číst celé: http://bit.ly/12QkPMz
statistika: http://bit.ly/12QkPMz+
autor: Allfornothing
Večer se Tomovi žádnou záminku vymyslet nepodařilo, rozhodl se proto při seznámení s dlouhovlasým klukem improvizovat. Podle jmen na skříňkách by to mohl být Ian Strickland nebo Bill Kaulitz (oba měli v poličce promočené venkovní boty), navíc Tom zjistil, že Bill Kaulitz a Andy chodí oba do 3B, vsázel tedy na to, že „první hlas“ bude Bill.
Ráno, zůstal Tom ještě pár minut ležet se zavřenýma očima, setřel si studený pot z čela a sám sobě potichu nadával. Ještě včera touto dobou byl přesvědčený, že nejhorší má za sebou, už kolik týdnů spal docela klidně a ani si nepamatoval, kdy měl naposled záchvat paniky. Nicméně od včerejšího odpoledne neměl v hlavě nic než vystrašený vzlykot „prvního hlasu“ a celou noc nezamhouřil oka. Proč musím strkat nos, kam nemám, doprdele… Přetáhl si peřinu přes hlavu.
Než přišel do Erdigtonu, přísahal si, že se už nikdy nebude do podobných záležitostí plést. Chtěl jen v klidu dokončit školu a odjet někam daleko, možná do Ameriky, a začít nový život, ale po vyslechnutí záhadného rozhovoru v zahradě nemohl jinak, svědomí by mu nedalo spát, kdyby nic nepodniknul.
„Ty bys mi to neodpustil, viď, Jamie?“ zašeptal a obrátil se na bok, aby dobře viděl na fotografii v rámečku postavenou na nočním stolku hned vedle postele. Blonďatý šestnáctiletý kluk se na něj z fotky usmíval a pohledem jako by celý svět utěšoval. Tom mu úsměv oplatil, pokýval hlavou: „Dobře, Jamie, udělám to pro tebe,“ rychle vstal, začínal totiž cítit dobře známý, svíravý tlak v plicích a špatně se mu dýchalo.
Oblékl se, přes rozcuchané vlasy si zavázal šátek, zabouchl za sebou dveře do pokoje a doloudal se do přízemí, kde na něj čekala snídaně.
„Dobré ráno, mami,“ pozdravil štíhlou ženu s hustými, rezavými vlasy a sedl si za stůl k topinkám s marmeládou.
„Ahoj, zlato, jak ses vyspal?“ Usmála se na něj.
„Do růžova.“ Ušklíbl se Tom.
„Ach, Tome, zase máš noční můry? Bože, a já myslela, že už jsme to překonali, nestalo se něco ve škole? Můžeš za mnou přijít, promluvíme si o tom a…“
„Přestaň, mami!“ mávnutím ruky její řeč přerušil. „Domluvili jsme se přece, že o tom nebudeme mluvit. Já o tom nechci mluvit!“ Tom cítil, jak v něm narůstá vztek.
„Promiň, Tome,“ posmutněla a pohladila ho jemně po hlavě. Ale víš přece, že bychom o tom měli mluvit, je to pro naše dobro.
„Já vím, mami, já vím, nezlob se,“ zamumlal a odsunul židli. „Už musím jít.“ Zvedl se a zamířil ke dveřím.
Celou cestu ke škole šel pomalým krokem a snažil se přijít na jiné myšlenky. Nastavoval obličej slunečním paprskům, jako by doufal v jejich léčivou moc. Léto se ještě nevzdávalo a společně s listy se úpěnlivě drželo na větvích, ptáci stále zpívali, hmyz ještě létal a modrá obloha Toma uklidňovala.
Vstup na školní pozemek
Hned ve školní hale se na něj vrhl Andreas.
„Čau, kámo! Čekám tu na tebe tak hodinu!“ Zakřičel vesele a vyrazil Tomovi dech v pokusu přátelsky ho poplácat po zádech.
„Dobrý ráno, Andy.“ Zamračil se na něj Tom a snažíc se popadnout dech, namířil si to ke schodišti.
„Deš dnes se mnou a Georgem na oběd? Chcem ti někoho představit, bóže, budeš slintat blahem, až ji uvidíš.“ Rozplýval se Andy.
„Fajn, počítej se mnou,“ pokrčil Tom rameny. „Ty Andy, nechtěl bys mě někdy zavést k sobě do třídy a představit spolužačkám?“
„No, proč ne, Tome, stejně o tobě všechny pořád melou,“ zasmál se blonďák a protočil oči. „Chlape, nevěřil bys, jak ty jsou z tebe udělaný.“
Tom pokrčil rameny, chtěl se jen přesvědčit, že je Bill skutečně Andreasův spolužák, a doufal, že ho u Andyho ve třídě zahlédne. Představa hihňajících se holek se mu nezamlouvala.
„Fajn, fajn, hele, po druhé hodině sraz před vaší třídou, stejně jsem chtěl zajít za Georgem. Je na hovno, že letos nejsme ve stejný třídě, ředitel je čůrák, až odsud příští rok vypadnu, někde si na něj s Georgem počkám. Haha, nemůžu se dočkat, až zděšeně vyvalí ty svoje prasečí očka. Vole, vždyť on je tak tlustej, že přes ty špeky neucítí ani kopanec… myslím, že ho aspoň udusím maturitním vysvědčením, chachacha, a v novinách bude příští den titulek: Ředitel nepřežil výsledky svých žáků! Kruci, ale na tom výzu bude moje jméno, co…?“ pokračoval Andy ve svém monologu.
Hlavně celý svět uvidí, tvoje známky, Andy. Pomyslel si Tom a musel pro sebe usmát. Bylo mu s Andym dobře, s ním se nemusel namáhat projevy zájmu, Andymu úplně stačilo, když ho Tom nechal mluvit. Nechápal, proč má Andy potřebu někoho šikanovat, nějak se to k jeho povaze nehodilo. Byl jedním z těch kluků s neúctou k pravidlům, udělal by cokoliv, aby ho nikdo nepokládal za slušňáka, ale že by byl doopravdy schopen někomu ublížit, se Tomovi nezdálo. Před třídou se s nepřetržitě brblajícím Andreasem rozloučil a spěchal se svalit do lavice vedle Gustava.
„Brýtro, mistře! Potkal jsi Andyho?“ Pozdravil ho George.
„Brý ráno, jo, potkal a na oběd s váma jdu, prý mi chcete někoho ukázat.“ Zvedl na George obočí.
„Hmm, hmm, říkali jsme si s Andreasem, že bychom ti prokázali službu, aby ses tu celé dny nepropadal depresím a nezíral z okna. Na světě jsou lepší věci na koukání, no ne, Tomíku?“ Zazubil se.
Tom ho zpražil pohledem.
„Dobře, dobře, nic jsem neřek, jasný?“ Zarazil se George, vrhl pobavený pohled na Gustava pečlivě ořezávajícího tužky a odpochodoval na svoje místo.
„Nazdar, Gustave, dávej pozor, ať si při rýsování neprořízneš tužkou papír,“ usmál se Tom.
„Haha, vtipné, alespoň někdo musí mít v téhle třídě všechno v pořádku.“
„Jak myslíš, ale jen se zbytečně stresuješ.“
„Nemůžu si dovolit zanedbávat povinnosti a flákat se, Tome. Ne všichni mají peníze, aby si mohli dovolit vysokou, potřebuju nejlepší průměr z ročníku na stipendium. Nevím, co bych dělal, kdyby ho nedostal.“
„Promiň, Gustave, máš pravdu, nevšímej si mě,“ zamumlal Tom a myšlenky se mu rozutekly. I Jamie byl takový, ve všem měl pořádek a pečlivě psal úlohy, často se nad Tomovým lajdáctvím rozčiloval. Nutil ho bez přestání do učení, aby se dostali na stejnou školu. Nemáš ze mě radost, jak tu tak sedím a zírám z okna, viď? Ale škola už mě nezajímá, nic mě teď nezajímá, Jamie, nevidím tu žádný smysl a ty nejsi se mnou, abys mě napomínal. Podívej se, jak krásnou zahradu tu mají, kéž bychom byli těmi duby. A v tom to přišlo, jako by všechen kyslík z místnosti najednou zmizel. Tom se přinutil odtrhnout pohled ze zahrady a vypotácel se ze třídy. Nezáleželo mu na překvapených pohledech spolužáků, nebo jestli bude mít neomluvenou hodinu, potřeboval vzduch.
Rozběhl se na záchody, aby si polil obličej studenou vodou. Dusil se a s přerývavými nádechy cítil přicházet nový nával paniky, chytil se rukama z obou stran umyvadla a pokoušel se zhluboka dýchat. Po chvíli se trochu uklidnil, podařilo se mu sesunout se podél stěny a sednout si na zem, aby se mu přestala točit hlava. Dech se mu pomalu zklidňoval a zrovna zavřel oči a opřel hlavu o studenou zeď za sebou, když se otevřely dveře a na záchodky vešel, kdo jiný než Bill.
Ty si nedáš pokoj, Jamie, řekl jsem přece, že se o něj postarám, usmál se chabě Tom a změřil Billa pohledem. Černovlasý kluk se zdál být duchem jinde a býval by o Toma ani okem nezavadil, kdyby o něj po cestě do kabinky nezakopl.
Překvapeně na Toma zdvihl obočí a srdečně se zasmál: „Nevybral sis pro záškoláctví zrovna pohodlný místo.“
„Taky si říkám,“ pokusil se Tom zasmát a setřel si roztřesenými prsty z obličeje kapky vody.
„Jsi v pořádku?“ Černovlasý kluk se na něj pozorně zadíval.
„Ale jo, znáš to, stres z písemky, tréma a tak…“ usmál se, teď už skoro klidný blonďák, rozhodně hodlal tuhle příležitost využít a s Billem se seznámit.
„Nechtěl bys zajít na ošetřovnu? Doprovodím tě,“ navrhl dlouhovlasý kluk.
„Ne díky, ale můžem se projít, potřebuju na vzduch, jestli nemáš nic proti troše záškoláctví.“
„Zrovna se mi nechce do třídy, myslím, že se přidám, mimochodem, jmenuju se Bill.“
„Tom, Tom Trümper,“ natáhl ruku směrem k Billovi a musel se smát. Tak já lezu po kolenou a nahlížím do skříněk, hodiny se mučím vymýšlením způsobů, jak se s ním seznámím, a přitom stačilo zajít na záchod a počkat než přijde.
Sešli do přízemí a směrem k vrátnici. Vrátná na ně podezřívavě zašilhala přes centimetr tlusté brýle a podle všeho čekala vysvětlení. Tom mrkl na Billa, nasadil útrpný výraz, sklonil se k okýnku a oslovil nerudnou dámou plačtivým hlasem: „Prosím vás, je mi hrozně špatně, potřebuju se nadýchat čerstvého vzduchu, tady kamarád má jít se mnou, aby se mi něco nestalo. Vrátíme se hned, jak se mi udělá líp.“
Vrátná soucitně pokývala hlavou, otevřela dveře a nechala oba teenagery projít.
Venku se Tom na Billa ušklíbl: „Tohle mi vždycky šlo.“
„Vždyť jsi to ani nemusel hrát, seš bílej jak stěna,“ podivil se Bill.
„Fakt? No co, dokázal bych to, i kdybych bílej nebyl.“
„Kam půjdem?“
„Nikdy jsem nebyl v bludišti.“
„Cože? Tak ty seš taky novej?“
„Hmm, letos v létě jsme se sem přestěhovali.“
„Já už v půlce loňskýho roku, říkal jsem si, že jsem tě tu ještě neviděl.“
„Jsem ve třídě s Georgem, znáš ho? Nejlepší kámoš Andyho.“ Pozorně se Billovi zadíval do obličeje, ale ten se při Andyho jménu rozzářil.
„Znám, znám, kdo by neznal?“ Uchechtl se černovlasý kluk, „tak to musíš být TEN Tom,“ zasmál se, když viděl Tomův udivený výraz. „Přece TEN záhadný nový student, kámoš Andyho a George, TEN Tom, co vůbec nemluví a všechny holky na škole se z něj můžou zbláznit.“
Blonďák jen vzdychl a zavrtěl hlavou. Někomu zřejmě není dáno splynout s davem.
„Já jsem Andyho spolužák, hraje si na drsňáka, holkám se to líbí, haha, ve skutečnosti by tě spíš ukecal k smrti, než aby tě praštil.“
„To už jsem si všiml.“ Ušklíbl se. „Ty, Bille, taky na první pohled vypadáš jinak. Býval bych tě zařadil k těm emo strašákům v koutě jídelny, ale nezdá se, že bys měl sebevražedné sklony.
„Ah, prostě si oblíkám, co se mi líbí, je mi fuk, co si o tom myslíš ty nebo kdokoliv jiný ze školy,“ otočil se na Toma s takovou rozhodností v hlase, že si tím u něj získal respekt. Tenhle Bill asi nebude bezbranné děcko, jak si zpočátku myslel. Přesto se stále nemohl zbavit zvuku Billova zlomeného hlasu, jenž mu včera uvízl v paměti.
„Nemáš tu kvůli tomu problémy?“ Snažil se nenápadně dostat k tomu, co ho zajímalo.
„Jasně, že maj někteří blbý kecy, ať si melou, co chtěj, když nemaj nic lepšího na práci, než hodnotil oblečení jiných lidí. Ne, Tome, nikdy jsem kvůli tomu žádný vážný problém neměl.“
To Toma trochu zmátlo. „Ah,“ řekl jen a zamyšleně sklopil hlavu.
Procházeli se bok po boku bludištěm a mlčeli. Bill si ho se zájmem prohlížel a asi po pěti minutách to už nevydržel a zasmál se: „Ty toho fakt moc nenamluvíš.“
„Hmm?“ Otočil se na něj Tom, evidentně až doteď myslí někde daleko za železnou branou vedoucí do zahrady.
„Ptal jsem se, proč jste se do téhle díry přestěhovali.“
„Rodinná záležitost,“ zamumlal Tom.
„Hmm, u nás to je vlastně taky tak, naši se loni rozvedli a sem jsem přijel s tátou, Erdigton není tak hroznej, když se seznámíš s dobrýma lidma,“ povzbudivě na Toma mrkl.
„Já měl štěstí, že jsem si sedl vedle Daniela, to je teď můj nejlepší kámoš, chodíme spolu do hudebky. On většinou hraje na klavír a já zpívám, baví mě vymýšlet texty, je to takový můj koníček.“ Zasnil se. „Jednou bych chtěl odjet a být slavný zpěvák nebo herec. Chci se brzo osamostatnit a…“
Tom se zastavil a s podivným výrazem se Billovi upřeně podíval do očí. „Ty vážně…“ zašeptal a zavrtěl hlavou. Tohle chtěl přece i Jamie! Dokázal hodiny spřádat plány a s naprostou vážností vymýšlet, jak se proslaví. Jamie a jeho sny…
Bill zdvihl jedno obočí a dal si ruku bok: „Já co?“
„Jen… někoho… hmm, někoho mi připomínáš.“ Tom na něj ještě pořád zíral a až po chvíli si uvědomil, jak divně to asi vyznělo. „Já“, odkašlal si, „chtěl jsem říct… zapomeň na to.“
„Ty seš teda podivín,“ zasmál se Bill.
„Jo, to jsem,“ souhlasil zasmušile Tom a rychle dodal: „Nevrátíme se už? Nevím, kdy končí hodina, o přestávce mám sraz s Andym, představí mi vaše spolužačky.“
„Ha! Tak to si nenechám ujít, chci vidět Chantell, jak se bude před tebou natřásat, ta holka je kus, ale tááák blbá.“ Odfrkl si.
Vrátili se a o pár minut později, zazvonilo, před Tomovou třídou nervózně přešlapoval George s Tomovou brašnou na rameni. Jakmile svého spolužáka s Billem zahlédl, vykulil oči, rozběhl se k nim a začal Toma podrobně prozkoumávat.
„Prosim tě, co je ti? Ze třídy ses vypotácel jak postřelenej a nikomu jsi neřek ani slovo, dokonce i Gustav byl tak rozhozenej, že ho Ostříž (profesorova přezdívka) musel celou hodinu napomínat, aby dával pozor. Chlape, to ti Gustík nikdy neodpustí…“
„V pořádku Georgi, moc jsem se dnes nevyspal, zatočila se mi hlava a potřeboval jsem se projít.“
Georgie si ho nedůvěřivě přeměřil. „Jo? A co s tebou dělá tenhleten?“ Ukázal zhnuseně prstem na Billa.
„V klidu, Georgi,“ stoupnul si Tom ochranářsky před černovlasého kamaráda, než vůbec stačil Bill otevřít pusu.
George pobaveně zdvihl obočí: „Nevyšiluj, o nic nejde, jasný? Pojď už, Andy nakonec čeká u sebe ve třídě.“
Tom se letmo podíval na Billa a začervenal se, když viděl jeho udivený výraz. Zamračil se, aby skryl, jak je mu trapně, a vyštěkl na něj: „Tak jdeš, Bille, nebo tu budeš stát celý den s otevřenou pusou?“ přidal do kroku, aby dohnal George.
Bill jen zakroutil hlavou a potichu hvízdl, tenhle Tom je opravdu zvláštní.
Andy netrpělivě čekal opřený o topení, v jedné ruce svačinu, druhou si nervózně uhlazoval pečlivě upravený účes a dolní čelist mu spadla až na podlahu, když uviděl George a Toma společně s Billem. „Vy… vy se znáte?“ vykoktal.
„Ne,“ odpověděli Bill s Gorgem současně, jeden rezignovaně, druhý zděšeně.
Tom putoval pohledem z jednoho ke druhému, pak zpátky k Andreasovi.
„Seznámil jsem se s Billem docela nedávno, chodí s tebou do třídy, tak šel s námi,“ pokrčil Tom rameny, nespouštěje z Andyho oči. Andy byl očividně nervózní a nevěděl, jak se zachovat.
Bill se zasmál, kývl na Toma, usmál se na vyděšeného Andyho a odešel do třídy. Mezi zbylými třemi se rozhostilo ticho.
„Co?“ Díval se Tom na své přátele.
„Co?“ Odpověděl mu nevěřícně George. „Chlape, víš vůbec, kdo to byl?“ kývnul na Andyho, aby taky něco řekl, ten ale jen povzdychl a pokynul Georgovi, aby pokračoval.
„Bill, Tome, Bill Kaulitz to byl. Školní teplouš. Nepoznals to podle těch jeho hadrů a make-upu? Varuju tě, drž se od něj dál.“
„No a? Dokud se do mě nezabouchne, je mi to ukradený, ať si nosí třeba sukně. Budu se bavit, s kým se mi zachce, Georgi.“ Šlehl po něm pohledem
George to očividně zaskočilo a hledal oporu v nejlepším příteli. Andy si přehodil svačinu do druhé ruky a rozpačitě si mnul kůži vzadu na krku. „Nemá tu dobrou pověst, Tome,“ vysvětloval.
„On o tobě mluvil kupodivu celkem přátelsky, Andreasi,“ Tomovi docházela trpělivost. Že by přece jen Andreas…
„Oh? No, kdo ví, co ti napovídal, neposlouchej ho.“ Mumlal stále nervóznější Andy. „Pohněte zadkem, za chvíli zvoní,“ a s těmito slovy zatáhl Andreas zbývající dva do třídy.
Představoval Tomovi postupně každou spolužačku, scéna vypadala poměrně komicky s děvčaty seřazenými jako při nástupu, dychtivě čekajícími na chvíli, kdy na ně přijde řada, aby si s Tomem potřásly rukou.
Chudák Tom si až teď uvědomil, že budou všechny od dnešního dne očekávat, že je bude na chodbách zdravit, což pro sebe okamžitě vyhodnotil jako nemožný úkol. Z první lavice se na něj šklebil Bill a dohadoval se o něčem se svým sousedem. Tom se na něj zadíval a nevěřil svým očím. Byl si téměř jistý, že tohle byl poslední hlas, jehož totožnost se mu zatím nepodařilo odhalit. Že by si Bill nechal vyhrožovat klukem, vedle kterého sedí? Svým nejlepším kamarádem, jak sám říkal? A co Andy? Už ničemu nerozuměl.
Konečně Toma vysvobodil zvonek a musel s Georgem odejít.
Oběd strávil s podezřele dobře naladěným Georgem a Andym, nechal si jimi představit Jane, kupodivu celkem milou holku s roztomilým obličejem a naprosto božským tělem.
Jane byla úplně rudá, jak jí bylo trapně, když zůstala s Tomem sama po tom, co si Andreas a Georgem šli pro pití a už se nevrátili. Tomovi došlo, o co jim celou dobu šlo, a podíval se na Jane s povzdechem: „Vypadá to, že jsme tu zůstali sami.“
„N… n- no, asi to tak bude,“ vykoktala a zrudla ještě o poznání víc.
„Nemusíš být nervózní, já nekoušu.“
„Hahhaha ha ha,“ vyrazila ze sebe nervózní smích a neustále si upravovala světle modrou halenku, protože najednou nevěděla, co s rukama.“Co bys řekla na malou procházku?“
„Jasně!“ Usmála se zářivě.
Zvedli se, oba šťastní, že se jim nějak podařilo uniknout z trapné situace. Tom se rozhodl zavést ji na lavičku pod kaštan. Doufal, že se cestou trochu uklidní nebo minimálně přestane koktat, a třeba mu něco o sobě řekne.
Šli mlčky, což pro ni na rozdíl od Toma představovalo katastrofu a z hlavy se jí skoro kouřilo, jak se snažila vymyslet nějaké téma pro rozhovor.
„Tak takže, kdy sis nechal udělat ten piercing!?“ Vyrazila ze sebe
„Cože?“ Zasmál se blonďák „Tohle tě zajímá?“ Zvedl na ni jedno obočí a chudák Jane se málem propadla hanbou. „Docela nedávno, začátkem léta, líbí se ti?“
Jane k němu zvedla oči a s naprostou upřímností přikývla. „Moc,“ usmála se.
Tom si ji nenápadně prohlížel a všimnul si, že se jí jemné vlasy lesknou na slunci, a když se usměje, dělají se jí ve tvářích dolíčky. Štěrk jim křupal pod nohama, jak šli cestou od školy, než odbočili přes trávu do zadní části školního pozemku.
„Kam mě vedeš?“ Tázavě na něj pohlédla.
„Támhle na tu lavičku,“ ukázal prstem směrem k vytouženému cíli.
Posadili se vedle sebe. Tom si spojil ruce za hlavou, nastavil obličej slunci, pohodlně se opřel a zavřel oči. Jane seděla strnule jako pravítko a jen se do Toma vpíjela pohledem.
„Já…,“ začala Jane.
„Hmm?“ Otevřel Tom jedno oko a naklonil k ní hlavu.
„Chtěla jsem říct, že… hm… teda… všimla jsem si tě hned první týden školy a…,“ odkašlala si, „…a připadal jsi mi zajímavý a já, no myslím, že tě mám ráda.“ Víc už zrudnout nemohla.
Tom otevřel i druhé oko, rozpletl ruce za hlavou a strčil si je místo toho do kapes. Takhle otevřené vyznání nečekal. Bylo mu jí až líto. Prohlížel si ji a musel připustit, že je roztomilá, jak nervózně poposedávala a bála se mu podívat do očí. Krásné vlasy jí splývaly na ramena a padaly do tváře. Najednou se jich zatoužil dotknout, naklonil se k ní a spravil jí neposedné vlasy zpátky za ucho. Krásně voní, uvědomil si Tom a usmál se na ni. Jane ani nedýchala, s očima dokořán sledovala každý Tomův pohyb. Toho budu litovat, bylo poslední, co mu prošlo hlavou, než ji políbil. Přitáhl si ji k sobě a nechal se obejmout. Seděli tak hodnou chvíli, ale jakmile zazvonilo, Tom se zvedl, políbil ji na tvář, omluvil se s tím, že spěchá do třídy, a odešel, aniž by na ni počkal.
No, uklidňoval se, třeba mi teď ostatní holky dají pokoj. Jane je vážně milá holka, zamyslel se Tom a uvědomil si, jak má dobrou náladu.
Ta ale bohužel netrvala dlouho, ještě než vešel do školy, zahlédl Billa s nějakým klukem za rohem budovy. Vypadalo to, že se perou, a Tom neváhal a rozběhl se Billovi pomoct. Teprve když k nim dorazil, uvědomil si svůj omyl. Bill stál opřený o zeď, druhý kluk s tmavě hnědými, kudrnatými vlasy mu držel obě ruce za hlavou a vášnivě ho líbal. Tom tam chvíli stál s otevřenou pusou, pak se vzpamatoval a rozhodl se nenápadně vycouvat. Než to však stačil udělat, kudrnatý teenager vzhlédl od Billa a zaryl se do Toma nevraživým pohledem.
„Co tu děláš, šmíráku?“ Obořil se na něj.
„Hmm,“ pokrčil Tom rameny a zasmál se, opravdu ho nenapadalo žádné rozumné vysvětlení. Úsměv mu ale zmizel z tváře, jakmile k němu otočil hlavu i Bill. Tvářil se neutrálně, ale na tvářích měl zaschlé potůčky z černé tužky na oči a Tom by býval přísahal, že do teď brečel. Změřil si kudrnatého kluka pohledem a všiml si, jak křečovitě drží Billovi ruce.
„Volal tě Ostříž, Bille,“ řekl Tom co možná nejpřesvědčivěji.
„Co… cože?“ Vyrazil ze sebe Bill a zatvářil se opravdu vyděšeně.
„No, to bys měl určitě jít.“ Zašeptal úlisně kudrnáč a pustil hubenému klukovi zápěstí.
Tom jen netrpělivě přešlápnul a natáhl k Billovi ruku. „Tak dělej, Bille, nemám celej den.“
Bill se ještě naposledy ohlédl za postavou u zdi a spěchal za Tomem.
„Tome? Ostříž tě pro mě poslal?“ řekl se zřetelným strachem v hlase.
Blonďák se na něj úkosem podíval a ušklíbl se. „Jasně, že ne, chtěl jsem tě odtamtud dostat a tohle jediný mě napadlo, vím, že Ostříž učí i vaši třídu, Andreas o něm pořád mele.“
„Proč, proč jsi mě chtěl dostat pryč?“ Nechápal Bill.
„Měl by ses vidět, Bille.“
„Ah?“ Nechápal stále Tomův kamarád.
„To je jedno, kdo to byl? Tvůj kluk?“
„Hmmm, Christian?“ zrozpačitěl Bill, „nechci o tom mluvit.“
„Jak myslíš, Bille, ale podle mě bys měl dělat jen to, co je ti příjemný, a támhle u té zdi ses netvářil zrovna nejšťastněji.“
Bill se najednou zastavil a zamyslel se. „Víš co, Tome? Máš pravdu, máš úplnou pravdu, musím něco udělat.“ Pohled mu podivně ztvrdl.
Tom si byl jistý, že se Bill právě rozhodl, a něco mu říkalo, že se nezastaví, dokud nesplní, co si předsevzal. Vešli společně zpátky do školy a každý spěchali do své třídy, už tak měli nejmíň patnáct minut zpoždění.
autor: Allfornothing
betaread: J. :o)
hmmmmmm řeknu ti že se mi to líbí ale ten Christian mě štve co Billovi dělal..no doufám že ho Tom bude chránit..:D a Jamie byl Tomův bejvalej??..že by umřel nebo co se stalo to musím napsat.:D
Hmmm… tohle se vyvýjí hodně, hodně zajímavě =) dáááááááááál!!! =D
Týnce: :-)jsem moc ráda, že moji povídku čteš, ale o Jamiem ti nic prozradit nemůžu. Čti dál a dozvíš se to. 😉 😀
[3]: Ty jsi hnusná ..:D no to si piš že budu číst no ale bude to tam vyjasněný co nejřív že jo??..:D
[4]: Hmmm, já to vážně nemůžu říct, zkazila bych tím všem čtení, ale slibuju, že všechno co s ním souvisí v příběhu vysvětlím.
budu se snažit přidávat díly dvakrát do týdne, abych moc nenapínala. 😀
Jo a radím číst pozorně, děj bude dost složitý, tak nic nepřeskakuj.
A díky, díky, díky, mám strašnou radost, že budeš číst dál. 🙂
Aww, tak tohle me fakt bavi cist. Ne ze by me ostatni povidky nebavily cist, ale tahle se mi zda nejaka jina nez ostatni a fakt nevim, jestli to tak je nebo mam jen takovy pocit. Kazdopadne jsem z ni nadsena.
Konecne jsme se dozvedeli trochu vic o Billovi, je mi fakt sympaticky, libi se mi, ze je sam sebou a nestydi se za to. U Toma se mi libi totez, ale taky na nem mam rada, ze vsechno bere s klidem a neni to zadny namysleny blbecek. A myslim, ze Andreas mel neco s Billem, kdyz byl tak nervozni 😀 Jo a postava Gustava je uzasna, dost mi pripomina moji kamosku 😀
Moc se tesim na dalsi dil <3 🙂
No tak to jsme teda opravdu zvědavá, jak tohle bude pokracovat .. 😀 preci jen .. ze by si bill nechal ublizovat? ci dokonce neco horsiho? a urcite me zajima jakou spojitost ma s Tomem Jamie ..
Sem fakt zvedava na pokracko 🙂
Aj ja som veľmi zvedava kto je Jimie, a čo sa stalo. Je veľmi pekné, že Tom chce Billovy pomôct a dúfam že sa mu to podarí. Georgov postoj sa mi vôbec nepáči.
Vstup na pozemok školy sa mi veľmi páči.
Wow! Jsem opravdu šťastná, že jsem se rozhodla tuhle povídku číst, protože by byla skutečně škoda si ji nechat ujít! Jsem z ní naprosto u vytržení, celá napjatá a strašně zvědavá! Pořád se tímhle dílem nic nevysvětlilo (ovšem to bych chtěla asi moc, abych se všechny záhady dověděla hnedka ve druhém díle :D), ale naopak těch záhad přibylo ještě víc a já jsem tady chvíli po přečtení povídky jenom seděla a musela přemýšlet. Vážně mě tohle nutí k zamyšlení. Je tu tolik záhad! A strašně moc mě štve, že nic nevím! 😀
Moc mě zajímá, kdo je Jamie. Osobně mě napadlo, že by to mohl být buď Tomův přítel nebo jeho bráška. A že možná umřel nebo se mu něco špatného stalo, když po něm Tom takhle truchlí a neustále si na něj vzpomíná a má jeho fotku na nočním stolku. Taky mě zarazily Tomovy noční můry a to, že mu mamka řekla, že chce, aby o tom s ní mluvil. To vypadá na něco závažného. Možná to má právě co dočinění s Jamiem, ale to už asi moc fantazíruju 😀 A záhada ohledně Billa? 😀 No tak po dnešním díle jsem z toho jako jelen 😀 Už vůbec nechápu. Minule jsem si asi jako spousta ostatních myslela, že by Andy s tím Danielem mohli Billa šikanovat, ale po dnešním dni se dá tohle nejspíš vyloučit, když je Daniel jeho nejlepší přítel a o Andym řekl, že by neublížil pomalu ani mouše. Taky mě napadlo, že by Bill a Andy mohli spolu něco mít 😀 Napadlo mě to už v tu chvíli, kdy se Tom zmínil o Andym a Billovi zazářily oči..a pak když byl Andy nervózní z toho, že Tom Billa zná a ještě se o něm bavili. Nooo, tohle bude všechno ještě hooodně zajímavé 🙂
Postava Billa a Toma se mi zatím velice líbí 🙂 I když jsem celkem překvapena z toho, že si už Tom našel přítelkyni 😀 Ale tak ta holka zatím vypadá fajn, i když je z Toma nervózní, tak uvidíme. A možná to Tom ani jako vztah nebere..A ten konec se mi nechce líbit. Nejen, že se mi nelíbí ten kluk, co tam u zdi líbal Billa..ale mám celkem i strach, co má teď Bill zalubem 😀
Strašně moc se těším na další díl a za tenhle opravdu mockrát děkuji! 🙂
Povídka je zatím opravdu skvělá! ♥♥
hmm, cítim zradu, ten Christian sa mi vôbec ale vôbec nepozdáva.. inak čo sa týka Jamieho, ako prvé ma napadlo, že by mohol byť Tomov brat, som zvedavá čo v tom bolo a hlavne čo sa mu stalo.. ale tipujem to na nejakú tragédiu, keď sa spomínali Tomove nočné mory.. a celkom divné je aj to, že Bill o Andym hovoril tak pekne a Andy sa správa akoby mal nejakú infekčnú chorobu… v tom bude viac ako nejaká Andyho homofóbia, určite v tom bude viac xD vyvíja sa to teda fakt zaujímavo a na druhý diel je to slušne zamotané xD ale už teraz som si istá že toto bude ďalšia poviedka do mojej "zbierky modrých zakladačov" – poviedky ktoré sa mi najviac páčili si vytlačím a dám pekne stranu po strane do zakladačov, aby som ich mala hocikedy po ruke :3 xD moc moc sa teším na pokračovanie 🙂
ó, moc vám děkuju! 🙂
Jsem moc ráda, že píšete, co si myslíte o jednotlivých postavách a vývoji děje. Dává mi to zpětnou vazbu.
Pište prosím co vác napadne, klidně i co se vám nezdá logické nebo dobře napsané, ocením to. 🙂
Ospravedlňujem sa, že som nekomentovala skôr ale akosi som sa bola trochu flákať a nemala som net, tak mám deficit. Ale som za túto kapitolu strašne vďačná.
Táto poviedka sa mi veľmi páči aj keď mám rada pokojné láskyplné a nežné veci, táto ma naozaj veľmi zaujala. Píšeš pútavo.
Zoznámenie sa s Billom bolo podarené 😀 záchody sú na zoznámenie ako stvorené 😀
Tešila som sa keď si vyšli von. Myslela som si, že Toma zaujme a zabudne na tie baby. A Jane mi dosť vadí. Ale mne vadí každá ženská ktorá sa na dvojičky liepa. Dúfam, že si ju Tom nenechá dlho.
Som rada, že Tom Billa našiel a zachránil a možno ho dokonca aj trochu povzbudil aby za seba zabojoval.
Výborná kapitola teším sa na ďalšiu.