číst celé: http://bit.ly/YI3iKA
statistika: http://bit.ly/YI3iKA+
autor: Allfornothing
Dny se teď zdály být jakoby zhuštěné a Tom s láskou vzpomínal na první měsíc školy, kdy ho nikdo neznal, a především od něj nikdo nic nečekal.
Týden byl u konce a Tom od zvláštní příhody u školní zdi nic nového nezjistil. Nijak zvlášť se tím však netrápil, zčásti proto, že se teď Bill zdál být nějak šťastnější, kdykoliv ho Tom zahlédl na chodbě, a to Tomovi dávalo pocit, že se svou situací skutečně něco udělal, ale také proto, že se jaksi neměl podobnými záležitostmi čas trápit, neboť ho Jane ve škole pronásledovala na každém kroku a on většinu času hledal místo, kde by se před ní na chvíli schoval.
Byla tu však záležitost, které stále nerozuměl. O čem si to Andy, Bill a Billův nejlepší kamarád Daniel povídali tehdy po dešti v zahradě? O co šlo těm dvěma? Do čeho všeho je Bill zapletený? Přemýšlel, koho by se zeptal, kdo by mu o Billovi dokázal říct pár informací a nepřišel na nikoho kromě George. Andyho ani Daniela se zatím ptát nechtěl.
Zdálo se, že i přes očividnou averzi k Billovi o něm George dost ví. Ukázalo, že důvodem Georgova opovrhování jsou právě informace, které o Billovi nashromáždil.
Byl začátek nového týdne, pondělí dopoledne, když se Tom konečně rozhoupal George vyslechnout. Většinou musel přijít George za Tomem, aby s ním Tom vůbec promluvil, byl proto příjemně překvapený, když si k němu blonďák o přestávce přisedl.
„Copak tě tíží? Milostné problémy?“ zatvářil se George falešně překvapeně.
„O Jane ani nemluv, ty s Andreasem jste mě do toho namočili, tak neprovokuj. Přišel jsem kvůli něčemu jinýmu. Pamatuješ si toho černovlasýho kluka s makeupem, co jsi ho se mnou viděl minulej týden?“
„Ohóoooo!“ zatváříl se Georgie vítězoslavně, „chudinka Jane, kdyby jen věděla, o kom se jejímu Tomíkovi v noci zdá!“ Nedal si pokoj George.
„Georgi…“ Tomovi varovně pocukával koutek oka a na čele mu vystoupla žíla. „Vypadám možná klidně, ale moje míra tolerance vůči tvým kecům klesá závratnou rychlostí.“
„Nojo, nojo,“ protáhl George záměrně lhostejným hlasem a nervózně pošilhával po Tomově pravé ruce, která se co chvíli křečovitě svírala v pěst, až mu zbělely klouby, a moment na to se zase uvolňovala. „Copak bys rád věděl o našem milém kuřbuřtovi?“ Zdůraznil George poslední slovo a nasadil co nejnevinnější výraz.
Tom se rozhodl přeslechnout, co právě slyšel a zatvářil se o něco přátelštěji.
„Vypadá to, že o něm na rozdíl ode mě dost víš, Georgi, tak mě napadlo, že by ses se mnou o nějaké informace podělil. Mně totiž až na to oblečení připadá celkem normální.“
„To je fakt, Tome, vím o něm až moc. Přišel do téhle školy ani ne před rokem, a už tu má jednu z nejhorších pověstí, kterou tu kdy kdo měl. Jak se oblíká a co si maže na ksicht, je mi popravdě u prdele, ale že za půl roku ošukal polovinu školy prostě nestrávím.“
To Tomovi vyrazilo dech. „Cože?“ dostal ze sebe.
„Překvapenej, co? Chci tě teď vidět, ty milosrdnej samaritáne, jak se k němu budeš chovat, když je jen otázka času, než na tebe něco zkusí. Tváří se jak neviňátko, člověk by ho politoval, a přitom je to normální děvka, hajzl jeden. Dělá nám ze školy teploušský hnízdo, dokonce si na něj loni začátkem léta stěžovali učitelé jeho otci. Nachytali ho s nějakým studentem přímo tady ve škole. A co myslíš, že jeho fotr na to?“
Tom jen zakroutil hlavou.
„Vole, omlouval ho, že to má teď chudáček Bill těžké, protože se rozvádí s jeho matkou, a sliboval jim, že s ním promluví. Člověk by čekal, že ho aspoň doma pořádně seřeže nebo něco, ale to ne. I když…“ zamyslel se Georgie, „když nad tím teď přemýšlím, od začátku září se myslím netahal s nikým kromě Christiana, a s tím si začal tak před dvěma týdny. Ale vole…“ George se krátce zasmál, „ten jeho otec je neskutečnej… Andyho rodiče se taky rozvedli a znamená to snad, že by bylo normální, kdyby se Andy rozhodl ošukat všechno, co má dvě nohy?“
Tom nenacházel slov.
„Je to všechno pravda?“ zeptal se po chvíli ticha.
„Přísahám na svůj vlastní panenskej zadek.“ Zvedl George dva prsty v přísaze. „Je to hajzl, Tome, nedej na to, jak vypadá nebo mluví, takhle mu před tebou naletělo dost kluků.“
„Dík, Georgi.“ Kývnul Tom. „Díky moc.“
„Pro tebe všechno, Tomíku, a teď mi řekni, jak se vyvíjí tvůj vztah s Jane?“ Přehoupl se George z rozčilení zpátky do své obvykle jízlivé nálady.
„Je jen otázkou času, kdy ji před celou školou požádám o ruku, Georgi,“ odsekl blonďák ironicky a odešel.
V poledne seděl Tom sám se sluchátky na uších na lavičce pod kaštanem a přemýšlel, co dál. Nadával si v duchu, protože vzhledem k tomu, že teď Jane ví, kam Tom o volných hodinách chodí, a že má rád právě tuhle lavičku, může se každým okamžikem objevit.
Poslouchal Nirvanu, ta hudba z něj zázračným způsobem vysávala všechen vztek a vlévala do něj na místo toho energii. Dostal se do stavu téměř dokonalé pohody, na rtech mu hrál malý úsměv, pozoroval mraky rychle letící po světlé obloze a velmi se podivoval, proč do zahrady nechodí víc lidí, neznal nic krásnějšího, nic ho nenaplňovalo mírem víc, než tahle klidná krajina.
První stín mu myslí prolétl, teprve když si vzpomněl na Billa a všechno to, co o něm řekl George. Věděl, že se nemůže o Billa jen tak přestat starat, nejdřív si zvěsti o něm musí ověřit.
Jen velmi neochotně vstal, pohledem pohladil svůj malý, skrytý ráj a stále ještě poslouchaje hlas Kurta Cobaina, mířil ke škole, a pak do chemie ve druhém patře.
Jak tvrdý přechod pro Toma z poklidného koutku šustících listů do reality tak odpudivé, jakou byl pisklavý hlásek profesora chemie zvaného Kraťas. Ten malý mužíček (profesor pokaždé, podivně vyskočil, když vstával ze židle a Tom měl podezření, že nedosáhne vsedě nohama na zem), očividně vlastní nedostatky nahrazoval nelidskými nároky na studenty. Kraťasovou nejoblíbenější činností bylo pomalé mučení zkoušeného, neustále doplňované výsměšnými poznámkami na adresu nebohého žáka.
Po pár týdnech si Tom všimnul, že i Gustav bývá před každou chemií o něco bledší a nervóznější, a v hodinách se nenaklání do uliček tak usilovně jako obvykle, spíš se pokouší splynout s okolím, což vedle Toma, a navíc v poslední lavici, nebylo dost dobře možné.
Tentokrát si pro ně všemi milovaný Kraťas nachystal překvapení. V úvodu hodiny poklepal důležitě ukazovátkem na tabuli a odkašlal si.
„Mám pro vás novinu!“ zapištěl
Celá třída až na Gustava tlumeně zaklela.
„Dnes si napíšeme test a… okamžitě si sedněte, vy dva!!“ Zajíkl se. Dvě lavice před Tomem došlo k malé pranici. Jeden ze studentů se totiž vrhl zběsile vpřed a snažil se otevřít okno dokořán, aby se po té skvělé novině nadýchal vzduchu. Jeho kamarád si to zřejmě špatně vyložil jako zamýšlený pokus o sebevraždu, aby se nemusel podrobit Kraťasovu testování. Skočil na něj, chytil ho kolem pasu a nechtěl za žádnou cenu pustit.
„Řekl jsem, posaďte se! A zavřete to okno!“ prskal, „jak jsem řekl, napíšeme si písemku a nejlepší z vás…“ významně zabloudil pohledem po třídě, „bude mít možnost zúčastnit se školní soutěže, jejíž hlavní cenou je stipendium na prestižní vysoké škole!“ zakončil slavnostně.
Aha, řekl si Tom, protočil oči a dál pozoroval školníka právě zastřihávajícího keře v bludišti. Po chvíli se otočil na svého souseda a překonal sám sebe, když se mu podařilo potlačit smích. Gustav s očima dokořán, napůl vsedě, napůl ve stoje, vzpínal ke Kraťasovi ruce, jako by vyslyšel jeho nejtajnější přání.
Nebylo pochyb, že Gustav soutěž vyhraje, i kdyby za to musel upsat duši.
→
Normální Gustav → Gustav po vyslechnutí Kraťasovy noviny
(nepodařila se mi sehnat vhodná fotografie, ale tahle veverka by měla pro ilustraci stačit).
Na konci vyučování Toma dohnalo, co bylo neodvratné. Před školou na něj čekala Jane.
Usmál se na ni, jak nejlépe dokázal, a šel jejím směrem, přece jen, úplně ignorovat ji nemohl. Jane k němu přitančila a majetnicky ho chytila pod paží. Nedalo se nic dělat, Tom se nabídl, že ji doprovodí domů, alespoň tohle pro ni mohl udělat.
Nic neříkal, na což už si Jane trochu zvykla. Zatím se spokojila tím, že šli vedle sebe, Tom ji držel za ruku a usmíval se na ni. Ona naopak mluvila dost, svěřovala se mu se všemi problémy, pomlouvala profesory, mluvila o tom, co ji baví a čím by chtěla být, povídala a povídala a Tom poslouchal rád. Zřejmě pochopila, že tohle je jediný způsob, jak se s ním sblížit.
Doprovodil ji až před dům, objal a políbil. Jane s červenými tvářemi a štěstím bez sebe vyběhla po schodech k domovním dveřím, odemkla je, poslala Tomovi vzdušný polibek, zářivě se usmála a byla tatam.
Tom stál chvíli na místě, usmíval se a kroutil nad ní hlavou. Musel uznat, že je vážně fajn holka a předsevzal si, že se jí odteď bude snažit míň vyhýbat.
Jane čekající na Toma
V úterý Tom narazil na Billa během dne ve studovně.
„Nazdar, Bille.“ Přisedl si k němu a nahlédl přes rameno, aby zjistit, na čem Bill pracuje. Ten rychle schoval blok, do kterého něco zamyšleně psal, a překvapeně se na Toma podíval.
„Čau!“ Skoro zakřičel a obličej se mu roztáhl v širokém úsměvu.
„Co píšeš?“ Ukazoval Tom zvědavě na místo, kam zmizel Billův blok.
„Říkal jsem ti, že píšu texty písniček. Jsou ale přísně tajné!“ Zasmál se a odstrčil Tomovi ruku, kterou se po bloku natahoval.
„Nevadí,“ vzdal to blonďák. „Jak se vyvíjí tvoje záležitost s Christianem?“ Zamířil rovnou k věci.
„Vypadá to, že všechno zlé je pro něco dobré,“ zazubil se znovu černovlasý kluk a mrkl na Toma. „Co ten neustálý zájem? Neměl by ses podobné otázky vyptávat spíš Jane?“
Školní drby se šíří rychle, pomyslel si Tom a neubránil se útrpnému zabručení.
„Tak trochu jsem sem před ní utekl. Já… já vím, že bych neměl, ale ona je tak… tak… je to chobotnice.“
„Cho… cho chobotnice!?“ vyprskl Bill a málem narazil hlavou do lavice, jak se v záchvatu smíchu předklonil.
„Jo, já vím, je to kočka a myslím, že ji mám rád a tak, ale většinu času, co s ní trávím, si nemůžu pomoct a přemýšlím jen, jak se od ní dostat pryč, a ona má ty svoje chapadla všude a nikam ně nepustí.“ Zavrtěl Tom rezignovaně hlavou.
„Musíš se víc snažit, Tome. Takhle dostaneš kopačky a ani si nevrzneš,“ smál se dál Bill.
„Hmmm,“ pokrčil Tom rameny. Na něco si teď vzpomněl. „Ty, Bille?“ zamyslel se, ale rozhodl se přece jen pokračovat. „Slyšel jsem o tobě nějaké zvěsti… George o tobě mluvil.“
„Aha,“ zmrzl Billovi úsměv na rtech. „A co? Můžu si dělat, co chci, není to nic nezákonnýho. Každej tu předstírá homofobního slušňáka, a pak ho přistihnu, jak mi čumí na zadek. „
„No tak, Bille, uklidni se. Jsem tu novej, nic o tobě nevím a George mi řekl tohle a vypadal u toho dost přesvědčivě.“
„Jo, jasně,“ zamumlal Bill.
„Podívej, mně je upřímně jedno, jestli seš na kluky, jasný? Ale že máš po škole takovou pověst, mě prostě zaskočilo. Říkal jsem si, jestli tě třeba nešikanujou nebo něco, ale vidím, že tě nic podobnýho netrápí.“
„Co TY víš? Seš jako všichni ostatní. Chtěl si mě politovat a zaskočilo tě, že nejsem tak nevinnej ubožák, jak vypadám? Starej se radši o sebe. Vážně, Tome, je úžasný, jak rychle sis o mně udělal obrázek a zhodnotil, co mě trápí a co ne.“ Energicky se zvedl a než odpochodoval pryč, otočil se naposled k Tomovi. „Nic o mně nevíš a stejně bys mi nevěřil ani slovo, kdybych něco řekl,“ nechal blonďáka ve studovně samotného.
Bill ve studovně
Tom si stáhl šátek z čela a složil hlavu do dlaní, tohle nechtěl. Nakonec, Bill měl pravdu, nedělal nic nezákonného a Tom neměl právo mu něco vyčítat. Řekl to proto, že si dělal o Billa starost, ale po tom, co mu Bill vmetl do tváře, se nad sebou Tom zamyslel. Jeho starost o Billa byla svým způsobem sobecká a blonďák se zastyděl. Kdykoli na černovlasého kluka pomyslel, zjevil se mu Jamieho obličej a Tom nemohl jinak, než přemýšlet, jak by mu pomohl.
Toho dne po večeři se rozhodl svěřit mámě. Simone k němu stála zády a právě umývala nádobí, broukala si současně s rádiem a vypadala poměrně spokojeně. Domácí práce ji vždycky uklidňovaly.
Tom si vyhrnul rukávy a nabídl se, že jí pomůže. Půl minuty žmoulal v ruce utěrku, než se konečně odhodlal promluvit.
„Mami?“ Začal nesměle jako pokaždé, když hodlal začít nepříjemný rozhovor.
„Copak?“ Vzdychla Simone.
„Já,“ odmlčel se, „ve škole je jeden kluk, nosí vážně divný oblečení a taky si maluje oči a…“
Simone zastavila vodu, soustředěně se k němu naklonila a vybídla ho, aby pokračoval.
„Já, myslel jsem, že ho šikanujou, a tak jsem si s ním chtěl povídat a nějak mu pomoct, a asi jsem se spletl a on je teď naštvanej, že se ho furt vyptávám… ale mami, když on je tak podobnej Jamiemu a… a já na to musím pořád myslet a…“ Dech se mu zrychlil, zase ten pocit, rychle se opřel o kuchyňskou linku a pokusil se vypadat normálně, aby Simone nevyděsil.
Ta dobře věděla, proč Tom lapá po vzduchu, a rychle ho objala.
„Klid, Tome, to bude v pořádku, slyšíš? Pšš, pšš, no tak, takhle nesmíš přemýšlet, rozumíš? Ať tě ani nenapadne dávat si něco za vinu, slyšíš mě?“ Jemně s ním zatřásla. „Nech toho kluka být, to není tvoje věc, jestli o tvou pomoc nestojí, netrap se tím, nemysli na takové věci.“ Tom se jí v náručí pomalu uvolnil a opřel si čelo o její rameno.
„Dobře, mami, pokusím se.“ Narovnal se, teď už úplně klidný a usmál se na ni. „Našel jsem si ve škole holku, je moc hezká, ale děsně časově náročná.“ Zasmál se.
„To holky bývají, zvykni si na to, Tome,“ štípla ho s úsměvem do tváře. „Přijď mi ji někdy ukázat.“
„Jéžiš, jenom to ne!“ Zhrozil se Tom, „vsadím se, že bys pak hned plánovala děti a datum svatby.“
„Taky tě to čeká, nemysli si.“ Utahovala si z něj a radovala se, jak se jí podařilo odlehčit atmosféru.
Toho dne Toma žádné noční můry netrápily.
autor: Allfornothing
betaread: J. :o)
tak že by byl Jamie Tomův brácha??….:D tý jo další díl..:) rychle
Naprosto Tomovi rozumím, taky bych chtěla vědět, co je na těch drbech o Billovi pravda a Bill nemusel hned tak vyletět, vždyť Tom vlastně nic špatnýho neřekl. No zatím je v povídce spousta zajímavých a tajemných věcí. Jsem zvědavá, jak se budou odkrývat. Těším se na další díl 🙂
No .. Bille .. Tom si chtel jen promluvit ..a mozna az zjistis pravdu budes ty ten, kdo se mu bude omlouvat .. protože smrt .. coz tak asi chápu .. hodne boli ..
Jamie bude pravdepodobne Tomuv bratr, ze? Moc se mi ta povidka libi. Doufam, ze si to Bill a Tom mezi sebou urovnaji, Bill by mohl byt min urazlivy 😀 Ale to nevadi, oni se urcite usmiri. Sice se mi moc nelibi, co George rekl o Billovi, ale nemusi to byt tak uplne pravda, i kdyz vzhledem k tomu, ze se Bill ve studovne tak nastval, neco na tom bude 😀 Moc se tesim na pokracovani <3 Jo a obrazek veverky to naprosto zabil 😀 Dost me to pobavilo 😀
Takže Jamiemu se nejspíš stalo něco hodně špatného a Tom si to vyčítá, že mu možná mohl pomoct nebo ho zachránit? Nevím, přesně takhle to na mě působí a o to víc teď chci vědět kdo Jamie je a co se mu stalo! Jinak zvěsti o Billovi..no pááni! Tak tohle mě skutečně nenapadlo 😀 A já jsem strašně moc zvědavá, co je na tom pravdy! Georg o něm nemluvil teda vůbec hezky a po pravdě nemám tušení, co bych si být Tomem myslela. Je jasné, že spousta věcí je až moc přikrášlených, ale jak se říká ´na každém rohu pravdy trochu´ na té jeho povídačce o Billovi něco pravdy bude, teda to si myslím já. Ovšem mě tak napadlo, že na tom Billovém šikanování by třeba mohlo něco být. Ale ne v tom smyslu, že by mu lidi nadávali nebo jej mlátili..ale spíš jestli ho sexuálně nezneužívají. Tyjo, já asi spíš moc fantazíruju, ale jak se pořád snažím přijít na kloub tomu, co se tady děje, tak mě prostě takové věci napadají 😀 Takže jsem strašně zvědavá na to, až se jednou Tom a tím pádem i my, dozvíme, co se tady děje. Tím by se možná mohlo i vysvětlit to Billovo naštvání, když mu Tom slušně řekl, že vlastně slyšel, že je taková školní d*vka. Kdyby to bylo skutečně tak, jak si myslím, tak by mě to taky sakra naštvalo a s Tomem bych se už nikdy bavit nechtěla 😀
Jinak musím říct, že ty obrázky, co se přikládáš jsou strašně skvělé 🙂 Díky tomu si udělám krásný obrázek jak kdo vypadá a ta veverka alá Gustav 😀 😀 to vážně zabila 😀 😀 Což mi tak připomíná, že postavu Gustiho tady doslova a do písmene žeru 😀 On je takový super šprt..ale přitom naprosto chápu, proč chce tohle stipendium 🙂
Moc děkuji za další díl, povídka je opravdu skvělá!
Děkuju za komentáře!!!
Mám tak trochu škodolibou radost, když vidím jak nad dějem přemýšlíte, a já přitom vím, jak všechno dopadne, haha. 😀 Piště prosím dál, opravdu není pro mě větší odměny než komentář od vás, mých milých čtenářů. 🙂
[5]: Zvláště děkuju Tobě, Mischulko.
Po každém dílu se nemůžu dočkat až se objeví tvůj pokaždé úžasný a vyčerpávající komentář. 🙂 Čtu si ho hned nškolikrát a na konci si říkám: To je aspoň pozitivní motivace!!!!
Dík, díky 😀
Je mi Billa ľúto, že ho ohovárajú a dúfam, že to čo sa o ňom vraví nie je celkom pravda. Milo ma prekvapilo, že za ním Tom šiel a na rovinu sa spýtal ako to je. Nečakala som, že sa Bill okamžite zdôverí, chápem, že odišiel ale mohol sa trochu mierniť. Ale je fajn, že si to tom uvedomuje… ten Jamie je asi Tomov braček a asi sa mu niečo stalo a Tom má z toho nočné mory? To je len rečnícka otázka, chápem, že keď príde čas, tak sa to dozvieme.
Obrázok Billa ako píše, je jeden z mojich najobľúbenejších.
A veľmi dúfam, že Tom tú stíhačku rýchlo pošle niekam aby mohol skúsiť spoznať Billa 🙂
Ďakujem za kapitolu. Je to super poviedka.
[8]: 😀 Zuzko, neodsuzuj chudáka Jane tak rychle, je to holka jako kterákoliv z nás. Komu by se Tom nelíbil, kdo z nás by ho nepronásledoval? 😀 Ještě ji prosím chvíli vydrž.
Další díl tu bude co by dup!
Děkuju ti za komnetáře 🙂
[9]:A navíc vypadá jako Jesicca Alba! :O:DD Kdyby to byla opravdu ona, Tom by se na ní vrhl :DD
[10]: Haha, na te fotce je vážně Jesicca Alba, zajímalo mě, kdo si toho jako první všimne….jsi vítěz, Mayro! 😀
[11]:Já si toho všimla hned, když jsem to četla. Trochu se divím, jestli si toho nevšimli ostatní. :DD
[11]:
[12]:
Já si to myslela hned, že je to ona 😀 Ale moc se o ni nezajímám, znám jen pár fotek, tak jsem radši nic neříkala, abych si neudělala trapas 😀 Nojooo, Tom by byl štěstím bez sebe, že ho někdo páruje zrovna s Jessicou 😀