Insecure 5.

autor: Wind & Lady in Black

Bill

Opatrně jsem mu ruku zavázal, a nakonec udělal pěknou mašličku. Setřel jsem si slzu a znovu se mu podíval do čokoládových studánek.

„Já… opravdu mě to mrz-“ přerušil mě Tomův prst na rtech. Mile se na mě usmíval a mně bylo zase do breku. „Tome, já-“ znovu mě přerušil a tentokrát přidal si něžné pohlazení po levém líčku. Pomalu, ale jistě jsem tál jako led na poušti.

Tom

Nemohl jsem ho nechat, aby se mi pořád omlouval za něco, za co si můžu sám. Pohladil jsem ho po tváři a mile se usmál.

„To nic není. Jsem v pohodě. Nejspíš jsme si se Sally nepadli do oka. To se stává. Nejspíš se bojí, že jí tě odvedu. U psů je to normální. Mně to můžeš věřit. Já to znám až moc dobře.“ Kdybys jen věděl, chlapečku, jak moc dobře, utíkal bys dvojnásobnou rychlostí světla co nejdál odtud.

Kdybys jen tušil, že ten vlk byl můj bratranec. Co bys pak udělal? Udělal bys vůbec něco? Nejspíš jo. Už bych tě nikdy neviděl a tu sázku s Davem bych mohl rovnou hodit za hlavu. Když se nad tím tak zamyslím… musím ji vyhrát. Přece mu tě nenechám. To ani náhodou. Je tě pro něj škoda. Ty si zasloužíš lepší konec. Moment? Co je to nepříjemné svírání srdce, když spojím ve větě slova Bill a smrt? Ty sliny musely být radioaktivní. Jo. To je ono. Billy, máš radioaktivního psa. Už je celej černej. Jako tvoje vlasy. Určitě je máš hebké jako štěněčí kožíšek. A vůbec. Celý působíš jako plyšový medvídek na mazlení. Cože?! Co to tu plácám?! Asi jsem vstal moc brzo. Ještě mi nefunguje mozek tak, jak by měl. Ale když on je Billy tak sladký. Žádný sladký! Thomasi! Koukej se probrat.

Kdyby to nevypadalo blbě, sám bych si natáhnul, abych se konečně vzpamatoval. Jenže když se na něj podívám… Kurva! Začínám měknout. Ba ne. Tvrdnu. Ale jinde, než bych potřeboval. A sakra! Ne, teď mi nesmí stát. Když skrčím nohy, podaří se mi to schovat před Billem, ale co to psisko? Pozná, že bych páníčka nejradši ohnul. Ukousne mi ptáčka! Zapištěl jsem v duchu. A jéje. Zase vrčí. Oh ne. Tatí! Chlupáč mě chce připravit o nádobíčko! Proč? Proč já? Ale když on je Billy jako přírodní afrodiziakum. Stačí se na něj podívat a už mám hlavu zamořenou polohama, který bych s ním chtěl provozovat. Tváří se tak nevinně a křehce.


Agr! Tu sázku vyhraju. Tím si jsem jistej.
„Děkuju.“ řeknu, když mi ruku zaváže a vytvoří pěknou mašličku. Zdá se mi to, nebo mu vážně zrůžověly tváře? Hmm… tak tohle bude jednodušší, než jsem si myslel.

Bill

„Není zač. A Tome… mně to opravdu…“ opět mě zastaví. Sklopím pohled k zemi, ale po chvíli zvednu hlavu a očima nakopnutého štěněte se na něj zadívám,

„Zlobíš se?“ Spíš jsem to zašeptal. Bojím se, že budu muset Sally dát pryč. Je to moje jediná kamarádka, pokud nepočítám Dana a možná i Toma. Mám ji čtyři roky. Vyrůstala se mnou. Nemůžu ji dát pryč. Nesnesl bych to.

Tom

„Nezlobím. Prostě jsme si nesedli. Už jsem to říkal. Já mám doma taky psa.“ Právě mě napadl plán, jak Davida naštvat. Udělat z něj prachobyčejného psa. Pouliční směs. Nesnáší to, ale za to, že mi chce ukrást kořist… no není to lákavé? Řekl bych, že je. A hodně.

„Jmenuje se Dave a je to kříženec. Myslím, že někde vzdáleně má v genech i vlka. Občas je trochu divoký, ale jinak je to mazel. Jestli chceš, někdy ti ho ukážu. Co ty na to?“ Haha, to jsem zvědavej, jak se bude milej zlatej David tvářit, až mu řeknu, že jsem z něj udělal podvraťáka. A ještě ke všemu, že ho chci ukázat Billovi. Ten bude krásně zuřit. Už se tak těším, až mu to řeknu.

Bill

„To by bylo fajn. Ale teď ne. Musím odvést Sally domů a pak do práce.“ Zamyšleně hypnotizuju svoje černé tenisky a přemýšlím, jestli jsem něco nevynechal. Snad ne. A jestli jo, doma si vzpomenu.

Tom

„Tak co kdybych ti s ním přišel naproti k vlaku? V kolik přijedeš?“ To není špatnej nápad. Dave stejně nebude chtít být psem dýl, než to bude nutný. Řeknu mu to radši hned, ať mám čas na přemlouvání. Ale bude muset. Jinak má smůlu hošek.

Bill

„Končím ve čtyři, takže asi kolem pátý budu na vlakáči.“ Sally už začíná být opět nevrlá. Tahá mě za nohavici. Chce jít. No jo. Nedá se nic dělat. A taky je hrozně moc hodin. Takhle sotva popadnu batoh do práce, budu muset utíkat na vlak. Nesmí mi to ujet.

„Tome, nezlob se, ale já už musím jít, jinak mi ujede vlak. A ještě jednou se moc omlouvám. Je mi to hrozně líto.“ Musím se omlouvat.

Tom

Cítím, že se mi rána pod gázou už hojí. Za chvíli po ní nebude jediná památka.

„Fajn. Tak já tě tam i s Davem vyzvednu.“ A hele. Hafan už je nervózní. Copak? Má strach, že ho taky kousnu? Ne, ta se spíš bojí, že kousnu Billa. Je to zvláštní pes. Cítí víc než ostatní. Nejspíš je s Billem spjatá víc, než jsem si myslel. To není dobrý. Pokud je s ní často, mohl by něco začít tušit. Budu muset jednat rychle. Nebo odstavit psa.

„Já se nezlobím. Měj se hezky, Billy.“ Vím, že má tohle oslovení rád. Pokaždé mu tak pěkně zasvítí oči. Líbí se mi to. Má hezký oči. Kousek ho vyprovodím, ale pak se vrátím domů.

Ale ty jeho oči se mi z hlavy nevytratily. Pořád je vidím. Má je jako dvě studny plné hořké čokolády. Tu já rád. Ba ji přímo miluju.

Teď ovšem musím jeho oči na chvíli vypustit. Markus se vrátil domů. Se staženým ocasem. Nedivím se mu. Ví, co ho čeká. Jen co mi přijde na oči, už jsme v sobě.

„Ty hajzle vypatlanej! Cos to dělal?! Teď po nás půjdou! Jsi vážně takovej kretén, nebo si na to jen hraješ?! Ty idiote! Za tohle máš dva týdny na samotce!“ Markus pod mými ranami jen skučel, ale to je mu na nic. Neměl nás ohrozit. A neměl ohrozit Billa. Když si konečně zchladím žáhu, osobně dohlídnu, že je Markus na samotce. Je to taková chajda daleko od nás. Nikdo za ním nesmí a kdo to poruší, bude potrestán. Poznáme to. Bude po něm cítit.

Bill

Na vlakáč jsem doběhl na poslední chvíli. Asi za tři čtvrtě hodiny budu v práci. To je dobrý. To stíhám. Než dojdu do práce, bude tak za deset osm, což je krásnej čas. Dnešek by mohl proběhnout bez komplikací. Už se moc těším na večer, až s Tomem někam zajdeme. Je to fajn kluk. Nevím, co proti němu Sally má. Asi opravdu jen strašně žárlí. Ale že by až tolik? Ještě nikoho jen tak nekousla. Třeba měla důvod. Ale jaký? Copak se Tom choval nějak divně? Neřekl bych. Asi má jen špatné období. To bude ono.

autor: Wind & Lady in Black

betaread: J. :o)

5 thoughts on “Insecure 5.

  1. Chudacku Billy, kdybys jen tusil 😀 Jsem zvedava na ten vecer, rekla bych, ze se Tom ovadne a jeste mu nic neudela, ale jeden nikdy nevi 😀
    Fakt me bavi ty Tomovy myslenky. Jsem zvedava, co bude delat se Sally, jestli bude porad takhle vyvadet. Musela jsem se smat, kdyz Tom dostal ten napad udelat z Davida sveho psa 😀 To by bylo fakt vtipne 😀
    Moc se mi ta povidka libi, krehky, stydlivy Bill a Tom se zlymi umysly, ktery zacina meknout. Skvele, dekuju za kapitolu 🙂

  2. Heh, Sally je super 😀 som zvedavá ako to dopadne keď sa Sally stretne s Davidom 😀 možno sa nakoniec jeden druhému zapáčia a Sal dá konečne Tomovi pokoj. Ale nech sa Tom neopováži Billovi ublížiť… mám strach.
    Teším sa na pokračovanie.

  3. Sally mám ráda 🙂 Jsem ráda, že se najde aspoň někdo, kdo Billa hce chránit! A jako jak to Toman myslel s tím odstraněním Sally? Já mu dám! Ať si na ni zkusí šáhnou! :/
    Jinak ten Tomův vnitří boj 😀 Já z toho nemůžu! 😀 Chudinka jak to pořád svádí na sentimentální sliny 😀 Hrozně se těším až (a doufám, že to přijde!) se do něj Tom totálně zamiluje, ale hlavně až si přizná to, že jej miluje! Hrozně se těším, až se k němu začne chovat krásně mile – ne že by se teď tak nechoval..ale není to přímo od srdce 😉
    A z Davida udělat psa? 😀 😀 😀 😀 jáááj, já se tady směju až se za břicho popadám! 😀
    Děkuji za další díl! 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics