„Věř mi,“ šeptnu… Vymáčknu si trochu toho gelu na prsty a znovu ti s nimi přejedu po vstupu, tentokrát se s jedním odvážím vklouznout dovnitř. Jde to poměrně lehce. „Výborně,“ vydechnu. Začnu s ním pohybovat a přidám druhý, potom další. Nic neříkáš, předpokládám, že nepříjemné ti to není, až když používám už tři prsty a zkroutím je vevnitř do strany, uslyším od tebe zasténání hlasitější než kdykoliv předtím.
Usměju se a začnu s těmi prsty celkem tvrdě přirážet na to místo, které ti způsobuje tolik slasti, a užívám si tvých vzdechů a stenů. Po chvilce mě ale zastaví tvoje ruka, věnuješ mi udýchaný pohled s přivřenýma očima, dostáváš mě zase do kolen. Přestanu se ti na chvíli věnovat, otevřu zase šuplík a vytáhnu z něj krabičku.
„Mám ochranu,“ šeptnu a ukážu ti kondomy. Vytáhnu jeden z obalu a potom si ho se zatajeným dechem nasadím. Ještě si potřu penis trochou gelu, ale hned se zase obrátím na tebe, začnu tě okamžitě líbat. Přitom si ho držím jednou rukou a přibližuju se k tvému vstupu. Nechám tě se trochu polibky uklidnit, ale pak se hned penisem snažím natlačit dovnitř.
Zhluboka se nadechnu a pak zadržím dech, dostávám se víc a víc do tebe, až když jsem v tobě nadoraz, konečně trochu upustím a hlasitě zavzdychám… Nehýbám se, snažím se, aby sis na to navyknul, ale malé slzičky v koutcích tvých očí mě trochu rozhodí. Nepřestanu s tím, ne, když už jsme tak daleko. Chytnu tě za tváře a začnu tě pomalu líbat, procítěně a opravdu pomalu. Když mi po chvilce položíš ruce na ramena, dovolím si lehce se proti tobě pohnout. Znovu se mi dostane jen nějakého bolestného zakňučení, ale musíme to překonat…
Bill
Nejdřív mi v hlavě běhaly pochybnosti a jako by mě hlodalo svědomí nebo prostě něco uvnitř. Najednou to ale všechno odplaví to vzrušení, teplo, polibky a ta atmosféra kolem. Vím, že jsem na začátku protestoval, ale najednou ani nevím, jak ležím na Tomově stole a on je přitisknutý svým tělem na mém a oba se prohýbáme vzrušením.
Nejsem si jistý, co se to děje nebo proč se to děje, ale líbí se mi to. Až do doby, kdy do mě začne Tom pronikat. Nelíbí se mi to. Nebolí to, ale je to dost nepříjemné. Přivírám oči a v duchu si říkám, že by to nemuselo trvat dlouho a už by to mohlo být za mnou. Ten pocit zesílí, když se ve mně začne pohybovat. Když najednou mnou projede příjemný pocit a já se znova prohnu vzrušením. Tom narazil na místo, které mi působí neskonalou slast, a jakmile začne své pohyby zrychlovat, tak se snažím vycházet mu vstříc, a dokonce tlačit svůj zadeček naproti němu.
Ani mě nezajímá, že by nás třeba mohl někdo slyšet nebo dokonce vidět, sténám při každém dobrém pohybu a polívá mě střídavě pocit tepla s husí kůží, která mi naskakuje snad každou vteřinu. Nikdy jsem nic takového nezažil, ale v tuhle chvíli si připadám, jako bych měl v sobě plno extáze. Kdyby mi to někdo chtěl vyprávět, tak bych ani nevěřil, že může chlap s chlapem něco takového zažít. Za nějakou neidentifikovatelně dlouhou dobu se najednou prohnu nejvíc za tenhle akt a na pár vteřin zůstanu v křeči a všechny svaly v mém těle na malou chvíli ztuhnou. Ani si neuvědomím, že pár minut po mně se v podobné křeči ocitne i můj milenec nade mnou. Nevím, jak dlouho tohle probíhá, přijde mi to jako věčnost, ale když je najednou po tom, tak mi připadá, jako by to byl jen krátký okamžik.
Vydýchávám se a přitom pořád ležím na stole, okolo mě je plno papírů, složek, zápisníků a propisek. Jakmile přestanu vidět před očima mlhu, tak se posadím a pozoruju Toma, jak sám sedí úplně nahý v křesle u malého konferenčního stolku. Je na tom trochu podobně jako já, ale ještě stále má přivřené oči a jeho řasy se jemně chvějí. Teď mám alespoň malou chvilku na to, abych si ho mohl pořádně prohlédnout. Jeho svaly na rukou a vypracovanou hruď i břicho. Lehce se zachvěju, protože má vážně dost dobrou postavu. Troufnu si říct, že nejlepší, jakou jsem kdy viděl. Taky nejsem žádný střízlík, ale proti němu nemám vůbec žádnou šanci, kdybychom se srovnávali.
Sedím na jeho stole a začnu se rozhlížet okolo. Všude jsou moje a Tomovy věci, dokonce moje tričko je někde na poličce v knihovně. V tu chvíli už se Tom sám začal zvedat a oblíkat si svoje věci. Nechci zůstat pozadu, a tak na sebe taky začnu soukat svoje věci. Na jednu stranu musím vážně přiznat, že se mi to líbilo, bylo to něco neobyčejného, na druhou stranu jsem rád, že to mám za sebou, a i když to asi není správné, tak mám splněnou anatomii.
Jakmile jsem oblečený, tak si rychle prohrábnu vlasy. Nechci, aby to vypadalo nějak podivně. Ani jeden jsme neřekli ani slovo. Já vlastně nevím, co bych měl říct. Už nemám v krvi adrenalin a vzrušení je pryč, takže mě pro tuto chvíli zajímá hlavě to, jestli mi tenhle vyučující zapíše ten předmět, protože jsme se domluvili, a proto očekávám, že on dodrží, co slíbil.
Lehce se nadechnu, jakmile odemykám dveře od jeho kanceláře. Stojí u stolu a dívá se na mě, stále oba mlčíme. Jen se lehce pousměju, kývnu na něj a už zmizím na chodbě. Jen co trochu poodejdu, tak se opřu o zeď a přivřu oči. Jsem celkem mimo, ale nevím, jestli proto, že jsem musel dát svému učiteli, nebo proto, že se mi to asi líbilo.
A asi se mi to líbilo hodně moc.
Je to už pár dnů a já nemůžu zapomenout na to, co se stalo mezi mnou a Trümperem. Bože můj, nikdy bych nevěřil, že se něco takového může stát, protože… prostě proto. Během dne se mi najednou před očima objevují výjevy z toho odpoledne. Je to, jako bych byl médium a měl vidění. Tak živě to vidím před sebou. Není to tak živé, jako ten den po tom, ale pořád je to dost jasné. Když sedím u svého počítače a projíždím si web, tak mi na displeji blikne příchozí zpráva. Jakmile ji otevřu, objeví se mi můj elektronický index, na kterém je splnění zkoušky z anatomie.
Neusměju se, i když jsem rád, že jsem konečně uzavřel semestr. Znovu se zamyslím a přemýšlím především o tom, za jakých podmínek jsem tu zkoušku udělal. Opět se mi před očima objeví obrázek mě a Toma, jak spolu dovádíme na jeho stole, ale jen zakroutím hlavou a přivřu oči, abych tuhle myšlenku odehnal. Mám to splněno, už se neuvidíme, a já bych se měl připravovat na další rok a nový semestr, protože bude jistě náročnější než tenhle, ale doufám, že všechno úspěšně zakončím bez nějakých zvláštních dohod s jinými vyučujícími.
Všechno se to seběhlo tak rychle. Nechtěl jsem, aby to dopadlo takhle, ale nevěděl jsem, co říct, a ten kluk se prostě zvedl, oblíkl a odešel. Mám strach, co si o mně musí myslet? Doufám, že ne jen to nejhorší, snažil jsem se to udělat hezké i pro něj… jenže když nic neřekl, jak mám vědět, co se mu honí hlavou? Jediné, co vím je, že teď musím na to všechno hodně rychle zapomenout.
Pár dnů po tom odpoledni, co se to semlelo, jsem si uvědomil, že jsem mu vlastně ani ještě nedal známku. Jsem sice doma, ale vím, že jsem si ten jeho test vzal s sebou. Vytáhnu ho z tašky a ještě si ho jednou u čaje prohlídnu, musím se pousmát, když se mi znovu, asi po sté, vybaví před očima, co se ten den stalo. Má tak krásné písmo… Eh, cože? Asi jsem se opravdu zbláznil, ale přemýšlím nad tím, jak je krásný, jak nádherně píše a má překrásný hlas, vypadá prostě… božsky. Tak trochu jako anděl… Nebylo jediné minuty, kdy bych na něj nemyslel, každou noc se mi o něm zdá. Všechno tohle ale prostě musí skončit, nemůžu dopadnout tak, že se zamiluju do studenta. Vezmu si červený fix a velkým a sytým písmem napíšu nahoru na jeho test do kroužku ‚98%‘. Pousměju se, a potom zadám přepychovou velkou jedničku do indexu, která by se mu tam měla každou chvíli objevit. Jsem opravdu tak hrozný, když jsem dovolil, aby se tohle stalo?
Je pátek, škola studentům začíná v pondělí, ale já už jsem znovu ve své kanceláři a prohlížím si svůj rozvrh s mírným zděšením. Když navrhovali skladbu přednášek a cvičení během srpna, byl jsem si já i ostatní přednášející stoprocentně jisti, že druháky nedostanu, že jsem tu zatím jen pro prváky, kteří se potřebují vzpamatovat z počátečního šoku, a sedmdesátiletý páprda (i když dříve opravdu uznávaný chirurg) by je na svých přednáškách vyděsil tak, že by jich v prvním týdnu polovina odešla. Ale teď tu sedím a držím v rukou svůj rozvrh a nestačím se divit těm změnám na poslední chvíli. Bylo mi řečeno, že nějaký jiný přednášející si o prázdninách zlomil nohu a nejspíš se s ním do Vánoc neuvidíme, takže je můj rozvrh ještě plnější než před tím.
Nebyla by to žádná katastrofa, kdybych nedostal na anatomii na všechny přednášky i cvičení druháky. Druháky, kde v předních lavicích vždycky sedává Bill…
V pondělí ráno jsem docela rozklepaný, jako by to snad byl můj první školní den. Za dvě minuty mi začíná moje první přednáška, vezmu si s sebou tácek s kostmi lebky a rychle jdu chodbou k učebně narvané studenty. Samozřejmě, že tam model lebky je, ale já mám v kanceláři svoje originální lebeční kosti, opravdu lidské.
„Asi mě vidíte rádi, stejně tak, jako já vidím rád vás. Na úvod bych řekl pár slov k předmětu, který je nazvaný Anatomie II. Měli jste mít doktora Steidena, který ale o prázdninách onemocněl a nejspíš se vrátí až na letní semestr, takže… takže se budete muset trápit se mnou. Znovu ale zopakuju, že podle mě byste měli být rádi, zakončíme předmět písemným testem, na který budete mít dva pokusy. Budeme se scházet každé pondělí na přednáškách, kde si nedělám moc velké naděje, že vždycky přijdete v tak hojném počtu.“ Zasměju se trochu a atmosféra trochu povolí, když se většina studentů zasměje taky. „Na cvičení jste rozděleni do čtyř skupin jako předtím, každá skupina má dvě hodiny cvičení týdně, většinou se budeme scházet na pitevně. Každý má svůj rozvrh, takže určitě ví v kolik a ve který den se spolu uvidíme. Nějaké dotazy?“
Najednou se rozhostí ticho, jen pár studentů vzadu se baví. Nevím, jestli je to k tématu, nebo řeší, kam se půjdou večer opít. Upřímně, nejradši bych někam šel taky… Dávám si čas, přejdu ke stolu, ale pořád si prohlížím studenty.
Podaří se mi zastavit pohledem asi ve třetí řadě na tom nejkrásnějším z nich… Bill. Dívá se na mě a já se dívám na něj, najednou se mi začnou potit ruce a připadám si jako ve vatě, jen se na něj upřeně dívám a nemůžu se ani hnout. Podaří se mi polknout a uhnout očima, ale cítím závrať. Musím se posadit a trochu to vydýchávám.
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Tak nějak jsem zrovna tohle čekala, ale doufám, že tentokrát ten test Bill udělá, aniž by si musel něčím "dopomoct". Jsem zvědavá, jak se ten jejich vztah-nevztah bude teď vyvíjet 🙂
Tom jako vyučující vypadá opravdu skvěle, takový pohodový, vtipný a ještě k tomu sexy chlap! 😀 Taky chci takového! 😀 To by pak to učení šlo samo, jen abych na něj zapůsobila a všiml si mě 😀 Jenom jsem trošinku zmatená! 😀 Ne z povídky, ale sama ze sebe 😀 Minule jsem byla na Toma opravdu, ale opravdu hodně naštvaná! A myslela jsem si, že ho nebudu mít ráda až do konce povídky 😀 Jenom proto, co udělal. Ale když on je jinak tak strašně fajn chlap 😀 A vlastně se ani Billovi nedivím, že se s ním vyspal, i když se přiznávám, že jsem do poslední sekundy doufala, že to Bill ještě stopne. Takže jsem hrozně moc zmatená, chtěla bych Toma nenávidět, ale on když došel do té učebny na svoji první přednášku, tak jsem si ho jako vyučujícího zamilovala! Ale jinak jsem na něj ještě stále naštvaná! Tím, co udělal mě prostě zklamal a zklamaná z něho asi ještě chvilku budu.
Hrozně moc se těším na další díl, protože se těším, až tam bude Bill v šoku z toho, že ho opět učí Tom 😀 Já nevím, nedokážu si to představit. já bych se asi cítila strašně trapně, kdyby mě po tomhle měl Tom učit 😀 já bych se na něj ani podívat nemohla a dělala bych, jako bych tam ani nebyla 😀 Takže jsem strašně zvědavá na to, jak to prožívá Bill 🙂
Mockrát Vám děkuji za další díl, tenhle byl naprosto úžasný! Povídka se už teď řadí mezi mé oblíbené, takže už teď vyhlížím další díl 😀
Děkuji! ♥♥
Bozi povidka 🙂 Vidim, ze zakon schvalnosti funguje 😀 Hrozne se mi libi, jak je Tom nesvuj, schvalne, jak je na tom Bill 😀 Moc se tesim na pokracovani 🙂
Wow, zda se Tomiku ze to co si navrhnul nebyl az tak spatny napad 😀 treba se budete schazet casteji, kdyz Billovi nepujde Anatomie .. :d Muzes ho to dokonale naucit 😀
Som zvedavá či to Bill skúsi na tú jedničku, teraz už normálnym spôsobom. Ten sexík mali super, ale strašne mi vadí, že to Tom dotiahol až do konca. Dúfala som, že to nechá tak a skúsi to spôsobom doučovania.
Tom je z toho pěkně na větvy,ale co Bill.