Moje krásná učitelka 2.

autor: LilKatie & S
Čusky busky lidi, nejsme ignoranti a chceme reagovat na vaše komentáře a znechucení k vulgárnosti kluků. Jak víte, kluci, hlavně mezi sebou, bývají sprostí a občas je to dost silné kafééé. Co si budeme povídat, holky jsou někdy ještě větší dlaždiči. V téhle povídce nechceme dělat obecně z kluků poloviční holky a holt se tam občas objeví nějaký ten vulgarismus. Už to nebude tak drsné, takže to snad přežijete a neosypete se. Jinak děkujeme moc za komentář.
S & LilKatie mává od PC plného práce 🙂
BILL

Budík mi měl zazvonit v půl šesté ráno, teda on zazvonil, ale mě to nevzbudilo, přirozeně. Nezabral ani budík v 5:35, 5:40, 5:45. Fuck fuck fuck!

Vážně jsem neměl čas, tohle se nedalo stíhat! Ale jsem super rychlý Bill s vrtulí a turbem v zadku, takže moje příprava nezabere vůbec moc času.

Vyletěl jsem z postele jako namydlený blesk, za běhu do koupelny natahoval ponožky a chrstnul si na obličej ledovou vodu. Oh Gott! Studí!!! Ok, ok, teď ještě svoje krásné falešné zuby, zamaskovat nedostatky pleti, prohrábnout krátké blond vlasy, miluju je, kór jak jsou u hlavy černé, jsem kus prostě.

Tak, co teď?! Otočil jsem se kolem své osy a mhm, jo, ještě oblečení.

Uhum, vzal jsem si na sebe svoje nejlepší kalhoty šité na míru, krásně temně modré, a k tomu bílou košili a námořnické modré sáčko trochu nad pas, sice bylo dámské, ale who cares???
Do pusy hodím cigárko a už peláším do auta, můj malý trhač čivava jménem Godzilla na mě sice štěkala, abych ji vzal s sebou, ale co? Nemůže se mou přeci na nástupní pohovor do školy.
Tak jsem byl s bolavým srdcem donucen ji zavřít doma a odfáhrat do školy.


Trochu paradox, nenáviděl jsem učení a učitelky, a teď jsem sám učitel. Vystudoval jsem až nedávno, nikdy jsem nikde neučil, ale na moji vysněnou školu mě nevzali, tak jsem šel na peďák, no.

Ke kanceláři ředitele jsem se dostal jen tak tak včas. Odkašlal jsem si, upravil ještě naposledy lesk na rtech a zaťukal, vešel dovnitř. Nasadil jsem svůj nejhezčí úsměv.

„Dobrý den.“
„Kaulitz?“
„Ano.“
„Pojďte dál,“ vyzval mě starý pán s bílými vlasy, ale ačkoliv mu mohlo být k sedmdesáti, byl fit, vysoký a šla z něj energie. Sympaťák.

Podali jsme si ruce a ukázal na koženou židli, abych se posadil. Typická kancelář ředitele, podobnou měl náš na střední škole. Dřevěná výbava a vůně knih. Usmíval jsem se, bylo mi tu hezky.

„Máte s sebou nějaké doporučení nebo tak?“
„Životopis jsem vám poslal, pane Schwarz.“
„Oh, samozřejmě…“ usmál se na mě starší pán a posadil se za stůl. „Abych byl upřímný… Představoval jsem si na tuhle pozici spíše ženu…“
„Ženu?“ nakrčím trochu nechápavě čelo.
„Ano… ano ženu…“

„Chápu, že jste měl představu, ale… myslím, že na tom tak nezáleží, vystudoval jsem prestižní školu pedagogiky, dovolím si říct, že jsem dobrý.“
„To bych posoudil já, když dovolíte…“ usmál se zase ředitel. Otevřel si přede mnou počítač a jedním prstem cosi datloval do počítače z roku skoč na mě z boku.

„No dobře…“ nervózně jsem si mnul prstýnky na prstech a koukal na sošku slona na stole.

„Pane Kaulitzi, vy nemáte žádnou praxi. Víte o tom?“ podíval se na mě jako na debila. Sakra, jak bych to asi mohl nevědět?
„Jelikož se jedná o mou osobu, vím to. Nedávno jsem vyšel školu, a tak si hledám práci, abych nějakou praxi nabral.“
„Omlouvám se, ale bohužel,“ prudce prstem ťukl do klávesnice a vypadalo to, že se můžu rozloučit.
„Pane, ale jak mám získat praxi, když nikde neberou nikoho, to si mám praxi vycucat z prsu?“
„Z prsu? Vy radši z prstu…“ pousmál se trochu a začal mě ignorovat. Naštvaně jsem nafoukl tváře, zvedl se ze židle.
„Tak teda pěkně děkuju…“ zabručel jsem jen a třískl za sebou dveřmi. Kretén jeden. Už ve dveřích mě ale sejmul nějakej mladej kluk s černými copánky na hlavě.

„Aau!! Dávej pozor, vole!“ prskl na mě s absolutně hnusným pohledem.
„A ty na jazyk,“ oh, zněl jsem přísně jako učitel.

Ten kluk protočil oči a zalezl do ředitelny. Bylo mi jasný, že to bude nějaký zdejší delikvent.

Než jsem ale stačil dojet domů, v hlavě se mi už rodil skvělý plán. Peníze jsem potřeboval za každou cenu.

Potřebuju, potřebuju, potřebuju!!! Nemůžu si dovolit, aby mě vyhodili z bytu a žít u maminky jak starý panic, ne ne ne… Navíc je můj mini byteček kousek od školy, mohl bych si vychrápávat aspoň do půl osmé. Jo, slyšíte správně. Panic. Ne, ještě jsme nevymřeli. Ano, jsem normální. Děkuju pěkně! Zaparkoval jsem auto hezky vedle nákupního střediska a vydal se vyždímat svoji kreditní kartu. Snad to nebudou vyhozené prachy.

***

Tak jsem právě přišel z obchodu. Co budeme povídat, prolezl jsem snad všechny obchůdky s oblečením a doplňky. Rád nakupuji. No a jelikož jsem chudý, chuďoučký a chuďoulinký vyšlý vysokoškolák… musel jsem se krotit a brát levnější kousky. Bohužel, nikdy jsem neměl na to, abych chodil ve značkovém. A tím nemyslím obyčejný Adidas nebo Nike, ale velká světová jména módy.
A jelikož jsem měl jen jeden den, nezbývalo mi nic jiného, než se ještě teď převléknout a padat zpátky do školy. V Lindexu jsem si ještě koupil takové ty transvestitní vložky místo prsou a v kloboučnictví blond paruku, tohle bude muset fungovat, jinak mě klepne.

Netrvalo mi dlouho a už jsem byl na cestě zpátky do školy. Ve vysokých červených lodičkách, černé minisukni a bílém sáčku, s parukou a namalovaný. Oholený snad všude, kde to bylo možné. Bože, pomáhej mi, za tohle určitě půjdu do pekla.

Zavřel jsem oči, které teď byly silně nalíčené, což je poprvé v životě, zhluboka se nadechl a zaklepal na dveře toho hnusného dědka ředitele.

„Dále?!“
Otevřel jsem a nakoukl dovnitř s úsměvem.
„Dobrý den, pane řediteli,“ pozdravil jsem hebkým, pozměněným hlasem. Zním hrozně.

„Dobrý den…“ nakrčil ředitel nejistě obočí, ale hned jsem viděl, jak mě sjíždím pohledem. Slizák jeden nadržený. „Přejete si?“
„Oh… Já jsem, viděl-aaa…“ málem jsem se zapomněl, „jsem inzerát, a tak jsem si řekla, proč to nezkusit…“ usměju se a podám mu svoje papíry. „Prý sháníte někoho na angličtinu, a navíc mám aprobaci z dějin umění, tak jsem myslela…“
„Samozřejmě…“ smál se a znovu si mě prohlížel.
„Oh, jinak pardon, zapomněla jsem se představit!“ široce se usměju, nahnu se k němu a podám mu svou jemnou ruku, trochu chlapskou, ale ověšenou cingrlátky. „Brittany Kaulitz.“

„Kaulitz?“ zamračil se, ale na prsa se díval, prase!
„Ano, ano, byl tu můj bratr, Bill, jsme dvojčata,“ vypnu hruď a pohodím vlasy. Musím ho dostat alespoň na tohle!!!

„Váš bratr?“ nakrčil čelo Schwarz a počítač tentokrát ani neotvíral, můj životopis (samozřejmě upravený) si sjel očima jen tak mimochodem. „Dobře tedy…“ přikývl „Mohla byste nastoupit hned v pondělí?“ usmál se na mě.
„A… vám nevadí, že nemám praxi?“
„O to se teď nestarejte,“ usmál se a vstal. „Vítejte na naší škole, slečno Kaulitz,“ podal mi ruku a úlisně se usmál.
„Děkuji, pane, mockrát vám děkuji!!!“ povyskočil jsem radostně a zatleskal.

Juhuu, mám to, mám to!!! Dostal jsem práci! Ach, chudák můj bratr dvojče Bill, lol. Promiň, Bille, ale jsme přece jedna duše.
Rozloučil jsem se s ním, přitakal, že pondělí po nadcházejícím víkendu přijdu a vypadl z kanclu.
Ani si neumíte představit, jakou mám radost! Ohromnou!

TOM

Pondělí začínalo naší typickou hodinou ničeho, muhahahahaha!!! Náš neschopnej říďa ještě za starou Freiheitku nesehnal náhradu, a tak jsme se těšili volné hodině. Vlastně, když byla volná, přispal jsem si, nebudu vám tu kecat, že jo. Jsem hodnej kluk, co sice nelže, ale do školy pozdě chodí, to ano. Takže to si takhle přijdu v 8:20 do naší třídy a málem mě… no kurva, proč je tady ředitel? To je v píči, no tak jsem se rychle zasunul na svoje místo vedle Georga a poslouchal, ne Tome, nelži sakra! Neposlouchal, co ten dědek mektá. Byl tu ještě pět minut a pak odešel, jen se na mě zle podíval, že jsem asi jako prej přišel pozdě, a vyklidil prostor.

Zrovna jsem si hodil nohy na lavici a prásknul bublinu, když se dveře znovu otevřely a to mě poserte už dnes podruhý, ale do třídy vešlo něco tak zasraně sexy, že mi hned začalo tvrdnout péro.

„Dobrý den,“ to něco sexy mělo i sexy hlas. „Jmenuji se Brittany Kaulitz a budu vás učit angličtinu a dějiny umění. A nebudeme se ničím zdržovat, začneme naši dvouhodinovku konverzací. Jo a… prosila bych jmenovky na stůl,“ sundala si to svoje kurva zbytečný sako a uhm, madafaka!!! Ty kozy!!! „Pro upřesnění, každá moje dvouhodinovka bude probíhat hodinu konverzace, potom si na každý měsíc připravíme téma, které si každý zpracuje a každou hodinu mi ho zpaměti řekne. Budete vyvoláni jeden až dva lidi a zbytek času látka z učebnice. Děkuji za pozornost.“

„Hovno, co říkala??“ šeptnu Geovi.

„Říkala, že ti tvůj soused má udělat jmenovku a ty jí máš udělat mě,“ ušklíbl se Georg, kterej si moc dobře všimnul toho, jak na tu slečinku čumim. A tak proč ho neztrapnit, pomyslel si nejspíš. Vzal teda nějakej papír, přehnul ho a měl zatracený štěstí, že jsem byl zaměstnaný psaním jeho jména na sešit z něminy, že jsem si nevšiml, jakou krásu mi vyrobil. To jsem se pak už jen divil, když si ta nádhera (nemyslím to ironicky) začala dělat docházku.
Dívala se na mě, na MĚ! No jo, zřejmě pozná samce na první pohled. Ale… proč se tak culí? Proč… kouká na mojí cedulku??? Vzal jsem tu ceduli a koukl se na ni. Totálně se ve mně začala vařit krev, když jsem uviděl růžovou svítivou fixou napsané Tomi a kolem toho kytičky a srdíčka.
Dopr!!! To je idiot!!!

Zalapal jsem po dechu, hodil vražedný pohled na Gea a potom na zbytek třídy, protože se chechtali a holky chichotaly, krávy!

„No jo, pančelko, mám vtipného spolusedícího,“ mrkl jsem a s hlubokým nádechem si založil ruce na hrudi.
„Všimla jsem si,“ a usmála se, tak krásně se usmála… ale ne na mě!!! Na toho vola vedle mě!!!

A ten debil ještě nahodil svůj sexy úsměv a pohodil vlasy! Já mu ty pačesy jednou ostříhám, to bude vidět. Kretén. Balit mi tu takhle můj terč pro ejakulaci!

autor: LilKatie & S

betaread: J. :o)

17 thoughts on “Moje krásná učitelka 2.

  1. Bože, tahle povídka je úžasná! Mě ty vulgarismy vůbec nevadí, nikdo z nich na mě nemá 😀 Bill to dobře vymyslel, tak uvidíme, jak to dopadne… nemůžu se dočkat dalšího dílu :3

  2. Bože holky!!!! Tohle je geniální. Takhle mě snad ještě žádná povídka nepobavila, jako právě tahle. Je úžasně napsaná a dává to tomu takový šmrnc.
    Tom a Georg jsou prostě nejlepší, živě vidím, jak mu Geo napsal tu cedulku, prostě bomba! Doufám, že se tady velice brzy objeví další díl, protože se ho skutečně nemůžu dočkat.

  3. no vidis to bille, staci byt holka a hend to mas snazsi 😀 ale sme teda zvedava jak az moc te bude balit Tomanek 😀

  4. No godzila a ta jmenovka me dostala…. trochu mi to neco pripominalo ale to je putna dost jsem se nasmala 🙂

  5. Nom tak to potěš prdel! 😀 Je to tak příjemné odreagování tohle číst! 😀 Smála jsem se u toho jako už dlouho né! Těším se na pokráčko! 😀 A je vidět, že jsou ředitelé hovada… 😀

  6. Ta posledni veta je bezkonkurencni xD Bill je chytry, napadlo me, ze tohle udela, kdyz ho nevzali jako chlapa 😀 Chtela bych videt Tomuv vyraz, az zjisti, ze jeho krasna ucitelka je vlastne jeho krasny ucitel 😀 Moc se tesim na dalsi dil.

  7. :DDDD bože, chcípám tu smíchy xDD jen tak dál ;))) fakt moc dobrej nápad ;))) těším se na další díl :))

  8. No sakra 😀 😀 😀 😀 😀
    Tak tenhle díl byl prostě úžasný! 😀 🙂 Opravdu jsem se dlouho takhle nezasmála..snad od Vaší poslední povídky 😀
    Georg s Tomem jsou naprosto skvělá dvojka! 😀 Geo to naprosto zabil Tomovou cedulkou, u toho jsem myslela, že se uchechtám! 😀 A mě se beztak líbí, že se Bill tak usmíval na Gea a ne na Toma 😀 celkem bych i brala, kdyby se Billovi napřed líbil Geo 😀 A chci vidět pohledy všech až zjistí, že Brittany je vlastně Bill 😀
    Ale abych pravdu řekla, tak mě ani nenapadlo, že by to Bill mohl vyřešit takhle! 😀 Takže pro mě to bylo naprosté překvapení a snad jsem ani nechtěla všřit tomu, že jej něco takového napadlo! 😀 Ale skvěle si to vymyslel, jen co je pravda 🙂
    Děkuji za další díl :))

  9. ježiš vždyť u kluků je to normálka 😀 nechápu že to někdo ještě řeší!:D patří to k tomu a je to pecka dílko! super povídka!:D těšim se dál 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics