveří, a když viděl, že Bill je v jiném světě, došel k němu a vytrhl mu jedno sluchátko z ucha.

„Hele, to bylo Battle for the sun!“ vyjekl rozhořčeně chlapec a chtěl si dat sluchátko zpátky, Andreas ale před ním ucukl rukou.

„Říkal jsem, že jdeme ven, nemůžeš přece pořád sedět doma, proboha, vždyť je pátek,“ řekl přemoudřele a vzal bráškovi mp3.

„Hele Andy, já ti přece říkal, že nejdu, čekám SMSku od Fabiho,“ zkusil se Bill vymluvit, i když věděl, že mu to moc platné nebude – Andy o jeho klukovi nemá dobré mínění.

„Ty se s tím magorem jako ještě taháš?“ zaúpěl Andy, „ten tě přece pomlouvá, kudy chodí, takový zmrd ti nesahá ani po kotníky,“ řekl a stáhl Billovi peřinu. Pod ní byl Bill jen v boxerkách.

„Andy, mně se opravdu nechce,“ zakňoural, ale i přesto pomalu vstal, jelikož věděl, že stejně bude muset jít, jestli chce nebo ne. S ublíženým povzdechnutím otevřel skříň a vytáhl z ní úzké kalhoty a mikinu s oušky na kapuci. „A kdo všechno tam bude?“ zeptal se, aby věděl, na co se má připravit.

„Jako vždy, Max, Stef, Ellie, Linda a Sophie, ta přivede i bratra Toma, toho já neznám, třeba si budete rozumět,“ řekl Andy povzbudivě a šel se taky převléct.

Bill tiše zaúpěl. Sophie byla ta nejhorší holka, jakou znal, nechápal, jak se s ní může jeho bratr tahat a ještě jemu kecat do vztahu. Nebylo jí ještě ani patnáct, zato se ale snažila chovat jako starší, ačkoliv výsledek byl otřesný. Mluvila sprostě jak dlaždič a její oblečení a líčení by ocenila nejedna prostitutka. Dobře, to bylo možná trochu přehnané, ale stejně se oblíkala hodně mimo její věk.

„Heej, bylo odemčeno, kde v píči jste?“ zahulákal z přízemí vysoký hlas. Jo, my o vlku, pomyslel si Bill a šel dolů, kde se právě Andy se Sophii vítali. Byla od něj o hlavu a půl menší a Bill měl co dělat, aby nevypustil nějakou protivnou poznámku. Tahle holka mohla dostat jeho bratra do obrovských potíží, jelikož je ještě pod zákonem.

„Billeeee, co se tváříš, jako by ti někdo ukousl koule, jde se pít!“ řekla tím nepříjemným vysokým hlasem a ochraptěně se zasmála, znělo to, jako by už byla pod parou. Bill by se tomu ani nedivil, často k nim jen tak přijela s flaškou tvrdého v ruce.

„Přesně tak, pojďme,“ řekl Andy a vzal ji za ruku.

„Bille, máš skvělou mikču, libí se mi,“ ušklíbla se Sophie a potahala za jedno z oušek.

„Jo? Dík,“ zamumlal Bill. U kohokoliv jiného by mu tahle poznámka přišla výsměšná, ale tahle holka byla ještě děcko. Ona vlastně nebyla tak protivná. Jenom strašně hloupá.

Nebylo to tak, že by byl Bill nespolečenský nebo neměl rád lidi. Za jiných okolností by mu třeba i tahle parta sedla. Byli to vlastně celkem fajn lidi, ale Billovi vadila ta druhá stránka. Neměl rád cigarety, trávu ani alkohol, bez kterého se oni neobešli ani jedinkrát, když šil ven. A když byli opilí nebo zhulení, byli k nevydržení, alespoň podle Billa. Oni se dobře bavili, ale Bill s nimi neměl o čem mluvit. Nebyl natolik otevřený a pohotový aby se mohl zapojit do jejich debat, které i když třeba začali mluvit o něčem jiném, vždy končí u sexu. Bill sice nebyl nezkušený panic, ale bylo mu trapně, když měl o tom mluvit.

„A kde máš bratra, Sophi?“ zeptal se Bill, a kdyby nebyla tma, oba by viděli, jak zrudnul.

„Ach, Andy ti řekl? No on je už se zbytkem, bude se ti líbit,“ mrkla na něj spiklenecky a Bill zrudl ještě víc.

„A proč jsi ho přivedla až teď? Kolik mu vůbec je?“ vyzvídal Andy, samotného jej to moc nezajímalo, ale věděl, že Bill hoří touhou dovědět se víc a nemá odvahu se zeptat.

„Je mu devatenáct a teď zrovna neměl co dělat, tak jde s náma,“ řekla.

„A kde jsou?“

„Na fotbalovém hřišti, teď už tam neotravují děcka, Stef má plnou tašku chlastu, bude to popíči noc,“ zasmála se a plácla Andrease po zadku. „Doufám, že máš gumy,“ řekla tónem, jako by se ptala na počasí.

„Jo, jasně,“ přikývl Andy a koutkem oka zachytil Billův nesouhlasný pohled.

Jak se blížili k místu činu, uslyšeli známé hlasy. Bill snadno rozeznal, že Stef, nejstarší z party, je už slušně zhulený. Sophie doběhla v sandálech na jehlových podpatcích ke skupince a bez zeptání vytáhla Stefovi – nižšímu hubenému dlouhovlasému brunetovi, který se chtěl podobat Ozzymu Osbournovi – z kapsy krabičku cigaret a jednu si vzala.

„Dejte mi někdo oheň!“ štěkla s cigaretou mezi rty.

„Tady,“ ozvala se holka s klučičím účesem, která taky šlohla Stefovi cigaretu a vytáhla zapalovač.

„Dík, Lindo,“ zamumlala Sophie a pořádně si potáhla.

„Helé, vypadám jak továrna na cigarety?“ vyjekl Stef, když si všiml, že mu Sophie bere už druhou.

„Ne, vypadáš jak kokot,“ Sophie pokrčila rameny a vzala mu brýle stejné, jako nosí Ozzy.

„Si kup vlastní cigarety, jenom se taky přiživuješ,“ zašklebil se kysele a nasadil si brýle zpátky. Sophie se jen zasmála a vytáhla z hloučku kuřáků vysokého drednatého kluka, kterému se v obličeji nápadně podobala.

„Bille, tohle je můj brácha Tom, Tome, tohle je Andyho brácha Bill,“ představila je a pak už šla zkoumat obsah Stefovy tašky.

„Ahoj, Sophi mi o tobě říkala,“ usmál se nenuceně Tom a nabídl mladšímu chlapci cigaretu.

„Ne, dík,“ zašklebil se znechuceně Bill, pak se trochu neohrabaně usmál.

„Jo, v pohodě, jen neříkej Sophi, že mám, za chvilku by byly pryč,“ ušklíbl se a strčil krabičku do batohu, který ležel na černé motorce. Té si Bill všiml až teď a poklesla mu čelist.

„Ta… ta je tvoje?“ zeptal se s užaslým výrazem. Nevypadala nějak zvlášť draze nebo luxusně, ale Billovi se moc líbila.

„Jo, moje,“ zazubil se pyšně Tom, „chtěl by ses pak povozit?“ nabídl a sledoval, jak se Billovi rozzářily oči.

„No… kdyby ti to nevadilo,“ pousmál se stydlivě.

„V pohodě,“ Tom mu úsměv oplatil.

„Tak co piješ?“ zeptal se při pohledu na široký výběr alkoholu, který Sophie za pomoci Lindy rozestavěla do kruhu na trávník.

„No, mně to moc nechutná,“ ošil se Bill, teď si o něm Tom určitě bude myslet, že je nějaký pitomý posera nebo děcko.

„Alespoň na setkání,“ mrkl Tom a vzal flašku vodky s nějakou ovocnou příchutí.

„Tak jo,“ ušklíbl se Bill a trochu si upil, když mu Tom flašku podal, pak se ale otřásl a vrátil mu ji.

„Ne, to by nešlo, je to hnusný,“ zasmál se a sledoval, jak Tom bez problému vypil najednou asi pětkrát tolik co Bill.

„Ty vole,“ vydechl Tom a napil se kofoly, aby to trochu zmírnil.

Po půlhodině se Bill celkem rozkecal, což bylo nezvyklé, ale s Tomem se mu mluvilo dobře. A taky ho ukecal, aby se ještě napil, a jelikož nebyl zvyklý, zábrany mu to začalo uvolňovat rychleji. Seděl v trávě opřený o sloup, Tom v tureckém sedu naproti němu a Bill se něčemu hystericky smál. Zbytek skupiny seděl na tribuně a vzduchem letěla už třetí prázdná flaška. Najednou se vedle nich objevila rozesmátá Sophie.

„No neříkala jsem, že si budete rozumět?“ šklebila se, „hele, nemáte nějaké prášky?“ zeptala se s trochu vážnějším výrazem. Bill se zarazil.

„Je ti špatně?“ zeptal se a koukl na Toma, ten se ale naštvaně mračil.

„Ne, není jí špatně,“ vstal a chytnul sestru za ramena. „Snad jsem ti o těch prášcích něco říkal!“ sykl.

„Jdi do píče!“ vyjekla, až se na ní všichni zbylí otočili. „Je to kurva můj život, a když chci nějaké vyjebané prášky, tak si je kurva dám!“ ječela.

„Jo, tak fajn, máš pravdu, je ti čtrnáct, jsi úžasně dospělá, dobře, dělej si, co chceš, ale zapomeň na to, že tě budu krýt nebo vozit po doktorech, až to znovu přeženeš!“ rozkřikl se a Bill si vzpomněl, jak Andy před pár týdny říkal, že Sophie je v nemocnici. Neřekl mu ale proč. Už to bylo jasné.

„Prosím tě, s obyčejnými prášky jsem to ještě nikdy nepřehnala, tehdy jsem měla-„

„Buď zticha!“ štěkl Tom a pokračoval by, Sophie si ale sebrala bundu a bez jediného slova se dala na odchod. Andy, který se asi po minutě vzpamatoval, se za ní rozběhl a vzápětí se k němu přidal i zbytek skupiny kromě Toma a Billa.

„Nepůjdeš za ní?“ hlesl Bill, pořád se nemohl vzpamatovat z toho, co teď viděl.

„Ne, seru na ni. Když si nenechá poradit a pomoct, ať si dělá, co chce, vždyť ona jednou na to přijde. Pojď,“ řekl a nastartoval motorku. Bill zaváhal. Nikdy na motorce neseděl, i když to vždy chtěl vyzkoušet, ale teď dostal trochu strach.

„No pojď, neboj se, nepojedu moc rychle,“ usmál se Tom a nasedl. Nasadil si na hlavu přilbu a poposedl si trochu dopředu, aby měl Bill místo. Černovlásek váhavě nasedl a pevně se chytnul dredaře kolem pasu. Natiskl se celkem na jeho záda a nosem nasál vůni kožené bundy, kterou měl na sobě.

Do ticha noci se dlouhé minuty ozývalo jen hlasité vrčení motorky. Bill si užíval jízdu, i když se pořád křečovitě držel Toma a občas se zachvěl zimou. Hodně se ochladilo a jeho tenká mikina už nestačila.

Netrvalo dlouho a Tom zastavil na louce kousek od obrovské, rozkvetlé třešně. Bill sesedl z motorky a musel si hned sednout, protože měl nohy jak z gumy.

„Tak jak se ti to líbilo?“ zeptal se Tom a sednul si vedle něj, helmu položil na zem.

„B-bylo to skvělý, j-jen jsem z toho trochu vytřesený,“ zasmál se Bill a zahleděl se na hvězdy. Odtud byly krásně vidět, žádné světlo je nerušilo. Proto měl Bill tuhle téměř vesnici radši než kterékoliv velké město. Miloval ten klid a ten pocit, když se mohl dlouho jen koukat na hvězdy a nechat myšlenkám volný průběh. Strávil nejednu noc právě pod tímhle stromem a nikdy jej to neomrzelo. Sedl si do tureckého sedu, rukama se zapřel kousek za sebou a nastavil tvář zářící obloze. Mohl by takhle zůstat navždy, kdyby…

„Je tu hezky, viď?“ usmál se Tom, přisunul se blíž a pomalounku prošel prsty po Billově stehně. Chlapec sebou trhnul, jako by mu dal facku. „Ššš, neboj se,“ Tom jej vzal kolem ramen, Bill se ale začal cítit hodně nepohodlně.

„Tome…“ zamumlal a snažil se jeho ruku setřást.

„Neboj se,“ zopakoval Tom tiše, „nic ti neudělám,“ řekl a zadíval se mu hluboce do čokoládových očí, které ve svitu hvězd jakoby zářily. Jemně se dotkl jeho tváře a prstem pomalu putoval po linii jeho čelisti, až zastavil na rtech. Billovi se prudce rozbušilo srdce.

„Tome, nech toho,“ zašeptal bojácně.

„Proč?“ pousmál se dredař, chlapcovy rozpaky jej dojímaly.

„Mám kluka,“ zamumlal černovlásek.

„Já vím, Sophi mi říkala. I když nechápu, co vidíš na takovém magorovi. Neznám ho osobně moc dobře, ale ani nechci. Stačí mi, co jsem o něm slyšel. A jak mluví o tobě,“ dlouze se na něj zadíval, a když Bill tázavě nadzvedl obočí, pokračoval.

„Tak třeba jsem slyšel a taky viděl, že kromě tebe tahá za nos ještě jednoho kluka, a dokonce i holku. A o tobě mluví hodně ošklivě, jako o poslední děvce, to ti fakt opakovat nebudu. Jak se k tobě vůbec chová?“ zeptal se. Černovlásek nevypadal vůbec zaskočeně. Kolikrát už tohle slyšel. Ale za nic nechtěl uvěřit.

„Do toho ti nic není,“ špitl a sklopil pohled.

„Jak myslíš. Ale stejně nechápu, že ti stojí za to nechat se takhle ponižovat. Mluvil jsem s tvým kámošem Georgem. Všechno mi řekl,“ probodl mladšího chlapce pohledem. Ten sebou znovu trhnul.

„Cože?!“ vyjekl, „co… jak… kdy… proč,“ koktal, nemohl se rozhodnout kterou otázku položit první.

„Bille, uklidni se. Georga zná jeden můj kámoš a… ono je to složitý, jak jsme se k tomu dopracovali, ale on ti chce jen pomoct. Říkal mi, jak jsi mu brečel na rameni, když tě Fabian poprvé uhodil a… a podobně, doufal, že když jsi neposlouchal jeho, tak mě možná jo,“ povzdechl si dredař a chtěl Billa pohladit, ten ale prudce ucukl. Vyskočil na nohy a kousek couvl. Otevřel pusu, že něco řekne, pak se ale jen otočil a rozběhl se pryč. Cestou zakopával a několikrát málem upadl, přes slzy téměř nic neviděl. Jak mu mohl tohle Georg udělat?! Byla to pravda. Byla pravda, že se k němu Fabian choval špatně. Jenže Bill si to nechtěl připustit. Na začátku byl pozorný a milý, a i když ho teď často i bezdůvodně třeba uhodil, Bill se pořád snažil něčím jeho chování obhajovat. I když to bylo pořád těžší.

Po několika minutách mu začal zvonit mobil. Zadýchaně se opřel o nejbližší strom a vytáhl mobil z kapsy. Na displeji svítilo jméno Fabi.

„Ahoj,“ řekl, když to zvedl a snažil se uklidnit svůj splašený dech.

„Ahoj brouku, co děláš?“ ozval se z druhé strany hluboký hlas.

„No… nic, proč?“

„Já jen jestli nemáš chuť zastavit se,“ bylo znát, že se usmívá.

„Jo, jasně, hned tam budu,“ slíbil Bill a pak slyšel už jen pípnutí oznamující konec hovoru.

autor: Dark Princess