autor: elvisfan
Bill zatočil do Greenwood Lane a znovu se podíval na souřadnice ve své ruce.
„Tohle nemůže být správně,“ přemýšlel nahlas. „Tyhle domky jsou tak roztomilé. A malé. Kde jsou vily? Musel jsem si blbě opsat adresu.
Jel trochu dál, dokud nenašel číslo 1307 a rozhodně to nebylo to, co čekal. Červené cihly, přední dveře namalované šedavě modrou, dveře do garáže zavřené a před nimi stála tmavě šedá Impala. Schránka a lampa tam, kde se příjezdová cesta setkávala s chodníkem, dokonce i nějaké keře.
Ulevilo se mu, že jeho starý Escort bude vyčuhovat jen polovičně, než se obával, zastavil vedle druhého auta a vystoupil.
Rozhlédl se po sousedství, rozhodl se, že by se nejlépe dalo popsat jako veselé.
***
„Je tady.“
„Ježiši Tome, nebuď tak nadšený,“ zasmál na druhé straně telefonu jeho kamarád Georg.
„Co mám dělat, Geo? Jít ven a obejmout ho? Já ho ani neznám.“ Tom se znovu podíval z okna. „Jeden kufr. Je tu na šest měsíců a má jeden kufr.“
„Vole, nejspíš toho moc nemá. Vyrostl v pěstounské péči.“
„Oh, počkej, až ho uvidíš. Měli byste s Gusem večer přijít.“
„Ne, chlape, počkej pár dní. Nejdřív si na tebe musí zvyknout. Mimo to, jdu dneska ven s Jackie. Nejspíš je výročí dne, kdy jsme spolu poprvé spali v autě nebo něco. Přísahám, že si pamatuje všechno.“
„Fajn.“ Vydechl Tom a šel dolů po schodech. „Tak o víkendu.“ Koukl se kukátkem a viděl, že Bill je už skoro u schodů. „Okay, tak já jdu.“
„Tak zatím, kámo. Hodně štěstí.“
„Jo, díky.“ Tom zavěsil a dal si Blackberry do kapsy, otevřel dveře.
Bill se zrovna chystal zazvonit na zvonek, tak se trochu polekal, když se dveře otevřely.
„Oh! Ahoj, Tome!“ usmál se.
„Čau. Uh, pojď dál.“ Ustoupil, aby Bill mohl vejít, a zavřel za ním dveře. „To je všechno, co máš?“
„Tohle je moje oblečení a šminky a tak, mám ještě pár krabic v autě.“
„Oh. No, řekl bych, že si můžeš vybrat pokoj a vybalit si. Pojď.“
Tom ho vedl nahoru a Bill se zastavil a rozhlížel se, když vešli do druhého patra. Vedle schodů byl otevřený bytový prostor, kde byl gauč a křeslo, velký otoman jako stolek a stará stěna, na které byla televize, rádio, DVD přehrávač, a další dva systémy na hry.
„Máte obývák nahoře?“
„Ne,“ zasmál se Tom. „Tohle je herna.“
„Tvoje… herna?“
„Okay, není to už herna. Ale jo, tady jsem si hrál se všemi hračkami, když jsem byl malý, pak jsem zestárl, tak jsme přidali nábytek a já tady blbnul s kamarády a teď… mám větší hračky,“ zazubil se. „Ale pořád tomu říkáme herna.“
Rozmazlený fracek! Křičela Billova mysl. „Je to hezké.“
„Díky.“ Ukázal na pokoj směrem dopředu domu. „To je můj pokoj. Můžeš si vzít ten vedle nebo ten menší támhle.“
Bill vešel do pokoje vedle Tomova a zamiloval se do manželské postele s kovovým zdobeným rámem.
A to to byl jen pokoj pro hosty!
„Tenhle je hezký,“ řekl, položil si kufr do noh postele. Podíval se zpátky na Toma, který se opíral o rám dveří s rukama v kapsách, a usmál se. „Asi si vezmu tenhle.“
„Dobře.“ Pokrčil Tom rameny a vešel zpátky do chodby. „Koupelna je tady.“ Ukázal na dveře hned u Billova pokoje. „Budeme se muset dělit. Ručníky a věci jsou za dveřmi. Další pokoj je prádelna a taky něco jako kumbál.“ Pak ukázal na jediné zavřené dveře. „Tohle je pokoj mamky s tátou.“ Podíval se na dveře a pak na Billa. „Nikdo tam nechodí.“
„Dobře.“ Bill přikývl a souhlasil s Tomovým nepsaným pravidlem.
„Pojď. Ukážu ti, co je dole.“ Dovedl ho po schodech zpátky a po cestě ukazoval na další věci. „Kancelář táty, tudy se jde do garáže, koupelna, a pak kuchyň a tam vzadu je obývák.“
Bill nevěděl, na co se koukat dřív. Kuchyň byl projasněný prostor s žulovými pracovními deskami a kulatým stolem pro čtyři hned vedle velkého arkýřového okna, které mělo výhled do zahrady. Obývák byl přeplněn burgundskou červení a temným nábytkem, hned proti gauči byla plochá televize přidělaná na zdi.
„Tohle je tak hezký dům.“ Bill byl ohromen. „Musíš milovat bydlet tu.“
„Asi jo. Kouřit můžeš na verandě.“
Bill se podíval na zahradu, trochu čekal bazén, ale nebyl tu.
„Nemáte psa, co?“ zeptal se.
„Vždycky jsem chtěl, ale jsem…“
„Alergický?“
„Jo.“ Nakrčil Tom obočí. „Ty taky?“
„Jo.“
Nastalo ticho a Bill se ještě trochu rozhlídl po pokoji.
„Potřebuješ pomoc se zbytkem věcí?“ zeptal se Tom.
„Jasně.“
Donesli zbytek věcí z jeho auta, každý nahoru odnesl krabici a Tom pronesl poznámku ohledně povlečení, které bylo stále v plastovém obalu.
„Koupil jsem ho tuhle neděli, když jsem dostal peníze,“ radoval se Bill. „Taky nové polštáře. Trávím až moc času v posteli, tak jsem se rozhodl, že by měla být hezká a pohodlná.“ Vykulil oči, když si uvědomil, jak to znělo. „Chci říct, měl jsem garsonku, neměl jsem moc nábytku, tak jsem… seděl na posteli, koukal se na televizi nebo tak.“ Začervenal se a zíral si na boty.
„Chápu to, Bille.“ Ušklíbl se Tom. „Já, uh, tě nechám vybalit. Křič, kdybys něco potřeboval.“
Bill poslouchal, jak se Tomovy kroky vzdálily dolů po schodech a pak vydechl, začal si vybalovat.
***
Gus: tak co ty a tvůj bráška?
Tom: vtipný
Gus: co se děje?
Tom: nic. Už hodinu si vybaluje.
Gus: mluvili jste?
Tom: o čem?
Gus: o všem?
Tom: je to divný, že tady je, a že jsme bratři a on se snaží být fakt milý
Gus: že se nestydí! Ale je to jen nakrátko, brzy budete sami
Tom: vydrž, myslím, že ho slyším
Gus: jsme na internetu tome – nemusíš šeptat
Tom se podíval na Billa, který vešel.
„Co děláš?“ zeptal se ho tiše.
„Oh, nic. Jen si píšu s kámošem Gustavem.“
„Hm. Můžu… si dát něco k pití?“
„Jasně. Skleničky jsou ve skřínce vedle lednice.
Gus: jsi tu?
Tom: jsem tu
„Chceš něco přinést?“ zeptal se Bill.
„Ne, v pohodě.“
Sledoval své dvojče, jak se rozhlíží po kuchyni, jak se zastavil před kalendářem visícím na zdi u spižírny.
„Tome?“
„No?“
„V pátek musíš k zubaři.“
„Jo, já vím.“
Tom se podíval zpátky na svůj počítač a zazubil se nad tím, co mu Gustav psal, zatímco byl Tom rozptýlený.
Gus: sedím tu
Gus: opuštěný, sám samotný
Gus: ….*slza*….
Gus: tome… tome…
Gus: TOOOOMEEEEE!!!!
Tom: co?
Gus: jak je?
Bill položil svoje pití na stůl a šel na terasu. Tom ho sledoval přes okno, jak se posadil, zapálil si a opřel se bradou o ruku.
Gus: co dělá?
Tom: kouří cigaretu a nutí mě cítit se špatně
Gus: jakto?
Tom: snaží se
Gus: být ti bratrem?
Tom: jo!
Gus: mluv s ním!
Tom: jak?
Gus: otevři pusu a nech vylézt slova?
Gus: jdi a udělej si s Billem cigaretové pouto
Gus je offline
Tom zavřel laptop a vzal si cigarety ze stolku, vyšel na terasu. Zapálil si a posadil se vedle Billa.
„Můžeme… jet pak do obchodu,“ začal. „Koupit, co budeš chtít k jídlu.“
„Díky.“
„Možná si k večeři můžeme objednat pizzu.“
„Jo, to zní dobře. Co máš…“
„Nevím, jak s tebou mluvit, Bille,“ vyhrkl, koutkem oka viděl, jak na něj Bill zírá.
„Vedeš si dobře.“
„Tohle všechno je…“
„Ta nejbizarnější situace, kterou sis mohl představit?“
„Nějak tak,“ odpověděl Tom, konečně se usmál a podíval se svému dvojčeti do očí.
„Pro mě je to to samé, Tome. Jen… se musíme poznat. Co máme rádi a co nemáme rádi, na co jsme alergičtí, naše oblíbené skupiny, naše…“
„Jahody.“
„Co s nimi?“
„Jsem alergický na jahody.“
„Vidíš?“ usmál se Bill a potáhl. „To je začátek.“
autor: elvisfan
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Tome, sice Bill tu s tebou nebyl od začátku, ale mohl by ses trošku se snažit ho poznat nemyslíš? on se snaží tak to zkus taky ..
Podle mě ještě budeš chtít ať Bill tě neopouští ..
těším se na další díl 🙂
To bolo krásne rozpačité privítanie 😀 Tom bol tak rozkošne roztomilý a Bill s tým "máš ísť k zubárovi" tiež 😀 Som zvedavá či a kedy sa pohádajú. Určite ich to skôr či neskôr počká.
Ďakujem za krásnu kapitolu:)
Já jsem z tohoto dílu taková nějaká smutná. Věřím, že pro oba je tohle nepříjemná a hodně zvláštní situace a ani jeden neví, jak se k tomu druhému chovat, o čem se bavit. Navíc Bill vlastně není ani doma, takže se musí cítit jště hůř v neznámém prostředí. Tohle je prostě složitá situace a já jsem opravdu zvědavá, jak se s ní ti dva dokážou poprat a kdy si k sobě najdou tu cestičku a jak si budou nebo nebudou rozumět.
Každopádně se mi tahle povídku skutečně moc líbí a já opět děkuji za překlad 🙂
Jéé, jsem zvědavá na jejich první noc. 😉 Ale řekla bych, že si začnou rozumnět docela rychle. 🙂 Přeci jen, i když se dřív neznali, jsou to jednovaječná dvojčata. A navíc Bill a Tom. Je jejich osud být spolu. 🙂 A jsem vážně zvědavá, jak se dají dohromady. A taky kdy. 😀 Kéž by to bylo co nejdřív…
Tohle je naprosto uzasna povidka. Tom neni tak namysleny, jak jsem ocekavala, coz je dobre. A uplne chapu jeh pocity, ja mam taky problem mluvit s lidmi, ktere neznam. Ale jsem si jista, ze to kluci spolu zvladnou.
Dekuju za preklad dalsiho dilu teto skvele povidky 🙂
Ty rozpaky obou jsou krásne,ale není se čemu divit když maš najednou bráchu o kterém nic nevíš.