Mezi nimi bylo vše naprosto v pořádku, avšak Billova škola… To už bylo horší. Zdálo se, že spolužačka a s ní i ostatní, to už přehnali, a proto si jeho rodiče udělají menší výlet za ředitelem školy. Budou si jistě stěžovat i na třídního učitele, protože ten jednou řekl, že černovlásek si má sednout jinam, jenže jakmile Bill šel za ním do kabinetu, změnil názor a po tom, co jej o to černovlásek poprosil, protože by to vyšlo úplně na stejno, sedět s někým jiným, jako sedět s ní, tak si měla sednout jinam ona. Po poslední hodině ve středu – němčině, kdy mu spolužáci nadávali i před vyučujícím a on s tím nic neudělal, nechal je, šel s pláčem domů.
Byly to nadávky na jeho osobu a podobně, jenže on měl pocit, že už více nezvládne. Po cestě zadržoval slzy, měl chuť si sednout na cestu plnou aut a čekat… Nic se mu nechtělo, měl nervy, nevěděl, co má dělat. Chtěl se uklidnit tím, že má Toma, rodinu, že oni mu za to nestojí, bohužel, nedařilo se.
Bill si vedl svou. Chtěl na jinou školu, nezvládal to, měl nervy z maturity, i když ta jej čekala až za dva roky. Proto okamžitě zasedl k internetu a několik si jich vyhledal. Naneštěstí, vyhovovala jen jedna. Druhá byla docela daleko, a to mu rodiče nechtěli dovolit.
Druhý den, seděl opět ve škole a do třídy přišel třídní něco vyřešit se spolužáky, avšak poté zvýšeným hlasem mluvil na černovláska. No, ono se tomu mluvení ani nedalo říct.
„…máte tu tři volná místa.“
Bill si to však nenechal líbit, a i přes to, že je všichni přítomní poslouchali, řekl svůj názor.
„Nebudete si rozhodovat, kde budete sedět. Více to řešit nebudu.“ Pravděpodobně se naštval, že mu někdo odporuje, otočil se na podpatku a odešel dřív, než něco stačil černovlásek říct. Samozřejmě se dostavil i zbytek spolužáků, protože mělo zvonit na hodinu, a vyptávali se, co tu chtěl. Ostatní jim to sdělili a opět se bavili na černovláskův účet. Nesnášel to tam! Ignoroval je a předstíral, že je mu to jedno. Opak byl pravdou, nebylo.
Následující den seděl na pohovce a čekal, až zazvoní na hodinu, a profesor, který je právě měl učit, odemkne učebnu počítačů. Bylo něco málo před sedmou, když se na konci chodby objevila ona se zbytkem jejich skupiny. Ostatní měli od osmi. Už jen když ji viděl, chytal nervy.
„Tak ty si jako nepůjdeš sednout jinam, jo?!“ Postavila se nad něj, ostatní si posedali kolem. Ona mu položila prst na hlavu a tlačila mu na ni. Ignoroval ji, neměl v plánu odpovídat. Když si pořad vedla svou, nadávala mu, jeden z přítomných spolužáků pronesl
„To je nuda,“ a aby na to dal důraz, zívl si.
Bill se po chvíli konečně rozhodl promluvit. Mezi dohadováním jí na rovinu řekl, že jestli bude pokračovat, skončí na policii. Řekl mu to táta, že ji nahlásí za šikanování. Nic o tom nevěděl, netušil, že by to mohlo zajít až na policii, ale ať z toho ona má nějaký problémy a on i zábavu, no ne?
Začala se smát. „A za co jako, prosím tě? Že si nechci sednout jinam?“
Bill se postavil. „Jo,“ usmál se na ni, žďuchnul a dal se k odchodu. Nechtěl jí říkat pravý důvod proč, na to ať si přijde sama.
„Kdyby něco, ty jsi na mě sáhl první!“ přišla k němu opět, když zazvonilo na hodinu, a oni se sešli opět u učebny.
„No, nevím, kdo mě škrtil a tahal za vlasy,“ ušklíbl se.
„Kdybys měl nějaký známky toho, modřiny, tak nic neřeknu, ale nemáš.“
Černovlásek mlčel. Nepotřeboval modřiny. Měl totiž hodně doktorů, takže teď ani moc nebyl ve škole, protože neměl kdy. Stačí mu donést papír, že od té doby, co se to děje, trpí migrénami. Je totiž docela možné, že je má ze stresu. A on ve stresu z toho všeho byl. Spokojeně vešel do třídy IT, posadil se na své místo úplně dozadu a seděl. Měli volnou hodinu a on neměl co dělat, tak koukal nepřítomně před sebe.
Najednou se na něj otočila jedna ze spolužaček, která je teď s Barborou strašně velká kamarádka. Věděl, že ona dopadne jako on. Nejprve si získat důvěru, něco si o tom druhém člověku zjistit, a pak to proti němu hezky využít. Ale on jí to říkat nechtěl. Jen ať si na to přijde sama. Jakmile zjistila, že se na ni Bill kouká, spíše to bylo skrze ni, ale to ona nemohla vědět, otočila se zpátky a psala do zpráv nějakou slohovku. A pěkně dlouhou. Podle profilového obrázku poznal, že to bylo Barboře. Věděl, že to bylo o něm, ale neřešil to. Byl pátek a jej čekaly dva týdny praxe – dva týdny klidu a žádného stresu.
Ve třídě si sedl na své místo. Naštěstí, Barbora byla tak chytrá a odsedla si ona. Byl však zvědavý na pondělí za právě ty dva týdny.
autor: Kiki
Chudák Bill už by mněl někdo dostat přes prsty.
Triedny sa zachoval hnusne 🙁 Je mi Billa ľúto. Nemyslím si ale, že na inej škole to bude iné. Tento chlapec z poviedky e ten typ, ktorého budú utláčať všade. Potrebuje Toma, ktorý by ho ochránil… A čo je vlastne s Tomom?