autor: Doris & Lauinka
„No… já to jednou udělal.“ Přiznal se Tom, aby si Bill nemyslel, že by snad byl nějak proti tomu. Ta otázka ho prostě napadla. Když řekl, že žádnou holku ani nepolíbil, tak už se nabízela jen možnost kluka. Bill se cítil zvláštně a trvalo o něco déle, než se na Toma podíval. Chtěl napřed trochu zahnat červeň ve tvářích.
„To vážně?“ Povytáhl obočí. Zrovna do toho dredaře by něco takového netipnul ani v nejdivočejším snu.
„No jo. Prostě jen tak… zvědavost, alkohol a pořádnej hec. Ale udělal jsem to.“ Přikývl. Zdál se tak suverénní, jako by mu ani nevadilo o tom mluvit. Možná proto, že Bill to rozhodně neměl komu dál sdělovat. A ani na to nevypadal, i kdyby mohl.
„Jaké to bylo?“ Zaculil se Bill. Neměl by se ptát. Nic mu do toho nebylo a bylo to k jeho úřadu krajně nevhodné. Ale jak řekl Tom… byl taky jen chlapec a ještě ne kněz. A konečně mohl zpovídat on Toma.
„No… zvláštní. Nic extra. Ale bylo to z hecu, tak jsme o tom asi ani jeden nepřemejšleli. Zažil jsem milionkrát lepší věci.“ Zhodnotil Tom svůj zážitek a klidně potahoval z cigarety. Zdálo se, že je vášnivý kuřák.
„Například?“ Zeptal se znovu Bill a uvolnil svoje napětí z poslední Tomovy otázky. Pro změnu se zašklebil Tom.
„Nemyslíš, že to je zase nevhodný?“ Zasmál se, ale ihned odpověděl. „Třeba jedno nudné odpoledne na svatbě mojí sestry, který mi zpříjemnil mladej budoucí kněz.“ Odpověděl okamžitě a Billa tím totálně uzemnil. Ten jen otevřel ústa, že okamžitě něco namítne, ale nenašel žádná slova. Tom se jen usmál.
„Snad jsi nečekal, že budu pohoršovat kněze.“ Usmál se a dvěma prsty mu zatlačil na bradu, aby Bill zavřel pusu. Bill se zastyděl a lehce hlavou zatřepal.
„Ještě nejsem kněz. Nezapomínej.“ Jeho hlas nebyl v takové rovnováze jako předtím, ale to se přeci nemohl divit.
„Tak víš co? Až budeš kněz… přijdu k tobě ke zpovědi a budu tenhle hřích specifikovat.“ Určil jasnou dohodu Tom a Bill jen pobaveně zakroutil hlavou.
„Nejsem si úplně jistý, že chci znát všechny tvoje hříchy do detailů. Navíc jsi říkal, že jsi ateista. Nemůžeš ke zpovědi.“ Založil Bill vítězně ruce na prsou.
„Můžu. Pokřtít mě nechali a takovou tu ceremonii s prvním přijmutím hostie mám taky za sebou. Máma by bez toho asi nepřežila. Jen já sám to nadšení nesdílím a mezi věřící se neřadím. To ale neznamená, že mě třeba jednoho dne ty hříchy nezačnou tížit.“ Mlasknul Tom a nedopalek od cigarety zahrabal do hlíny v trávě. Byl na koni a věděl to. A Bill byl neodolatelný, když byl v koncích se slovy, nešlo nevyužívat toho.
Bill by v tu chvíli nejraději zaklel, ale bylo jasné, že to by nešlo. O co mu šlo? Co vlastně po něm chtěl? Třeba se prostě jen rozhodl, že jej vyvede z míry jakýmkoli způsobem a nejhorší bylo to, že se to tomu ďáblovi snad i dařilo. Nesměl na sobě nic dát znát, to by Tom vyhrál, a to nešlo, on přeci musel mít navrch.
„Takže přijdeš? “ Zasmál se nakonec. Už si v duchu představovat Toma, jak tam spolu ve zpovědnici sedí celý den a Tom stále prosí za tolik odpuštění, že to ani Bůh už odpustit nedokáže. Usmál se nad tou představou a taktéž i na Toma.
„No jasně, jak říkám, přijdu ti specifikovat všechny hříchy od A až do Z. “ Usmál se Tom. „Kdy vůbec bude ten slavnostní den?“ Bill jen pokrčil rameny.
„To nevím jistě, musím mít určitou dobu tady odslouženou, víš? Aby se tu všichni přesvědčili, že to tak opravdu je, že jsem přesvědčen o svém poslání.“ Usmál se už klidně, i když zajímaly ho ty otázky na Toma. Takže Tom měl nějaké pletky i s klukem, přesněji jej políbil. Ač nechtěl, musel si to v hlavě představit, a naskočila mu z toho husí kůže. Překvapeně zamrkal a vydechl.
„Ehm, nebude tě matka hledat? Tedy… ne, že by mi tohle bylo nepříjemné, právě naopak, ale… jsme dlouho pryč a já ani tvé matce neřekl, kam jdeme.“ Usmál se Bill a zvedl se, téměř reflexivně si oprášil zadek a strčil si ruce do kapes, kde měl pouze růženec, usmál se a pevně jej stiskl v dlani. Díval se na dredaře, který se ke zvednutí nějak neměl.
„Ještě se nechci vracet, jsem rád, že jsem daleko od rodiny, nemusíš se bát, dneska máme zařízenou noc v tom malém zámečku.“ Usmál se dredař, a nakonec se také zvedl. Zase se pomalu vydávali zpátky. Tom přemýšlel, kam by Billa ještě zavedl, opravdu se mu nechtělo trčet doma a tohle bylo docela zajímavé povídání si.
„Dobře, já… mám ještě hodinu, pak budu muset na modlení.“ Usmál se Bill a šel po dredařově boku.
„Jak dlouho to modlení trvá?“ Zeptal se Tom, zatímco neochotně směřoval své kroky zpět ke svojí rodině a hostům. Obtěžoval ho už jen zvyšující se hluk různých hlasů. Nechtěl tam s nimi sedět.
„Dlouho.“ Odpověděl jednoduše Bill. Během modlení by si s ním Tom opravdu moc nepopovídal.
„Škoda.“ Vzdychnul Tom. „Takže dneska už se asi rozloučíme, že?“ Kouknul na Billa a bylo na něm vidět jisté zklamání. Bill se pousmál.
„Bohužel asi ano. Moc času na zábavu tady nemám.“ Pokrčil rameny. S Tomem si popovídal moc rád a lhal by, kdyby řekl, že ho nemrzí konec jeho volného času. Bál se vyslovit otázku, jestli ho ještě uvidí. Tom jasně řekl, že sem nejezdívá, tak proč by najednou měl? Ve městě měl jistě dostatek kamarádů a možností, kam jít a s kým se pobavit. Neměl důvod jezdit zrovna za Billem.
„Škoda. Ale i tak doufám, že si na mě ten čas příště uděláš.“ Pousmál se Tom a protočil oči nad mávající rukou svojí matky.
„Pokusím se. Když sem přijedeš.“ Usmál se zářivě Bill a zůstal stát kousek stranou od davu oslavujících.
„Snad nepochybuješ?“ Podíval se Tom propalujícím pohledem, jako by se snažil vysondovat veškeré myšlenky v Billově hlavě. Ten jen pokrčil rameny.
„Nevím. Máš jistě svoje povinnosti ve městě. A já tady.“ Nemohl Toma nutit, i když ho velice svědil jazyk prosbou, aby určitě přijel co nejdříve.
„Povinnosti… na ty jsem já nikdy nebyl. Budu tu určitě dřív, než se naděješ, a navíc… možná i častěji.“ Mrknul Tom a s mávnutím odešel za svojí rodinnou. Bill se ještě chvíli díval, než s lehkým úsměvem na rtech odešel do kaple připojit se k ostatním.
Bylo to asi poprvé, kdy měl chvíli problém se soustředěním. V jednu chvíli tiskl v rukou růženec a přemítal si modlitby, ale v ten druhý moment mu hlavou běhal Tom. Snažil se ho vypudit z mysli, ale chvíli to trvalo. Tak se jen snažil tvářit tak, aby to nikdo nepoznal. Byl trochu naštvaný sám na sebe. Věděl, jaká je jeho povinnost a že se opravdu musí soustředit na svoje poslání. A na nějaké rozptylování nebyl zvyklý. Možná by se cítil líp, kdyby věděl, že Tom po zbytek oslavy nevnímal nikoho a nic a jen se přihlouple usmíval na kus dortu.
Modlení dnes trvalo snad věčnost, nebo Billovi to tak alespoň připadalo. Ale také se dočkal, poté zase měl nějaký ten kus volna, i když nebylo to na dlouho. Šel rovnou do svého pokoje, kde se usmál na fotku svých rodičů a vzpomněl si, že ještě nestihl poslat dopis, který se mu podařilo dopsat. Jen vydechl a vzal obálku do rukou, chtě nechtě musel ještě ven. Šel pomalým krokem směrem k nebližší schránce. Vlastně nevěděl, zda je nejbližší, ale byla snad jediná, o které věděl. V mysli si vybavoval procházku s Tomem, když byli v zahradě. Vlastně to bylo dost milé. Tom byl milý. Dal si ruce do kapes, kde opět narazil na růženec, a stiskl ho mezi prsty.
Pomalu došel až do centra, tedy jestli se to tak dalo nazvat. Bylo tu malé náměstíčko, usmál se na pár lidí, které míjel. Prohlíželi si ho, no jo nováček. Poté vhodil obálku do schránky a chtěl se vydat zase zpátky, ale jeho zrak upoutala menší kavárna. Vypadala tak útulně a měla i venkovní zahrádku, kde uviděl Toma. Zasmál se a zakroutil hlavou. Tom k němu seděl zády, a když se podíval na hodinky, měl ještě dobré dvě hodiny čas a opravdu nevěděl, jak by je lépe strávil, než s Tomem. Klidným krokem šel směrem k němu. Stál mu za zády a přemýšlel, jak by na sebe upozornil, nakonec mu položil ruku na rameno.
autor: Doris & Lauinka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Polozil na Ramen oa Tom se otoci a rkene mu nejakym holcicim jmenem .. :/
ja bych se ani nedivila, kdyby to takhle totiz nejak posral ..
No, ale sme zvedava na dalsi dily ..
Bože…já tu povídku miluju!! :') nevím proč, ale strašně se mi líbí. Bill takovej andílek a Tom… jsem zvědavá jak to bude pokračovat dál! 🙂
jeee jee jee :)) pak Bill zjisti že se chtěl stat knězem, jen kůli toho že se bal sve homosexualni orientace ! 😀 a bude sex ve zpovědnici
Tenhle díl byl opět krásný, jako všechny ostatní! 🙂
I když se teda musím přiznat, že když se kluci loučili a Bill odcházel na modlení, tak mi bylo trošičku smutno. Bylo mi líto, že si už nemůžou povídat a taky představa, že se uvidí bůhvíkdy..nějak jsem to s nima prožívala. Hlavně s Billem teda. Myslím, že si dlouho takhle hezky s nikým nepokecal, protože v klášteře se o takový věcech ani bavit nedá a ještě k tomu pokud tam jsou samí starší lidi..Je mi ho vlastně tak nějak líto. Chápu, že tady tohle bere jako svoje životní poslání a že jeho láska k Bohu je opravdu silná..ale představa, že nemám žádného dobrého kamaráda (teda soudím podle toho, že tady aspoň o žádném dobrém Billově kamarádu nebyla řeč), je strašná! Každý potřebuje někoho, komu by se svěřoval. Já vím, že Bill toho o svém životě asi nebude mít až tolik co povídat..ale přeci jen. Taky ho obdivuji, že mu Tomovy řeči nevadí. Ne proto, že by Tomovy řeči byly neslušné, to ne, ale spíš proto, že Bill nikdy nic z tohoto nezažil a že mu z toho není smutno, že ani nikdy nezažije a nemůže s Tomem nic posuzovat. Mě se popravdě za Billa úplně svíralo srdce. Ještě i teď, když píši komentář mi ho je líto. Ano, ano, já vím, on sám si to vybral..ale prostě..nevím, těžko se mi tohle chápe.
Každopádně Billova nevinnost mě totálně dostává! Nejen že se mi líbí představa nevinného, cudného Billa 😀 Ale strašně se těším okamžiku, kdy se Bill začně ´kazit´ 😀 Popravdě mě už dneska potěšilo, když se při modlení nemohl soustředit a myšlenky mu bloudily k Tomovi 😀 Bylo to prostě krásné 🙂
A na konci jsem skutečně byla ráda, že Bill ještě neposlal dopis a musel se díky tomu odebrat do centra a potkal tam Toma. Na další díl se skutečně moc těším, těším se na další jejich rozmluvu, protože to si vždycky ráda čtu. Hrozně moc mě ohledně nich všechno zajímá 😀 Já ty jejich rozhovory úplně dychtivě čtu 😀 Nejen, že způsob Tomova vyjadřování shledávám naprosto skvělým a vždycky se u toho pobavím 😀 Ale i Billův názor na jeho vlastní život a to, jak to všechno cítí, mě moc zajímá 🙂
Opravdu Vám mockrát děkuji za další díl a taky děkuji, že tu díly přibývají takhle brzy. Děkuji za tuhle povídku, protože je opravdu skvěle originálně a já se do ní pomalu a jistě začínám zamilovávat! ♥
Jeee! Tak to je sladký! ^^
Rozhovor s Tomem byl opravdu úžasný a jsem dost natěšená na další díly. ^^jenom by mě zajímalo, jestli se z Billa nakonec fakt ten kněz stane… 😀 no… to zjistím, až si přečtu poslední díl (a doufám, že to bude za hodně dlouho) 😀
[5]: dilu je presne dvacet 🙂 takze jeste mas co cist 🙂
Kluci začínaj byt na sebe závisli.
Tak to by som od Billa nečakala, skôr by som si myslela, že sa otočí a vyplašene odíde. Je to veľmi pekná poviedka.
Sranda, že Bill na Toma narazil len tak v meste, musí to byť asi fakt nejaká diera, kde stretávate stále len tých istých desať ľudí :D… Dúfam, že za tie dve hodiny stihnú ešte riadne pokecať 😀