autor: Iveth Biersack
Tadadadááááá !! Povídka slaví krásných 30 🙂 Všichni, kdož jste s našimi kluky od začátku, vám gratuluji a moc děkuji 🙂 Nemám to srdce tenhle příběh utnout jen tak. Jsem s povídkou už dlouho a tak nějak jsem se s ní sžila 🙂 Myslím, že většina autorů to zná sama 🙂 Začnete příběh a postupně se do toho propadáte tak, že se v příběhu občas sami najdete, aniž byste si to uvědomili. 🙂 No… dost mých výlevů radosti a pusťte se do toho 🙂
Vaše (šťastná) Iveth~
Večer ubíhal tak nějak v klidu. Bill seděl pořád na jednom místě, občas si odskočil, ale držel se hlavně Nicka. Bál se, aby si ho nevšiml Tom. Nechtěl ho vidět. Mluvit s ním naštěstí nemohl, ale už jeho přítomnost ho vyváděla z míry. Sice už v Berlíně mu řekl, že s ním nechce mít už nikdy nic společného, ale jeho přítomnost vyvolávala vzpomínky a bolest. Poklepal Nickovi na rameno a nechal se obejmout. Sice jenom krátce, vzhledem k množství fotografů, ale i to málo mu stačilo k tomu, aby se uklidnil.
Tom si Billa moc dobře všiml. Stál u baru a sledoval každý jeho sebemenší pohyb. O jeho operaci přirozeně věděl, protože toho byla plná média. Pořád myslel na Billova slova z posledního setkání.
Nechtěl si najednou připustit, že už by ho nikdy nemohl vlastnit. Chyběla mu jeho blízkost víc než kdy jindy. Všiml si na něm, jak je nervózní. Všiml si, jak se mu třesou ruce. Jak je pořád s tím otrapou kytaristou a… moment. Stačilo vlastně jenom se zbavit toho kluka. Rozdělit je. On by se Bill potom cítil sám a… třeba by se vrátil. Vážně začínal být paranoidní. Ale Sandra ho poslala taky do háje, a to oficiálně i před Dannym. Sbalila mu kufry a jednoho krásného den je našel před dveřmi. Normálně ho vyškrtla. Bydlel chvíli u kamaráda, ale našel si svůj byt. A světe div se, kde jinde než v LA. Musel ho dostat zpátky.
***
Druhý den ráno se Bill vzbudil jako první. Bylo mu špatně. Ale ne z alkoholu. Prostě se necítil dobře. Bylo mu divně od žaludku a měl divný pocit, že se dneska něco semele. A že se mu to nebude ani v nejmenším líbit. Zatím nechal Nicka spát a vstal. Dal si vydatnou sprchu, udělal ze sebe člověka a ve svém červeném, plyšovém župánku a papučích šel do kuchyně udělat něco k snídani. Po sprše se mu ulevilo, ale ten divný pocit tu byl pořád.
„Ahoj zlato,“ ozvalo se za ním a o stůl se opíral Nick jenom v trenkách a králičích papučích. Vypadal tak sladce, že Bill málem pustil pánvičku s palačinkou.
„Ahoj,“ šeptl spíše a nechal se políbit. Hlas se mu díky rozmlouvání s doktorem pomalu vracel, ale musel být opatrný a nespěchat na to. Pořád se bál, že už zpívat nebude. Ale musel tomu věřit. Nemohl přijít o něco, co miloval. Ne znovu.
„Už je ti lépe?“ zeptal se Nick, protože na něm viděl, že něco není v pořádku. Bill však zavrtěl hlavou.
„Je mi hrozně,“ znovu ten jemu cizí hlas. Bylo mu do pláče. Radši se otočil ke snídani a dodělával palačinky. Pak nandal na talíře, nachystal příslušné dobroty na stůl a pustili se do toho.
„Billi neboj se, budeš znovu zpívat,“ usmál se Nick. Jako by cítil jeho obavy. Věděl, jak se cítí. Tedy ne, že by tohle někdy prožil, ale několika nehezkými situacemi si také již v životě prošel. Tak chápal, co se mu asi musí odehrávat v hlavě.
Nějak dojedli a Bill musel do nemocnice na kontrolu a další „hodinu mluvení“, jak tomu sám říkal. Ani nemusel čekat a šel rovnou na řadu. Nick ho sem jenom zavezl a šel si po svých do města. Měl hodinu na to připravit doma pro Billa překvapení, tak si musel pohnout.
***
Tom náhodně zrovna byl také v nemocnici, protože se včera porval a dostal na budku. Prostě byl podrážděný, a když má blbou náladu, má chuť vraždit. Naneštěstí jich bylo nakonec víc, tak dostal on.
Seděl na chodbě a čekal, až půjde na řadu, když kolem něj prošel chlapec na podpatcích, s kabelkou a vystajlovaný. I přes kšiltovku a černé brýle skoro přes celý obličej poznal Billa. Chtěl jít za ním, ale radši si na něj počká před nemocnicí. Tady nechtěl dělat rozruch. Po chvilce už ho doktor vzal, ošetřil a už seděl venku na lavičce a podupával si do rytmu hudby, co mu řvala do uší ze sluchátek. Bude čekat klidně celý den, jenom si s ním musí promluvit.
A dočkal se. Po hodince a kousek se Bill vykolébal z nemocnice a vypadal spokojeně. Tom se tedy hned zvedl a šel za ním. Černovlásek si ho asi všiml už u vchodu, proto zvolil rychlejší tempo. Ale vzhledem k jeho novým, vysokým, a hlavně neprošlápnutým botám to šlo ztuha.
„Bille, počkej!“ došel ho Tom a chytl ho za zápěstí, až Bill zavrávoral.
„Co po mně chcete, Trümpere!“ štěkl po něm dnes už silnějším hlasem. Pořád to ale nebylo ono, i když ho doktor stokrát ujistil, že to bude dobré a že je na dobré cestě se brzy vrátit na pódium. To byla jediná věc, kterou potřeboval slyšet, aby se snažil pořád dál a nevzdával to. V situaci, ve které se ale nyní nacházel, se mu ani trochu nelíbilo.
„Chci-chci si jenom promluvit,“ řekl smířlivě Tom a pustil ho.
„O čem VY se mnou chcete ještě mluvit,“ založil si ruce na prsou a koukal mu nekompromisně do očí. Zazdil skoro všechno, co mezi nimi bylo. Nechtěl, aby se mu vracely vzpomínky více než doteď. A už vůbec nepotřeboval nové.
„O nás dvou,“ pohladil ho Tom po tváři, ale Bill cukl.
„Sakra necháš toho?! Co tu vůbec děláš?! Nemáš právo mě sledovat!“ zesílil hlas a divil se, že mu to jde. Přesně tohle asi potřeboval. Pořádně se rozmluvit a protáhnout ztuhlé hlasivky. Tom se divil stejně jako on, ale nechal to být.
„O tom, že Nick není tím, za koho se vydává… aspoň před tebou ne,“ zadíval se mu pevně do očí Tom. Právě spustil svůj plán na znovuobnovení jejich vztahu.
„Co to zase meleš,“ povzdechl si Bill, ale byly na něm znát obavy. Kdy se vlastně s Nickem bavil o jeho rodině? Kdy se s ním bavil o jeho dětství? Nikdy. Nevěděl pomalu ani na jakou chodil střední. Až teď si uvědomil, že o něm neví skoro nic. Skousl si ret a hledal cestu, kudy se nejrychleji dostat z nemocničního parku na parkoviště, kde by měl čekat Nick.
„Já nemelu, Bille… říkám ti pravdu… měl by sis na něj dávat pozor,“ naoko starostlivě se na něj zadíval. Kdyby tohle nevyšlo, měl v rukávu ještě další věci. „Pojď si někam sednout, promluvíme si,“ zkusil to přívětivým hlasem a koukal mu do očí.
„Dobře, ale jenom na chvíli, pak musím domů,“ povolil nakonec Bill a sklopil hlavu. Rozešel se s Tomem k jeho autu a nasedl. Vyjeli do města. Po cestě bylo ticho až na písničky z rádia. A jako na potvoru musela hrát Billova písnička. Zatnul zuby a poslouchal. Už aby se proháněl po pódiu. Nebo nahrával, nebo cokoliv! Chybělo mu to.
Tom zastavil před jeho oblíbenou kavárnou a pomohl Billovi vystoupit. Zamkl auto a přidržel mu dveře, když vcházeli dovnitř. Billovi se jeho náhlý zájem nelíbil a připadal si nesvůj. Tiskl kabelku v ruce a myslel na to, že půjde jako na toaletu a zavolá Nickovi, kde je. Místo toho si ale sedl ke stolku a sledoval, jak si Tom sedá naproti němu.
„Tak… nebudeme to protahovat, cos chtěl?“ začal pomalu Bill a hodil nohu přes nohu, když si objednával Latté.
„No… Nick tě podvádí,“ vybafl to na něj jako hotovou věc a v duchu pobaveně sledoval, jak Billovi spadla čelist.
„To-to není pravda! Ty lžeš… mohl sis ušetřit peníze za letenku,“ zamračil se Bill a začal v kabelce hledat peněženku. Tom ho však zastavil tím, když před něj položil fotku, kde se Nick líbá s nějakým blonďatým klukem a druhou, kde si nejspíš povídají a usmívají se na sebe.
„To-to-to není pravda! Ty-ty lžeš! Ty fotky lžou!“ rozkřikl se na celou kavárnu, až mu hlas přeskočil. Chytl se hned za krk a snažil se uklidnit.
„Billi… mrzí mě to, ale je to tak. Je to hajzl, co si s tebou jenom zahrává a potřebuje jenom peníze, nic víc. O tebe mu vůbec nejde,“ musel si gratulovat, jak skvělý lhář byl. Tvářil se naprosto přesvědčivě.
„Nevěřím ti,“ špitl Bill a popotáhl. Přistálo před ním jeho latté, ale přešla ho chuť, tak ho jenom odstrčil.
„Bille… zlato… mrzí mě to, ale je to tak,“ pokračoval sametovým hlasem dál a chtěl Billa chytit za ruku. Ten však cukl a nenávistně se na něj podíval. Uvnitř ho však hlodala otázka… vážně mu kecá, nebo je to pravda a Nick si užívá jinde?
autor: Iveth Biersack
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Nevím, ale… Nějak už to není ono. :/ Tom začíná být celkem svině.
Bille, Bille .. ty si az moc naivni kluk .. ja chapu, ze Tomovi po tom vsem nechces verit .. ale nemyslim si, ze by ti kecal .. ze az takovy hajzl neni, aby te ziskal pro sebe ..
Doufam, ez se daji dohromady po tom vsem ..
no Tom je tady hooodně vypočítavá "mrcha" :/
Nepáči sa mi smerovanie poviedky. Tento ťah "získať si" Billa je ako z telenovely a tie ja nenávidím. Ak na toto Bill skočí, tak ma totálne sklame. Tom to posral už na začiatku, ale toto je už moc.
Ospravedlňujem sa, trochu som sa nechala uniesť.
Tom je pěkna svině to jsem nečekala takhle se Bill k němu nikdy nevráti.