autor: elvisfan
Vidíte správně, zrak vás nešálí, je tady nový překlad od LilKatie. 🙂 Jak jsem to tak ze zvědavosti spočítala, je to její 11. překlad vícedílky, přičemž jen takové Makes Three mělo přes padesát dílů. Jednodílky jsem ani nehledala.
Tentokrát si nezničitelná LilKatie 😉 vybrala i novou autorku, tedy alespoň u nás novou, jmenuje se elvisfan. Na THF už má několik skvělých povídek, a LilKatie si vybrala Family Secrets, kterou od ní četla jako první. Má 28 kapitol, takže se s ní budete setkávat dlouho, a doufejme, že vás Rodinná tajemství budou bavit a budete je komentovat. Tak vzhůru do čtení a… komentování. Pa J. :o)
Po smrti svých rodičů, Tom zjistí, že je tu ještě někdo, s kým by se měl dělit o dědictví.
„Co vám můžu donést?“
Úsměv na Billově obličeji byl šťastnější, než jak se doopravdy cítil, ale ze zkušenosti věděl, že dobré dýško nedostane díky tomu, že budete na zákazníky hnusný.
„Club sendvič a ledový čaj, prosím.“
„Hranolky nebo cibulové kroužky?“
„Hranolky.“
„Hned to bude.“ Bill se znovu usmál a šel odevzdat objednávku a natočit pití.
Ten samý muž sem do bistra chodil už čtvrtým dnem a Bill si byl dost jistý, že je to kvůli němu. Naneštěstí, Bill ho bude muset jemně odmítnout. Ne že by ten člověk nebyl atraktivní nebo že by Bill měl přítele.
Byl prostě jen až moc starý, mohlo mu být tak čtyřicet.
„Tady to máte.“ Usmál se znovu a postavil vysokou sklenici s ledovým čajem na stůl před McFešáka, jak ho Bridget, číšnice z druhé směny, nazvala hned druhý den, co sem vstoupil.
„Díky moc.“
Zanedlouho přišel polední shon, takže Bill neměl moc času zahálet a čekat na to, až pan McFešák udělá konečně nějaký krok, ale když ho sem tam zkontroloval, cizinec se vždy díval jeho směrem.
Neviděl ho odejít, ale jako vždy nechal na stole dýško dvacet dolarů.
***
Čtvrtá hodina se konečně převalila a Bill byl opravdu rád, že nikdo nevolal, že nebude moct přijít na večerní šichtu. Obvykle byl schopný za každý týden nabrat několik extra směn, což znamenalo extra peníze, ale dnes se nemohl dočkat, až už konečně nebude muset stát.
Zastavil před temnou, depresivní budovou, které říkal domov, a všiml si Mercedesu, jenž sem rozhodně nepatřil.
Ten člověk, který z Mercedesu vystoupil, mu byl ale opravdu moc povědomý.
„Co tady děláte?“ naléhal Bill, úspěšně zamaskoval strach, který doopravdy cítil.
„Musím s tebou mluvit, Bille,“ odpověděl McFešák.
„Jak víte… oh, jmenovka. Podívejte, pane, cením si dýšek, ale… opravdu nejsem zainteresovaný ve starších mužích, ano? Omlouvám se, jestli to vypadalo jinak.“
Byl v půlce schodů z popraskaného asfaltu, když ho zastavil zvuk mužského smíchu. „Řekl jsem něco vtipného, pane?“
„Paul. Jmenuji se Paul William a nesnažím se tě sbalit.“ Zasmál se znovu. „Vlastně jsem dost zamilovaný do své manželky.“
„Oh… oh můj bože!“ Bill si schoval obličej do dlaní. „Tohle je tak trapný,“ zamumlal, podíval se na muže, který vypadal dost pobaveně. „Myslel jsem si, že…“
„Není to důvod, proč jsem tady, ujišťuji tě.“ Paul vyndal vizitku z kapsy své sportovní bundy. „Jsem soukromý vyšetřovatel.“
„A… vyšetřujete mě?“
„Hledám tě, abych byl přesný.“
„Nevěděl jsem, že jsem ztracený,“ ušklíbl se Bill a podíval se na kartu.
„Pracuju pro Russela, Campbella a Markse. Mají tady v Richmondu právní firmu.“
„Jo, vídám jejich billboard každý den po cestě do práce. Proč mě chtějí najít?“
„Tvoji rodiče byli jejich klienti.“
„Pak máte špatného člověka, pane Williamsi.“ Vrátil mu Bill kartičku. „Nemám rodiče.“ Vyšel schody ke dveřím.
„Narodil jste se prvního září 1989 v nemocnici Svaté Marie. Žijete s příjmením Andrews, které jste si vybral po ženě jménem Mary Andrews, která byla…“
„Moje adoptivní matka.“
„Se kterou jste žil tři roky.“
„Nejdelší doba, co jsem byl na jednom místě.“
Bill zamrkal pryč slzu a otočil se na detektiva, který teď stál na spodním schodu.
„Všichni máme rodiče, Bille. Dozvěděl byste se rád něco o těch vašich?“
Bill pokrčil rameny, snažil se vypadat nezaujatě. „Jak chcete. Pojďte dál.“
***
„To je vtip, že?“
Tom Kaulitz se v šoku díval na dva muže sedící proti němu.
„Ne, Tome. Tohle není vtip.“ Paul Williams otevřel složku, co měl v klíně, a položil na stůl fotografii. „Tohle je tvůj bratr. Bill. Vyfotil jsem to před pár dny.“
„Tenhle kluk?“ Tom si vzal fotku ze stolu a studoval ji. Jeho předpokládaný bratr měl vlasy obarvené na černo, vyholené na stranách a na vrchu sestříhané. Oči stejné jako Tomovy, akorát těžce orámované černými linkami. Plus lícní kosti a čelist, měl dojem, že se dívá do zrcadla. „Tohle je můj bratr? Je to vůbec kluk?“
„Ano, ano je,“ ujistil ho Paul. „Setkal jsem se Billem, mluvil s ním. Je to tvůj bratr, Tome.“ Podíval se na právníka vedle sebe. „Ty a Bill jste jednovaječná dvojčata.“
„Dvojčata?“ vykřikl Tom, vyskočil ze židle. „Jednadvacet let jsem byl jedináček, a když se ukážu, abych si přečetl závěť svých rodičů, zjistím, že mám dvojče, o kterém se mi ani neobtěžovali zmínit?“
„Tome,“ advokát Kaulitzových – pan Campbell – promluvil. „Posaď se. Věřím, že tu situaci dokážu trochu víc osvětlit.“
„Oh, no jen do mě,“ odpověděl Tom sarkasticky. „Už se nemůžu dočkat.“
„Tome, jak jistě víš, tvoji rodiče byli dost mladí, když zjistili, že čekají dítě. Jorgovi bylo devatenáct, Simone sedmnáct. Vzali se, od rodičů neměli skoro žádnou podporu, a snažili se, jak jen mohli. Pak zjistili, že Simone čeká dvojčata. Myšlenka na jedno dítě byla dost, ale dvě… byli přemoženi, Tome. Tak se rozhodli, že to, které se narodí jako druhé, půjde k adopci.“
„Takže jsem se narodil první.“
„O deset minut. Když napsali svoje závěti, nařídili, že ať se s nimi stane cokoliv, musí se najít tvůj bratr, a když se najde, tak že se dědictví rozdělí mezi vás oba.“
„Takže jste ho našli.“
„Trvalo to nějaký čas, ano,“ odpověděl Paul. „Billovy papíry na sociálce byly jeden velký bordel. Nikdy nebyl oficiálně adoptovaný. Prošel spoustou dětských domovů a rodin, a teď má svůj vlastní byt ve městě. Ukázal mi kopii svého rodného listu, na kterém je příjmení vašich rodičů. Tvůj bratr vyrostl bez identity, dokud mu nebylo deset a neodstěhoval se k ženě jménem Mary Andrews. Byl s ní po tři roky a nejspíš se s ní opravdu sblížil, protože si vzal její příjmení. Když jsem to zjistil, bylo mnohem jednodušší ho najít. Setkal jsem se s ním, promluvil si s ním a řekl mu o jeho rodičích… o vašich rodičích a o tobě. Byl opravdu překvapený, abych řekl, neměl rodinu, a najednou byl dědicem bohatství.“
Tom pohledem skákal od jednoho ke druhému. „Počkat! On sem přijde? Já se s ním dnes setkám?“
„Je napsaný v závěti, Tome,“ odpověděl pan Campbell. „Má právo tady být.“
Než mohl odpovědět, dveře do kanceláře se otevřely a Tom se setkal tváří v tvář se svým bratrem, o kterém nikdy nevěděl, že ho má.
autor: elvisfan
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Jeee!! To vypadá hodně zajímavě! 🙂
Tak to jsem zvědavá…
Wow, tak tohle vypadá skutečně velice zajímavě a musím říct, že hnedka první díl mě opravdu oslovil a já se už těším na další díly!
Billa je mi skutečně líto, musí to být opravdu zvláštní pocit po 21 letech zjistit, že měl vlastně rodiče a dokonce i brášku dvojče. Já osobně bych byla asi hodně ukřivděná, kdybych se něco takového dozvěděla. Tom měl to právo vyrůstat s rodiči a měl přepych a Bill zatím nikdy neměl rodinu a byl nejspíš rád, že přežívá. Já vím, jejich rodiče to neměli jednoduché v takovém věku a vlastně se ani na jednu stranu nedivím, že jedno dítě dali pryč, když věděli, že by se o obě nezvládli postarat..ale i tak. Rozhodně to nijak jejich rodičům nevyčítám. Ale být v Billově kůži, tak je mi z toho všeho nějak smutno a pořád bych se ptala ´Proč já a ne on´
Opravdu jsem zvědavá, jak se bude příběh ubírat dál, jestli se kluci budou snažit nějak sblížit a taky se těším na to, až se dozvím, jak tohle všechno Bill vlastně prožívá 🙂
A LilKatie, mockrát děkuji, že pro nás překládáš další povídku! 🙂
jujky, tak ot vypada hodne zajimave .. a opravdu delit se o dedictvi s nekym koho vlastne neznate a poznate az to prijde naradu musi byt docela prekvapeni ..
Takze Tome .. snad se s billem nejak smirite a budete spolu vychazet dobre ..
LilKatie pro nás všechny dělá záslužnou práci 🙂
a je pravda že tohle téma tu ještě nebylo alespon ne v téhle podobě…tesim se na dalsi 🙂
Pááni, to vypadá fakt zajímavě. 🙂
Když jsem si poprvé přečetla název 'Family secrets', čekala jsem, že bude tajemství rodiný Billův a Tomův vztah, ale nakonec je všechno úplně jinak. 😀 Ale líbí se mi to. 😉
Páni, páni…tak to je fakt super.
Nemůžu se dočkat dalšího dílu a jejich společného setkání. Jsem si jistá, že Tom bude ze začátku na Billa hnusný, ale byla bych ráda, kdyby to tak nebylo. Je to opravdu dobře napsané.
Super povídka s novým a hlavně originálním nápadem. Nejdřív jsem si říkala, že si to ani nepřečtu, ale jsem ráda, že jsem to neudělala a nakonec jsem se odhodlala. Díl není extra dlouhý, ale čtivý a zajímavý. Je super, že to překládáš. 🙂
Vyzerá to zaujímavo. Potešilo ma, že bude preložené niečo dlhšie. Ďakujem za preklad a asi aj za výber… to zistím na konci 🙂 V každom prípade budem netrpezlivo čakať na každú kapitolu.
Tak na rodinná tajemství se moc těším 😉 LilKatie, ty jsi jedna z neodhodlanějších překladatelek a máš můj obrovský obdiv 🙂
Jsem nadšená a už teď zvědavá na pokračování! ^^ Zní to zajímavě! 😉
Líbí, líbí! Ale myslela jsem, že je Tom ten starší sám 😀 Mhm… no, jsem zvědavá dál, vypadá to zajímavě.
Zacina to skvele, hrozne se tesim na dalsi dilek, skoncilo to fakt napinave 🙂 Dekuju za preklad 🙂
Vypadá to moc dobře, určitě to bude ještě hodně zajímavé… :o)
To bude ještě zajímavé.Jdu pokračovat ve čtení.
Začiatok skvelý, šípim z toho parádny príbeh 🙂 teším sa na ďalšie diely
Tak trochu hooodně nespravedlivé…teď jen doufat,že Tom nebude nijak rozmazlený..děkuji 🙂