God Bless You 11.

„Není to jasné? Kvůli žárlivosti.“ Odpověděl Bill jednoduše a Tom se zamyslel.

„Protože dal Bůh přednost darům od Ábela?“ Zakřenil se. „Vždyť to byla prkotina. Jen dary… nešlo přeci o milenku nebo auto.“ Poškrábal se Tom na hlavě a Bill si povzdychl. Jestli doufal, že by to Tom mohl začít brát vážně, tak se asi mýlil. Ale musel uznat, že předchozí hodinu to bylo horší.

„V době před Kristem asi těžko měli auta nebo milenky. Oběť Bohu pro ně měla tu nejvyšší cenu. Báli se božího trestu. Proto to pro ně bylo tak důležité jako pro tebe milenky.“ Snažil se Bill uvést Toma trochu do obrazu.

„Pro mě nejsou milenky důležitý. Jsou to jen milenky.“ Pokrčil Tom rameny.

„Na tom přeci nesejde, Tome.“ Zakroutil Bill hlavou, aby se tato debata nemohla více rozebírat. Opravdu nepotřeboval vědět nechtěné informace o případných Tomových milenkách nebo něčem podobném.

„Dobře… tak mi vysvětli jednu věc…“ Zadíval se Tom vážně, až to Billa překvapilo.

„Jen jednu?“ Pronesl lehce ironicky a Tom se jen zašklebil.

„Všude se hlásá, že Bůh je spravedlivý. Tady ale nebyl. Proč dal přednost zrovna Ábelovi? Protože on mu dal zvěř, a ta je cennější než ovoce?“ Povytáhl obočí a Billa až překvapila logika jeho otázky. „V tom případě spravedlivý nebyl.“ Založil ruce křížem hrdý sám na sebe. Bill chvíli mlčel.

„Takovou otázku jsem od tebe nečekal.“ Přiznal Bill upřímně. „Ale bylo to jinak. Nešlo o to, že by Kain dal méně hodnotný dar. Bůh si cení každého daru. Ale od poctivého člověka. Kain nebyl dobrý člověk.“ Zakroutil hlavou.

„No to jsem si všiml, že to asi nebyl anděl svatej, když zabil bráchu.“ Ušklíbl se Tom. „Ale i tak nejsem přesvědčenej, že to bylo fér. A ještě ho potrestal.“

„Samozřejmě, že ho potrestal. Vražda je přeci hřích. Obrovský hřích.“ Rozvíjel Bill. Tom se opřel o lokty a zadíval se na Billa, až černovlasého chlapce zamrazilo. Ovšem aspoň jejich hodina měla nějaký duchaplný smysl.

„Tak mi řekni jedno… hlásáte, že Bůh vede všechny naše kroky. Takže i ty hříšné. Proč teda potom potřebujete nějaký odpuštění.“ Zeptal se, i když jeho otázka už byla mířena trochu jiným směrem, než byla jejich dnešní hodina. Bill překvapeně zamrkal.

„Kdyby nebylo hříchu… nemohlo by být ani dobra. Bez hříchu bys nepoznal, co je správné a dobré. Proto je hřešit lidské a odpouštět božské.“ Odvětil Bill překvapený tím, kam tento rozhovor vede. A trochu ho nechápal.

„A co hříšného soudí Bůh na polibku?“ Zadíval se Tom na Billa tak pronikavě, že měl mladý budoucí kněz pocit, že jím projde skrz na skrz.

„O tom přeci naše hodina nemá být.“ Vydechl Bill a tupě se zadíval do stolu. Lehce se mu roztřásly ruce. Bál se tohohle setkání a očividně oprávněně.

„Bavíme se o náboženství a toho se týká. Takže když máš na všechno odpověď, tak mi to řekni. Co je na polibku tak hříšného? “ Bill zmateně těkal očima kolem sebe.

„Záleží, koho líbáš.“ Řekl tiše, i když moc dobře věděl, že naráží na ten polibek, co se stal tady.

„Bille, ty víš, o čem mluvím.“ Řekl Tom a sledoval dál vykolejeného Billa, který vůbec nevěděl, co má říct. V podstatě na tom nebylo nic špatného.

„Víš moc dobře, že chci sloužit Bohu, vystavil jsi mě pokušení a já podlehl. To je špatné na tom polibku.“ Řekl v rychlosti a začal nervózně listovat Biblí.

„Myslím, že hlásání Boha by se mělo trochu dopsat. Miluj bližního svého, ale mně nelez do zelí.“ Koukl se v rychlosti z okna a Bill si jen povzdechl.

„Myslím, že dneska jsi to zvládl, takže na příště nás čeká Noemova archa.“ Bill nalistoval v Tomově Bibli příslušnou stránku.

„Mě žádná potopa nezajímá, Bille. Já… asi jsem udělal chybu, přiznávám to, ale neudělal jsem nic špatného. Já… vím, že jsem to dělat neměl, ne tobě, a mrzí mě to. Ale není to tvoje chyba. Nechci, aby ses mi takhle vyhýbal.“ Naklonil se přes stůl a chytil Billa za ruku. Ten jen šokovaně pohlédl na jejich ruce.

„Tome, já jsem moc rád, že si rozumíme. Že jsi sem zase začal chodit. Ale pochop to, mám svoje povinnosti. A nechci mít žádné problémy.“ Věděl, jak blbě to vyznělo. Ale byla to pravda, co kdyby si toho všiml Benedikt? Tak dlouho si přál složit kněžský slib, a najednou tady zjišťuje, že už si úplně zase tak jistý není? Byla to zkouška. Zkouška snad ta největší, která mu mohla být dána.

„Takže ti tu překážím?“ Tom se zasmál. „Nevíš, že lhát je proti Bohu? Oplácel jsi mi ten polibek, cítil jsem to. Chvíli, ale oplácel. Tak kruci, proč chceš jít sem? Vždyť… ty si nejsi jistý.“ Tom jej propaloval pohledem. Bill jen šokovaně vydechl.

„Jak ty můžeš vědět, co já cítím?! Co já chci?“ Bill se postavil a složil si ruce v bok. Ani netušil, proč se mu zvýšil tak moc hlas. Ale musel se velice rychle uklidnit, kdyby sem přišel Benedikt nebo někdo jiný, asi by to nevysvětlil.

„Protože jsem to cítil. Přiznej si… jsi pokaždé vedle, když si olíznu piercing a uhýbáš zmateně pohledem.“ Bill zamrkal a pootevřel pusu, ale nic neřekl, nevěděl co. To byl opravdu tak průhledný? „A řekni, že ne. Všiml jsem si toho.“ Tom se postavil taky naproti Billovi a opět jej chytl za ruku. Bill měl chuť ucuknout, ale neudělal to. Nebyl schopný ničeho. Díval se upřeně na Toma a zrychleně dýchal. Ani nevěděl, jestli vztekem nebo z toho, jak moc Tom mluvil pravdu.

Chvíli si takhle opláceli pohled, dokud to Bill nevydržel a prudce si Toma za triko nepřitáhl k sobě a prostě jej políbil. Tom šokovaně vydechl, ale neucukl. Jen zavřel oči a oddal se tomu polibku. Bill se snažil nepřemýšlet, asi by se jinak musel ukřižovat na kříži za to, co udělal. Ale už nemohl, nemohl se tomu bránit. Všechno to bylo o tolik silnější, než dokázal unést a bránit se tomu. Líbal Tomovy rty a Tom mu to až příliš ochotně oplácel. Hladil v rukou jeho tvář a jazykem hladil ten jeho.

Bill stiskl víčka pevněji k sobě a tiše zakňučel. Jen si nebyl zcela jistý, zda spokojeností, a nebo vyplašeností z toho, co to zase udělal. A tentokrát to byl on. Ale copak mohl odolat? Tom mluvil tak moc upřímně a rázně, že to Billa spalovalo. Věděl, že hřeší, a zároveň věděl, že to je ten nejkrásnější hřích, jaký mohl udělat. I kdyby mu neměl být odpuštěn. Pevně stiskl Tomovo triko v dlaních a zachvěl se pokaždé, když Tom dlaněmi přitlačil na jeho kůži na tvářích. Proč to ale vlastně dělal? Odtáhl se a na Toma se zadíval. Nepouštěl se jeho trika a přes pootevřené rty zrychleně dýchal. Tom si opřel čelo o jeho a nepřestával hladit jeho tváře.

„Proč někdo tak dokonalý chce být kněz?“ Vydechl a v tónu hlasu snad mohl Bill zaznamenat i špetku zklamání.

„A proč někdo tak dokonalý mě chce vystavovat hříchu a pokušení?“ Odpověděl otázkou Bill a Tom se jen pousmál. Co měl říct? Proto, že si z nějakého důvodu nedokáže pomoct? To by asi Billovi jako důvod moc nestačilo.

„Bille… rozmysli si to… ještě můžeš.“ Skoro zaprosil Tom a vtiskl Billovi rychlý polibek. Bill jen lehce sklopil zrak.

„Nechci být hříšník, Tome.“ Zakroutil Bill hlavou, ale v jeho očích bylo jasně znát, že si úplně jistý svými slovy není.

„Někdy je hřešit krásné, nemyslíš?“ Namítnul Tom a od Billa trochu poodstoupil. Snad aby ho nevystavoval dalšímu pokušení. „Sám jsi říkal… hřešit je lidské a odpouštět božské. Proč myslíš, že by ti neodpustil?“ Tom to nechápal. Cítil se snad i zrazený, že ho Bill odmítá. Nezvyklý pocit pro něj.

„Chceš po mně, abych se vzdal víry kvůli tobě. Ale neznám ani žádný pádný důvod.“ Vydechl Bill a protáhl se kolem Toma. „Máš pravdu… některé hříchy jsou krásné, ale musejí mít důvod.“ Otočil se na Toma přes rameno. Ten k němu rychlými kroky došel a zezadu ho objal kolem pasu.

„Ale ty máš důvod… líbím se ti a chceš hřešit… to je dost pádný důvod.“ Zašeptal mu do ucha a políbil ho na krk. Bill se nebránil. Věděl, že se už bránit nedokáže, ale stále nebyl rozhodnutý se svého poslání vzdát. Jen touha po vzájemném hříchu mu nestačila.

„To nestačí… ale lhát ti už nebudu.“ Otočil se k němu čelem Bill a znovu se zmocnil jeho rtů. Znovu měl pocit, že uletí a znovu si říkal, že tenhle hřích je možná jeho spasení.

„Co bys chtěl víc?“ Šeptl do jeho rtů Tom, který nejspíše nechápal, co Bill myslí. Měl jej rád, sám byl překvapen z toho, co to udělal. S chlapcem se líbal, jen když byl pod vlivem a nechal se vyhecovat. Nikdy ho žádný nepřitahoval. Rozhodně ne tak moc, aby nějakého jen tak políbil. A pak se mu do cesty vpletl Bill a nechtěl nic jiného, než jej líbat. Byl z toho tak dokonale zmatený, že si sám nedokázal přiznat, co se to s ním najednou v Billově přítomnosti stalo. Díval se na černovlasého chlapce, který postával u dveří, jako by se snažil přesvědčit sám sebe, aby odešel, ale jak bylo vidět, moc se mu to nedařilo. Bill oplácel ten hluboký pohled, sám nevěděl, co by více od Toma mohl chtít.

autor: Doris & Lauinka