autor: Mayra
Ahoj, vím, že tahle povídka nemá moc čtenářů, ale přesto po delší době je tu další díl My Silence. Upřímně, neměla jsem moc chuti do psaní čehokoliv ani moc nápadů, ale nedávno mě napadl příběh na další povídku a zdálo se mi to úplně skvělé! Ale ještě předtím, než bych to začala posílat, musím dopsat tuhle povídku, přijde mi blbé, že začnu psát novou, když tahle není dopsaná. Pokud si pamatujete, že jste tuhle povídku četli, ale nevíte přesně, o čem byla, dovolte mi v pár větách shrnout poslední díly, nebo pro ty čtenáře, co mají chuť si tohle přečíst, ale nemají v plánu si přečíst předchozí díly.
Toma unesli a po Billovi chtěli, aby za něho zaplatil. Bill mezitím měl veliké psychické problémy. Než ho unesli, začali oba zjišťovat, že se milují. V době, kdy Tom byl unesen, Tomova přítelkyně navštěvovala Billa, ale to ho štvalo, protože chtěl mít Toma pro sebe. Bill měl již několikrát v plánu spáchat sebevraždu, ale nakonec nic. Pak měli policisté podezření, že našli Tomovo tělo, po nějaké době zjistili, že to bylo tělo někoho jiného. Nyní Toma už našli a tento díl začíná od chvíle v nemocnici. Hezké čtení, děkuji, Mayra.
Bill čekal v nemocnici. Seděl a čekal, až mu dovolí jít za Tomem. Tom ležel v nemocničním pokoji. Hodně ho mlátili, takže musí nabrat spoustu energie.
„Dobrý den, pane Kaulitzi.“ Přišel doktor k Billovi a podal mu ruku.
„Dobrý den, jak je Tomovi? Můžu jít za ním?“
„Už můžete, ale jen na chvíli.“ Zdůraznil doktor a pustil ho k Tomovi. Tom ležel v posteli, měl zavřené oči, po těle i po obličeji modřiny.
„Ach, můj bože, co ti to provedli!“ Billovi upadla slza.
„Bille? Jsi to ty?“ usmálo se starší dvojče a v hlase měl hrozné bolesti a trápení.
„Ano, jsem tu a už tě neopustím.“ Bill si stoupnul k Tomovi a jemně stiskl jeho ruku. „Moc se omlouvám! Nezlob se! Měl jsem jím ty peníze dát,“ brečel Bill jako malé dítě, nešlo to zastavit.
„Nemohl jsi vědět, jestli by mě opravdu pustili,“ řekl chraptivým hlasem a unavený.
„Jsem tak rád, že tě vidím,“ usmál se Bill a utřel si slzy. V ten moment do místnosti vešla Emma, Tomova přítelkyně.
„Emmo… ahoj,“ usmál se Tom. Bill se posunul o krok dozadu. Nesnesl pomyšlení, že Emma tu je.
„Promiň, Bille, chtěl jsem se s ní rozejít…“ šeptl Tom Billovi.
„Ne, nevysvětluj to. Já vím.“ Bill pohladil Toma po ruce a poté si sedl na sedačku v pokoji. Mezitím si Emma posunula židli k jeho posteli, chytla mu ruku a povídala si s ním.
„Určitě chcete být sami, já půjdu…“ vstal Bill a odcházel z pokoje na chodbu.
„Bille…!“ zareagoval Tom. Bratr se na něj otočil, a když se Emma nedívala, Bill mu poslal pusu. Tom se usmál.
Na chodbě čekala už Rose.
„Tak co? Jak se má?“ zajímalo Rose.
„Vypadá…“ rozplakal se Bill.
„Bille, neplač,“ Rose objala Billa, „hlavní je to, že je zpět, ne?“
„Jo, ale vypadá… Má na sobě modřiny,“ ukazoval na sobě místa, kde je Tom poraněný, „oni ho mlátili, je pohublý a kdovíco ještě!“ zarazil se.
„Pojď, dneska ať si odpočine, ty pojedeš domů.“ Bill se opíral o Rose rameno a vedla ho ven. Billy si nastoupil do jejího auta a zavezla ho domů.
Bill si lehnul na sedačku a položil svoje dlaně na oči.
„Chci ti něco říct,“ culila se Rose a sedla si na sedačku vedle Billa.
„Co?“
„Už nejsem tvoje psycholožka,“ usmívala se Rose a Bill se opřel o opěradlo.
„Opravdu?“ Bill jemně stisknul Rose ruku
„Ano.“
„Ale… jak to?“
„Už se nechci s tebou vídat jenom kvůli práci.“
„Aha, ale co teď?“
„Budeš mít někoho jiného. Jako psychologa.“
„Skvělý!“ Bill objal brunetku, ta své ruce položila kolem jeho krku a vášnivě ho políbila.
„Tak já už radši půjdu,“ zvedla se Rose. Nasadila si kabát a šli ke dveřím. Ve dveřích se políbili na rozloučenou a Bill jí otevřel dveře a rozloučili se.
Ráno se Bill rozhodl, že navštíví Toma. Když tam přišel, jeho bratr ještě spal. Tak si sedl na židli, u Tomovy postele a díval se na něj. Ale během pár minut se probudil.
„Ahoj,“ šeptlo starší dvojče.
„Ahoj,“ usmál se Bill. „Jak se máš?“ Bill jemně stiskl Tomovu ruku.
„Už je to lepší,“ odkašlal si.
„To je dobře. Už se těším, až budeš doma,“ řekl Bill, ale chvíli bez odpovědi.
„Je pravda, že ty fotky z naší dovolené jsou zveřejněny v časopise?“ bez úsměvu dodal bratr.
„Ehmmm… jo,“ zklamaně sklopil hlavu Billy.
„To je trapas!“ začal se smát starší bratr a Bill se přidal. „A co ty fotky s tou brunetkou?“ nastavil poker face.
„Ehmm… jo?“ protáhl obličej nenápadně.
„Ty s ní randíš?“ uculil se Tom.
„No…“ vydechl Bill, „dalo-by se tomu tak říct,“ přidal malý nucený úsměv.
V ten moment do pokoje přišli Gustav a Georg.
„Čau, ty teda máš herecký nadání,“ zavtipkoval Georg s pohledem na Toma na nemocničním lůžku. Tom jen přikývnul a všichni se usmívali.
„Co Tokio Hotel?“ z lehu se posadil na postel Tom.
„No… Co by s tím mělo být?“ zapřemýšlel Bill, co se v poslední době stalo u kapely. „Samozřejmě, že jsme se bez tebe kapele nevěnovali,“ zaculil se jako zamilovaná puberťačka. Tom přidal sladký dětský úsměv. A zrovna v ten moment v otevřených dveřích stál Tomův doktor.
„Můžeme s Tomem a Billem tady zůstat chvíli samotní?“ poprosil doktor G´s.
„Jasně, počkáme…“ Gustav ukazoval ven ze dveří, „…v čekárně,“ a odešli.
„Takže… vy spolu bydlíte, že?“ doktor si stoupnul vedle Billa, který stál těsně vedle Tomovy postele.
„Ano, to je pravda,“ ukázal na doktora Bill.
„Tom se rychle lepší, brzy bude moci jít domů,“ doktor četl nějaké spisy. Dvojčata se na sebe podívala a uculili se na sebe. Bill zatleskal radostí.
„A… a… co ten muž? Už nám neublíží?“ řekl Bill a doktor hned věděl, co má Bill na mysli.
„Podle mých zdrojů je on a jeho tým už před policií, ale pokud si chcete být jistí, nechám vám zařídit…“ nedořekl muž v bílém plášti.
„To je dobrý…“ usmál se Bill a lišácky prokoukl na Toma.
„Tome?!“ ve dveřích stála celkem naštvaná Emma.
„Nebudu vás rušit,“ řekl muž a odešel z místnosti.
„Emmo?“ řekli jednohlasně bratři.
„Ehmmm… promiň, že ruším, ale…“ blondýnka vytahovala časopis z kabelky.
„Nebudu rušit.“ Bill se zahleděl na dveře.
„Ne ne ne, dobrý, zůstaň tu.“ Emma si stoupla před dveře a z pohledu jí něco zářilo.
„Hmm… fajn… jak chceš.“ Bill se obrátil a sedl si na židli k Tomově posteli.
„Takže…“ před Billa a Toma natáhla dvojstránku, opět jiného časopisu, s fotky dvojčat z dovolené. Bratři byli ticho. Jenom po sobě pokukovali a nevěděli, co říct.
„Jako, chápu, máte hodně dobré přátelství, pevné bratrství, nerozdělitelné, ale tohle?“ ukázala na fotku nahého Billa a Toma, líbající se v moři.
„Bude to znít vtipně, ale…“ Tom se začal smát, „vypadá to úplně jinak, než se zdá. Tohle… tohle…“ ukazoval na fotky a smál se skoro až k udušení. Ale zdálo se, že Emmě to vtipné nepřišlo, byla naštvaná. Měla vážný pohled. Ale ani Bill se nesmál.
„Tak co mi na to řekneš?!“ vykulila Emma naštvaně oči.
„Znáš mě, ne?“ řekl s vyzývavým pohledem. „Co si myslíš? Hmmm?!“ řekl a naznačil dívce, že to, co si myslí, je něco hloupého a nesmyslného.
„No jo,“ poškrabala se ve vlasech. „Moc se omlouvám, teď si o mě určitě myslíte, že jsem blázen,“ zasmála se a časopis schovala.
„To je v pohodě,“ usmál se lišácky Bill.
autor: Mayra
betaread: J. :o)
To jsem zvědava jak to dopadne.