autor: Zarlina
U stolu bylo tíživé ticho. Tom si nebyl jistý proč, protože to nebylo poprvé, kdy zůstal u Trümperových na večeři a oni všichni byli obvykle dost upovídaní, ale tentokrát to vypadalo, jako by se něco stalo. Dvojčata, Bill a Natálie, byla v dobré náladě, když všichni tři zamířili dolů do kuchyně poté, co konečně dokončili své domácí úkoly, ale ztichla, jakmile si všimla, v jak vážné náladě se jejich otec Gordon zdál být, jejich úsměvy se vypařily a všichni se v tichosti soustředili na jídlo.
Tomovi ticho příliš nevadilo. Jeho vlastní rodiče se neustále hádali, takže jejich večeře byly také často tiché. Když tedy jedli společně. Obvykle každý jen popadl svůj talíř a zamířil do jiné místnosti. Tom k počítači nebo k televizi ve svém pokoji, jeho matka do svého studia, jeho otec do kanceláře. Už společně příliš času netrávili, takže mít tichou večeři u Trümperů… no, příliš jej to netrápilo. Jistě, něco se muselo stát, otec dvojčat byl jen vzácně naštvaný, ve skutečnosti byl obvykle ve skvělé náladě a vždy Toma s úsměvem zval, aby zůstal, ale zase, každý měl občas špatné dny a nikdo nemohl očekávat, že otec samoživitel se dvěma dětmi bude mít neustále energii nebo trpělivost mít na tváři stále úsměv.
Ticho trvalo ještě nějakou dobu, poté si Gordon náhle odkašlal a všichni tři teenageři se k němu otočili. Muž se však nedíval na své děti. Místo toho jeho pohled padl na Toma.
„Takže, Tome,“ řekl a napil se ze své sklenice. Jeho hlas byl klidný, ale měl v sobě vážný tón, na který u něj Tom nebýval zvyklý. „V poslední době tady trávíš hodně času.“
„Trávím,“ přikývl Tom. „Pracujeme na různých úkolech společně a učíme se na blížící se testy.“
Nebyla to lež. Učili se hodně. Blížily se závěrečné písemky a Natálie potřebovala doučování, a jelikož Tom byl v jejich třídě nejlepší, nabídl pomoc. Během toho se k nim rozhodl přidat i Bill, protože bylo vždycky zábavnější učit se společně, a častěji to bylo i o hodně jednodušší.
„Tom mi pomáhá s matikou,“ řekla Natálie rychle. „A Billovi s… historií?“
„S biologií,“ odpověděl Bill, sdílel přitom s Tomem úsměv. „Učíme se spolu biologii.“
Tom přikývl, ušklíbal se přitom. Jistě, učili se spolu biologii. Spoustu a spoustu biologie.
„Řekl jsem si, že když už chodíme do stejné třídy, tak můžu pomoct,“ pokrčil rameny. „Kromě toho, jsme kamarádi,“ usmál se. „A kamarádi si pomáhají, ne?“
Gordon přikývl a pokřiveně se přitom usmál. „Takže tohle je všechno, co děláte?“ Zeptal se. „Učíte se?“
„Vlastně jo,“ přikývl Tom. „Blíží se hodně zkoušek. Je to náš poslední rok, než bude na čase posílat přihlášky na vysokou. Pokud se na ni chceme dostat, musí naše známky být perfektní.“
Gordon se na něj chvíli díval, sledoval ho, jak žvýká jídlo, a znovu se napil, než opět promluvil.
„Máte několik hodin, než přijdu domů z práce,“ poukázal Gordon. „Zvlášť v úterky a pátky, kdy ve škole končíte brzy.“ Setkal se s Tomovým pohledem. „Nemůžeš si vážně myslet, že budu věřit, že trávíte celé ty hodiny učením, nebo ano?“
„Děláme si přestávky,“ pokrčil Tom rameny. „Koukáme na televizi, hrajeme videohry, a různé další způsoby… relaxace.“
Natálie vyprskla a Tom jí poslal pohled, který měl být zazírání, ale nakonec byl spíše pobavený. Nebyl si jistý proč, měl by být mnohem nervóznější, měl by si dělat starosti z toho, jak se jej Gordon vyptává na náhodné otázky, ale z nějakého důvodu nebyl. Vůbec neměl obavy. Nejspíš proto, že Gordon byl obvykle zatraceně chápavý, a protože byl Tomovi více otcem, než jeho vlastní táta, vzhledem k okolnostem.
„Včera jsem něco našel, v koupelně,“ pokračoval Gordon, obrátil se zpátky ke svému jídlu, a ačkoliv byl jeho hlas stále klidný, Tom dokázal z jeho tónu říct, že ať už našel cokoliv, bylo to něco, co se mu nelíbilo. Nezdál se však být naštvaný, jen… ne příliš šťastný. „A přinutilo mě to uvažovat, jestli možná, jen možná, tady toho času netrávíš až trochu příliš moc.“
„Můžu se víc držet dál, jestli chcete,“ odpověděl Tom a pohlédl na Billa, který se na něj zašklebil. „I když si myslím, že dvojčatům by se moje pomoc hodila.“
„Možná bys mohl přicházet trochu později,“ odpověděl Gordon. „Takže můžete trávit čas spíše učením, než… relaxováním.“ Na okamžik zaváhal. „Alespoň nějakou dobu. Nehledám způsob, jak tě ze svého domu vyhodit. Nechci, aby sis myslel, že tady nejsi vítaný.“
Tom přikývl, a Natálie protočila oči, než zpříma pohlédla na Gordona.
„Co jsi našel, tati?“ Zeptala se a sladce se na svého otce usmála. „Když je to tak zlé, že nechceš, aby tady Tom nebyl bez dohledu, co to bylo?“
„Jo, co to bylo?“ Zeptal se Bill, a Tom mohl slyšet v jeho hlase pobavení. „Ty bereš drogy, Tome? Sjel ses v naší koupelně?“ Mrkl. „To je důvod, proč jsi tam vždycky tak zatraceně dlouho?“
Tom si odfrkl a zavrtěl hlavou. „Pokud vím, tak ne,“ ušklíbl se. „Možná bychom to jednou měli zkusit, třeba by pak to učení nebylo tak nudné.“
„Dobře, to stačí,“ řekl Gordon, nyní zněl trochu otráveně. „Ty už víš, co jsem tam našel, takže se prostě zeptám na to, co chci vědět, a ty mi dáš upřímnou odpověď, jinak tě už v tomto domě nechci nikdy vidět. Je to jasné?“
„Ano, pane,“ odpověděl Tom, zadržoval přitom úsměv. Vážný Gordon. Bylo to téměř zábavné.
„Spíš s mou dcerou?“
Tom potlačil další úsměv, zatímco se Natálie při pokusu zadržet smích málem zadusila pitím, a poté pohlédl na Billa, který znovu protočil oči a tiše si odfrkl.
„Ne,“ odpověděl Tom. „Nespím.“
Gordon se na něj podíval. „A proč ksakru ne?“ Zeptal se ostře, zněl skoro překvapeně. „Není pro tebe dost dobrá?“ Přimhouřil oči. „Jsi gay?“
Tom se chvíli kousal do rtu, a poté pokrčil rameny. „Ano,“ odpověděl.
Nebyl to způsob, jakým plánoval s tím vyjít na povrch, ale usoudil, že to bylo stejně dobré jako každý jiný způsob. Věděl, že Gordon nemá nic proti homosexuálům, a pravděpodobně bude daleko jednodušší být ohledně toho upřímný k němu než k Tomovým vlastním rodičům, tak proč k čertu ne? Nakonec to bude muset být oficiálně venku, a vzhledem k okolnostem… no, nebyl tam žádný důvod to popírat.
Gordon zamrkal, vypadal šokovaně nad upřímností, které se ještě před chvílí dožadoval.
„Opravdu?“
„Ano,“ přikývl Tom znovu, ušklíbal se dolů na své jídlo a vzal si další sousto. „Takže, jak jistě chápete,“ usmál se, „nespím s vaší dcerou.“
Gordon jednoduše přikývl a s dalším úšklebkem Tom sdílel pohled s Billem, který tam seděl, zíral dolů na stůl a ramena se mu otřásala smíchem, který se snažil potlačit. Poté Tom znovu pohlédl na Gordona a pobaveně se na něj ušklíbnul, zatímco se napil, a těžce bojoval proti tomu se rozesmát, jakmile se znovu setkal s mužovým pohledem.
„Spím s vaším synem.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 40
Tak toto je skvele!!! Uplne som sa zrelaxovala. Dakujem za preklad.
Skvělá povídka, uplně si to říká o další díl, ale chápu, že žádný nebude, když je to jednodilka. Ale fakt by mě zajímal výraz Gordona po tom, co mu Tom řekl, že spí s jeho synem. :-))
Děkuji za překlad.
Tomova úprimnosť sa mi veľmi páčila! 😀 Trochu mi bolo ľuto Billovho otca, lebo pravdepodobne takúto odpoveď od Toma nečakal ale o to viac ma potešila jeho reakcia 🙂 Ďakujem za krásnu oddychovú poviedku – po náročnom dni to bolo to pravé čo som potrebovala 🙂
[2]: Přesně moje slova. Ráda bych,chtěla si přečetla reakci Billova otce. Díky za překlad.
Nádhera určitě by bylo super pokračování díky za super oddechovku 🙂
Tak to byla paráda ja si to přečetla dva krát pro pobavení.
Tak po tomto sa mi bude tazko zaspavat. Usta mam vykrutene do sirokeho usmevu a dokonca mi z oka tecie slza. Takto dobre som sa uz vazne davno nepobavila. A fakt by som chcela vediet reakciu ich otca, hoci chapem, ze poviedka skoncila v tom najlepsom. Toto je skvost, ktory si rozhodne zasluzil preklad. A ja zan moc dakujem
Ubohý Gordon. Tohle jistě nečekal 😀 hezký návrat po dlouhé době, děkuji za překlad ^^
Dokonalé. Moc ďakujem za preklad. Naozaj skvelá poviedka.
Tak tohle mi zlepšilo den a hned je mi do smíchu. 🙂
GENIÁLNÍ 🤣👏👌