Andy byl vážně v šoku. Jak mu to mohl udělat? Bože Billi… Uvnitř ho svíral neuvěřitelný strach. Co kdyby se mu to povedlo? Co kdyby mu nějak ublížil? Co když se pomstí? Miliony negativních myšlenek ho sžíraly a nevěděl, co má dělat. Byl asi tak stejně zoufalý jako Bill. Avšak na povrchu zůstával klidný a rozhodný tak, aby mohl být své lásce oporou.
Bill se snažil být silný, nešlo to. Věděl, že má v Andym oporu. V duchu děkoval bohu, že mu seslal tak skvělého člověka. Otřásl se v dalším silném vzlyku a přivinul se ještě blíž k blonďákově hrudi, připadal si tak v bezpečí. Prozatím…
„Vážně to tady zvládneš sám? Klidně můžu zůstat ještě pár dní doma!“ ptal se Andy a objal ho.
Sakra, co já teď tady? Nevěděl, co má dělat. Uklízet? Vařit? Koukat ne TV? Fájn, udělám si něco k jídlu, aspoň vyzkouším naši kuchyň. Pousmál se pro sebe. Od té doby, za celé ty tři roky, co tady byl nastěhovaný, použil maximálně tak mikrovlnou troubu. Vždy vařil Andy. Bill to snad ani neuměl.
Asi po deseti minutách usilovného snažení se něco uvařit, přišel na to, že mu chybí půlka surovin. Aha…! Koukal vyjeveně do lednice, když nemohl najít jednu z hlavních surovin. Možná bych, měl jít nakoupit. Zauvažoval.
Nakupování to byla snad ta jediná věc, kterou uměl Bill dokonale. Vlekl za sebou nákupní košík, a jak byl těžký, tak mu na zledovatělém parkovišti ujížděl pořád do strany. Po cestě si nadával, proč parkoval tak daleko, když se málem přizabil kvůli tomu, jak mu klouzaly boty. Po dlouhé, strastiplné dvacetimetrové cestě konečně došel k autu. Naskládal nákup do kufru a vydal se spokojeně domů. Avšak nevšiml si auta, které ho už pěknou chvíli pozorovalo, a hned se vydalo za ním…
***
Bill se sesunul podél stěny. Oči měl zalité slanou tekutinou a nepřítomně zíral na rozsypaný nákup na parkovišti před domem. Třásl se po celém těle a hnusná slizká stvůra jménem strach se mu zahryzávala do srdce a svírala ho nesnesitelnou bolestí.
Z natrženého rtu mu ukápla rubínová kapička krve a rozpila se na bílé bundě. Za očí mu zbyl jenom prázdný kruh plný slz. Najednou, jako by všechno ztratilo smysl. Pokud si myslel, že už se mu nic horšího stát nemůže, tak ho tato událost přesvědčila o opaku. Může, a bude to už jen horší.
Ze šoku ho probudily až diamantově lesklé vločky, které se opět začaly snášet z nebe a jemně ho začaly studit na nose. Naposledy vzlykl a zvedl se ze země, měl co dělat, aby se udržel na mrazem zkřehlých nohou.
Když se konečně vyškrábal do třetího patra a vešel do bytu, okamžitě se zhroutil na gauč a začal vzlykat nanovo. Co teď? Nevěděl, jak dál, potřeboval se někomu svěřit. Ale komu. Bože Andy… Při pomyšlení na milovanou osobu se znovu rozvzlykal.
Drtil svůj mobil mezi kostnatými prsty a rozhodoval se, co udělat. Nechtěl, aby ho takhle Andy viděl. Napsal krátkou sms a stiskl odeslat. Minuty mu připadaly jako nekonečné úseky času. Propadal čím dál větší panice. Když uslyšel štrachání za dveřmi, v hloubi duše cítil, že je to určitě Tom. Ale malá část jeho já mu šeptala, že by si měl dávat pozor. Schoulil se proto do klubíčka a automaticky si zakryl hlavu, když uslyšel, jak se dveře zabouchly a jak se k němu blíží kroky.
*
„Bille?“ vběhl do bytu Tom. Celkem ho zarazilo že nebylo zamčeno. „C-co…“ nestihl doříct otázku která mu ležela na srdci od doby, kdy si přečetl sms. Bill byl schoulený do klubíčka a vzlykal.
Potřebuji tě. Bill. Stálo tam.
Okamžitě k němu přiběhl a sedl si vedle. Srdce se mu málem zastavilo, když ho viděl plakat.
„Řekneš mi, co se stalo?“ zeptal se, když ošetřoval Billův ret dezinfekcí.
„Tak?“ odtáhl se od něj Tom a pohleděl mu do očí. Věděl, že mu někdo ubližuje, a měl sto chutí zakroutit tomu někomu krkem.
Bill vystoupil za auta a přesunul se ke kufru, aby mohl vyndat nákup. Bydlel v odlehlejší části Berlína, a ještě k tomu v blízkosti parku, takže tady ani moc lidí nechodilo. Normálně mu to vyhovovalo, ale teď by dal cokoliv za to, aby bydlel někde v centru. Čísi silné ruce ho chytily pod krkem a prudce ho vtáhly do nějaké dodávky.
„Co chcete?“ štěkl podrážděně na chlápka, který seděl s překříženýma nohama před ním. Mezitím, co mu ten druhý držel ruce za zády, tak aby se nemohl hýbat. „Pusťte mě! Jestli vám jde o peníze, tak vám je nechám…“
„Nechte mě být,“ zakřičel. Přišla na něj bojová nálada, asi to bylo tím adrenalinem, co se mu prolil celým tělem. „Co po mně chcete?“ zařval a prudce se otočil a uhodil Ramba do hlavy, s ním to však ani nehlo.
Cože, jaká kurva, Bill totálně nic nechápal, možná to bylo i tím, že se uhodil do hlavy… kdo ví.
Tom zůstal zírat s pusou dokořán. „T-to že udělal,“ vykoktal ze sebe s námahou. Kdyby nebyl v podmínce, tak by si to s tím Millerem vyřídil vlastnoručně. Bill mu připomínal jeho mladšího brášku… Srdce se mu při vzpomínce na něj sevřelo. Bylo to už dávno, ale ještě pořád ho to moc bolelo. A nejspíš nikdy nepřestane.
„Jsi v pořádku?“ otázal se starostlivě černovlásek a položil mu ruku na rameno. Tom sebou cukl.
„Brácho…?“
autor: MajKy
To říkám předem že jestli na dalaší díl budeme čekat zase tak dlouho tak tě zabim..:D:D:D takže ti dva jsou bráškové..:) no ale zajímalo by mě co to má Tom na tý ruce že ho tím Bill poznal….noa le Tomovi už na ¨Billovi začíná záležet…:) jéé rychle další díl prosím prosím ..:)
Jsem ráda, že se tady objevil další díl téhle povídky 😉
Teda ten Muller je ale pěkná sv*ně! :/ Tohle snad není možné. Já doufala, že to skončí, když dal Bill výpověď, ale ono ne. Celkem začínám mít strach, co se bude dít dál. Snad jej Tom nebo Andy ochrání 😉
Jinak i přes to, že mám Andyho ráda, jsem byla ráda, že Bill napsal Tomovi. A ten mě svými myšlenkami teda pěkně naštval – že chtěl na Billa zapomenout, aby jej nezačal mít rád. No co toto?! A oni jsou bráškové? 😮 Pááni, tak to je zvrat..s něčím takovým jsem skutečně nepočítala a jsem zvědavá, jak to teda je.
Děkuji za další díl :))
Coze? Hele nenapinej nas tak, doufam, ze dalsi dil se tu objevi driv nez tenhle, jinak to nevydrzim. Byla bych rada, kdyby Tom dal Mullerovi poradne pres drzku, prinejmensim. Ani jsem necekala, ze Bill s Tomem jsou sourozenci, jestli to bylo v nejakem minulem dile naznaceno, tak jsem to uz zapomnela 😀 Moc se tesim na dalsi dil.
Tak to mi vyrazilo dech.Honem další díl prosimmmmmmmmmm.
Super, že je tu pokračovanie, ale taký koniec??? Ako vie že sú bratia a prečo sa nepoznajú? Prosím, už nás nenechaj tak dlho čakať na ďalšiu kapitolu 🙂