You will die! 13.

číst celé: http://bit.ly/12d8LLM

statistika: http://bit.ly/12d8LLM+

Rozhodl se raději toho nechat a prohlédl svou e-mailovou schránku. Objevil se mu tam e-mail od jisté Vogelové. Chtěl jej označit jako spam a následně smazat, avšak to neudělal a zprávu otevřel. Byl tam stručný dopis, který jej vydíral, a to se mu rozhodně nelíbilo. Psala, že zná jeho tvář, že ví, co udělal a chtěla po něm peníze. Celkem dost peněz. Bylo tam napsáno, kde má obálku s penězi zanechat a dopis byl zakončen větou, že pokud nesplní její požadavky, vše nahlásí policii.

Tohle byla tedy skutečně drzá a troufalá dívka. S tou musí okamžitě zatočit. Ukončil konverzaci s Erikou Langovou a rozhodl se jednat. Nemůže riskovat, aby mu nějaká husa zkazila jeho dokonalý plán. Neměl tušení, kdo to je, ani jak jej vystopovala, ale hodlal ji umlčet navždy. V hlavě se mu rodil plán, jak se jí brzy zbaví.

***

Byla už noc téhož dne a na stanici se ještě stále svítilo. Stále tam byli ještě dva lidé. Eleonora Weberová a Max Braun. Pracovali společně stále ještě na jejich případu. Oba byli do práce zapálení, oba toužili najít vraha a dostat jej za mříže. Zemřelo už mnoho lidí a Max se obával, že to ještě není zdaleka konec. Podíval se na svou kolegyni a novopečenou partnerku a viděl na jejích očích únavu. Bylo už něco po půl dvanácté v noci.

Vstal od svého stolu a postavil se za ni a dlaní se opíral o opěradlo židle.

„Našla jsi něco užitečného?“ zeptal se, aby nějak navázal konverzaci.

„Ne… je to jako začarovaný kruh. Plácáme se pořád na jednom místě a identifikace Debory Goldstein nám moc nepomohla,“ vydechla unaveně a promnula si spánky.

„Pojď, pojedeme ke mně. Jsi unavená a já taky, myslím, že dneska s tím už nepohneme,“ mluvil jí u pravého ucha a ona se pousmála. Vidina, jak leží v jeho náručí v teplé posteli a jenom klidně odpočívá, byla skutečně lákavá.

„Máš pravdu, dneska už asi skutečně nic nevyřešíme,“ pousmála se a zavřela složky a vypnula počítač. Natočila hlavu, políbila Maxe na rty a pohladila jej po tváři.

„Hodná holka,“ řekl jí s úsměvem a společně to všechno sbalili a pozhasínali.

„Poslyš, jak je to vlastně mezi Tomem a tím jeho učitelem… Bill se jmenuje, správně?“ zeptala se jej, když mířili ze stanice k autu. Noc byla klidná a chladná.

„Jo Bill,“ přikývl, „myslím, že je to mezi nimi hodně vážné, tohle nebude jenom známost na sex.“ Otevřel jí galantně dveře od auta a nechal ji nastoupit. Sám pak vklouzl na sedadlo za volant.

„Přeju mu to. Vím, že byl hodně dlouhou dobu sám, tak snad jim to vydrží,“ přikývla a hleděla před sebe. Max byl skutečně rád a vděčný za to, že Toma neodsuzovala za jeho orientaci, za to, že se mu prostě líbí muži místo žen. Měl ji za to snad ještě raději než doposud. Ne to nebylo ono. Nejspíš byl do ní skutečně zamilovaný až po uši.

Nastalo ráno, což znamenalo, že vytrhávalo majitele svých obydlí z postelí a nutilo je jít do práce. Podobně tomu bylo i u Billa a Toma, ovšem s tím rozdílem, že Bill do žádné práce nešel. Zařídit vše, aby byla škola bezpečná a také vše důkladně prohlédnout nějaký čas zabralo. Ještě ani nesvítalo a Tom se už velice tiše dostával z postele. Tiše se oblékl a odešel do obývacího pokoje. Poslední dobou trávil většinu času u Billa a domů se stavoval jenom pro čisté prádlo.

Dnes měl navíc k Billovi přijít zámečník, aby vyměnil zámek u vchodových dveří. Tom tak bude aspoň trochu klidnější, protože vrah měl stále Billovy klíče. Detektiv toho v noci moc nenaspal. Neustále se přesvědčoval, že Bill vedle něj stále leží a dýchá. Zajímalo by jej, proč si vrah vybral právě Billa? Kvůli jeho hezké tváři, aby na něm pak mohl praktikovat své zvrhlosti, nebo to mělo nějaký účel? Na tuhle otázku si nedokázal odpovědět.

Ručička pomalu přeskočila na sedmou hodinu a ozvalo se klepání. Tom byl okamžitě v pozoru, ale rychle se uvolnil, když v kukátku zhlédl strážníka. Čekal tady na něj, aby mohl vyrazit do práce. V tichosti jej pustil dovnitř a vysvětlil, že Bill ještě spí, ať se proto chová tiše. Také jej informoval, že kolem deváté se ukáže zámečník.

Pak už skutečně vyrazil do práce plný neklidu.

Cestou si v pekařství koupil snídani a pořádný kelímek kávy. Bude jej potřebovat. Dorazil na stanici a rozhlédl se po ostatních již pracujících policistech a detektivech. Někteří chodili dříve, aby si odpracovali své hodiny a byli tak dříve doma u svých rodin.

Povšiml si, že je kolem neobvyklý ruch a pohledem vyhledával někoho, kdo by mu objasnil, co se stalo.

„Oh Tome, konečně. Máme problém,“ došla k němu jeho kolegyně Irma Richterová.

„Co se stalo?“ vyptával se nechápavě Tom.

„Od včerejší noci jsou nezvěstní Roman Engel a Sibylla Vogelová,“ pověděla mu blond žena.
„Je to ten pár, který objevil první dva hroby?“ otázal se Tom a sám už znal v duchu odpověď.

„Přesně tak, myslíš, že to ten vrah zjistil a dostal je?“ zeptala se žena.

„Nevím, jsou to jenom spekulace, ale mám divný pocit…“ odpověděl Tom a položil kelímek s kávou na svůj stůl.

„Panstvo! Právě se mi ozval muž, který včera večer viděl Romana se Sibyllou se ošklivě pohádat,“ pověděla do prostoru Anna, která ještě držela sluchátko v ruce.

„Mám takový pocit, že mi na patologii přibudou další dvě těla,“ pověděl Markus, který právě vešel, ale vše slyšel už zdálky.

„Musíme doufat, že ne a najít je,“ odpověděl Tom.

Celý tým se dal automaticky do práce. Tomovy obavy o Billa ještě více vzrostly a měl tendenci mu prostě zavolat, jenomže věděl, že je ještě moc brzy a nechtěl jej budit. Snažil se proto své špatné myšlenky zahnat prací.

Kolem půl deváté se Bill uráčit vstát z postele a ospale si zašel do koupelny. Když z ní vyšel, polekaně hleděl na strážníka, který seděl na židli a listoval časopisem, které měl Bill poházené po stole. Okamžitě si právě probuzeného všil.

„Omlouvám se, nechtěl jsem vás polekat. Detektiv Trümper mě pustil dovnitř,“ vysvětlil okamžitě.

„Oh jistě, v pořádku,“ pověděl Bill. Jeho obličej opustilo překvapení a nahradila opět ospalost. Přišel do kuchyně a bez jakýchkoliv otázek nalil sobě i strážníkovi kávu a podal mu ji. Ten se na něj děkovně pousmál.

Kolem deváté hodiny zazvonil zvonek a Bill zpozorněl. Byl to prostě reflex, který se mu vštěpil díky tomu hroznému teroru a strachu, který si musel zažít. Nebude mít klid, dokud ten zmetek nebude buď mrtvý, nebo za mřížemi, aby byl upřímný, líbila se mu více ta první možnost, tenhle člověk si skutečně zasloužil zemřít, měl na svědomí už tolik životů.

„To bude nejspíš zámečník,“ objasnil strážník a pro jistotu nakoukl do kukátka a poté otevřel. Měl nařízeno zámečníka prověřit a to také udělal. Muž byl z toho dost překvapený, avšak spolupracoval, a nakonec bez problémů vyměnil zámek. Předal strážníkovi dva klíče a opět odešel.

Strážník předal klíče Billovi sedícím u stolu s tím, že bude už nyní hlídkovat s kolegou před domem. Černovláskovi ta myšlenka nebyla zrovna příjemná, že bude v celém bytě sám, avšak nechtěl působit potíže, a proto souhlasil.

Jen co strážník odešel, rozprostřelo se bytem až nepříjemné ticho a Bill věděl, že jestli v něm bude sedět ještě chvíli, zešílí.

Tom už to na stanici nemohl vydržet. Pomalu bylo čtvrt na deset a on se nervózně díval na svůj telefon. Nakonec jej vzal a prostě Billovi zavolal. Potřeboval se ujistit, že strážníci odvádějí dobrou práci, a také potřeboval Billa slyšet. Hovor byl přijat během pár sekund.

„Ahoj Tome, děje se něco?“ ozval se černovlásek.

„Nic zvláštního, ale na to samé jsem se chtěl zeptat já. Je vše v pořádku?“

„Ano je, byl tady zámečník, vyměnil zámky a strážník šel za svým kolegou do auta hlídkovat.“

„Počkej, takže on už tam s tebou není?“ V jeho hlase byla slyšet nervozita a napětí.

„Ne, ale buď v klidu. Nikdo se sem už nedostane. Budu celý den doma, nebudu nikam chodit, ano?“ Ujišťoval jej Bill.

„Dobře, pokusím se v práci skončit, jak jenom nejdříve to půjde, abych mohl přijet za tebou, dobře?“

„V pořádku, Tome, neboj se, nic se mi nestane, ano?“

„Dobře, kdyby přece něco, okamžitě volej,“ ujistil jej ještě detektiv.

„Samozřejmě, ale neměj obavy, strážníci to tady hlídají, nic se mi nestane.“ S rozloučením hovor ukončili.

***

Tak strážníci jej hlídají? Velice zajímavé, ostatně dalo se to čekat, že detektivova miláčka nenechají jen tak volně běhat po ulicích. Každopádně jej začínalo štvát, že mu policie začíná být každým dnem blíž. Jen co včera zavraždil tu malou vyděračku Vogelovou a jejího tupého přítele Engela, který se do toho osel zaplet vážně nešťastně, policie už o jejich zmizení ví. Ukryl je však na dobrém místě, jen tak je nenajdou. Problém ovšem byl takový, že se potřeboval dostat do bytu Sibylly Vogelové, aby mohl zničit důkazy, které vlastnila, ale to se mu zatím nedařilo. Měla byt v centru města, až v příliš rušné ulici. Rozčilovalo jej to, protože času měl skutečně málo.

Ale je přece profesionál, on to zvládne a do toho bytu se dostane, i kdyby měl vyvraždit polovinu ulice.

Uklidnila jej však myšlenka, že malou Langovou má už zpracovanou, a už jenom stačilo dát místo schůzky a čas. To si však rozhodl nechat na později. Až se situace trochu uklidní, nechtěl ještě více vířit vlny, teď by mu to skutečně neprospělo. Teď už prakticky měl ve své moci Eriku a mohl se plně zaměřit na Kaulitze. Toho kluka bude těžké dostat, ale o to mu to přišlo víc vzrušující.

Teď však bylo na čase zajít do bytu té malé vyděračky a zničit všechny důkazy.

autor: Tina