Change of lifestyle 2.

autor: Muckátko :o*

Ahojte všichni! Mockrát děkuji za Vaše úžasné komentáře. Moc mě potěšily, protože v tomhle tématu ještě nejsem úplně zběhlá. Přeji Vám příjemné počtení druhého dílu! Muckátko :o*

Rozlehlé chodby fakulty se rychle plnily studenty. Byl zrovna čas, kdy většina studentů končila dopolední výuku a odcházela na oběd. Díky na chlup stejnému rozvrhu se Noelle i Bill pomalu sunuli k východu s houfem dalších lidí, do kterých se ještě pletlo několik uklízeček, které se zrovna teď musely dostat skrz mraky lidí ke schodišti. Bill měl od rána náladu pod psa.

„Co je s tebou dneska?“ mračila se Noelle nejen kvůli starosti o kamaráda, ale i kvůli ostatním, kteří byli příliš nedočkaví a snažili se prorvat davem ven jako první. Co chvíli do ní někdo strčil nebo ji praštil batohem.

„Špatně jsem spal a nechtělo se mi vstávat. Jsem unavený, a už vůbec mi nepřidává na náladě vidina odpoledne stráveného mezi prožranými knížkami od molů,“ popotáhl si batoh na rameno, když mu jej někdo kvůli spěchu strhl z ramene.

„Wow. To zní hodně negativně. Ale něco na tom přece je. Máme kromě výplaty zdarma studentskou kartičku na výpůjčku knih a 20% slevu na nákup nových knih k tomu,“ podívala se na Billa, který se tvářil, jako by měl v následujícím momentě zvracet. Noelle se hlasitě zasmála.

„Konečně!“ odfrkl si Bill, když se jim podařilo opustit školu, aniž by je dav umačkal.

„Máme ještě hodinu a půl čas, správně?“ ujišťovala se pohledem na hodinky.

„Nějak tak,“ potvrdil jí Bill celkem nezúčastněně.

„Oh Bille, chápu, že máš blbou náladu, ale ber ohled na ostatní. Budu s tebou ještě celé odpoledne, tak mě nenuť koukat se na tvůj zamračený obličej,“ prosila jej Noelle. Bill se na ni podíval a musel se zasmát, když viděl její tragický pohled.

„Pokusím se, okey? Ale nečekej zázraky. Dneska se mi fakt nic nechce,“ stiskl Bill tlačítko od tramvaje, která jim zastavila před nosem, a nalezl dovnitř.

Celou cestu ke knihovně mlčeli. Když vešli do budovy, Noelle Billa donutila, aby si od ní vzal horkou čokoládu z automatu, aby do sebe dostal alespoň malinké množství pozitivní energie. Bill se cukal, protože tyhle levné přeslazené patoky z automatu mu akorát tak způsobovaly bolení břicha, ale když už mu nápoj Noelle zaplatila ze svého, nemohl jej vylít do záchodu, jako to dělal pokaždé, když mu nápoj nechutnal. Díky ranní směně byly knihy již připravené, tudíž byli oba za výpůjčním pultem a celé jejich dnešní snažení spočívalo v načítání kódů průkazů, zapůjčování knížek nebo přebírání vrácených knih.

„Celkem to dneska ubíhá, nemyslíš?“ zeptala se Noelle a zakousla se do své svačiny, když měli přestávku. Seděli s Billem v šatně, jedli.

„Čekal jsem to horší. Uhm. Dneska mi psal Joel,“ přiznal se.

„Nekecej! Kdy?“ natočila se k němu a na chvíli i přestala jíst.

„Ráno, než jsem šel do školy. Oficiálně mě po té první schůzce pozval na rande,“ přežvýkl sousto v ústech.

„Páni! To je skvělý! Kdy jdete? A kam?“ zahrnovala Billa otázkami.

„Nejdeme.“

„Ještě jste se nedomluvili?“ nechápala.

„Odmítl jsem,“ sklopil hlavu.

„Odmítl? Proč jsi to udělal? Vždyť byl celkem pěknej,“ pohodila Noelle rukou.

„Nevím. Nechtěl jsem s ním jít podruhé,“ řekl popravdě.

„Bille, já tě vážně nechápu! Stěžuješ si, jak jsi pořád sám, jak ti chybí fyzický kontakt, a přitom odkopneš dalšího kluka, který o tebe měl zájem. Kolikátý kluk už to je za tenhle měsíc? Šestej? Sedmej?“ tipovala od oka.

„Já nevím, okey? Prostě nevím, co je špatně. Když jsem přišel po tom kině domů, cítil jsem se totálně mizerně. Jako bych někoho podváděl,“ vstal Bill naštvaně a přešel k oknu.

„Koukej, Bille, nikdy jsem si nemyslela, že budu souhlasit s tvojí matkou, ale zřejmě jsi opravdu jen příliš vybíravý. Ničím jiným si to neumím vysvětlit.“

„Nevytahuj to! Víš moc dobře, jak blbě jsem to nesl, když mi to matka vmetla do tváře,“ upozornil ji Bill napjatým hlasem.

„Tak co jiného to je, Bille? Je ti dvacet, ještě jsi nedostal svůj první polibek, neměl jsi ještě sex, ani jiné intimní sblížení. Zajímalo se o tebe takové množství kluků, že kdejaké holky by ti to mohly závidět. Vysocí, štíhlí, namakaní, blonďáci, bruneti, slaďoušci, drsňáci a vždycky to skončilo u prvního rande. Máš strach někoho nechat se k tobě přiblížit?“ zeptala se Noelle.

„V tom to není. Chci mít vztah. Nebojím se toho, ale prostě pokaždé mi něco chybělo. Pokaždé mi bylo po těch schůzkách totálně mizerně,“ schoval hlavu hluboko mezi ramena.

„Možná kdybys těm klukům dal šanci a svolil k druhé schůzce, možná bys poznal, že nejsou k zahození. Bože! Co já bych za to dala! Jestli jsem si předtím myslela, že jeden z nás bude mít problém s nápadníky, tak bych dala ruku do ohně, že to budeš ty,“ špačkovala a vrátila se ke své svačině. Bill se zoufale uchechtl a vrátil se k ní. Musí dojíst svoji svačinu, protože jinak bude do večeře o hladu.

Po směně v knihovně se Bill s Noelle rozloučil a nasedl na tramvaj, která jej dovezla k autobusové zastávce. Celou cestu měl čelo opřené o chladné sklo a pozoroval večerní město. Hlavou mu lítalo nespočet myšlenek, ale nijak se nenamáhal je třídit nebo nad nimi hlouběji přemýšlet. Vystoupil na konečné stanici a vydal se domů.

„Jsem doma!“ houkl na celý dům a zul si boty.

„Ahoj zlato! Jak ses měl?“ zeptala se Simone starostlivě.

„Ušlo to. Jsem unavený,“ došel do kuchyně a posadil se. Během minutky před něj stavěla Simone talíř s večeří a sklenici pomerančového džusu.

„Tak se najez, dej si sprchu a jdi spát,“ pohladila jej po vlasech a sdělila mu vesměs to, co se Bill chystat tak jako tak udělat.

Po večeři popřál rodičům dobrou noc a zavřel se v pokoji. Dal si rychlou sprchu a jen v boxerkách a bílém triku sebou praštil na postel. Zíral do stropu několik dlouhých minut, než se zavrtěl a vklouzl pod přikrývku. Levou ruku nechal položenou na přikrývce a druhou měl položenou na břiše v teple. Cítil se napjatý a neklidný. Možná by pomohlo, kdyby… Sjel pravou dlaní do svého klína. Neobtěžoval se nějakým počátečním hlazením přes vrstvu prádla, rovnou zajel štíhlými prsty pod lem a naplocho se začal hladil. Zajížděl prsty hluboko mezi mírně roztažené nohy. Hladil se a dráždil do chvíle, kdy si jeho tělo začalo pomalu uvědomovat, že péče jeho ruky je vlastně příjemná, a že by na ni tělo mohlo začínat reagovat. V tom okamžiku ale Bill svoji ruku zastavil a zamyslel se. Kdyby nebyl tak puritánský a nerozhodný, mohl by se o něj tímhle způsobem postarat někdo jiný. Nemělo to cenu. Vytáhl svoji dlaň z prádla a vrátil ji na původní místo. Nemohl se ani uspokojit, protože myšlenkami byl úplně jinde, a byl si jistý, že by tak jako tak v takovém rozpoložení ani nevyvrcholil. Akorát by se připravil o několik dlouhých minut spánku, kdy by musel čekat, až jeho vydrážděný klín zase klesne. Přetočil se na pravý bok a stiskl víčka k sobě. Usnul jen neklidným spánkem.

autor: Muckátko :o*