číst celé: http://bit.ly/14llwRk
statistika: http://bit.ly/14llwRk+
autor: Allfornothing
(Konec minulého dílu: Proklouzl železnou branou, proběhl štěrkovou cestou vedoucí ke škole a už otvíral vstupní dveře, když cosi upoutalo jeho pozornost. Zvedl oči k věžím s cimbuřím. Na obou se ve větru třepotala černá vlajka, někdo umřel.)
Asi někdo z města, řekl si, ale proč by dávali černé vlajky i na školu? Pokrčil rameny a rozběhl se do třídy.
Rozrazil dveře, zamumlal omluvu za zpoždění a rozhlédl se po třídě. Spolužáci se dnes zdáli být jiní, seděli nějak tišeji, nikdo nespal, profesor seděl nehybně a bez výrazu. Tom úplně zapomněl, co chtěl udělat, a na půl cesty do lavice jen zkoprněle stál a hleděl na zkamenělé spolužáky. Asi tak po minutě profesor i celá třída nahlas vydechli, jako by tu byli trénovali zadržování dechu do hodiny potápění.
Profesor se pak na Toma zamračil. „Teď, když jsme skončili tříminutové ticho, mohl bys na mě laskavě přestat poulit oči, Tome, zavřít pusu a zapadnout na svoje místo? Nebo snad potřebuješ mapu, abys trefil do lavice?“
Nikdo se nezasmál, všichni dál hleděli jako v deliriu přímo před sebe.
Tom ztěžka dosedl na židli vedle Gustava.
„Co to s váma všema dneska je?“ pošeptal mu.
Chvíli marně čekal na odpověď, zopakoval otázku, zase čekal, ale nic. Strčil do něj, Gustav k němu neochotně zvedl oči a jeho výraz Tomovi vyrazil dech. Z vykulených očí se mu kutálely slzy a jeho rozpraskané rty se neslyšně pohybovaly.
„Co to povídáš?“ naklonil se k němu Tom.
„Je mrtvý, Tome, je mrtvý, je mrtvý, je mrtvý, on je opravdu mrtvý, Tome…,“ mumlal potichu.
„Ale kdo? Kdo je mrtvý, Gustave!“ popadl ho Tom za ramena, jako by doufal, že z něj odpověď vytřese.
„Christian, kdo jiný? Christian je mrtvý.“
„Christian? Myslíš Christiana Hartla? Toho, co vyhrál chemickou olympiádu?“ zatřásl jím znovu.
„Jo, jo, olympiádu, Christian ji vyhrál, dostal by stipendium.“
„O to teď snad nejde, Gustave.“ Vole, on na tu školu myslí fakt bez přestání, obrátil Tom oči v sloup a vzdal beznadějný výslech. Budu se muset zeptat George.
Po zvonění hned pádil za Georgem a s úlevou zjistit, že se tváří jako obvykle.
„Ježiš, to jsem rád, že nebrečíš,“ oddychl si Tom.
„Proč bych brečel, vole? Po smrti je Christian a ne Andy.“
Tom pořád nechápal souvislosti a podezříval George, že ho schválně napíná a dráždí ho tím.
„Tak co se stalo Georgi, přestaň si hrát na pana tajemnýho a vyklop to konečně. Přijdu sem, vy tu sedíte jak figuríny v Muzeu madame Tussaud, Gustav ten ani nemrká a jediný, co z něj dostaneš je: je mrtvej, Tome, je mrtvej a nebo stipendium, Tome, stipendium. Mám toho akorát po krk, na škole visí černý vlajky, tak mluv!“
„Krucinál, Tome, přestaň mě rozesmívat, dneska má být smutek,“ hihňal se George.
Tom na něj zahrozil pěstí. „No jo, klídek. Sedni si tady hezky a poslouchej. Nevím úplně všechno, jen co nám říkali z rozhlasu, než jsi přišel. Dnes ráno našel školník v zahradě Christianovu mrtvolu. Neřekli, jak vypadal, ani kde ho přesně našli. Blábolili jen cosi o nešťastné náhodě a vyšetřování. Kdokoliv prý zahlídl Christiana večer po škole, má přijít do ředitelny. Vsadím se, že ho někdo zavraždil, určitě ho ubodali nebo něco, jinak by nedělali takový tajnosti kolem toho, jak vypadal, když ho našli.“
„Jasně, Georgi, byl nešťastnou náhodou ubodán k smrti. Hlavně prosimtě neříkej svoje teorie Gustavovi, nebo taky natáhne bačkory.“
George vypráví
Tom si nebyl ani trochu jistý, nakolik může Georgovi věřit. A zamířil proto hned do Andreasovy třídy. Chodby byly skoro prázdné, a když už jimi někdo šel, nikde se nezdržoval, aby byl co nejdřív zpátky ve třídě. Už ze dveří viděl Andyho sedět v lavici, nevypadal zdaleka tak pobaveně jako George, tváře měl docela pobledlé a očima nervózně těkal po okolí. Vykročil směrem k němu a zvedal ruku, aby ho pozdravil, když do něj někdo vrazil. Otočil se, aby si prohlédl, kdo ho odstrčil ze dveří, a uviděl Billa, jak se dere ze třídy.
„Ahoj Bille,“ pozdravil a uhnul z cesty.
Bill se trochu zapotácel, dal si ruku před obličej a rozběhl se pryč.
„Bille? Bille!“ Nechal Andrease Andreasem a spěchal za ním. Viděl ho zmizet ve dveřích na záchody, vzdal volání a radši přidal do kroku. U umyvadla nebyl, došel tedy ke kabinkám a zaťukal na jediné zamčené dveře.
„Bille, Bille, jsi tam?“ jistě, že tam byl, ale Toma právě nenapadaly žádné inteligentní otázky.
Přiložil ucho ke dveřím, což mimochodem pokládal za krajně nechutné, a zaposlouchal se do děje uvnitř. Doufám, že nemá sračku nebo něco, vyděsil se. Uvnitř se neozývalo nic než Billův dech, ale okamžik na to k Tomovi dolehlo šoupání a dávivé zvuky, jak se Bill zvedal ze země a začal zvracet do mísy.
„Bille, otevři dveře! Co se děje? Otevři, rozumíš!?“ zvýšil hlas a v tom si vzpomněl, po ránu nikdy neměl rychlé vedení, že to byl Billův Christian, Billovi právě umřel kluk.
„No tak, Bille, otevři prosím ty dveře, chci ti pomoct,“ promlouval k němu konejšivě, a co chvíli ťukal na dveře.
Cvakl zámek, klika se ohnula a z kabinky se vyřítil Bill, skočil na Toma, chytil ho oběma rukama kolem krku a přimáčkl se na něj.
„Bi… Bille!?“ dostal ze sebe Tom.
Bill nic neříkal, tisknul se dál k Tomovi a nehty se mu zarýval do zad.
„Au! Bille!“ sykl Tom a pokusil se ho ze sebe sundat. Jakmile se mu to podařilo, začal se Bill nekontrolovatelně třást a nebyl se schopen udržet na nohách. Tom ho dotáhl k umyvadlu, aby mu umyl obličej a posadil ho na zem ke stěně. Dřepl si naproti němu a zvedl mu hlavu, aby se mu mohl podívat do očí. Bill ho nejspíš vůbec neviděl, měl skelný zrak a hleděl tupě přímo před sebe.
„No tak, Bille, to bude v pořádku, jsem tu s tebou, slyšíš mě? Mám pro někoho zajít? Dojdu ti pro pomoc, najdu nějakého profesora a…,“
„Ne!“ vykřikl přidušeně Bill a znovu Toma křečovitě objal.
Tom tentokrát objetí opětoval, poplácával ho po zádech a usilovně přemýšlel, jak ho utěšit.
Bill opřený o stěnu kousek od umyvadla.
„Bille? Pověz mi, co se stalo, řekni mi, jak ti můžu pomoct.“
Bill se několikrát nadechl a vydechl, neřekl však vůbec nic. Tom se rozhodl, rychle ho popadl, zvedl ze země, otevřel nohou dveře a odnášel ho chodbou pryč.
„Nesu tě do studovny, Bille, je tam pohovka, můžeš si na ni lehnout, to bude lepší, co říkáš?“
Opatrně ho položil na starou pohovku v koutě studovny a sedl si k němu.
„Nemůžeš být naštvanej, že o tebe mají lidi starost, Bille, člověk když tě vidí, má pokaždé strach, že se zlomíš, vypadáš dost bezbranně,“ zasmál se Tom, chtěl Billa nějak rozptýlit, ale nedařilo se mu to. Černovlasý kluk ležel bez hnutí a jen svíral rukou Tomovu mikinu, aby ho snad nenapadlo odejít.
„Aaaah, tak fajn…,“ vzdychl Tom, posunul se až na kraj pohovky, pohodlně se opřel zády o opěradlo a položil si Billovu hlavu do klína, jednou rukou mu stiskl rameno a druhou ho hladil po vlasech, „tak řekni něco, Bille, nesmíš mi dělat takový starosti, já mám taky jenom jedny nervy a nejsou úplně v pohodě.“
„Z… z… z… , za… za… z… z…,“ koktal Bill, „za… za… zab… zab… zabil, zabil!“ vykřikl, ale uklidnil se, když se k němu Tom naklonil.
„Pššš, Bille, šššš, byla to nešťastná náhoda, Bille, nikdo za to nemůže,“ Tom se rozhodl spoléhat na Georgovu výpověď.
„N n ne,“ vrtěl zběsile hlavou, „n… ne za… zabil!!“
Vtom do studovny vrazil Andy.
„Tady jsi, Bille! Hledám tě po celý škole, Ostříž mě poslal, abych tě přivedl zpátky do třídy.“
Tom už chtěl zajásat, že mu s Billem někdo pomůže, ale radoval se předčasně. Bill se k Tomovi zase přitiskl, obkročmo se na něj posadil, takže vystavil Andreasovi záda, zabořil obličej do Tomovy mikiny a odmítal se hnout. Tom jen vyvalil oči.
„Bille, uvědomuješ si, jak teďka vypadáme?“ Zeptal se opatrně a vrhal současně bezmocné pohledy směrem k Andymu.
„Nikam s ním nejdu! N… ne, ni nikam nejdu,“ naříkal Bill.
„Dobře, dobře, nikam nepůjdeš, ano? Nikdo tě přece nenutí…,“ šeptal Tom konejšivě a zuřivými posunky přivolával Andyho, aby ho pokud možno nějak vysvobodil.
Andreas naprosto ignoroval Tomovy nevyřčené prosby, sedl si vedle nich a poplácal Billa po zádech. „Chceš jít domů, Bille? Doprovodíme tě,“ navrhl.
Bill slabě přikývl a k Tomově úlevě se pomalu zvedl na nohy.
Cestou nikdo z nich nepromluvil, Tom se smířil s tím, že ho Bill prostě za ruku držet bude a nestěžoval si. Před domem ho předali jeho dost zmatenému otci, doporučili černovlasému klukovi, ať si odpočine a vraceli se zpátky do vyučování.
„Co je to s ním?“ zeptal se Andy hned za zatáčkou.
„To se ptáš ty mě?“ Tom už se začínal v souvislostech trochu ztrácet. „Snad seš jeho spolužák, ne? Já ho viděl párkrát v životě a už vím, že Christian byl jeho kluk, je celkem pochopitelný, že je nešťastnej.“
„Blbost,“ zavrčel Andreas.
„Blbost, Andy? Blbost? Je někdo v tomhle městě vůbec normální? V čem je tohle prosimtě blbost?“
„No, předně Christian vůbec nebyl Billův kluk, a navíc ho Bill nenáviděl, tak se trochu divím, že tak vyvádí.“
„Co?“ Tom se na místě zastavil a chytil Andyho pod krkem. „Andreasi, chtěl jsem předstírat, že se nic nestalo, dělat, jako bych nic neslyšel, ale co je moc, to je moc, už ničemu nerozumím, takže mi okamžitě řekni, co jste s Danielem říkali Billovi tehdy na konci září po dešti v labyrintu.“
Andy se pokusil z Tomova sevření vyprostit, ale marně.
„Dobře, vole! Pusť mě už, doprdele, nemůžu dýchat.“ Promnul asi pohmožděný krk a odkašlal si, „tak tys tam byl? Cos tam dělal?“ podíval se na Toma podezřívavě.
„Teď se ptám já, Andreasi, nesnaž se mě rozčílit, ještě takhle málo,“ naznačil prsty, kolik asi, „a roztrhnu tě jako hada. Mívám takový stavy, jak se naštvu, jsem nepříčetnej, dokud někoho nezmlátím, a jedinej po ruce seš tady ty!“
„Klid, Tome, klid,“ zasmál se k jeho úžasu Andy. „Nic jsme Billovi nedělali, šetři si laskavě pěsti pro někoho, kdo si to zaslouží.“
Tom se trochu uklidnil, pořád se ale na Andyho nevlídně mračil.
„Řeknu ti to, pokud slíbíš, že před Georgem ani necekneš,“ prohlásil Andy nekompromisně, „fajn,“ pokračoval, když Tom neochotně, ale přece jen souhlasně přikývnul. „Snažili jsme se mu pomoct, Tome, oba dva.“
„Moc to tak neznělo.“
„George Billa nesnáší, já ho taky nemám rád, ale nemohl jsem se prostě dívat na to, co mu Christian dělal. Bill si to chtěl nechat pro sebe, tak jsme ho s Danielem přemlouvali, aby se svěřil nějakýmu profesorovi. Sliboval, že to udělá, a pochybuju, že něco řekl.“
„Taky jsem ho s Christianem viděl a řekl jsem mu, aby s tím něco udělal,“ přemýšlel Tom nahlas. „Tvrdil mi, že něco podnikne.“
„Tak vidíš. Neříkej to Georgovi, Billa fakt nesnáší, týden by se mnou nepromluvil, kdyby se dozvěděl, že se s ním bavím. Nedej bože, že by se to dozvěděl někdo jiný ze školy, hned by mě připsali mezi Billovy zářezy a u žádný holky bych už si ani neškrt.“
„Tebe trápí takový hovadiny,“ ulevil si Tom, „třeba je sám George teplej, když má z Billa takovou hrůzu,“ ušklíbl se.
„Sklapni, Tome, některý věci nejsou tak černobílý, jak se zdají, nech George na pokoji, skoro nic o něm zatím nevíš.“
„Co je to teda s tím Billem?“
„Na to jsem se ptal původně já tebe.“
„A já ti řekl, že mu umřel kluk, což jsi mi hned vyvrátil, takže co?“
„Nevím, fakt netuším.“
„Nemyslíš snad, že by Bill, že by měl s tou smrtí něco společnýho?“ chtěl se Tom ujistit.
„To ne! Šmarjá, Tome, tebe napadají věci. Vždyť Bill je myslím dokonce vegetarián, či co, nezabil by ani klíště s boreliózou.“
„Ja vím, já jen… říkal trochu divný věci, ale co, možná je prostě jenom vyděšenej, každej na takovou zprávu reaguje jinak. Ty jsi, Andy, taky vypadal, jako bys měl na krajíčku,“ dloubnul ho Tom do žeber, „jak že to vlastně umřel?“
„Zatím se neví určitě, prý se něčím otrávil, ale ještě neproběhla pitva, takže kdo ví.“
„Hmm, kdo ví.“
Tom si odseděl zbytek vyučování, na Billa a Christiana se snažil zapomenout a nemohl se dočkat na sraz s Jane, který si naplánovali včera v podvečer. Ředitel promluvil toho dne do rozhlasu ještě jednou, aby oznámil datum Christianova pohřbu stanovené na sedmý den od jeho úmrtí a společné rozloučení s ním jako studentem a kamarádem zítra místo první hodiny ve školní aule.
Co se dalo dělat? Teď, když se Tom konečně vzpamatoval a díval optimisticky do budoucnosti, stalo se něco takového. Celá tahle záležitost se mu nelíbila, něco mu na ní nesedělo. Nevěděl, komu věřit, každý, jak se zdálo, měl pro své chování naprosto logické vysvětlení, nikdo tu vlastně nedělal nic špatného, a přece… i samotný způsob Christianovy smrti byl podezřelý. „Byl otráven!“ povídalo se mezi přáteli. Pravda nebo výmysl? Proč by měl být vlastně zavražděn, nemohl se předávkovat? Nebyla to snad nešťastná náhoda? Ne, nemohl z hlavy vytlouct Billova slova. Byl zabit? Co o tom Bill vůbec může vědět? Vážně, v tomhle městě není nikdo normální…
autor: Allfornothing
betaread: J. :o)
Wow .. tak to jsme opravdu zvedava, jak byl teda zabit nebo neco takoveho .. a jak se mu kdo snazil pomoct, kdyz vlastne Billa nikdo nema rad ..!! mam pocit, ze v tom je namoceny Andy, ale nejsem si tak uplne jista!!
No tesi mse na dalsi dil :))
tak ako prvý podozrivý ma napadol Gustav.. že to mohol spraviť v nejakom amoku a preto bol z toho v takom šoku.. keďže bol Christian otrávený a Gustav sa vyzná v chémií.. alebo by to mohol byť Bill, aj keď to je menej pravdepodobné, ale bol z toho tiež celý preč a s istotou hovoril, že bol zabitý… celkom by ma zaujímalo čo mu ten Christian robil.. uh, začína sa to poriadne zamotávať xD btw, hovorila som už ako hrozne sa mi páči že k tomu dávaš toľko obrázkov?? je to pekné spestrenie 🙂
Priznam sa, že neviem čo si mam o Christianovej smrty myslieť. Bill vo mňe vyvoláva pociť ľútosti. Som zvdava ako sa to ďalej vyvrbí.
Bill si myslí, že ho zabil, ale strašne dúfam, že to nie je pravda, že Bill za to nemôže. Škoda, že Tom s Billom nezostal dlhšie, že sa tam dotrepal Andy.
Strašne som zvedavá čo sa tam vlastne stalo.
Ja jsem dokonale zmatena 😀 Tam je tolik necekanych zvratu a vsechno se zamotava. Zajimalo by me, kdo Christiana zavrazdil. Je mozne, ze to byl Gustav, protoze byl nastvany, ze Chris nad nim zvitezil v te soutezi, proste se nastval a zamordoval ho. Pak si uvedomil, co udelal a proto brecel a litoval toho 😀 To byla teorie cislo jedna. Moje druha teorie je, ze ho zavrazdil Bill kvuli tomu, ze mu Chris ublizoval nebo tak. A nasledne toho taky litoval 😀 Ani George neni tak uplne mimo me podezreni 😀 Snad se dozvime vic v pristim dile 🙂
No pááni! Já jenom zírám! 😀
Tom není jediný, kdo je zmatený a neví, komu věřit 😀 Já jsem na tom úplně stejně! Opravdu mám teď jenom otevřenou pusu údivem a v hlavě mi to šrotuje co se to tady děje. Tahle povídka je tak strašně tajemná! A pořád nic nevím! 😀 Mě tohle fakt strašně ubíjí 😀 Protože většinou mám nějaké svoje teorie, ale tady u toho mě prostě nic nenapadá. Jsem naprosto bezradná!
Musím se přiznat, že mě nenapadlo, že by ten mrtvý mohl být Christian. Vlastně nevím proč. Spíš jsem si myslela, že to bude Andy 😀 No, každopádně já si myslím, že Gustav to nebyl. Nevím, myslím, že on by toho nebyl vůbec schopný. Podle mě je až moc vystrašený, a i když by se mohlo zdát, že by to udělal kvůli stipendiu..tak nevím nevím. Nemyslím si, že by to byl Gustav. A pokud to byl on, tak teda budu pěkně koukat, protože on a ještě Georg s Tomem jsou jediní, které jsem okamžitě vyřadila. U všech ostatních se o tom dá diskutovat..ale tihle tři to prostě být nemohli! 😀 Taky si nemyslím, že by to byl Bill. Možná se třeba trochu obviňuje (i když zatím nevím proč a vztah ohledně něho a Chrise mi nějak uniká 😀 jediné co vím je, že jej Bill neměl rád – což by naznačovalo mojí teorii toho, že ho Chris jehom sexuálně zneužíval :D), ale ve finále si myslím, že by Bill vraždy taky nebyl schopný. Jediný, kdo mě teď přijde takový podezřelý je Andy. Já nevím, přišlo mi, že se jej Bill snad i bál. A vlastně celkově mi Andreas nějak nesedí. Je na něm něco velice zvláštního a určitě v tom bude mít aspoň prsty, když už nebude mít co dočinění přímo s vraždou 😀
No, já tady zase vytvářím teorie 😀 Ale když mě to tak děsně štve, že vlastně pořád nic nevím. Všechno se osvětluje jenom pomaloučku a než se dozvím skutečnou pravdu tak tady asi zešílím! Jsem opravdu zvědavá, co se bude dít dál a jestli bude povídka na záhadnosti nabývat i dál, či nikoliv.
Moc děkuji za další díl! :))
Wow..vypadá to, že tam jsou záhadní úplně všichni 😀 😀 je to napínavé jako kšandy a Bill by tak roztomilej, jak se tulil 🙂 Chudáček. Doufám, že se to všechno co nevidět vysvětlí 🙂
Bude [6]: Naprosto s tebou souhlasím, Andy je opravdu něčím zvláštní a záhadný a něco mi říká, že bude mít v téhle povídce ještě velkou roli. Už jsem si skoro myslela, že jsem jediná, kdo ho podezřívá, když jsem si přečetla první komentáře 😀
Přesto mi i něco nesedí na Georgovi. Tak Andyho věta, že ho zatím Tom neznená… No, věřím, že
to bude mít ještě nějakou dohru.
Vůbec mě nenapadlo, že by tím mrtvým mohl být Christian, tipovala jsem to spíš na Jane, takže se mi docela ulevilo, protože i když chodí s Tomem, tak ji mám ráda. Je tam takový pozitivní světlý bod mezi vším tím tajemstvím a lžemi.
Musím se přidat k názoru, že Bill byl roztomilý, jak se k Tomovi tulil, ale jak si na Toma obkročmo sedl a nastavil Andymu záda s tím, že s ním nikam nejde, mi nasadilo brouka do hlavy a ještě podpořilo mojí teorii o Andym vrahovi 😀
Jinak doufám, že se brzo dozvíme, jak to byl s Jamiem (jestli si to jméno pamatuju dobře), protože všichni do jedno v tomto městečku mají tajemství, Toma nevyjímaje.
Tahle povídka mi hrozně připomíná můj oblíbený seriál. Nevím, jestli si se u něj třeba neinspirovala, ale tam je děsně složitý děj, taky ve stylu detektivky a každý díl odhalí nějaké nové tajemství, ale vyvstane milión otázek a takhle na mě působí i tahle povídka. Opravdu se nemůžu dočkat dalšího dílu a děkuju, že píšeš pravidelně, jinak bych si asi omlatila hlavu o klávesnici samou frustrací, že nevím, jak to bude dál (ne že bych to nutkání neměla už teď xD )
Děkuju za komentáře, drahé čtenářky. 😀
Jsem velmi ráda, že se vám líbí obrázky, které k příběhu přidávám, budu je přidávat i nadále. 😀
[8]: Žádným seriálem jsem se neinspirovala, jen jsem už dost dlouho hledala povídku na podobné téma a nic jsem nenašla, rozhodla jsem se ji proto sama napsat. 🙂
Rozhodně se nebojte, všechny (nebo alespoň téměř všechny)záhady postupem času objasním. Nechci vás zbytečně napínat, ale všechno má v povídce svůj čas a místo, nemůžu prozrazovat předčasně. 🙂
Možná zjistíte, že děj vlastně není tak složitý, jak se zdá, jen se na problém díváte ze špatného úhlu. 🙂
Pište a komentujte, mám z toho velkou radost, vaše Allfornothing
A pokračování? 🙁
Pokud si autorka povídky přečte tenhle komentář, tak ji moc moc moc moc moc prosím o další díl! Tuhle povídku mám vážně ráda a už mi děsně chybí! 🙂