Po tom osudném setkání s tím mladým mužem v knihovně nemohl Bill spát. Popravdě si nemyslel, že by se mu poštěstilo jej potkat znovu. I když… bylo by to vůbec štěstí, kdyby jej znovu potkal? Vlastně sám nevěděl. Nemohl říct, že by cítil nějaký výbuch emocí, nebo že by na jeho straně dokonce přeskočila jiskra. Ano. Cítil se zvláštně, když se mu zadíval do očí, ale zároveň se cítil zmatený. Možná, že po něm opravdu zavadil pohledem jen na sekundu a Bill si z toho ve své mysli vyčaroval dlouhý, skoro až zamilovaný pohled dvou osob, které si okamžitě padly do oka a na konci cesty je čekají dva prstýnky. Pochyboval, že by na něj ještě narazil. Město, ve kterém bydlel, bylo velké. Mohl být dokonce z úplně jiného města a za tou přítelkyní mohl jen dojíždět, a kdyby snad Bill dovolil své mysli uvažovat nad tím, že k zahození rozhodně nebyl, byla tu ta přítelkyně.
S hlavou plnou otázek zabočil za roh a omylem do někoho vrazil.
Jako by do něj uhodil blesk, když u otevřeného okýnka uviděl stát ležérně opřeného JEHO! Toho, co probral k životu všechny ty ospalé tváře v jinak klidné knihovně. Zelený semafor už dávno začal klapat, aby dovolil davu čekajících lidí přejít rušnou ulici. Bill zůstával stát na místě a ani si neuvědomoval, že do něj lidi vráží, jak spěchali, aby stihli přeběhnout na zelenou. V momentě, kdy zelený panáček přepnul na červeného, Tom u stánku s kávou pozvedl obě obočí a téměř s naprostou jistotou stočil pohled k přechodu pro chodce, kde nemohl přehlédnout vysokého hubeného chlapce ve vesměs tmavém oblečení, jak na něj nepokrytě kouká.
„Vaše káva, pane,“ upozornila jej slečna za stolem a na vysunutý parapet položila elegantní papírový kelímek s plastovým víčkem s logem kavárny. Tom beze slova popadl kelímek a vtiskl si jej do pravé ruky, nespouštějíc oči z toho kluka. Bill chtěl strašně moc cuknout pohledem, jako to dělával vždy, když se jím srazil s někým, koho neznal, ale nemohl. Cítil se tím mužem naprosto přitahován. Tom malinko zaklonil hlavu a udělal pár kroků ke svému nablýskanému Audi. Otevřel dveře a nastoupil. Když projížděl kolem Billa, smyslně natočil hlavu k okýnku a naposled si Billa letmo prohlédl. Audi zmizela za rohem a na semaforu se opět objevila zelená. Bill se stejně jako poprvé v knihovně probral a přinutil nohy k pohybu. Na kávu jej přešla chuť. Nedovedl si představit, že by měl teď stát na tom samém místě, kde stál on, mluvit se stejnou slečnou, se kterou mluvil on, nebo dýchat stejný vzduch, který v tom místě dýchal on. Jen tak tak stihl naskočit do tramvaje.
„Bille!!!“ oslovila jej Noelle poměrně hlasitě. Rozladěnost na ní byla znát.
„No to není žádná novinka. Tohle mi odpovídáš pokaždé, když se zeptám, co se děje.“
„Co navrhuješ?“ opřel si Bill bradu o dlaň.
Po škole museli oba spěchat, protože museli stihnout tramvaj, která je doveze k zastávce, odkud mohli pohodlně dojet autobusem až do místa, kde Bill bydlel.
„Dobře no, ale věř mi, že to cestování ve čtvrtek nebo v pátek domů taky není žádná sranda. Zvlášť, když jede celá univerzita a nádraží je přeplněné k prasknutí,“ otřepala se Noelle, když si uvědomila, že ji to na konci týdne zase čeká. Bill už nic nestihl říct, protože autobus zastavil na zastávce a s Noelle neměli jinou možnost, než vystoupit a čekat až všichni pomalu vystoupí. Bill tedy udělal krok a zůstal stát vedle dveří autobusu. Rozhlédl se, jestli s nimi nejede někdo známý, když na rozlehlém parkovišti kousek za zastávkou uviděl pobíhat psa. Měl psy rád, ale když viděl davy lidí proudící kolem parkoviště, pomyslel si, že to není zrovna bezpečné, nechat pobíhat tak velkého psa bez vodítka a náhubku. Jenže jak brzy zjistil, jeho páníček byl velice blízko. Bill pootevřel ústa a otřásl se. Nebylo statisticky možné, aby toho muže potkal už podruhé v jednom dni na opačných stranách města. Tentokrát byl Bill schopný si muže prohlédnout celého a nejen viset pohledem na jeho tváři. Viděl, jak si pohazuje v ruce s tenisovým míčkem a jeho mazlíček před ním sedí a vrtí ocasem.
„Bille! Ježiž dělej, nastup!“ zatáhla ho Noelle za rukáv a vtáhla do autobusu. Dveře ohlašovaly pípáním své uzavírání a Bill pořád stál venku a zíral na parkoviště.
Tom se po zmizení autobusu usmál. Nevěřil na žádné čáry, ale že toho kluka viděl po třetí, když zahrne i knihovnu, v tak krátké době, to už muselo něco znamenat. Namachrovaně se ušklíbl a hodil tenisákem do dálky, aby se za ním jeho miláček mohl rozběhnout. Tom se zamyslel. Možná se se svojí přítelkyní brzo rozejde.
autor: Muckátko :o*
ou takže Tom tam hraje typickýho děvkaře…:D no ale jako doufám že se do Billa zamiluje..:))) no a už ať se rozejde s tou přítelkýní..:D rychle další díl..:)
No a podivejme se :d tomanek otvira drapky .. Doufam, ze Billa oslovi aspon jako prvni 😀
Tak to vypadá, že Tom už začíná mít nějaký plán! 😀 Těším se, až se rozejde s přítelkyní a taky se těším na jejich další setkání 🙂 Sama bych si myslela, že když náhodně potkám jednoho člověka třikrát za den, tak že to je nějaké znamení 😀 Já osobně bych teda nic neudělala, asi stejně jako Bill 😀 Takže doufám, že se toho ujme Tom a pomůže ´náhodě´ jejich dalšího setkání 😀
Jsem zvědavá, jak tohle bude pokračovat a hlavně jsem taky zvědavá, jaký bude povahově Tom. Zatím se nám nevybarvil moc hezky, ale uvidíme 🙂
Děkuji za další díl :))
Tomi uvažuje veľmi správne:D Už sa teším na ich zoznámenie. Som zvedavá či to bude zase náhoda, alebo Tom príde do knižnice.
Zasnený Bill bol srandovný, ale tak veľmi ho chápem 🙂
Teším sa na ďalšiu kapitolu a za túto ďakujem.
Posledni veta me pobavila 😀 Spravne rozhodnuti 😀 Libi se mi, jak je Bill mimo pokazde, kdyz Toma vidi. Uzasny dil, tesim se na pokracovani 🙂
Opět Vám moc děkuji za komentáře, děvčata, další díl jsem poslala už v pátek, takže by se tu měl co nevidět objevit 🙂 Jsem ráda, že se Vám povídka líbí 🙂
Billisku vzpamatuj se nebo si z tebou Tom bude vorat.
Hm, začína to zaujímavo. Som zvedavá, čo sa z toho este vyvinie….hoci teda dúfam, že Tom nebude za kretena. Stačí, že zatiaľ vyzerá ako debil, 3:-)