Brothers War 5.

autor: T-KAY & KarlaSka

Ahojky lidičky, omlouvám se, že tenhle dílek trval trochu dýl, ale zase jsem ve skluzu, co se týče některých povídek. A zrovna u téhle ten skluz je, takže snad se nebudete zlobit, když se objeví delší intervaly. Od šestého dílu už jí píšu sama, takže je toho hodně. Ale snad to doženu brzy.

Zrovna byl s Jess venku a užívali si společného volna, když se kolem nich prohnala celá banda nějakých mameluků. Tom se za nimi díval a něco mu nehrálo.

„Tome? Děje se něco?“ zeptala se ho tiše dívka a trochu mu zatřásla s ramenem.

Tom se okamžitě probral, usmál se na ni a zakroutil hlavou.

„Ne, to je… ale nic… Mám divnej pocit, že ti, co se kolem nás teď prohnali, míří k nám. Teda do bratrova bytu,“ řekl na vysvětlenou.

„Počkej, ty máš bratra?“ divila se dívka. Nevěděla to, protože Tom jí to nikdy neřekl.

„Mám… dokonce dvojče. Bydlívali jsme spolu, dokud jsme se před několika dny nepohodli a já se odstěhoval,“ odpověděl s povzdechem Tom a díval se pořád směrem, kterým zmizeli ti chlapi.

„Pojď, posaď se,“ řekla Jess a ukázala na lavičku. Jakmile se posadili, začala se svým výslechem. „Proč jste se nepohodli?“

„No… změnil se. Jako jo, hádali jsme se i normálně, ale poslední dobou, cokoliv jsem udělal, to bylo špatně a hádka byla na světě. Dřív… když jsme byli mladší, jsme si říkali všechno, ale potom, co jsem ho v jeho bytě našel zmláceného a vzlykajícího, jsem se snažil z něj něco dostat. Nechtěl mi nic říct, ale fakt vypadal děsně. Chtěl bych zjistit, kdo mu ubližuje, ale nevím jak,“ odvyprávěl jí Tom a povzdechl si.

„A to ubližování trvá jakou dobu?“ zeptala se dívka, jako by hledala podnět, který by jí pomohl tohle rozluštit a kamarádovi pomoct.

„No… už dřív, když si chtěl Bill zajezdit, prostě si dát závod, tak jsem mu řekl, že na to nemám náladu a on naštvaně zmizel venku. Když se vrátil po několika hodinách… jeho líčení bylo rozmazaný po celém obličeji a trochu pajdal, jako by ho něco bolelo. Nemohl jsem si nevšimnout, že stále měl slzy na tvářích,“ odpověděl Tom, sledujíc jedno jediné místo na chodníku pod ním.

Jessica ho pozorovala. Všimla si i toho, že z Toma vyzařovalo něco, co jí říkalo, že mu na bratrovi opravdu hodně záleží. Možná víc, než si chtěl Tom přiznat.

„Přemýšlel jsi někdy, že by mu mohl někdo vyhrožovat?“ zeptala se ho dívka.

„Napadlo, Jess, ale nemám ponětí kdo. Nejhorší na tom je, že od toho dne vždycky záhadně mizel z domu. Nevím, jestli věděl, že o tom vím… možná mu to bylo jedno, ale když jsem ho jednou sledoval, doslova mi po několika minutách ujel a já ani nevím, jak se mu to povedlo,“ řekl copánek zkroušeně.

„To je divný. Ale snad se nám to podaří vyřešit,“ řekla Jessica povzbudivě. „Víš co, pojď si dát skleničku do nějakýho baru. Vím o jednom, kde je to fakt pěkný,“ usmála se a čekala na Tomovu odpověď.

Ten se na ni podíval a trochu se usmál. Po chvíli pak přikývl a společně se odebrali do baru.

***

Bill si už začínal myslet, že už ho Dean nechá na pokoji. Sice byl zesláblý, protože ze strachu moc nejedl, ale trochu si oddechl, když se nic nedělo. Procházel se zrovna po bytě, když se ozvalo klepání. Podíval se na dveře a začal doufat, že by se Tom i vrátil. Oči se mu při té myšlence rozzářily a rychle běžel ke dveřím. Když je však otevřel, všechna jiskra v jeho očích pohasla a vystřídal ji strach.

„Ahoj, kurvičko!“ řekl jeden hodně úlisným hlasem.

Jakmile se Bill trochu probral, chtěl se rozeběhnout do útrob bytu a zamknout se v pokoji, ale ruka držící jeho zápěstí mu to nedovolila. Začal sebou cukat a pokoušel se vykroutit z toho sevření, které bylo stále bolestivější.

„Dean tě pozdravuje a řekl všem z bandy, že si můžeme dělat, co se nám zlíbí,“ řekl další hlas.

V tu chvíli Bill vytřeštil oči zděšením.

Všechno šlo pak opravdu rychle. Ti chlapi vešli do bytu a jeho zmítající se tělíčko pomalu dovlekli do kuchyně, kde ho za ruce a nohy přivázali ke stolu. Bill sebou cukal, jako by si myslel, že provazy tím povolí, ale docílil jen toho, že se mu provazy ještě víc utahovaly a zařezávaly se mu do zápěstí a kotníků.

Než se nadál, měl tepláky stažené skoro ke kotníkům a spodní prádlo už neměl vůbec, protože se ho ti chlapi zbavili jedním nebo dvěma stříhnutími. Matně si uvědomoval, že se kolem stolu postavilo asi deset chlapů, ještě k tomu nahých. Probrala ho až ostrá bolest v zadečku, když do něj jeden z nich na sucho a prudce vnikl. Vykřikl bolestí, ale tak dal možnost dalšímu, aby mu vrazil penis skoro až do krku.

Věděl, že buď to všechno prožije až do konce, anebo, a za to se modlil, ztratí vědomí.

***

V baru, kam se Tom s Jessicou vydali, bylo docela plno. Posadili se k baru, a hned si objednali. Tom vodku a Jessica jen víno. Bylo tam i docela rušno.

„Je to tu docela pěkný,“ ohodnotil to Tom a napil se.

„No… jen málokdy je tu takhle plno. Ale to aspoň Deanovi vynese peníze,“ usmála se Jess.

„Deanovi?“ podivil se Tom. Tak trochu měl pocit, že mu to jméno něco říká.

„Tak se jmenuje ten, co mu to patří,“ upřesnila dívka a napila se vína.

„Aha,“ řekl copánek a rozhlídl se kolem. Nelíbilo se mu tam. Sice řekl, že je to pěknej bar, ale opravdu ne pro něj.

Po nějaké chvíli, kdy spolu pili, se Tom omluvil, že potřebuje na toaletu. Jess jen přikývla a dál si všímala své skleničky. Tom byl opravdu trochu v náladě, ale jakmile procházel kolem jednoho z mnoha stolů, okamžitě vystřízlivěl.

„No a představte si, že ta černovlasá děvka má teď co dělat s celou mojí bandou. Ta jeho prdel teď něco zažije. Teď už ho v tom bytě nic nezachrání. Jeho pitomej bratříček ho tam nechal samotnýho, a navíc nemá tušení, že nám tak dal volnou ruku v jeho ubližování,“ zaslechl Tom, a to ho donutilo zaseknout se na místě. Takové zděšení, jaké proběhlo celým jeho tělem, snad ještě nikdy nezažil. Dokonce zapomněl i na to, že potřebuje na záchod.

***

Bill už sebou nezmítal a ani nekřičel, na to neměl dostatek síly. Bolest dosáhla takových rozměrů, že co chvíli upadal do bezvědomí, aby ho některý z těch chlapů mohl fackou zase probudit. Slzy mu stékaly po tváři stejně jako krev a sperma po stehnech, a on si v tu chvíli ze všeho nejvíc přál umřít.

Nevěděl, kdy to všechno skončí, a vlastně ani jestli to vůbec skončí. Cítil tvrdé přírazy, které mu způsobovaly bolest jako do běla rozpálený nůž zavrtávající se hlouběji a hlouběji do útrob jeho křehkého tělíčka. Pokusil se o poslední náznak vzdoru a silně kousl muže, který mu strkal penis až do krku, že se z toho Bill málem pozvracel.

Muž zavyl bolestí.

„Tak ty takhle, ty svině!“ zařval naštvaně, když se trochu vzpamatoval, a tvrdě Billa uhodil do obličeje. Černovlásek ucítil krev.

***

Tom utíkal, co mu nohy stačily. Bylo mu úplně jedno, že se na něj lidé dívají jako na blázna, protože byl celý rudý a pot z něj tekl po litrech, v tuhle chvíli pro něj byla důležitá pouze jediná věc. Bolestivě ho píchalo v boku, když zahýbal za roh jedné z kancelářských budov, ale vidina Billa, kterému teď někde šíleně ubližují, ho hnala stále vpřed a dostávala z něj mnohem větší výkon, než by byl schopen podat za normálních okolností.

Když konečně doběhl ke vchodovým dveřím domu, kde byl jejich, nebo teď už spíš pouze Billův, byt, došlo mu, že nemá klíče. Bezmocně se rozhlížel kolem, jako by čekal, že mu snad nějaká vyšší moc sešle klíče nebo páčidlo nebo vlastně cokoliv, čím by se mohl dostat do toho zpropadeného baráku, který mu v tu chvíli připadal jako nedobytná pevnost.

„Co to tam vyvádíte, mladíku?“ Že by byly jeho tiché modlitby vyslyšeny?

Z okna v prvním patře vykukovala rozcuchaná, rozespalá a očividně také podrážděná dámička středního věku v krvavě rudém županu. „Nevíte, kolik je hodin?“ Až v tu chvíli Tomovi došlo, že se jednou rukou opřel o zvonek, takže nejspíš vzbudil půlku domu, jehož obyvatelstvo bylo složeno především z noblesních zazobanců, kteří měli rádi svůj klid.

„Zapomněl jsem si klíče a nutně potřebuju domů!“ křiknul na ni, ale dle výrazu jejího obličeje se nezdálo, že by to na ni udělalo nějaký dojem. Co jí taky bylo do toho, že si nějaký pobuda ani neumí vzít klíče od vchodu?

„No a co?“ odfrkla si pohrdavě a nakrčila svůj dokonale tvarovaný nos, který byl beztak prací plastických chirurgů.

„Pusťte mě, prosím, dovnitř!“ vyjekl Tom zoufale, když její hlava zmizela a on uslyšel zvuk zavírání okna.

„Ne!“ uslyšel ještě, a pak už jenom zabouchnutí okenice.

„Kráva blbá!“ zanadával si Tom, aby aspoň trochu ulevil vzteku na tu silikonovou čarodějnici, a kopnul do zdi, z níž upadl kus sněhobílé omítky. „Potřebuje svůj klídeček, bla, bla, bla.“ V tu chvíli Tomovi sepnulo, co by měl udělat, aby se dostal do baráku.

Už se poměrně zešeřilo, ale Tom i přes svoji šeroslepost našel na měděné desce vedle dveří zvonek té protivné báby a dlouze ho stiskl. Mohl by zvonit na Billa, ale to by si nesměli zvonek odpojit, protože je podle jejich slov někdo neustále vyrušoval v nekřesťanskou hodinu, tj. čtyři odpoledne.

„Co tam zase děláš, ty chuligáne!“ Okno se zase otevřelo, ale tentokrát žena držela v ruce plyšovou papuči, jako by s ní Tomovi snad mohla ublížit.

„Já? Já tu nic nedělám,“ zatvářil se Tom nevinně, ale znova stiskl zvonek a provokativně se na ni usmál.

„Přestaň zvonit!“

„Pusťte mě dovnitř!“

„Ne!“

„Pak nepřestanu zvonit a budu zvonit celou noc!“

Žena naštvaně práskla oknem, ale za chvíli už se ozval uši drásající signál, že jsou dveře otevřené. Tom neváhal ani chvíli, vzal za kliku, rozrazil dveře a co nejrychleji vyběhl po schodech až do jejich patra, aniž by si všímal naštvaných sousedů, vykukujících ze dveří téměř každého bytu.

Myslel si, že teď nastane další problém v podobě zamčených dveří, ale nic takového se nestalo. Dveře byly pootevřené, což mohlo znamenat pouze jediné. Někdo se tam nacpal násilím.

S husí kůží za krkem a strachem v srdci dveře pomalu otevřel dokořán. Pohled mu padl na rozbitou vázu. Rozkopané boty.

Měl srdce v krku, když pomalu vstoupil. Z kuchyně byly slyšet divné zvuky. Co se tam děje.

„Bille?“

autor: T-KAY