Záhadný rytíř 2/2

Tom ležel na zemi a držel si ránu na stehně, ze které mu stále vytékala krev.

„Tome! Tak tady jsi.“ Ozvalo se. Byl to Bill. Podepřel ho a odvedl k sobě domů, kde ho ošetřil.

„Viděl jsem ho, Bille, zachránil mi život.“ Vyprávěl mu Tom vzrušeně, co se stalo.

„Já vím. Viděl jsem to.“ Odvětil s úsměvem Bill a ovazoval mu ránu gázou.

„Děkuji.“ Poděkoval Tom za ošetření a vzal Billa za ruku. Ten se na něj usmál.

„Není zač, ale děkovat bys měl Taurionovi. Kdyby nebylo jeho, nebyl bys už asi mezi živými.“ Poznamenal trefně Bill. Tom uznale přikývl.

„To je pravda.“

„Teď si odpočiň. Nechám tě tu v klidu.“ Řekl po chvíli Bill a zvedl se k odchodu.

„Zůstaň prosím!“ vyhrkl znenadání Tom a upřel na černovlasého chlapce prosebný pohled. Bill se usmál.

„Tak dobře.“ Posadil se na postel. Tom ho vzal za ruku a položil si ji na stále se usmívající tvář.

Tom se posadil na posteli.

„Co to děláš! Lehni si. Musíš odpočívat, ztratil jsi hodně krve.“ Zlobil se Bill a snažil se ho opět uložit na postel. Tom se na něj jen usmál. Pohladil ho po tváři a jemně přitáhl k sobě. Stále se k němu přibližoval, až se jeho rty dotkly těch jeho.

Tom u Billa zůstal ještě čtyři dny, dokud se mu rána alespoň trochu nezacelila. Pátý den zrána vyšel ven. V hlavě měl zmatek. Stále myslel na Billa, ale i na úkol, který nesplnil a splnit nechtěl. Bál se Billovy reakce, až se dozví, že mu neřekl celou pravdu. „Už mi nikdy neuvěří.“ Pomyslel si.

Došel až k ohradě. Tam se zastavil a opřel se. Stál tam bez hnutí a díval se do nebe.

„Co mám dělat. Poraď mi,“ zvolal k obloze.

„A s čím potřebuješ poradit?“ ozval se známý hlas za ním. Tom se lekl a otočil se. Za ním stál Bill. Přistoupil k němu a položil mu ruku na rameno.

„V poslední době se chováš nějak divně. Co to přede mnou tajíš?“ zeptal se smutně.

„Ale nic. Nic podstatného,“ odvětil Tom a pokusil se o úsměv, ale nepovedlo se.

„Dobře,“ řekl Bill, sklopil oči a obrátil se k odchodu.

„Bille, počkej… neodcházej,“ vyhrkl urychleně Tom a chmátl po jeho ruce. Bezúspěšně.

„Co to s tebou je? Proč mi nechceš říct, co tě trápí? Třeba bych ti mohl pomoct,“ sklopil Bill svá nádherná kukadla. Tom si ztěžka povzdechl.

„Je to příliš složité.“

„Tak mi řekni, co tě trápí,“ naléhal dál Bill. „Když mi řekneš, o co jde, pokusím se ti pomoct,“ dodal po chvíli tiše.

Tom se na něj smutně podíval a pravil: „Tak dobře. Nemůžu to před tebou tajit věčně. Víš, já jsem sice z Kaira, ale sem jsem přišel z Herreny. Jsem voják z Irrovy armády. Dostal jsem za úkol vyhledat a zabít Tauriona. Ale…“

„Ale co? Dopověz to.“ Naléhal se slzami v očích Bill.

„Nemůžu ten úkol splnit. Už kvůli tobě ne. Bille, vím, že mě za to budeš asi nenávidět. Lhal jsem ti. Neřekl jsem ti o sobě pravdu, ale nikdy jsem ti nelhal v tom, co k tobě cítím. Bille, miluji tě víc než cokoli na tomto světě. To, co jsem udělal, mi asi nikdy neodpustíš. Odejdu. Ještě dnes.“

Tom domluvil a s bolestí se díval na Billa, kterému z jeho krásných očí tekly slzy. Tom se s povzdychem otočil a rázným krokem vyšel vstříc městským branám. Bill se za ním s pláčem rozeběhl.

„Nechoď, nemusíš. Tauriona jsi nezabil, a to je hlavní. Prosím, zůstaň.“ Tom na to nic neřekl. Se sklopenou hlavou šel dál. Bill se zastavil a zavolal.

„Miluji tě a nikdy se to nezmění. Ani teď ani jindy.“ Tom se zastavil a řekl smutně.

„Už ti nechci ubližovat. Odejdu a ty na mě raději zapomeň.“

„Svým odchodem mi ublížíš víc než čímkoli jiným,“ namítl uplakaným hlasem Bill. Tomovi bylo těžko, ale nic na to neřekl. Pískl na svého koně a vyšvihl se do sedla. Otočil se k Billovi čelem a hlasem poznačeným potlačovaným pláčem pravil.

„Odpusť a zapomeň.“

Než se Bill nadál, rozjel se pryč z města. Na druhém konci potkal svého přítele z armády. „Mathiasi? Co ty tu děláš?“ zeptal se místo pozdravu.

„Irra mě sem poslal na Tauriona, stejně jako tebe. A asi mi i řekl to samé co tobě.“ Odvětil Mathias.

„Vrať se do města se mnou… dokončíme úkol společně a oba nás za to odmění,“ navrhl Tomovi.

Než stačil Tom cokoli namítnout, ozval se křik. Temní jezdci opět nabyli dostatek síly, aby napadli město. Oba mladíci se rozjeli na pomoc.

„To né, už tu jsou zase,“ zakvílel útrpně Tom. Mathias se rozjel proti jezdcům. Tom si ihned vzpomněl na Billa. Měl o něj hrozný strach. Rozjel se zpět k ohradě, ale už ho tam nenašel. Opět pobídl koně a rozjel se. Tentokrát se zastavil přímo před Billovým domem.

Seskočil z koně a vpadl do dveří. Vřítil se do jeho pokoje. Nikdo tam nebyl, jen na posteli ležela jeho bílá košile. Billův kůň byl také pryč. Jeho nádherný bělouš.

Když se vrátil k Mathiasovi, temných jezdců bylo jen pár. Rozhlédl se a spatřil Tauriona. Mathias si ho však také všiml. Pobídl koně a rozjel se proti němu. Taurion zrovna vytahoval meč z posledního temného jezdce, když na něj Mathias zaútočil. Taurion útok odrazil. Snažil se dostat někam dál od bojiště. Pobídl koně a ten se s ním rozjel na druhou stranu města. Mathias se rozjel za ním. Když to Tom viděl, chtěl Mathiase zastavit dřív, než bude pozdě. Ale skrz radující se bojovníky se nemohl dostat ke koni, ze kterého v radosti z vítězství nad jezdci seskočil. Měl strach, srdce mu mučivě svíralo zlé tušení.

Taurionův kůň uháněl skrz město pronásledován Mathiasem.

„Taurione, stůj, vyzývám tě na souboj!“ křičel Mathias. Taurion se zastavil kousek za městem a otočil se k Mathiasovi. Ten také zastavil. Oba jezdci seskočili z koně a tasili meč.

„Braň se!“ zvolal Mathias a zaútočil.

Taurion se jeho útokům obratně vyhýbal a zasáhl Mathiase do levé paže. Ten se však nehodlal vzdát. Ale ani Taurion neměl v plánu se vzdávat. Byl to skvělý bojovník a ať dělal Mathias, co chtěl, každému útoku se vyhnul. Hnědovlasý mladík už zuřil. Měl pocit, že si s ním rytíř jen hraje. Ten vztek mu dodával sílu a jeho útoky byly stále agresivnější.

Při jednom takovém výpadu mu Taurion vyrazil meč z ruky, srazil ho k zemi a přiložil mu meč k hrdlu.

„Né!“ vyjekl Tom, který se teprve před chvílí dostal z davu. Taurion otočil pohled Tomovým směrem. Mathias jeho nepozornosti využil. Popadl svůj meč, který ležel opodál, a vrazil ho Taurionovi do břicha skrz lehké brnění. Ihned ho z něj opět vytrhl. Taurion padl na kolena a z rány se mu vyřinula krev.

Když to Tom viděl, rozjel se rychle k nim. Seskočil z koně a poklekl k rytíři. Rychle mu sundal přilbici.

„Prosím, to ne, Billy…“ šeptal sklíčeně Tom. „Takže, to jsi byl celou dobu ty,“ špitl plačtivě a snažil se mu opatrně sundat brnění.

„Mathiasi, pomoz mi,“ volal zoufale o pomoc svého přítele.

Mathias stál jako opařený.

„Oh, můj Bože… Bille, bráško…“ šeptal téměř nevěřícně se slzami v očích. Rychle se však vzpamatoval a pomohl Tomovi sundat mu brnění. Tom Billovi podepřel hlavu a Mathias se pokoušel zastavit krvácení.

„Nikdy by mě nenapadlo, že tě opět uvidím při takovéto události, bratříčku,“ špitl polohlasem Bill. Pak natočil ztěžka hlavu k Tomovi, usmál se na něj a zašeptal:

„Ty ses vrátil.“ Pak ale zvážněl a špitl. „Proč?“

„Měl jsem o tebe strach a chtěl jsem Mathiasovi zabránit v tom, co jsem já udělat nechtěl. Odpusť mi to. Nedokázal jsem to,“ zasípal tiše se slzami v očích.

Bill se na něj usmál a z posledních sil zašeptal: „Dávej na sebe pozor. Miluji tě.“

„Ne, Billi, počkej, neopouštěj mě. Musíš se vzchopit. Prosím… lásko… Budeš v pořádku. Dostaneš se z toho, uvidíš,“ přesvědčoval jeho i sebe Tom. Mathias se zatím stále pokoušel zastavit krvácení, ale marně. Bill se na ně oba naposledy usmál. Zavřel oči, vydechl a už dechu nenabral. Tom k sobě bezvládného Billa tiskl a z očí mu slzy tekly proudem. Mathias seděl vedle něj, lokty si opíral o kolena a slzami smáčenou tvář skrýval v dlaních.

Tom s Mathiasem Billa pohřbili v háji za městem. Nikdy se už do armády nevrátili. Zjistili, že Irra potřeboval Tauriona zničit, aby mohl ovládnout Město Věží a posléze i celou říši. To nemohli dopustit. Nikdo ve městě nevěděl, že pravý Taurion zemřel, a nikdo se to nesměl dozvědět. Mathias se stal Taurionem místo svého malého bratra a Tom vedl výboje proti Irrovi. Mstil se mu tak za Billovu smrt. Irra přišel při jednom takovém výboji o život a Město Věží mělo na dlouhou dobu od temných jezdců klid. Mathias si po čase našel milou, hodnou a hezkou ženu, se kterou měl dvě krásné dcery a tři syny. Tom však zůstal Billovi věrný až do konce svého života.

A Taurion? Role ochránce města se v Mathiasově rodu předávala z generace na generaci a z Tauriona se brzy stala živá legenda. Záhadný rytíř Taurion bude chránit Město Věží do konce věků.

autor: Wind

betaread: J. :o)auion,, aby mohl ovládnout Město věží a po sléze i celou říši. podepřel hlavuaAlmionovi sundat jí brnění. Almion Aranel podepřel hlavua aravdu.š asi nenávidět. lhal . bovalio před lety oo mu přikázal jeho velitel.